Les za městěm

Ze všeho toho hluku všude kolem jí pomalu, ale jistě začíná bolet hlava. Rozhodne se tedy vyjít si na krásnou procházku do přírody a poznat tak další místa, které nestihla navštívit. Jde krasnými cestičkami, užívá si klidu a je tak ponořená do vlastních myšlenek a ani si nepovšimne, že se okolní vzduch trochu ochladil a ona se nachází na pokraji poměrně hlubokého lesa.

*Sedí na zemi pod nejakým starým stromom, vedľa nej je pohodený bicykel, ktorý si požičala od kamaráta. Na kolenách má položený blok s niekoľkými načatými kresbami. Sú tam jednoduché veci ako stromy, ale aj vymyslené tváre a postavy. Ako sa ochladilo, oblečie si bundu, ktorá je jej celkom veľká a má na sebe niekoľko farebných záplat. Na chvíľu pozdvihne hlavu a všimne si trocha stratenú Teresu. Teda, stratenú v myšlienkach.* Ahoj, * pozdraví sa jej.*

Z myšlenek jí vyruší hlas neznámé dívky. Páni, já jsem byla vážně mimo. Ahoj, ani jsem si tě nevšimla. mile se usměje na dívku a všimne si bloku, který má u sebe a na něm zahlédne nějaké kresby, které z dálky nedovede rozeznat. Mohu se podívat? nechce být neslušná, ale stejně se se zájmem zeptá, protože přestože nikdy neuměla kreslit, vždy ráda obdivovala práce ostatních.

Oh, jasné. Prekvapene odpovie, jej kresby nikdy nezaujali nikoho, pravdepodobne preto, že ich nikdy nikomu nechcela ukázať, tak prečo jej áno? Niečo na nej bolo. Nie je to nič moc, len také čmáranice. Mávne nad tým rukou a usmeje sa na dievča. Som Dol. Ale zvyčajne ma volajú Cody. Konečne jej podá svoj blok.

Nečekala jsem, že bude tak ochotná. To nevadí, moc děkuji. upřímně se na ní usměje. Ráda tě poznávám, já jsem Teresa. vezme si do ruky její blok a je připravená si potřást rukou. Pak se zadívá na kresby. Páni, ty jsou nádherné. vydechne a se zájmem si je prohlíží, jako by to bylo něco, co nikdy v životě neviděla.

Rada ťa poznávam Teresa, *žmurkne na ňu, so záujmom sleduje ako si udivene prezerá jej blok.* Ale prestaň, vôbec nie sú také dobré. *postaví sa vedľa nej a nazerá jej cez rameno.* Odkiaľ si, *opýta, stojí vážne blízko, je jasné, že nepozná hranice osobného priestoru.*

Nebuď tak skromná, vážně jsi šikovná. napomene jí s úsměvem a vrátí ji blok. Já jsem z Belgie. Je vážně v tomto městě tak běžné ptát se odkud kdo je? A odkud jsi ty? zeptá se na oplátku.

Keď to hovoríš. *uchechtne sa.* Som z Rumunska, ale to nie je podstatné. *mávne nad informaciami o sebe* Počula som, že belgická čokoláda je výborná. Je to pravda? *pozdvihne jedno obočie, akoby to bolo jediné čo potrebuje vedieť*

Kde sakra leží Rumunsko? To bude někde daleko ne? Takže ty jsi taky přijela studovat na akademii? zeptá se podezřívavě, protože téměř všichni lidi, které zde potkala a byli z jiné země se na akademii hlásili. Je nejlepší, jakou si dovedeš představit. Jestli chceš, jednou ti jí dám ochutnat. Jestli ji dřív nesním. ujistí ji s úsměvem.

Áno, rodičia chceli, aby som bola dvornou dámou, ale to nie je nič pre mňa. *spraví kyslú grimasu, vážne nechce byť dvornou dámou.* Preto budem rytier, budem pomáhať, chrániť a tiež vyzerám dobre, keď bojujem *znova na ňu mrkne, asi jej niečo spadlo do oka.* Čo tu, niečo dievčenské... *nechá vetu nedokončenú, nechce robiť unáhlené závery.* Ak budeš taká zlatá, *uškrnie sa na ňu, už sa jej zbiehajú sliny nad predstavou sladkej čokolády.*

Tak to se nemůžu dočkat, až tě uvidím v akci. Doufám, že to bude co nejdříve. usměje se na ní, ale nějak nepochopí, proč nedokončila svou větu a tak se jí raději rozhodne ignorovat. Určitě, jen mi to někdy připomeň. podotkne, protože ví, jak často zapomíná i když nechce. U mě se vždycky nějaký ten kousek na nervy najde.

Takže kto si ty? Princezná alebo dvorná dáma? *prevezme svoj blok a strčí ho do tašky, opatrne, aby nepokrčila jednotlivé strany.* Ešte som nikoho nestretla, chcela som si zvyknúť na okolie, Rumunsko vyzerá úplne inak. *pokrúti hlavou, stále je ťažké uveriť, že sa nachádza v úplne inej krajine, sama.* /Že som sa ešte nestratila._

Princezna. řekne jednoduše, jako by princeznou byla každá druhá holka. Já už jsem s pár lidmi sice mluvila, ale moc jich nebylo. A pár bych raději ani nepotkala. Ale z toho co jsem viděla, je to tu nádherné a téměř vše má svou historii. vzpomene si na pohádku, kterou nedávno slyšela.

Vaša výsosť alebo veličenstvo. /To sa ešte doučím./ *s úškenom na tvári sa pokloní, keď teraz nedokáže aspoň tváriť vážne, ako to bude neskôr?* Ak už by som mala niekoho chrániť, tak teba. /Nepochybujem, že sa o seba vie postarať./ Pravdepodobne budem veľmi nervózna na čo i len letmý pohľad na niekoho. *dramaticky prednesie.*

Ale prosimtě. mávne rukou, protože se aspoň tady snaží působit jako úplně normální holka. Neboj, na všechno si jednou zvykneš. pokusí se jí uklidnit i když sama dobře ví, že to není jentak. A jak se vlastně a akademii těšíš? zeptá se

/Ako sa teším? Teším sa vôbec?/ Veľmi neviem čo čakať, moje mladšie ja ani nerozmýšľalo nad... *mávne okolo seba rukami.* týmto. Nad rytierstvom. Jednu chvíľu som sa chcela živiť spaním. /Nie je to tak dávnom/ Ale vždy som nejako chcela bojovať, takže sa teším na šerm. Ale ty si sa určite pripravovala na tieto veci celý život. /Aspoň čo mi Walt Disney povedal./

Teď mi mluví z duše. Vážně? Taky jsem měla období, kdy jsem nechtěla opustit svou milovanou postel. povzdechne si, protože jí to připomene, že musela vyměnit svou královskou postel za tu rádoby luxusní v hotelu. Tak hodně štěstí, určitě ho při soubojích budeš potřebovat. Hlavně nebuď nemehlo. popřeje jí. Já? Tak nějak jsem to do poslední chvíle nevnímala a teď tak nějak nevím, co od toho čekat. přizná se lehce provinile.

U mňa to obdobie nikdy neprestalo. *uchechtne sa, na čo si prehodí ramienko batoha cez rameno.* Takže, *začne hľadajúc správne slová.* už by som mala ísť, musím vrátiť bicykel a tak. *to už nasadá na onen zmienený bicykel.* Určite sa ešte stretneme, možno ťa na budúce nakreslím. *žmurkne na ňu pred tým ako sa poberie z lesa.*

Nápodobně. Mám štěstí, že nejsem korunní princeznou. rozzáří se jako sluníčko a už se těší na svůj návrat domů, aby mohla celé dny proležet. To by si pro mě udělala? To by bylo super. Jinak hezkou cestu. dodá neveřícně. Poté se projde kousek po cestičce ale po chvíli ji začne být zima a tak se raději vrátí.