Restaurace

*bylo těžké se sem dostat, ale mela hlad a zároveň chtěla ukázat krásné rudé šaty. Procházka kolem řeky byla nádherná. Nestihla si udělat nic s vlasy a tak jr ma rozpuštěné a na hlavě ma věnec z květin. Mohla by vypadat velice zvláštně, ale nechtěla se tím nějak trápit. Vesla do překrásné restaurace a šla se posadit.*

*po celém tom dni mu vlastně asi došlo, že i kručení v briše by se nemělo podceňovat. Při svém shonu a kvůli přípravám na cestu na akademii nestíhal víc, než jen práci práci práci.. takový život mu vyhovoval, jenže jeho žaludek již značně dával najevo svou prázdnotu. S mírně upraveným oblečením a jako vždy rozcuchanými vlasy s elegantním krokem vešel do restaurace na velmi neobvyklém místě, ovšem krása byla nezměrná. Načež uviděl ke svému překvapení osobu, kterou teď potřeboval ze všech nejvíce* Koukám, že tu dnes nebudu sám. *usmál se na svou drahou sestřičku*

*zrovna flirtovala s cisnikem. No.. Jen lehce samozřejmě. Jako korunní princezna si nemůže dovolit skandál. Ale tady ji nikdo nezná. Ovšem jakmile uslyší az velmi známý hlas otočí se za nim a uvidí ty rozcuchane vlasy a elegantní účes. V stane a jde za nim* Scotty!! Tak rada te vidím! *skočí mu kolem krku*

*objímá ji kolem pasu a zároveň tak zkoumá její účes a rudé šaty, lehce ji nadzvedne i na zem a zatočí se s ní dokola* Victorie... sestřičko moje maličká. *byť z ní již byla rostlá žena, stále ji viděl jak jako malá dovádí na pozemcích jejich panství* Jak se ti daří, povídej, chci vědět naprosto všechno.. *řekl zaujatě, protože pokroky v osobním životě jeho sestry jej zajímali opravdu mnoho, mezitím si pokynul o sklenku suchého červeného vína směrem ke zjevně mladému a nově zaměstnanému číšníkovi*

*opravdu rada ho viděla. Jak je to dlouho co se neviděli? Usmivala se tak moc ze už vice to neslo* co já.. V mém životě se objevily dvě princezny. A možná i mladý hoch. *nasadí vážnou tvar* já vim já vim není to princ a tak. Byl to jen nevinný žert. *hledí na jeho rozcuchane vlasy a rozcucha mu je ještě víc* ale co ty? Povidej! Neviděla jsem te snad věčnost! *pokyve cisnikovi co ji donesl její oblíbený jahodovy koktejl* uz se ve tvém životě objevila nějaká ta duse? *usmívá se a brckem nasaje první lok jahodového koktejlu, který ale VUBEC není dobrý. Její tvar posmutni a da na stranu to něco chemického*

*pozoruje její zkřivený pohled, který jasně naznačoval nechutenství, které nápoj způsobil, pokynul k číšníkovi, který jasně mohl svou práci odvést mnohem lépe.. nebyl až přílišný perfekcionista, jen chtěl, aby sestře chutnalo, proro si jej vzal stranou* Pane prosím... mé drahé sestře tento drink příliš nechutná... nemohl byste se krapet snažit a v kuchyni vyřídit jeho nápravu? Prosím? *možná působil povýšeně, ale přeci jen... nespokojený zákazník má své nesouhlasy projevit okamžitě, pak se vrátil ke své milované sestřičce a. Nadále se rýpavě optal.* Máš nějaké ty nápadníky? *sam se nad pojmem 'nějaká duše v jeho životě' pousmál* Nemám na to čas a ani chuť upřímně. *naznal, když si pohrával se skleničkou mezi prsty*

*kouká na něj když mluví s tím číšníkem* Scotty.. *chytne ho za ruku pres stůl a silně ji stiskne* už nejsem mala holka. Dokážu se o to postarat. Navíc.. Chyběl jste mi princi *ano ví ze to oslovení nesnáší ale chtěla si do něj rypnout* ne žádný urozený princ si me nevšiml. HM.. *dělá ze přemýšlí* čím vy to mohlo byt? Možná ze pusobim jako šílenec? Těžko rict.. Možná jsem příliš mlada na vdávání. Ale ty.. Možná by jsi se mel vrátit a stát se králem Anglie. Jsem dívka Scottie, *oslovení které používá jenom ona. Jr ji jedno jestli ho tak někdo oslovuje ale z rodiny mu říká Scottie jenom ona* povídej mi o sobě. Dlouho jsem te neviděla a cely zaris!

*Její narážky na jeho návrat v něm vřely jako voda, ve které se zřejmě ve vedlejší místnosti měli připravovat těstoviny, možná pytlíkové, možná domácí z originálního těsta, tohle on sám povětšinou nezkoumal. Jídlo ponechával tedy případným obchodům, bistrům nebo právě této restauraci. Koneckonců se i tak usmál a pohladil ji po tváři.* Drahá Victorie, oba moc dobře víme, že se na tohle nehodím, mnohem raději jednou budu stát při vaší korunovaci, *přešel do mírného úklonu, jakožto vtipné formální gesto* budoucí královno Anglie. *poté se usadil a k jídlu si dal přinést jen pražmu s lehkou přílohou v podobě salátu, dnes ani jeho žaludek neměl chuť na přetěžká noblesní jídla zdejších kuchyní* Dostal jsem práci na Royal Academy jako učitel.. moje sny se konečně plní a začínám cítit, že se vše obrací k víc než lepšímu. *pak ale zatřepal hlavou a raději začal sondovat po jejich dobrodružstvích* Co ty sestřičko, pověz tvé zážitky.

*když ji přinesli novy koktejl s omluvou jen to přešla bez nějakého významného soustředění. Nechala si přinést plněny lilek se zapecenymi brambory a k tomu červenou repu. Milovala jídlo víc než cokoliv na svete. Ale když Scottie mluvil o Royal academy.. Zakuckala se.* ty budeš učitel na te akademii? *kašle do kapesnicku. Když to pak ustane začne se smát* možná bych ti tedy mela říkat pane učiteli! Nebo spis pane profesore? *usmívá se* ale přejí ti to! Vim ze na to mas! *ochutna novy koktejl.. Není tak úžasný ale už se aspoň da pit*

*zarazil se při myšlence, že bude učit svou sestru.. uvědomoval si, že předměty, které vyučuje...Zeměpis.. ten ji bude učit zcela jistě, Mezinárodní vztahy již ne... což možná bylo dobře jen již teď věděl, že se v hodině bude stydět a červenat, ale nejspíš to bude jen otázkou času, než si sám zvykne. Čekal, že se na tuto akademii vydá, jen nečekal, že to bude tento rok, kdy oba nastupují společně. V klidu vydechl a s hřejivým úsměvem jen pokynul v lehkém gestu rukou* Stále jsem přeci tvůj bratr... jen na škole budu tvým učitelem, bude možná na místě zachovat jistou bariéru, ne? *sdělil nejspíš, aby to spíš mezi nimi bylo jasné a nevznikla pozdější nedorozumění, pohodil k ní hlavou, aby se snad jen pohledem zeptal, jaké je pití tentokrát*

To je úžasné! Budu hrdá a pyšná na tvůj výklad! Navíc budu pilná studentka a uvidí s ze ti budu dělat jenom radost! *nakloní se k němu a vlipne mu pusu na tvar* otec me tam přihlásil aby.. *změní hlas na hrubý aby představovala krále Edwarda* jeho dědička uměla všechny ty důležité věci *opět na svůj hlas ale nepřestává se usmivat. Scotty byl jediný z rodiny koho milovala* to piti.. Je hnus. Je to menší hnus ale je to hnus. *smutné prohlásí. No nic příště si to už nedá*

*povzdychne si na její otevřeností, kterou vždy obdivoval. Jak dovedla být ke světu tak otevřená? Jak dovedla všechny ty věci tak říkajíc.. vypustit ven bez jistého filtru, možná by to spousta lidí a výchovných poradců považovala za drzé, ale pro něj to byl vždy projev její roztomilé a rozpustilé osobnosti, kterou měl tak rád, při polibku se mírně usmál a možná na líčku začervenal, a...ale ne. To byla jen její růž. Přišlo mu to jako velmi roztomilé gesto. Byl rád, když jej podporovala, protože jen od ní podporu cítil skutečnou a ne jen slova konejšení vratké duše. Usmál se když předváděla jejich otce, kterého již také dlouho neviděl a ne, že by po tom zvlášť toužil* A těšíš se?

*za červená se a vytáhne z kabelky vlhcene ubrousky které použije na šetření růže.* promin. To jsem nechtěla. Možná.. *zasmeje se a pustí se do jídla které je božské! Rozplývá se nad každým soustem a pak vidličkou ochutna jeho jídlo, které... Je víc než dobré!* nevím. Nevím co od toho mám čekat. Myslím si, ze je škoda ze princezny nemohou mít třeba strategické myšlení. Jako následnice trůnu to budeme potřebovat. A hodně tím ztratime. Klidně bych to vyměnila za lekce etikety. Nebo šerm! *usmeje se. Bylo známé ze milovala serm. Ovšem jak se rozplývá nad sermem tak bere střídavě sousto od sebe a pak od něj.. Pak se zarazí.* promin. Asi bych ti to neměla jist *zacervena se a nabídne mu trochu lilku* dáš si?

*i když mu snědla něco z jeho porce, jemu to stačilo. Byl rád, když viděl, jak Victoria kojí svůj apetit a již mu příliš nezáleželo na tom, zdali to bylo jeho jídlo nebo ne. I tak ochutnal kousek z jejího jídla, které mu nabídla, jelikož ho zajímalo, na čem si jeho drahá sestřička tak pochutnává.* Věříš, že ses vůbec nezměnila? Etiketa ti stále není svatá a tvá prostost navzdory tvému původu je okouzlující. *po chvilce se nad jejími slovy zamyslel* No.. mohl bych ti dávat soukromé lekce.. *nabídl jí co se týkalo mezinárodních vztahů a jednání s ostatními zeměmi, způsoby, styly. Šerm.. to jeho silná stránka zas tak nebyla.*

*zarazila se s plnou vidličkou na cestě k ústům a pohlédla na něj.* opravdu? *tak nevinné jak jen tohle stvoření dokáže! Následně dokončí pout vidličky primo do úst kde si nalezite pochutná. Vlastně by si dala i dezert. Objedná si čokoládový dort* ty něco chceš? *zeptá se svého bratra* a opovaz se říct ze ne. *vyznamne se na něj podívá* můj otec by me za me chování zde jisté náležitě odměnil nadavkami jak si opovazuji jist něco co není na královské tabuli. *když se číšník zeptal na ten koktejl, odpověděla* nevím proč tam davate tolik chemie. Je opravdu těžké natrhat jahody a zalit to smetanou s trochou agavoveho sirupu a zamichat? Prostě se to nedá jist. A prosím jestli mi zkazite i čokoládový dort tak si me neprejte. *ha! Vidíš Scottie! Umím se o sebe postarat!*

*její nevinný pohled byl tak sladký, mnohem sladší, než právě zmíněný agávový sirup, při zmínce o desertu jen zavrtěl hlavou, čímž naznačil, že dál již nebude, jeho žaludek nebyl zvyklí na taková množství jídla, přestože běžně snědl celkem hodně, po delším hladovění více, než právě dojedenou pražmu nezvládl. Podíval se na hodinky.* S-sestřicko? *rozkoktal se, když si pár věcí uvědomil* Um.. mám ještě nějakou práci, omlouvám se, ale na desert tě tedy budu muset ponechat samotinkou. *jako pravý gentleman se zvedl od stolu a mírně se uklonil, což by za normálních okoloností neudělal, ale když jej vychovávali, dostával za podobné přestupky vyhubováno. Na stole nechal peníze, kterými tak hradil i její objednávku.* Užij si dortík. *usmál se a odešel východem z restaurace*