Školní knihovna

Potom co si trochu zajamovala v pokoji na saxofon se rozhodla vydat do školní knihovny. Kam jinam by se tak milovnice knih mohla vrtnout? Dnes má trochu pochmurnou náladu. Stýská se jí po obdivu, který dostávala od lidí v klubu v Kodani. Tady nikoho nezná a ještě ani nepotkala. Už ji celkem chybí pozornost a slova. Oblékla se dnes do černých kraťasů do pasu a k tomu zvolila upnuté tričko v tmavé hnědé barvě s lehkými květinkami. Na hlavě má nasazený klobouk a na nohou vlněné nadkolenky. Jen co vešla zůstaly jí oči hledět na honosný strop plný maleb. "Páni. Je to tu obrovské..." řekne si pro sebe a kráčí dlouhou hlavní uličkou až na konec. *Tak fajn. Začneme od konce a snad se za tenhle celý dlouhý nudný den dostanu postupně na druhou stranu.*
Přijde k první polici a vytáhne knihu ve výšce jejích ramen. "Hmm. Co to tu máme? Oh, renesanční klasika..." poví, když jí v dlani přistane Shakespeare. Na tohle téma si nikdy moc nepotrpěla a příběh Romea a Julie zná. Přeci jen ji nevrátí a ponechá si ji. Nikdy ji nečetla a tady na to bude určitě čas. Alespoň zatím. Začne si prohlížet další sloupy s knihami v přízemí.

Sent from Topic'it App

Je ráda, že skoro všechny knihy jsou v anglickém jazyce, kterému skvěle rozumí ve psané formě. Prošla až na konec všechny sloupy s knihami. Na některé jen nahlédla a potom ihned ztratila zájem. Celkem vybrala z polic tři knihy, které si chce půjčit. Přijde k pohovce a vyvalí se na ní a nohy si hodí nahoru na opěradlo. *Kdyby někdo přišel, tak ať hned vidí, jak moc je mi to tady putna.* pomyslí si v hlavě a na břicho si položí tři svoje knížky. Nakonec jí tam zůstal Shakespeare, přibylo něco o astrologii a pak psychologie barev. Jako první si vybere barvy. "Začnu něčím, co je hezký už na první pohled." otevře si knihu a začne si v ní číst.

Sent from Topic'it App

Když už má dostatečně přečtenou skoro celou knihu zvedne se z pohovky a odchází se odebrat do svého ppkoje. Přeci jen tu byla dost dlouho a už ji to prostředí omrzelo.

Sent from Topic'it App

*Ve svém pokoji už neměl prakticky co dělat, a tak se rozhodl zajít konečně do knihovny. Chtěl se už porozhlédnout po tématu na referát do hodiny historie, na kterou se mimoto hodně těšil. Po krátkém bloudění po chodbách školy konečně nalezl hledané dveře. Bez problémů vklouzl dovnitř a s neskrývaným údivem se rozhlédl kolem. *Páni, *uniklo mu ze rtů a ještě několik minut se rozhlížel po obrovité a nádherné místnosti. Vonělo tu to novotou a současně si to zanechávalo ono kouzlo, které mohly způsobit jen knihy a tajemství, která v nich byla ukryta. */Kde jen začít. /*Chvilku mu trvalo než se zorientoval, ale brzy se už zastavil u oddělení historie a dal se do hledání něčeho zajímavého. *

Jelikož je dneska trénink rozstleskávaček, tak se na to připravovala už od rána. Tancovat sice umím, ale tohle je jiné, chci zahrát i na riskovost. Dopoledne byla v zahradách, první dělala trochu jógy a poté zkoušela pár prvků základní sestravy, co by musela umět každá rozstleskávačka, teprve poté se rozhodla že si zajde do knihovny a najde si tam nějakou knížku, aby věděla, jaké prvky by mohla ještě zkusit se naučit. Je si jistá, že v téhle knihovně něco takového najde. Otevře dvoukřídlé dveře a poté se rozejde dále do knihovny. Oblečena je do sportovního, cropp top a k tomu kraťase a tenisky. V ruce si nese průhlednou láhev s vodou, při procházení mezi regály občas něco upije, než konečně dojde do sekce o sportu.

*Zrovna lezl po žebříku nahoru a se zájmem hleděl na titulek jedné z knih. Měla červenou vazbu a nápis byl vyveden zlatým písmem a k tomu německy. Ta němčina jej zlákala asi nejvíce. Opatrně vzal knihu z regálu a slezl po žebříku dolů. * /Tajemství Marie, určitě to bude mít něco společného s druhou světovou válkou/*pomyslel si a zamířil k nejbližší sedačce. Musel ale nejdříve projít několika odděleními. Už viděl pohodlně vyhlížející sedačku před sebou, když v tom spatřil v uličce o sportu jemu známou osobu. *Rád tě opět vidím, *pousmál se na Larissu. *

Dívá se po poličkách a hledá přesně knihu, kterou potřebuje. Nakonec vytáhne jednu ale když vidí její obsah, tak ji zase schová zpátky. Zašklebí se a dívá se dál, poté vytáhne další a prohlíží si její obsah. V tu chvíli na ni někdo promluví, tak zvedne obličej. Když vidí Thea tak se usměje docela sladce. Ahoj. Pozdraví jej a s knížkou, kterou má zrovna v rukách zamíří k němu a jemně jej obejme. Taky tě ráda vidím, ale jsem překvapena, že nemáš ty květiny pro mě. Neb jsi zapomněl? Zatváří se naoko posmutněle a pozvedne jedno obočí.

*Překvapeně jí opětuje obejmutí a zaculí se. * Měl jsem strach, že než bych tě spatřil, tak by květiny zvadly a to by byla velká škoda. *Zadívá se na knihy v této části knihovny. */Gymnastika, atletika. Proč ale... Ach ano. Dnes je přeci konkurz na roztleskávačky, určitě se pečlivě připravuje, co jiného bych ale taky mohl čekat. / Samozřejmě ti ale mohu splnit jakékoliv jiné přání, pokud ses již rozmyslela. Nebo ti květiny mohu donést na dnešní konkurz, *mrkl na ni a opět se usmál. *

Jakmile ji oplatí obětí, chvíli počká a poté z obětí ustoupí o krok dozadu. Tak to samozřejmě, škoda, že jsi mě nemhl zastihnout nikde na hodinách nebo na mě počkat před mým pokojem, že? Mrkne na něj, ale pak nad tím mávne rukou. Sevře knihu v dlaních před sebou a pohodí vlasy dozadu. Ne. Květiny budou stačit. Usměje se sladce. Ale poté pozvedne obočí když uhodne, že jde na konkurz. Pak se podívá na knihu co má v rukách a na regály za sebou a spojí si, jak si to spojil on. No jo, mám moc ráda tanec a gymnastiku. Určitě zazářím, pokud to chceš vidět, tak příjď. Radši se bude chovat povýšeně, než by přiznala, že o post kapitánky opravdu moc stojí.

*Rozpaky zčervenal, popravdě zpočátku netušil, jestli za ní může vůbec dojít a poté se mu to úplně vykouřilo z hlavy kvůli Victorovi a poté i kvůli Victorii. */Alespoň to už nijak ale nerozvádí, /*poděkoval jí v duchu a souhlasně zakýval hlavou. *Neboj, tvůj triumf si nenechám ujít. *Opět pohlédl na knihu v jejích rukou. *Jestli hledáš hodně dobrou knihu tak... *otočil se a začal pátrat v regálech. Konečně nalezl hledanou knihu a podal ji dívce před sebou. *Tohle je vážně kvalitní, díky tomuhle jsem se sestrou *zmlkl a opět se začervenal. Moc rád se nechlubil tím, že jej sestra přesvědčila k tomu, aby jí pomáhal s tréninkem. */Jen to, jak mě donutila udělat ten rozštěp. /*Upřímně si myslel, že se v tu chvíli stal holkou se vším všudy. Díky gymnastice si ale zase zlepšil fyzičku a rovnováhu těla a to se taky počítá. * No, autorka ví o čem píše.

Zazubí se na něj, když ji to potrvdí, lehce sklopí hlavu a vlasy si dá za ucho. Přešlápne z jedné nohy na druhou a poté se nervozně zavrtí. Je to jenom kluk, tak co děláš? Opět zvedne zrak s lehkým povzdechem, akorát když on předchází k regálům a začíná pro ni hledat knízku. Na vteřinu pozvedne obočí a nakloní hlavu na stranu. Ano? Zeptá se jej když zmíní svou sestru a o krok, poté druhý a třetí se k němu přisune. Co jsi se sestrou? Zeptá se jej s popichem, ale docela zvědavě. Dobře dám na tvou radu. Odloží knížku co drží a poté natáhne ruce, aby ji dal tu co drží on.

*Rychle jí ji podá a uklidí její předešlou vybranou knihu. *Řekněme, že mé sestry na mě aplikovaly vše, co mohly a můžu říct, že jsem byl jejich oběť, která se musela účastnit jejich koníčků, *usoudil, že by jí to měl nějak vysvětlit. * Klidně ti tedy mohu dát soukromé hodiny, protože umím perfektní hvězdu a kotrmelec, *uculil se, myslel to jako vtip, ani ve snu by jej nenapadlo, že by jí měl nějak poučovat. */Má hubenou, atletickou postavu a sebevědomí jí též nechybí. /

Převezme si od něj knihu a poté se na něj zašklebí. Tak sestry jo? Ale neříkej, že sis v tom nenašel ani trochu zálibu. Neodpustí si jej trochu popíchnout. Děkuji to umím taky, taky salto a fliky. Pokrčí rameny a nevinně se usměje. Ale děkuji za nabídku. Položí mu ruku na rameno, aby si nemyslel, že se nad něj chce povyšovat. Když něco chci tak si za tím jdu a nyní právě chci post kapitánky. Proto musím být nejlepší.

*Poškrábal se na hlavě a poté se nevině zaculil. Bavilo jej to jak kdy. * Předpokládám, že výhozy zvládáš taky dobře. *Teď si nebyl jistý, jestli to nazval správně, ale doufal, že ano. *Nemusíš děkovat, jsem dost zvědavý, co předvedeš.* Rukou si prohrábl vlasy a sjel její postavu pohledem. */Jo, má na to, to mi připomíná, že bych si měl dnes ještě zase zacvičit. /*Pevněji sevřel knihu ve své ruce. * Na co jsi vlastně šla jako dobrovolný předmět?

Na chvíli se zamyslí co myslí tím výhozem. Myslíš jako když mě někdo vyhodí a pak mě chytají? Jo to taky umím, jde o to věřit těm co tě chytají, zbytek už dělá tvoje tělo. Pokrčí rameny a pak se na něj opět usměje. Takže se tedy uvidíme na tréninku. Bude fajn mít někoho v publiku, kdo tě bude povzbuzovat. Usměje se a sevře si knížku u břicha. Ale nyní bych si chtěla jít nacvičit nějaké kroky. Ještě ji však zastaví jeho otázka, než odejde. Divadlo. A ty? Zeptá se jej. Zatím nikam neodchází.

Ano, přesně to jsem myslel. *Zakýval hlavou. *Transparent ale asi nepřinesu. *Varoval ji předem a poté se usmál. *Tak to se tam uvidíme. Popravdě jsem se bál, že tam budou jen samí kluci. Přišlo nás tam jen pět a myslím, že vyučující by byl schopen mě navléct do dívčích šatů. *Zmlkl a přešlápl. *Nebudu tě tedy rušit, jen pokud bys snad chtěla nějakou asistenci. */Ale to chtít stejně nejspíš nebudeš. / *Pomalu začal přemýšlet nad tím, jakou kytici jí donese. *

Zasměje se. Tohle ji opravdu potěšilo. Jedna věc je, že bude moct ukázat co v ní je, druhá věc je že tam bude mít i publikum. BUdu se těšit. Kdo ví, třeba budu hrát i hlavní roli. Pokrčí rameny a drcne do něj. Kdepak,moje výkony uvidíš až jako všichni ostatní. S tím se otočí a dá se na odchod. Tak za dvě hodinky se uvidíme. Zavolá ještě než odejde z knihovny.

Já ti tedy rád zahraju křoví. *Mrkl na ni a jen přikývl. *Dobře, ty dvě hodiny budu ještě čekat v napětí, uvidíme se! *mávne jí. Když v knihovně osaměl, tak se konečně podíval na knihu, kterou si vybral. */To je takový blábol. /*Frustrovaně si povzdechl a knihu vrátil zpět do regálu, kde knihu našel. Nejenže v textu byly děsné hrubky, ale některé věty byly naprosto lživé nebo nedávaly smysl. */Alespoň bych se mohl podívat po těch květinách. / *Pomalu se rozešel k východu. */Ještě si sem ale zajdu. /*Otevřel dveře a v tichosti opustil místnost. *