Zahrady za hradem

Pokud k tomu bude příležitost, tak ti zahraji. *Řekl se zvednutým koutkem.* /Kdy jsem naposledy hrál? Už vím./ *Pohledem sklouzl na Theodora, ale ihned se vrátil zase k Therese.* Co rád čtu? Hm... Asi nejraději mám klasiku. Charlese Dickense, nebo Victora Huga... Ale jinak mám rád třeba i fantasy.

Určitě se nějaká příležitost naskytne. Ujistí ho a už se těší, až si jeho hru poslechne. To nezní špatně. Řekne s uznáním. Zrovna nedávno jsem viděla Hugovu knihu odloženou v salónku, to je ale náhoda. Baví tě pozorovat hvězdy? Zeptá se, protože si vzpomene na kometu, kvůli které tady všichni nejspíše jsou a je jí úplně jedno, že mění témata jak se jí zlíbí.

Nikdy, jsem nad tím nepřemýšlel. Jistě je v tom nějaká krása. Je v tom něco co nás všechny převyšuje, to ano. *Pokrčil rameny a podíval se na oblohu.*

Ty jsi vážně nikdy nepřemýšlel o hvězdách? Udiví se, protože ona nad nimi přemýšlí poměrně často a jejich pozorování milovala. kdyby mohla, začala by všechny své otázky říkat nahlas, ale sama usoudila, že není moc vhodná doba. Jak někoho nemůžou zajímat hvězdy? Já sice nejsem nějaký astronom, ale stejně jsou zajímavé...

Já přemýšlím o jiných věcech. Většinou o maličkostech. *Pokrčil rameny s úsměvem.* Čato přemýšlím o květinách, nebo o věcech, které nevidíme.

Wow, to zní zajímavě. Řekne překvapeně. Vyznáš se v květinách, nebo jen rád obdivuješ jejich krásu? Zeptá se a pravou rukou si odhrne pramínek vlasů, které jí foukl vítr do obličeje. A jak vlastně myslíš věci které nevidíme? Uvědomí si najednou. Jako duchové? Nebo nějaké teorie?

Pouze je obdivuji. Líbí se mi ta rozmanitost. Zároveň ta křehkost. Některé květiny dokážou vydržet všechno. Všimla sis někdy jak roste pampeliška? Ta dokáže růst na kraji silnice a je spokojená. Ale třeba růži stačí aby půda ve které rostla byla trochu více kyselejší a ihned umírá. *Pokrčí rameny.* Ne, nepřemýšlím spiritisticky, spíše o mikrosvětu...

Se zájmem ho poslouchá a musí uznat, že má ve všem pravdu. Páni, toho jsem si nikdy nevšimla. Přizná zamyšleně. Že bych taky začala více přemýšlet nad květinami? To zní taky dost zajímavě. Podotkne. Co je to vlastně mikrosvět? To jsou ty minivěcičky všude kolem? Snaží se skrýt své zívnutí a začne si uvědomovat, jak moc je ospalá. Promin, ale asi tě budu muset opustit. Nebo tady usnu na místě. Omluví se a je jí líto, že musí něco tak zajímavého ukončit. Snad se brzy opět uvidíme a ty mi budeš moct zahrát na housle. Rozloučí se, zvedne se z lavičky a jde pomalu do svého pokoje.

*S povzdechem se zadívá na nebe, je zamračeno a tak nejde nic moc vidět. Pohledem sklouzne na Victora. Taky si všiml, že ta dívka odešla. *Omluvíš mě? Jen půjdu pozdravit Victora. Klidně se ale přidej*usmál se na Larissu a sedl si k Victorovi. * Jak si užíváš kouzelný výhled na nebe?

Měj se. *Pokýval na Theresa a zvedl pohled k nebi. Když slyšel Thea, svůj pohled zaměřil na něj.* No... Nic moc není vidět. *Pousmál se na něj.*

Zapoj svou představivost, *mrkl na něj a posléze se zazubil. * Koukej, trochu se vyjasňuje, *ukázal rukou na nebe a pousmál se. * Hvězdy jsou moc hezké, takové... Když nebereš v potaz, že by tě mohly zabít, tak jsou hezké. *Lehce znervózněl, protože mu to najednou přišlo jako ohromná hloupost. * Měl bych si jít už lehnout. Uvidíme se. *Spěšně se rozloučil a rozešel se do svého pokoje. *