Bar Lesory

(Po dlouhém dni, ve kterém pracoval na tvorbě materiálů k výuce došel do baru. Na sobě měl bílou košili s dlouhými rukávy, které si ale dvakrát přehnul nahoru v tmavě modrých chinos kalhotech. Na nohou měl světle hnědé polobotky a v pase opasek stejné barvy. Posadil se za bar, protože nechtěl sedět někde u stolu. Neměl totiž společnost a takhle si bude moct v klidu vychutnat whiskey, kterou si právě objednal. Začne přemýšlet o tom, jaké to tady pro něj zatím je. Přitom se napije ze skleničky, kterou mu záhy barman donese.)

*Po včerejší procházce, ji tak bolely nohy, že byla ráda, když se k večeru rozhodla jít do baru. Na sebe hodila černé kalhoty, na kolenou díry a u kotníku párkrát zahnuté. K tomu si vzala bílé tílko, které strčila do kalhot a kolem pasu černobílou kostkovanou košili. Vlasy měla rozpuštěné jen pár pramenů ve předu sepnutých dozadu. Přes rameno hodila kabelku s potřebnýma věcmi, jako mobil, peněženka a klíče. Dobrou chvíli ji trvalo než našla to místo, ale nakonec vešla do baru. Rovnou si to zamířila k baru, kde se i posadila vedle nějakého muže a objednala si mochito. Bylo to vlastně jediné pití které pije s alkoholem. Nohy, na kterých měla jednoduché tenisky si překřížila a s usměvem podekovala, když se na proti ní objevila sklenička s brčkem.*

* Na sobě měl bílou košili a k tomu modré kalhoty a v ruce držel sako stejné barvy. Pár dní trávil jenom osamotě a prostě se procházel nebo řešil věci doma. Myslel si, že bude mít pokoj od královských povinností, ale to se velmi spletl. Proto, když celý den byl na telefonu a pomáhal otci, tak byl rád, že už je večer a on se mohl jít odreagovat. Zamířil si to rovnou k baru, kolem kterého chodil. Došel k baru, kde si sedl trochu dál, od všech lidí a objednal. Prvně jenom nějaký džus, nechtěl na sebe upozorňovat ještě před začátkem školního roku, i když by mohl. Vzal si skleničku s pomerančovým džusem a otočil se s ním na barové židličce směrem do baru, aby mohl sledovat okolí a měl tak přehled.*

(Musel uznat, že i když si nepřál život ve vyšší společenské vrstvě, usměje se tomu přirovnání, které použil, i přesto ho do jisté míry vždy zajímalo, jaké to je. Nyní bude učit všechny ty prince a princezny a teď jen doufá, že ho to naopak nebude nějak držet zpátky. Bude ale dělat to, co ho baví, říká si v duchu, v jaké míře ho to ale přesvědčilo, to si nechce zatím připouštět. Vedle něj si sedne nějaká žena. Letmo se na ni koukne a usměje. Její tvář mu je povědomá. V prospektech, které mu Akademie dala byla její fotka. Byl si jistý, že učí na stejné univerzitě.) Dobrý večer, promiňte, jestli vyrušuji. Zdáte se mi povědomá. Učíte na Akademii? (Zeptá se se zájmem a až teď vidí periferně její celkový vzhled, který ačkoliv byl moderní, líbil se mu.)

Toho večera do baru přibyla moje maličkost v drahé košili tmavě modré barvy, světle šedém saku s tříčtvrtečními rukávy a upnutých, polospolečenských kalhotách. Po vejití jsem se rozhlédla, pohledem hledajíc známou tvář. Marně.
'Má zpoždění, jako obvykle,' pomyslela jsem si, kontrolujíc hodinky na levém zápěstí a namířila si to k baru, kde jsem si vyhlédla místo dobře viditelné už ode dveří, abych mu ulehčila hledání. Po cestě jsem zalovila v kapse kalhot a vytáhla z nich pinetku, kterou jsem si sepnula levou část vlasů. Po dosednutí na barovou stoličku jsem si objednala prozatím sodu s ledem s vědomím, že by mu bylo líto, kdybych si náš společný alkohol objednala bez něj.

*Držela v ruce brčko a byla zaposlouchána do hudby, které se ozývala přes celou místnost  jednou nohou do rytmu i tiše tukala, možné ne přímo do rytmu, ale to ji nijak nevadilo. Přestal v momentě, kdy uslyšela muže vedle ní promluvit a než si vzpomněla na slušné vychování otočila na něj hlavu s brčkem v puse a ubývající tekutinou ve skleničce.* Lyd, slušné vychování *Pomyslí si a hned přestane pít.* Dobrý večer, *Pozdravila hned jak skleničku položila před sebe.* Ano, takže pokud se ptáte, tak se Vás nemusím ptát na stejnou otázku, že? *S úsměvem na tváři přikývne a následně se zeptá*

Nezabloudil jsem. Ne, nezabloudil. Prostě jsem se chtěl projít tou hezčí cestou. A tak jsem, pozdě, dorazil do baru kde jsem se měl setkat s Tan. Prošel jsem dveřmi s širokým, sebevědomým úsměvem na tváři a dobře padnoucí šedé košili, slušných černých kalhotách a světle modrém blazeru. Když jsem ji zahlédl u baru, ihned jsem se k ní potichounku přiblížil. Když jsem stál těsně za ní, objal jsem ji kolem pasu a lehce stáhl ze stoličky na které seděla aby se opírala o mou, na můj věk, rozsáhlou hruď. Naklonil jsem hlavu a sehnul se k jejímu levému uchu. "Chyběl jsem ti Tani?" Zeptal jsme se s úšklebkem hrajícím mi na rtech.

(Usměje se nad tím, jak se na něj podívala s brčkem v puse. Nijak ho to ale neodradilo a přišlo mu to jen vtipné.) Ne, nemusíte. (Krátce se zasměje.) Nedávno jsem viděl vaši fotku v prospektech, které jsem dostal. Nevybavím si ale teď jméno, které na nich bylo. Každopádně, jsem Kenneth Belvin. Budu učit šerm a strategické myšlení. (Podá ji ruku s lehkým úsměvem na rtech. Popravdě, rád by se seznámil alespoň s někým, než začne školní rok. Roli učitele by zvládl, ale roli učitele pro královské děti, to je něco jiného a zodpovědnějšího. Byl by rád, kdyby se dozvěděl, že ne všichni tady vyrůstali v šlechtických rodinách.)

*Jeho oči sledovali okolí jako jestřáb svou kořist, takže jeho zrak spočinul na dívce, které se objevila v baru a ráznou chůzi si to došla až k baru. Už se chtěl zvednout, že by šel za ní, ale to jej předběhl nějaký klučina. Jen nad tím jeho chováním zvedl obočí a věnoval se dál sledování, ale po chvilce mu to nedalo a jeho zrak se vrátil zpět k nim.* Hele, vypadají, že jsou stejně staří, takže zvedni tu královskou zadnici a běž za nima. *Chtěl poslechnout ten hlas, ale něco mu říkalo, že ještě počká než k nim půjde a bude se seznamovat.*

Co? Já mám někde fotku? *To byla přesně ta chvíle, kdy kdyby měla v puse pití, tak to na něj vyprskne. O žádných prospektech nevěděla. Možná to bylo tím, že je tu teprve chvilku a pro nic si nezašla nebo co bylo pravděpodobnější to někde ztratila v tom svém nepořádku.* Proto chtěli tu fotku na pohovoru *Musela uvažovat, kde vzali její fotku než ji to v té blonďaté hlavičce docvaklo. * Těší mě. Lydie Westwood, učitelka stylingu a frizúry *Představí se a jeho ruku přijme. Lehce stiskne a následně potřese, než ji ruka spadne zpátky do klína.* Co tak brzo tady ve městě před zahájením školního roku? *Zeptá se. Její oči začali putovat po Kennethovi, než se zase vrátili k jeho očím.

Nebýt zvyklá na vylomeniny, kterými mě Danny častoval, jak dlouho jsem si jen dokázala vzpomenout, pravděpodobně bych vyjekla překvapením. Takhle se mi jen na tváři objevil jediný upřímný úsměv plný radosti za nemám-tušení-kolik dnů. Vztáhla jsem pravačku, abych ji mohla obtočit kolem Dannyho krku a prsty mu vjet do vlasů těsně nad krkem a něžně ho tam pocuchat.
"Ani nevíš jak," zamumlala jsem blaženě, "ale nikomu to neříkej." Rošťácky jsem na něj mrkla a posadila se zpátky řádně na stoličku. Kývla jsem na barmana a objednala dvě whiskey pro sebe a svou drahou polovičku.
"Jaká byla cesta? Nebloudil jsi?" zajímala jsem se.

Známé prsty ve vlasech jen rozšířily úsměv na mé tváři. Pokud to teda vůbec šlo. Udělal jsem malý krok dopředu abych ji pomohl se posadit a s úšklebkem kývl. "Nikomu a nikdy." Sliboval jsem a váhavě pustil její pas abych se posadil vedle ní. "Cesta?" Uniklo mi nervózní zasmání. "V okolí je tady moc hezky, taky by ses měla jít pokochat." Doporučil jsem ji a urovnal si své oblečení v sedě. Následně jsem se znovu nahnul k jejímu uchu. "Jak to tady zatím vypadá?" Zeptal jsem se s lišáckým mrknutím.

(O trochu víc se usměje a lehce stiskne její ruku, poté ji zase pustí a napije se. Učitelka stylingu a frizůry. O tom druhém slovu ani nevěděl, že existuje. Snaží se ale vypadat, že není překvapen.) Chtěl jsem před začátkem školního roku vědět něco víc o tomhle místě. Jak funguje, jací tu jsou lidé a na co si dávat pozor, nebo naopak co je zde zcela normální (Vysvětlí s lehkým úsměvem.) Víte, nežil jsem šlechtický život. Jediné, co mi šlo byl šerm. Ten mi jde opravdu dobře. (Řekne s nadsázkou a úsměvem. Krátce se zasměje.) Povězte mi Lydie, jste učitelkou na této škole už dlouho? Máte s ní zkušenosti? (Pokračuje dál v rozhovoru a kouká se jí se zájem do očí.)

*Při poslouchání se napije a poté co nejpotišeji promíchá led společně s tím co má ve skleničce. Byla velmi překvapena, že je tu ze stejného důvodu tak brzo jako ona. Takže překvapený výraz se ji usadí na tváři, ale v jejích očích si jde všimnout jiskřiček naděje, že s ní někdo další půjde objevovat, vše co tady je.* Já taky ne. Není ve mě ani kouska urozené krve. Jsem obyčejné děvče. *Zakroutí hlavou a jakoby automaticky ji vystřelí ruka k vlasům a pár pramenů dá za ucho.* Popravdě, tohle je můj první rok, takže doufám, že nic nepokazím a všechno bude v pořádku. *To byla věc, ze které svým způsobem měla strach. Nechtěla nic pokazit, protože to pro ni byla velká příležitost.*

*Když má prázdnou skleničku a objedná si další, tak společně s ní se vydá k těm dvou. Chtěl si povídat, i když toho měl dneska po krk, chtěl zjistit, něco málo i o těch dalších lidech a kdo ví, možná opravdu chodí na akademii a on bude znát víc lidí než jeho sestra.* Zdravím, může se k vám přidat, pokud to teda nebude vadit. *Usměje se na oba i když slečně věnuje větší úsměv než chlapci. I když je oblečený jako normální kluk, nijak vypadajíc na prince, jde z něho cítit taková ta autorita, která u něj byla vychovávána už odmalička.* Doufám, že se nepletu, ale taky nastupujete na akademii nebo jste zdejší? *Položí další otázku a už si sedá na volné místo.*

(Pozorně ji poslouchá a přikývne, když mu řekne,že zde také bude učit poprvé. Všimne si i jejího automatického zdvihnutí ruky k jejím vlasům. Je to učitel strategického myšlení, číst mezi řádky dokáže nejen na bitevním poli.) Je dobře, že zde vyučují i lidé, jako my. Dodáme tím škole na autenticitě vzhledem k opravdovému životu, který je tam venku čeká. Kdo jiný je může učit lépe než ti, který ten opravdový život žili? (Řekne povzbudivě a usměje se. Poté se napije.) Důležité je dětem předat něco ze sebe, něco co je v budoucnu bude provázet s vědomím, že se to naučili ve škole. Rozumíte mi, Lydie? Tyhle děti budou jedno vládnout, je potřeba je naučit základním věcem. Nemusíte mít strach, že něco pokazíte. (usměje se na ní.)

"Ooo, já už se byla proběhnout po okolí, doslova. Potkala jsem pár budoucích spolužaček," odmlčela jsem se, ale dříve, než jsem mohla pokračovat, přidal se k nám mladý muž. Uvolněný úsměv mi jako mávnutím kouzelného proutku zmizel z tváře, i když nebyl nahrazen výrazem nevole nebo odporu.
"Bez problému," odvětila jsem a pohledem se ujistila u Dannyho.
"Ano, nastupujeme na obory dvorní dáma a rytíř," odpověděla jsem slušně a po drobné odmlce dodala, "mimochodem, já jsem Alexander Cheval a tohle je Jack Daniel," pozvedla jsem svou nízkou sklenici se stejnojmenným nápojem a pak si jakoby v přípitku dopřála hlt zlatavé tekutiny.

Když si vedle Tanii přisedl kluk našeho věku a usmál se, oplatil jsem úsměv, ale přelétl jsem jej pohledem, jakým ovčácký pes shlédne vlka na okraji pastviny. "Zdravíčko" Když jsem se dost vynadíval, lehce jsem kývnul na otátku v jejích očích. Počkal jsem až mu zodpoví otázky a pak se ušklíbl. "Vskutku. Nejlepší vtípek jaký se kdy mému otci povedl." Také jsem pozvedl skleničku se stejnou blahodárnou tekutinou a nechal půlku zmizet v mém hrdle.

*Netušila, že ten strach šel na ni tak poznat. Je pravda, že někteří lidé když lžou tak přitom mají nějakou grimasu a ona vždy při strach si začne hrát nebo cokoliv dělat s vlasy. Jenže pro ni je vždy pozdě. Nerada lidem ukazuje tyhle pocity.* Však počkejte až skončíte v nějaké zemi na oprátce, za to co jste jejich děti naučil *Zasměje se, nemyslela, to nijak reálně, jen ji to tu chvíli napadlo a něž si to stačila rozmyslet, řekla to.* Rozumím *V tu chvíli jakoby její tvář lehce zváží, i když ji na tváři hraje úsměv* Tahle práce je pro mě velmi důležitá a pokud bude všechno perfektní tak možná se jednou dostanu tam kam chci *Napije se z brčka, aby přestala mluvit.* Nikoho tyto tvé kecy nezajímají. *Okřikne se v duchu a chvilku se věnuje pití, aby se podívala kolik jí toho chybí a pak se z pod řas na něj podívá.