Cukrárna a kavárna

*V červených letních šatičkách, které ji sahaly tak do pulky stehen a černých lodičkách, které neměly zas až tak vysoký podpatek. Blod vlasy stažené do vysokého drdolu a na tváři lehký make up. Se rozhodla strávit pár dní před zahájením školního roku, prohlídkou města. Celý den se procházela, až ji z toho začaly bolet nohy a nebýt kavárny, asi by umřela než by došla k sobě. S cinknutím zvonečku, který oznamoval její příchod vešla do kavárny. K pultu si to zamířila rovnou, aby nemusela servírku tahat k sobě a objednala si jedno capuccino. Společně s hrníčkem si sedla do jednoho volného boxu,k okýnku, aby měla výhled přímo ven.* Je tu nádherně. *Pomyslí si, když čeká než její káva vychladne, aspon tak, aby se mohla napít.

Tak jsem tu, poslední dny před tím než začne ten šrumec... Povzdechl si. Zrovna se procházel po městě. Už se tu dlouho nebyl projít, pořád byl jenom zavřený ve škole a staral se o koně. Dneska již ale nastoupil do školy stájník, tak se mu trochu ulehčilo práce. Bylo jen pár míst ve městě, kam byl ochoten zajít a jedním z nich byla právě kavárna. Už se blížil k narůžovělé budově s jemu již tak dobře známým nápisem. Než vešel otočil se směrem, odkud přišel, na obzoru se tetelil hrad. Pořád se to zdá neuvěřitelné. Nakonec se přece jenom otočil a vešel dovnitř. Hned jak jej uviděla paní Potts došla k němu a začala jej objímat. Není divu, vždyť tu trávil hodně času během svých studentských let a také i potom. "Dobrý den, paní Potts, taky vás rád vidím. Dnes bych si dal jeden z vašich skvělých dortíků a kávu, jako obvykle prosím." Hned jí zaplatil a také nechal slušné dýško. Poté se rozhlédl po kavárně. Prošel pod obloukem. Všiml si, že tu sedí blondýnka, kterou okamžitě poznal. I když k němu chodí docela dost lidí, hlavně studenti se hlásit ke studiu nebo zase učitelé co shání místo, pamatuje si ty, kteří byli vybráni. Vezme si z pultíku dortík a kávu a zamíří za Lydii. "Dobrý den, slečno, neříkejte, že se do té práce těšíte tak moc, že tu jste skoro dva týdny před zahájením." Osloví ji. Není si však jistý, zda si ona bude pamatovat jej.

*Malinko byla zabraná do svých myšlenek a hrníček nechávala chladnout ve svých rukách. Šedomodré oči sledovali každý pohyb venku za okny a do toho sem tam mrkly. Z toho transu ji dostal až pozdrav. možná by se neotočila, protože by si myslela, že to není na ni, ale podle jejího uvážení to znělo až moc blízko. Proto její hlavička se otočila na vyrušovatele a nechala na něm svá očka, které toho muže zkoumaly a snažili se k němu přiřadit jméno.* Dobrý den, pane, *Chvilku ji trvalo než si na Jordana vzpomněla, ale stejně ho jménem neoslovila.* No spíš jsem chtěla před zahájením si tady udělat takovou dovolenou *Pousměje se a rukou mu ukáže na volné místo před sebou.* Projít si co nejvíce míst, zjistit kde je co nejlepší, abych toho pak nelitovala*Tentokrát se na její tváři objeví úsměv, který však schová za šálkem kávy když se napije.*

Když se na něj konečně obrátí, dojde mu, že si na něj asi moc nepamatuje. Asi mám takové nevýrazné rysy, na které se dá snadno zapomenout. Napadlo jej. A když jej osloví pane, momentálně se mu to oslovení zdá také cizí, jako by nebyl vítán. Přesto se pokusí o milý úsměv. No ale nebudu se jí vnucovat.
"Tak snad se vám tu zatím líbí a že vaše dovolená probíhá podle plánů." Chce se pakovat, ale zrovna v tu chvíli mu ukáže, ať se posadí. Na chvíli zaváhá, ale nakonec se posadí. "Smím se zeptat, co jste doposud viděla?" Otáže se. Přece jenom on tu strávil hodně času na to aby věděl, jaká místa stojí za to vidět.

*Když se posadí je vlastně celkem ráda. Celý dnešek strávila jen sama se sebou. I když ji ta samota nevadí, celkem uvítala jeho společnost.* Přijela jsem včera večer, takže zatím jsem prošla jenom park a tu zátoku. *Ještě teď cítila ten písek na chodidlech i přes všechno snahu se ho zbavit.* Zatím toho není moc, ale jak jste říkal. Ještě dva týdny *Ruce položí n stůl a obejme s nima hrníček a nenápadně si hraje s palcy.* Vy to tu určitě znáte o moc lépe. Co by jste mi doporučil? *Zeptá se.* Je to zástupce, takže to tu musí určitě znát. Doufám *Projde ji hlavou, když ji dojde, že to nemusela být zrovna nejlepší otázka.*

Po chvíli, když jeho káva pitelná, zvedne šálek a napije se. Přitom poslouchá co mu Lydia říká. Řekl bych, ale že si stále napamatuje moje jméno.
"Dvě krásné místa... Zatím se zdá, že jste narazila jenom na ty krásné místa. Jistě by stálo za to i vidět vodopád nebo byste si mohla půjčit lodičku a projet se po řece, ale hádám..." přemýšlí jak se vyjádřit, aby ji neurazil. "By se vám hodil průvodce, řeka teče sice jenom jenom jedním směrem, ale nevím, jak jste na tom s pádlováním lodí. Nebo také stojí za prohlídku pohádková věž v lese, ale většina turistů neví, kde ji hledat." Pokrčí rameny a pustí se do svého dezertu.

*Vešla dovnitř, oblečená v elegantních modrých šatech, na nohou černé lodičky na vysokém podpatku. Chvíli se trochu nesměle rozhlížela a pak zamířila k pultu. Objednala si preso a čokoládový dort a s nimi se usadila v koutku. Zdála se být trochu nervózní. Kudrnaté vlasy neustále projížděla levou rukou a modrýma očima těkala sem tam po místnosti.*

Dnes se opět rozhodl projít, jako vždy jej ale muselo doprovázet několik strážných, přece jenom je to následník trůnu zdejší země. Nemohl tedy chodit jen tak bez ochrany, kdyby se mu něco stalo mohlo by to mít vážné následky. Takže než mohl vejít do kavárny, strážní se zastavili před kavárnou, zkontrolovali kdo je v kavárně a teprve poté mu povolili vstup. Trval však na tom, aby zůstali venku. Objednal si kávu a dortík a šel se posadit do jednoho z prázdných boxů. Velmi uvítal, že tu není moc lidí a on mohl v klidu jen tak sedět. Zase je tu ale takové nezvyklé ticho.

*Když se objevil kluk, doprovázený několika strážemi, které nejprve důkladně prohlédly kavárnu a následně zůstaly stát venku, sledovala to dost vyjeveně. Poté, co se neznámý usadil v prázdném boxu, ho nepřestávala zvědavě okukovat. /Mám za ním jít? Ale co když o to nestojí?/
Chvíli vedla takovéto úvahy a přitom nepřítomě oždibovala dort.
/Čert to vem. Jestli nestojí o společnost, tak mi to řekne. Musím se v tomhle městě s někým seznámit./
Zvedne se a i s kávou a zbytkem dortu se přesune k němu. *
Ahoj. Nemůžu si přisednout? Nechce se mi být sama.*
Vesele se usměje a potřese kudrnatou hřívou*

Po chvíli mu obsluha donesla jeho objednávku a on rovnou zaplatil. Přitom se na obsluhu vřele usmál. Lžičkou začal míchat kávu, nakonec ji nechal volně chladnout a rozdělal si sušenku ke kávě. Chvíli přemýšlí nad tím jaké to asi bude až začne chodit do školy, jací tam budou lidi. Bude to tak zlé? Povzdechne si. Začne opět míchat kávu a do toho uždibuje sušeku, když k němu přijde nějaká slečna. Zvědavě si ji prohlédne. "Ahoj. jasně posaď se." Pokyne jí rukou směrem k protějšímu sedadlu.

*Oddychne si /Tak dobrý./ Nervzita z ní opadne a ona se usadí. Nečeká, až její spousedící něco řekne a rovnou začne sama.*
Co to bylo za divadlo? Teda jestli se můžu zeptat? Já jsem tu poprvé, tak se omlouvám, jestli mi uniklo něco zásadního.*
Znovu se usměje, na jeden lok dopije kávu a pokračuje v oždibování dortu. Při tom si neznámého nenápadně prohlíží. Neustále musí za ucho zastrkovat neposedné vlasy.*

Když se jej začne vyptávat, co to bylo za divadlo, dopadne opět na něj jakási tíha. Trochu posmutní a zadívá se na stráže venku. Pak se s povzdechem obrátí zpět ke své společnici. Ani nevím, jak se jmenuje... Napadne jej.
"Omlouvám se, jestli tě to vyděsilo, ale tohle dělají pořád... pokaždé když jdu na nějaké veřejné místo." Prohodí jako by o nic nešlo a upije si ze své kávy. Pak se pustí do svého dortíku, ale z nějakého důvodu mu to moc nechutná. Možná že piju sladkou kávu... potom všechno chutná tak nějak divně...

Koukám, že z nich nejsi moc nadšený.* Broukne, když vidí změnu v jeho tváři po zmínce o strážích.* Chápu. Taky bych nebyla. Mimochodem, jsem Isabelle, z Francie, mám tu nastoupit na akademii* S těmi slovy k němu natáhne ruku a nepřestává se usmívat.* Nevím, jestli stojím o to být dvorní dámou...* prohodí a její úsměv trochu ochabne./osobní stráž... Že bych to potkala rovnou prince? /

Nad její první větou jenom pokrčí rameny. Ono to není příjemné, když za ním chodí všude, ale ví, že je to pro jeho bezpečí. "Já jsem Harry, moc mě těší." stiskne ji ruku, aj by jí ji políbil, ale takhle přes stůl by to moc nešlo. Chvíli ji pozoruje a snaží se odhadnout na který obor se ona hlásí, ale ona mu to po chvíli sama prozradí. Styl ale kterým to podá jej urazí. "Prosím? Víš že tu školu pomáhali budovat moji předci?" Zeptá se jí trochu dotčeně. "Celá řada vládců se zapojila, navázala na dílo svých předků, aby lidé královské krve se mohli připravit na život co nás čeká na trůnu... Víš že obor dvorních dam vznikl díky královně Octavii, nebyla urozená... Lidé ji ale popisují jako velmi krásnou, laskavou dívku, která věřila v lepší budoucnost a v akademii viděla jakousi naději. Naději, že jakákoli malá holčička, i když není urozená může žít život pro který by jiní vraždili. To si vůbec nevážíš výsady, která se ti tu nabízí?" Uhodil na ni, většinou byl klidný, ale tohle jej trochu dopálilo.

*Zírá na něj, zaskočená tou náhlou změnou, ale pochvíli se vzpamatuje. Trochu se od něj odtáhne.* No, proti akademii ani tvým předkům nic nemám, ale výsada to je jen pro někoho, kdo o to stojí.* Nezvyšuje hlas a zjevně je v nastálé situaci nesvá, nehodlá se ale vzdát. Začne si natáčet pramen vlasů na prst.* Mě k tomu nutí rodiče, já je poslechnu, protože je mám ráda a vážím si jich.* Nachvilku se odmlčí a pak tišeji dodá.* A taky nestojím o další hádky.* Upraví si rukou vlasy, opravdu se zdá být znovu nervózní.* Ale já sama to vlastně ani moc nechci, být dvorní dámou, studovat tady a vůbec.

Možná byl trochu nespravedlivý, ale nepřipadá mu spravedlivé, že takhle smýšlí. "A co bys chtěla dělat? Pracovat za minimální mzdu někde ve fast foodu? To pochybuju, po vystudování téhle školy máš otevřené dveře kamkoli. Dokonce do paláce..." Pokrčí rameny a podívá se ven. "Vidíš ty holky tam venku? Krásné, mladé ... v nich vidím potenciál, možná až budu na trůnu já, zmírním školné, aby se na tuhle školu mohly dostat i dívky, co o tohle doopravdy stojí a zaslouží si tu být... Do té doby ale... Nechci se hádat, ale prosím uvědom si, co ti tady nabízí... A jaké máš štěstí, že sem můžeš chodit." Opět se zadívá na ty holky venku. "Jiní nemají i když by chtěli." S tím se zvedne a odchází z kavárny.

*Když se zvedne a odchází, už ji to doopravdy dopálí. Nesnáší když ji někdo poučuje.* S radostí si vyměním místo s kteroukoli s těch dívek, je k tomu aspoň nikdo nenutí. Nestojím o to podívat se do paláce, chci si žít svůj život podle sebe.* Odsekne. Opravdu se nechtěla hádat, ale tohle jí vytočilo a nedokázala se udržet. Zaplatí a odchází z kavárny, cestou už si vytáhne krabičku cigaret, jednu si zapálí a mizí venku.*

Když na něj vyjede, ještě se otočí. "Tak si vyměň... aspoň trochu zmírníš to mínění, že jsi tak povrchní snob... S takovým přístupem... nevím zda čekáš, že na tebe pak někdo bude čekat s otevřenou náručí." Řekne jí a s bouchnutím dveří odejde.

Takže mě znáš pár minut, z toho většinu na mě vyjíždíš jen proto, že jsem řekla, že si nejsem jistá jestli tohle chci, ale hned jsem povrchní snob?* Nevěřícně za ním zírá. /Co to sakra je? Vypadal v pohodě./ Už se za ním nedívá a mizí ulicí opačným směrem.*