Cukrárna a kavárna

Takže jsem dneska zvládla jedny z nejlepších míst. *Pomyslí si v duchu a slabě se pousměje. Hned na to se však vrátí k poslouchání Jordana, aby si mohla zapamatovat další místa, které za ty dva týdny chce stihnout.* Popravdě, nikdy jsem pádla nedržela v ruce. *Zakroutí úsměvně hlavou. Vlastně na to nikdy neměla čas, se věnovat takovým aktivitám.* Neznám tu nikoho, kdo by byl můj průvodce. Teda pokud se Jordane nenabízíte. Ráda bych tu pohádkovou věž viděla. * Usmála se než svoji tvář spíše rty schovala za šálek. Za celou tu dobu mu neřekla jménem až doteď Snad to bylo tím, že nechtěla být nezdvořilá nebo možná si jenom tím jménem nebyla jistá. I tak by byla ráda z průvodce. Samotnou ji cestování baví jen do určité doby a pak ji je líto, že si nemá s kým povídat.*

Na chvíli ji zarazí její úsměv. Musí uznat, že má opravdu krásný úsměv. Její prohlášení, že nikdy nedržela pádla v ruce jej ani moc nepřekvapí. Kdyby tomu však bylo naopak byl by hodně překvapen. Kdyby chtěla a požádala někdy bych ji tam i vzal. Dlouho jsem tam nebyl a ono jezdit na lodičce sám je celkem na nic. Napadne jej záhy.
Upije si ze svého šálku. "Mhhhm, pokud byste měla zájem, rád se nabídnu." Slabě se pousměje a dojí svůj dortík. Pak se ale zarazí při pohledu na její oděv. "Ale vzhledem k tomu, že je to v lesích, byste možná měla zvážit jiný oděv... Ne že by vám to takto neslušelo." Dodá nakonec a potutelně se usměje.

*Prázdný šálek, položí na stůl před sebe. Oči ji na chvilku odvrátí o něj a pohlédnou k pultu. Nakonec však nepatrně zakroutí hlavou a zase se pohledem vrátí k Jordanovi. * Byla by jsi pak hyperaktivní  nemohla usnout. *Rozhodne se, že další kávu si nedá.* Jestli vám to nebude vadit, budu ráda *Přikývne nad tím, že zájem má.* Něco určitě najdu *Trochu jí to zarazí, ale nedá to na sobě moc znát. Ví, že do lesa se nehodí šaty a boty nad podpatku. Vždyť něco takového by ji nenapadlo.* D- děkuji *Přesto nad jeho komplimentem, lehce zčervená a zakoktá se když chce poděkovat.*

Když má prázdný talířek i šálek, vezme svůj i Lydiin a odnese to na pult. Nemíní aby se paní Potts kvůli nim uhnala. Jakmile se vrátí zpět, sedne si trochu víc uvolněněji. Jednu ruku si hodí přes opěradlo a nechává ji volně nataženou. Zkoumavým výrazem nyní zkoumá Lydiin obličej. "Nemám problém, stačí říct jenom kdy tam chcete jít a kdy se sejdeme a jsem vám k službám." Zazubí se na ni. Poté vytáhne svůj telefon a otočí jej směrem k Lydii aby mu naťukala svoje telefonní číslo, aby se mohli domluvit. "Nemáte zač." Mrkne na ni a poté se zvedne k odchodu. Než ale odejde ještě se na ni jednou usměje.

*Chce něco namítnout, když odnese i její šálek, ale to už je pryč a tak jen nad tím povzdechne. Pak když ji podá mobil, natuká do něj její číslo a vrátí mu jej.* Určitě napíšu, taková nabídka se neodmítá. * Usměje se na něj, a když se zvedne k odchodu rozloučí se s ním a pak tam jen chvilku ještě sedí. Sleduje procházející lidi kolem okna a když si všimne, že začíná stmívat. Rychle se zvedne. S lehkým kývnutím hlavy se rozloučí i s paní Potts a odchází k sobě, než bude úplná tma.*

*v rudých šatech barvy krve a vlnitymi vlasy se vydá do cukrárny kde si sedne a objedná si skořicové latte a nejakou sladkou bombu* //no co..// *pomyslí si a mezitím vytáhne knihu Hamleta*

*Len sa tak prechádza po uličkách mesta nevediec kam vlastne ide. Nakoniec si všimne, že je tu cukráreň a hneď je jej jasné, že je to jedno z miest, ktoré musí vidieť ako prvé. Vojde dnu. Na sebe má čierne šaty po kolená, šialene drahé lodičky, vlasy zvlnené a celkom jednoduché líčenie, ktoré sa skvele hodí k zbytku jej outfitu. Poobzerá sa okolo seba. Chcela by sa s niekým zoynámiť pred tým ako začne školský rok. Všimne si jedno dievča s knihou v ruke a rozhodne sa vybrať za ňou.* Ahoj, môžem si prisadnúť? *Spýta sa širokým úsmevom na tvári. Keď potom príde čašníčka, tiež sa na ňu usmeje.* Dám si viedenskú kávu a veterník. *Potom sa otočí na dievča.* Mimochodom, volám sa Diana.

*četla pasáž kdy Hamlet předstíral bláznovství ale jakmile uslyšela hlas, poohledla se a viděla dívku. Usmala se na ni a vstala. Mírně se uklonila a natahla ruku aby se prosadila* prosím. //co zas dělám? Za to může bratříček. Měla plnou hlavu etikety ze strany muže ze se nyní cítila jako on* prosím omluvte me. Trochu mám plnou hlavu. Moc me těší slečno Diano jmenuji se Victoria *usmívá se mile na slečnu* mate krásny a presto zvláštní akcent odkud jste smim li se ptát?

*Mierne nadvihne kútiky nad tým ako oficiálne ju dievča prijalo. Také niečo by mala spraviť aj ona, ale naozaj na etiketu a všetky tie pravidlá nemá náladu. Veď len teraz sa jej podarilo od toho všetkého utiecť.* Ďakujem. *Povie jej milo.* Tiež ma teší, Victoria. *Očami prebehne, čo má dievča na sebe.* /určite tiež musí byť princezná.../ Ďakujem. Som z Portugalska, a odkiaľ ste vy? *Spýta sa a porozhliadne sa okolo seba.* /Aké krásne miesto./

*usmívá se na ni a prikyvuje* Portugalsko.. Mluví se tam Španělský ze ano? Pokud ne prosím opravte me. Já jsem z Anglie. Mate sourozence? *usmívá se na ni a s chuti se pustí do čokoládové ho dortu*

*Pousmeje sa.* To si myslí veľa ľudí, že sa u nás hovorí po španielsky, ale máme vlastný jazyk aj keď väčšina z nás ovláda aj španielčinu. /Vrátane mňa.../*Medzitým jej prinesú veterník.* Ďakujem. *Malou lyžičkou sa doňho pustí. Ten koláč zbožňuje a kašľať na to, že by z neho mohla pribrať. Radšej si ráno pôjde zabehať.* Z Anglicka? Tam by som sa niekedy chcela ísť pozrieť. Vidieť Londýn, Oxford... *Ospravedlnňujúco sa usmeje.* Prepáčte, priveľa rozprávam. *Odpovie na jej otázku.* Mám mladšiu sestričku. A čo vy máte súrodencov?

*podivi se* to je zajimave. Vždy jsem si myslela ze se tam mluví jen a pouze spanelsky. Co se týká Anglie.. Ano je to nádherná země, ale pod vládou Edwarda ne moc rozkvetla. *usmrje se* zed zase moc mluvím já. Pardon. Ano já mám bratra. Staršího. Je to učitel na zdejší škole. Ani nevím co bude učit. Smim se zeptat.. Madam *ano došlo ji ze je princezna* jste korunní princezna?

*Prikývne na jej slová. Samozrejme, lekcie z dejepisu mala, takže vie o čom Victoria hovorí.* A máte spolu dobrý vzťah? *Vyzvedá počas toho ako si lyžičkou šľahačku z kávy, ktorú jej medzitým doniesli. Keď sa jej spýta, len kývne hlavou.* Samozrejme. *Posmelí ju. Jej otázka ju neprekvapí.* Áno, som korunná princezná. /Ale radšej by som nebola./ Mám len mladšiu sestru. Prečo vás to zaujíma?

S otcem.. Sice vychazim ale ne tak jak by bylo třeba. On by chtěl aby vládl můj bratr a ten se do toho nemá. Ma raději knihy a učení. Učil me veškeré etiketě ze strany muze. Umím dobře sermovat. A takové jiné věci které by korunní princezna dělat neměla. A proč se ptam.. Je mi cti vas poznat madam *skloni hlavu v uctivem gestu*

*Počúva, čo jej hovorí a keď je to vhodné, prikývne, aby bolo jasné, že ju počúva.* Pri mne nezáleží či chcem alebo nechcem vládnuť, jednoducho musím. Ale aj tak by som svojej mladšej sestre nedala na plecia takú zodpovednosť. *Povie a potom sa len usmeje.* Vadilo by vám, ak by sme si tykali?

*Usmívá se na ní* //je chytrá a hodná. To jde vidět// Věřím že pokud budete vládnout tak jak mluvíte o své setře, bude Portugalsko spokojené. A už máte vyhlédnutého manžela? Promiňte asi neuctivá otázka. *následně si sní kousek svého čokoládového dortu* Určitě mi to vadit nebude, budu jedině ráda! *a opravdu je* takže jdeš na akademii? //asi ano Viki..//