Pohádková věž

Protočí oči, když začne žertovat na jeho účet. Když mu ale otevřeně řekne, co si o něm myslí, docela jej to zamrzí, i když je to myšlené z legrace. Teda doufám. Podívá se na dívku, co k nim přijde. Patrně jí nedošlo, že jej prozradila, ale nemíní jí to vyčítat, Teresa by to stejně nakonec zjistila. Pak ale sebou trhne, když řekne, že je Teresa belgická princezna. Otočí se na ni, ať jí vidí do obličeje. "Doopravdy?" Zeptá se s trochu poskočeným hlasem. Chvíli si ji prohlíží. Ale nemám jí co vyčítat, taky jsem jí neřekl, že jsem tady princem... Vlastně že jsem princem všude. Opět se otočí k Louise. "Ne nemáš. Jen mi připadá, že každý koho jsem za poslední týden potkal jde na akademii, město je teď plné našich spolužáků." Pokrčí rameny. Docela jej ale začne zajímat, kdo je ona. Je zvláštní, že je oba zná, ale on ji ne. Mno uvidíme, třeba řekne sama na jaký obor jde. "ne prosím tě. Od čeho tak..." zasměje se ale trochu nervózně. Snad to nevypadalo jako kdybych... to bych nerad a nerad bych aby si to o mě myslela Teresa.

Připadá si mírně nervózně, jak si ji Luisa prohlíží a zaskočí ji, když uhodne, kdo je. Ano, jak jsi to vůbec poznala? zeptá se překvapeně, protože kdo by hledal Belgickou princeznu v Brazílii. Tak aspoň tohle zdvořilé představování máme za sebou. Nechci být nezdvořilá, ale mohu se zeptat, co budeš na akademii studovat? zeptá se a doufá, že to nebude také princezna, protože by se za tuhle otázku jinak nejraději propadla do země. Neboj, nerušíš nás. skočí laskavým tónem do řeči Harrymu.

Z jejich výrazů pozná, že nejspíš ani jeden z nich neměl páru o tom, kdo je ten druhej. Jen lehce nechápavě pozvedne obočí. To si vážně nezjistili, kdo kde vládne nebo bude vládnout? Základní informace. Proboha!
"Ráda bych posoudila tvá slova, ale tak nějak jste první které jsem ve městě potkala, takže..." Pokrčí rameny a zatváří se mírně nevinně a zmateně zároveň. Když na ni Teresa promluví jen se pousměje. "Mám určité informace. A většinou si dobře pamatuji jména a k nim navazující obličeje. A mám takový pocit, že vy dva jste se vzájemně nepoznali." ušklíbne se a podívá se na oba dva, trošku přešlápne z nohy na nohu a pousměje se.
"A odpověď na tvou druhou otázku je jednoduchá. Viděla jsi mě někdy někde? Princezna to nebude. A kdybych se snažila vystřelit z luku nebo někoho probodnout mečem, provodnu dřív sama sebe." Poví klidně, ale určitá zášť nebo naštvanost v jejím hlase jde znát, ale snaží se aby to nebylo tak patrné. Jednoduše nikdy nezkousně fakt, to jaké rodiny se narodila.
Poté se otočí na Harryho, prohlédne si ho a zkousne si ret. Jen se usměje a mírně ukáže bílé zuby. "Opravdu? To jsem ráda, jelikož když člověk potká nějaký pár uprostřed přírody, většinou nechtějí být rušeni." Poví s určitým náznakem vtipu a upraví si vlasy.

Ano skutečně nevěděl, kdo kde bude vládnout. Přece jen na světe je přes dvě stě států, on jenom ví, kdo kde vládne současně, ale aby znal i jejich potomstvo, to by musel mít extra mozek a nezkoumat nic jiného, než televizi, aby zahlédl každého přibuzného královské rodiny.
"Zajímavý talent, já jsem rád, že si pamatuju současné vládce. Navíc se spíše soustředíme na ty, které země jsou s námi v míru nebo naopak. Nebo naopak říše s rozvojových zeí. Pokud vím, Brazílie s Belgií žádné větší spory nemá, tudíž jsou naše rodiny v míru. Takže krále a královnu Belgie znám. Ale po jejich dětech jsem nepatrál. Promiň Teres." Pokrčí rameny. Ale v duchu uzná, že Luisa má jeho obdiv, že to všechno tak zná. "Tak to jsme výjimka." Pak se zvedne, rozloučí se s oběma dívkama a dá se na odchod, přece jenom je už trochu pozdě.

Tak už vím, že hned jak se vrátím do hotelu, začnu se učit jména princů a princezen, abych mohla příště působit také tak chytře a zamachrovat. Náhodou, já jsem čekala, než to Harry konečně řekne nahlas. šťouchne loktem do Harryho. A mimochodem, v tomhle ohledu jsem radši nenápadnější. usměje se na Harryho, aby se necítil zas až tak provinile.
Já měla tušení, že budeš dvorní dámou a určitě skvělou dvorní dámou. dodá a oddechne si, protože to není žádná princezna, před kterou bych se ztapnila, že nezná její jméno.
Poté co se s nimi Harry rozloučí, dojde jí kolik je hodin a že by pomalu měla také jít, ale rozhodne se ještě posledních pár minut zůstat a aspoň o trochu lépe Luisu poznat.

Pohlédne na Harryho a pousměje se, poté k jeho slovům jen souhlasně přikývne hlavou. "Máš pravdu a děkuji, někdo má zase jiné talenty." Pokrčí rameny a pohlédne na něj, když se začne loučit jen ho naposledy sjede pohledem. "Třeba se zase brzy potkáme." Zářivě se usměje a poté se s ním rozloučí.
Otočí se na Teresu a prohlédne si ji. Skvělá dvorní dáma, to určitě. Ale na ni se usměje, není potřeba si hned ze startu dělat nepřátele. A ona vypadá docela neškodně. "Děkuji, sice si to tak uplně nemyslím, ale třeba se v tomhle mýlím." To těžko. "A jak se těšíš na akademii?" Začátek klidnější, žádný věcný témata.

Ale určitě ano, já ti věřím. Nepřipadá mi, jako někdo s extra nízkým sebevědomím. Po pravdě? Trochu se bojím, ale nevím čeho. Dává to smysl? A co ty? Těšíš se? zeptá se na oplátku a nenápadně mrkne na čas, který poslední dobou utíká neskutečně rychle. Moc se omlouvám, ale asi bych už měla jít. Omluví se a uvědomí si, že v ruce stále tiskne starou knihu. Ta kniha se ještě bude hodit. Moc ráda jsem tě poznala a snad se brzy opět uvidíme. Rozloučí se a rychlím ladným krokem odejde.

"Páni znáš mě sotva pár minut a už mi věříš." její hlas zní trošku ironicky, ale to je její normální mód, takže to na první poslech může lehce vystrašit, ale ona se takhle baví normálně. Nic špatného.
"Jiný prostředí. Jiní lidé. Nevíš co tě čeká. Jak to bude probíhat. Většina lidí se bojí těch nejvíc očividných věcí." Pousměje se. "Spíše mi přijde, že nemám na výběr." Řekne nicneříkajícně a pohlédne na ni a na to jak sleduje čas. "Máš pravdu, je docela pozdě." Zvedne hlavu a podívá se na věž a poté na Teresu. "Taky jsem tě ráda poznala." To řekne upřímně, ráda poznává nové lidi. "Tak zatím." Když Teresa odejde, zůstane tam chvilku sama, poté se ale rozhodně a také odejde.