Kašna královen

Jak poleno, poleno takhle nepřemýšlí. *Řekne mírně káravě a podívá se na něj. Je zvláštní se takhle bavit s učitelem, ale jí to asi ani nedochází. Baví se s ním jako s normálním člověkem.* Chabě krmený žaludek? *Pozvedne obočí a podívá se na něj.* Měl by jsi jíst zdravě, na hodinách ti dám docela zabrat, tak ať se nám tam nesložíš. *Řekne poněkud vážně, ale poté se rozesměje.* Nesmíš si říkat, že jsou to zvratky. Cvičil jsi někdy? Takhle podobně vypadá i protein a chutná....no docela podobně jako zvratky. *Ušklíbne se a promne si rty. Poté se postaví a protáhne se.* Měla bych si jít lehnout. A vybalit. Uprostřed pokoje na mě stále čeká ten satan jménem kufr...Není schopný se sám vybalit. *Protočí znechuceně očima.* A ti lidi co mi ho tam donesli taky nejsou schopni pomoct. *Ušklíbne se.* Takže uvidíme se až na hodině nebo ještě někdy dřív? *Řekne zvědavě.*

Usmál se nad cvičením. Nemám na to čas, rád bych ale... nejde to, pokud vyloženě nechci tak... jednou, dvakrát... do roka. Chápal jejímu odchodu, on sám by nejspíš měl zaujmout spící polohu , jelikož vybalování měl již za sebou. Uvidíme, jestli se někde potkáme, nebo ne. Dal se k odchodu a když z místa odcházel, jen pokynul rukou a zvedl ji na znamení odchodu. Měj se Lou. Zvolá ještě, když z místa, které dnešního brzkého rána bylo velmi příjemným, odchází do svého kabinetu.

*Brouzdá sem a tam po paláci s knihou v ruce a hledá místo, kde by si mohla číst. Prošla ho už křížem krážem, ale zatím jí nic nevyhovovalo. Když se ale před ní objeví kašna, je rozhodnuto. Usazuje se na lavičku a zaposlouchá se do šumu vody. Uvnitř ji nahlodává prázdnota. Trvalo jí dlouho jen se přesvědčit, aby vylezla z postele a oblékla se. Když pak měla pocit, že ji pokoj zadusí, vyrazila ven. Otevírá knihu a rázem se noří do cizího života i starostí.*

*Jelikož dnešní hodina začíná až v šest a tam by asi chybět neměla. Teda jakože mohla by, ale zase první hodina a chyběla by? první vroubek? Uplně se jí nechce. Oblečená je ležérně, slim hgh waist rifle, bílé triko zasunuté do nich, vlasy mírně natočené. Přece jen chce vypadat jako člověk. Zamířila na procházku po škole. V uších sluchátka a v nich nejnovější pecka od HU. Perfektní den. Když uvidí fontánu, mírně se pousměje a zamíří k ní.* Ty blonďaté kučery poznám všude. Hej Isi! *Sundá si sluchátka a zamává na ni.*

*Luisin hlas ji vytrhne z knihy a leknutím sebou trhne. Pak se na dívku vesele usměje.* Ahoj Luiso.* Zamává na ni. Je ráda, že ji tu našla. Odloží knihu a poklepe vedle sebe.* Přidáš se?* Zeptá se jí.*

*Podívá se na ni, vypadá sice docela zadumaně, ale to by nebyla Luisa aby prostě nepromluvila. Podívá se na kraj kašny a na její ruku a jen pokrčí rameny.* Vlastně proč ne. *Usměje se a posadí se vedle ní.* Tak jak se těšíš na dnešní první hodinu? *Ušklíbne se, ona z toho moc nadšená není, nemá v plánu být premiantem.*

*Když se Luisa posadí, znovu jí věnuje úsměv. Na její otázku pokrčí rameny.* Nějak nevím. Zrovna dnes je mi to asi jedno.* Zasměje se.* Nemám moc ráda koně. Jako jsou krásný a tak vůbec, ale ježdění na nich není zrovna z mých oblíbených aktivit. Co ty?

*Sleduje ji a mírně přimhouří oči. Dneska je na ni něco jiného, včera v tom bazéně byla uplně jiný člověk. Ale tak nějak vytuší, že by se na to neměla ptát.* No mi povídej, vždyť z toho bolí zadek. *Odfoukne si pramen vlasů a podívá se na ni.* Mimochodem, kdy teda začneme pašovat ten alkohol? Musíme zjistit kudy by to šlo. *Poušklíbne se. Snaží se ji trochu povzbudit.*

*PO Luisiných slovech se krátce zamyslí.* No, myslím, že zatím ani nemůžeme do města, ne?* Zeptá se. *Ale jinak bych klidně začala hned.* Pak se na chvíli odmlčí a zdá se, že přemýšlí. nakonec se rozhodne.* No, kdybys chtěla, tak mám v pokoji celkem slušnou zásobu zelené lásky.* Řekne s šibalským úsměvem.*

Nemůžeme. *Odfrkne si.* Připadám si tady trošku jako ve vězení. *Řekne poněkud naštvaně.* Ale neříkej mi, že tady v celé škole není ani kapka alkoholu. *Potom se zamyslí.* Teoreticky by to šlo nějak udělat. *Na tváři se jí objeví rošťácký úšklebek. Když si ale poslechne to co řekne, jen se zasměje.* To si děláš srandu! Jak se ti to podařilo?! *Vykulí nechápavě oči.*

*Pokýve hlavou.* Jo, to máš pravdu. Drží nás tady, jako by nám bylo pět.* Ušklíbne se.* Já myslím, že učitelům ho nikdo nezakazuje.* Nadhodí na Luisinu řečnickou otázku a usměje se. Ráda boří pravidla a představa boje proti přísnému režimu ji potěší.Na její překvapení reaaguje úsměvem.* No, zavazadla nám nikdo nekontroloval.* Pokrčí rameny a nahodí rádoby nevinný výraz.*

Nevím čeho se bojí. *Pokrčí rameny.* Ale v noci klidně tu bránu přelezu když se mi bude chtít. *Rozesměje se a nad jejími slovy jen kývne hlavou.* Máš pravdu, učitelům ne... *Promne si rty.* Tak Scotty, jsi na řadě.
*Plácne se jen do čela.* To máš pravdu, to mi vůbec nedošlo. Snažila jsem se nacpal do jednoho kufru abych toho nemusela tahat více, ale tohle mě nenapadlo. Takžeee... *Mírně se k ní přitáhne.* jsem vítaná jo? *Ušklíbne se.*

No jistě že jsi vítaná.* Usměje se. * Bála jsem se, že tady budou samí takoví ti slušňáci, chápeš, takoví ti lidé co pořád jen blábolí o povinnostech a zodpovědnosti jejich stavu.* Protočí oči, aby dala najevo, co si o tom myslí.* Takže jsem vážně ráda že to tak není.* Obdaří ji širokým úsměvem.* A bránu s tebou klidně přlezu taky, jen řekni kdy.*

Perfektní. *Promne si radostně prsty. Něco jako Monty Burns.* No mi povídej. Moje sestra, ta je taková, hodně slušná holka. Sice přepsala přihlášku na akademii k obrazu svému, ale jinak to uplně rebelka není. Což mě štve. Měla jsem v hlavě dost myšlenek co bychom mohly dělat. *Oddechne si.* Skvělý. Akorát tebe když chytnou tak se na ně jen usměješ a bude jim jasné že jsem tě navedla. *Zasměje se.* Máš to štěstí, že vypadáš jak neviňátko, ale podívej se na mě. *Prohrábne si vlasy.*

No. Můžeme to, co ti nevyjde se sestrou podnikat spolu.* Navrhne s výrazem, který říká, že je pro každou blbost.* Neboj, nenechám parťáka ve štychu.* Zasměje se a projede si rukou vlasy. * Ale máš pravdu. Hodí se vypadat jako andílek, pak od tebe nikdo nečeká, že pašuješ do školy trávu.* Na chvíli se odmlčí a pak dodá,* Dala by sis?

Tak to beru. A určitě bych začala s tím zeleným zázrakem. *Zasměje se a promne si rty. Podívá se na hodinky a dojde jí, že za chvilku mají být na hodině, ale laškovně se podívá na Isi.* Jako teď? Před první hodinou? *Ušklíbne se a tajemně se na ni podívá.* Myslím, že bych to i udělala.

*Pokrčí rameny a roztáhne ruce v gestu, je to na tobě.*Jen upozorňuji, že není zrovna bezpečný řídit se mnou.* Zasměje se. * Tak trochu postrádám pud sebezáchovy. Je to asi pěkná blbost, jenže mě je momentálně všechno jedno. Takže pokud chceš...* Podívá se na Luisu a vyčkává její reakci.*

*Podívá se na ni a jen si prohrábne vlasy.* Myslím, že to zvládnu. Airbagy bych měla mít dobrý. *Zažertuje a podívá se na hodiny na mobilu.* Jdu do toho, ale máme na to jen půl hodiny, takže bychom si měly pohnout...I když, tak dojdeme pozdě. *Pokrčí rameny a zvedne se z kašny.* Jdeme?

*Vyskočí na nohy.*Jdeme. * Luisina reakce ji trochu překvapila, ale rozhodně nemá nic proti. Popadne knihu a energickým krokem vyrazí.*

*Nudil se, a tak se rozhodl projít po zahradách a zákoutích pozemcích školy. Přišlo mu to mnohem lepší a jednodušší, než být zavřený v pokoji a nic tam nedělat. Takhle se mohl alespoň nadýchat čerstvého vzduchu.
Vstoupil do zahrady, kochal se květinami a užíval si teplo slunečních paprsků, jenž jej hřály na kůži. Zastavil se u nádherné kašny a tak jak to dělal vždy, i teď namočil ruku do chladné vody. * /Tohle bude zatraceně nudný den. /