Divadelní sál

Počkat... pokud nedojdou holky, tak to znamená, že budeme jako v Antickém divadle? Že ženské role budou hrát chlapci?* Ušklíbl se na profesora zvídavě.*

*Celkem ho zarazilo, že se zrovna budou věnovat Shakespearovi* Proč zrovna on, dneska o něm stačilo. *Pomyslí si a únavně se chytne za spánky. Začala ho bolet hlava z toho týdne a to ještě nebyl konec. Když se někdo z kluku na něco zeptá zvedne hlavu, aby mohl zjistit kdo to byl a poslechne si otázku.*

Áno, koluje veľa dohadov. Ako aj dohady o jeho orientácii, ale tak kto sme my aby sme to súdili? Je považovaný za jedného z najlepších autorov, i keď mojím rozhodne nie je. Ale Romea a Júliu mám rád, aj Hamleta. Budeme sa venovať ale aj iným hrám, a nebudú to len drámy. Ste mladí a to sa preto k vášmu veku nehodí. *Odpovie na zaujímavú otázku.*

*Při zmínce o Shakespearovi jsem se nemohl než usmát a stále na židli se otočit se na jediného chlapce kolem kterého znám- Liena.* "Liene, Liene, proč jen musíš být Lien? Zřekni se jména-" *Dál jsem to přes koutek cukající nahoru nevydržel a začal se smát až jsem skoro spadl z oné sedačky.*

/Přesně tak... Kdo jsme abychom soudili něčí orientaci?/ *Vyprskne smíchy, ale okamžitě si zakryje pusu rukou. Raději složí hlavu do dlaní a podívá se dolů.*

*Viktorův smích jej zarazí, ale nakonec řekne svou myšlenku. *Stejně je fascinující, že celý svět nyní obdivuje muže, který ani nemusel existovat nebo to byl obyčejný zloděj. Někde jsem četl, že Shakespearem byla samotná královna Alžběta. *Rozpovídá se ani neví jak. Vždy se rozpovídá, když se dostane k tématu, které jej zajímá či zaujme*. / Nakonec ten profesor nebude asi vůbec špatný, ale to se ještě ukáže. / Budeme ještě dnes něco hrát? *položí další otázku a hned na to se zase otočí dozadu a celkem vyjeveně hledí na dvorní dámu, které by sukně moc tedy neslušela. Nakonec se však tento teatrální výstup rozhodne ignorovat, ale koutky úst mu zacukají vzhůru. *

No, som rád že sa bavíte. Ale, nerúhajte sa bratia! *Povie dramaticky.* Tak, a ak už nemáte ďalšie otázky, môžete ísť. Budem taký dobrý, že vás pustím skôr. **Pozrie na študentov milo.* //Však vy sa dosmejete až si dáme antické divadlo v amfiteátri.//

*Když na něj Jack začne mluvit, teda spíše recitovat Romea a Julie snaží se udržet vážnou tvář, ale nedá mu to a začne se smát.* Tvé jméno jenom je můj nepřítel.Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Cheval. Co je to, Cheval? Ruka ne, ani noha, ani paže, ani tvář, ani jiná část, patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno? Copak je po jméně? *Taky se dá do recitování, ale použije přesně to, co dneska řekla mu Victorie, jen tam dá přijimení Jacka. Na tváři se mu objeví slzy smíchu, jak se snaží udržet smích v sobě.*

Prajem pekný zvyšok dňa. *Vezme zoznam a šálku. Cez schody vybehne preč zo sály nechajúc za sebou študentov z ktorých má dobrý pocit. Odchlipne si z kávy a namieri si to rovno do kabinetu.*

*Stále rozesmátý na Jacka uznale ukážu ukazováčky zatím co ostatní prsty mám schované do pěsti a palce nahoru (fingerguns).* "Přesně!" *Zasměju se a otočím se na učitele.* "Ano, pane! Nashledanou, pane!" *Zasalutuji, hluboce se ukloním a pak seskočím ze židle a dám se na odchod.*

Promiň, nesmál jsem se tobě. Jen jsem si na něco vzpomněl. *Řekne směrem k Theovi s omluvným úsměvem.*

Nashle. *Zvedne se ze židle a trošku zmateně se na Viktora usměje.* Proč by ses mi měl smát? *Nejistě přešlápne a začne v mysli pátrat nad důvodem Viktorovi omluvy. Nakonec to ale vzdá, protože to radši ani vědět nechce. *Příště mi teda zahraješ. *Promluví k němu tiše a opět se neubrání zrudnutí. *

Nashledanou. *Rozloučí se s učitelem a následně i mávne Jackovi. Poté se zvedne ze sedačky dojde až k uličce a otočí se na chlapce.* Zatím *Zamává jim ještě a s úsměvem na tváři odchází do pokoje.*

Já nevím. Vypadalo to, že se tě můj smích dotknul. *Pokrčí rameny.* A mám ti zahrát divadlo, na housle, nebo na nervy? *Pousmál se potom.* Všechno mi jde, ale klidně ti zahraji Romea... * Zeširoka se usmál.* Jo a... nevšiml bych si, že je tady takové horko jako ve skleníku. *Pokrčil rameny a zvednul se ze židle.*

Právě teď mi hraješ na nervy, ale dal bych přednost houslím. *Romea raději nekomentoval. Netušil, jak by si to měl vyložit.* A proč Romea? *Odhodlal se nakonec zeptat. * Protože já jako Julie nevypadám a taky je to prostě tak, že můj obličej jednoduše rád rudne, nehledě na mou vůli a důvod.

*Opatrně k němu natáhl ruku a chytil jeho bradu, když si prohlížel jeho tvář.* Mně docela Julii připomínáš. Teda, nejsi holka a není ti čtrnáct ale ani jedno není zrovna můj typ. *Pokrčil rameny a pustil jeho bradu. Pomale se od něj otočil s úsměvem a pomalou chůzí se přibližoval ke dveřím.*

*Nedokázal se pohnout. Místo, kde se jej dotýkaly Viktorovy prsty jej mravenčilo a v hlavě mu hučelo. * /Není jeho typ. / *Nechápal to a současně to chápal až moc. *Nejsem, co si myslíš, že jsem... /Nejsem na kluky, nejsem jako dívka. /*Hlas se mu zadrhl v hrdle, poté se však jakž takž vzpamatoval a doběhl Viktora. * Dobrou noc. *Rozloučil se spěšně, musel být teď chvíli sám. Rozeběhl se do svého pokoje. *

Není na tom nic špatného. Jen abys věděl. *Křikl rychle za chlapcem.* /Tohle už jsem přehnal./ *Povzdechl a sám odešel do svého pokoje.*