Hudební salónek

procházela se po škole a nakukovala kde je co. Až otevřela dveře které vedly sem.. Zprvu na ní dýchla silná atmosféra. Celá dominanta místnosti je klavír. Ano je překrásný. Jako princezna se od malička učila hrát na klavír. Sedla si v jednoduchých šatech s páskem kolem pasu za klavír a začala brnkat nějakou melodii. Do toho si začala zpívat francouzsky un, deux, trois, quatre, cink...

Po jejím odpoledním odpočinku se konečně zvedne z postele. Dojde k zrcadlu, kde si lehce upraví své vlasy, aby je neměla jako vždy úplně všude a rozhodne se poznat další část akademie. Ve svých tmavě modrých šatech, které ji dokonale sedí na postavě vyjde ze svého pokoje a začne se procházet chodbami. Ze své zkušenosti moc dobře ví, že hledat určité místo by jí dalo větší práci, než najít jakékoliv jiné místo. Po pár minutách uslyší jakousi melodii. Rozhodne se jít za zvukem a dojde do hudebního salónku, kde uvidí dívku hrající na klavír. Chvíli tiše stojí a pozoruje jí. Přeci si nebudu kazit vystoupení.

dohrála svou melodii a pak se rozhlédla po místnosti. Viděla tam dívku. Nepotkala jí už někde? Ahoj? zkusí na ní zamávat. jen jsem zkoušela jestli mi to ještě jde. Já jsem Victoria. jde k ní. a podává jí ruku. Určitě se už musela s ní potkat

Když se na ní dívka otočí a ona dostane tu možnost si ji lépe prohlédnout, připadá jí povědomá. Někde jsem ji vidět musela. Měla bych znát i její jméno? Ahoj. opětuje jí pozdrav s úsměvem. Hraješ nádherně. ujistí ji. Já jsem Teresa. Stiskne jí ruku a vysloví své jméno. Mám dojem, že jsem ji nejspíše zahlédla na plese, ale nebylo to ještě někde?

Ahoj Tereso, moc mě těší. za tvou pochvalu děkuji. Učila jsem se od dětství. Umíš taky hrát? musela jsem jí poznat na plese.. Nebyla v hloučku ještě s jednou holkou a klukem? Nebo byla u Olivera s Lou? Nesmíš na to moc uvažovat těšíš se na dnešní hodinu?

Potěšení je na mé straně. Řekne upřímně.Umím jen pár základních tónů. Nic světoborného. Odpoví skromně a vzpomene si, jak jí to už před lety učil její bratr. Dnešní hodina? Co je to vůbec za hodinu? Tušila, že dnes by na nějakou hodinu dorazit měla, ale zapomněla se předem podívat na rozvrh. Oh, dnešní hodina, Jistě, určitě bude zajímavá. Nejistě se usměje a přemýšlí, o jaké hodině je řeč. A jak se na ni těšíš ty? zeptá se na oplátku.

koukne na ní a sleduje jí jak lehce tápe. Pousměje se a řekne si že by jí to měla ulehčit no.. popravdě jsem nervózní.. učí jí tu můj bratr. Je dokonalý, ba přímo perfektní a zeměpis mu jde koukne do země a usměje se. snad to nebude tak složité pomyslela si a pak na ní koukla popravdě místo nějakých předmětů bych raději byla na nějakých mezinárodních vztazích, nebo na šermování trochu se jí rozjasní tvář, ovšem kdž zjistila že na nich být nemůže.. Leda by si našla nějakého kamaráda rytíře..

Slyšela jsem dobře? Řekla bratr? Nechápavě se podívá a pak jí dojde, že použila i slovo zeměpis. S učitelem zeměpisu jsem se už setkala ne? Tak to jsem na tuto hodinu opravdu zvědavá. řekne zamyšleně. Ano, nějaké předměty bych si také ráda vyměnila. podotkne, přestože nemá tušení o čem mluví. Jen přikyvuj a usmívej se, jako správná princezna.

mluvíš hovadiny! její mysl měla vždycky pravdu promiň, musím mluvit hlouposti. Takže Tereso, neposadíme se? Proč jsi se sem přihlásila? hloupější otázku jsem si vymyslet nemohla? snaží se usmívat

Jo jasně. dojde k pohovce, která se nachází v rohu místnosti a posadí se na ní. Přihlásila jsem se sem pouze ze zvědavosti. Řekne bez rozmýšlení, protože nemá žádný speciální důvod, proč tu je. A proč jsi tady ty? Teď to asi zní, jako kdybych se ptala "A za co tě zavřeli?" zeptá se a doufá v zajímavější odpověď.

Rodiče.. otec mě sem přihlásil. Abych až jednou budu vládnout uměla a věděla všechny ty důležitý věci.. pak se koukne na hodinky půjdem pomalu na hodinu? zeptá se. ANo je zvědavá a bojí se

Takže ty jsi korunní princezna. dodá pro sebe a také se podívá na hodiny. Jistě, ale ráda bych si ještě zašla na chvilinku do svého pokoje, jestli ti to nevadí. Postaví se z pohovky. Uvidiíme se na hodině. rozloučí se.

*Pomale vklouzl do salónku. Byl oblečený ve světlých kalhotech a černé košili. V ruce nesl pouzdro od houslí a v druhé ruce měl desky. Položil desky na klavír a vytáhl si housle a smyčec. Naladil housle a začal hrát poměrně pomalou píseň. Vzhledem k tomu, že znal skladbu nazpaměť, otočil se k oknu a pozoroval venek, zatímco hrál.*

*Přecházel z jednoho rohu do druhého. Přišel si jako v pasti, nejdřív Viktor a pak ještě Victoria. Má to někomu říct? Měl by? Byl zoufalý. Věnečky položil na stolek a pořádně se osprchoval, poté už připraven do hodiny se rozhodl projít. Musel přijít na to, jak se uklidnit. Pak by už snad nějak zvládl učinit rozhodnutí, co má vlastně udělat. Šel zrovna kolem hudebního salónku, když zaslechl nádhernou hudbu. Ze zvědavosti nakoukl dovnitř, aby zjistil, kdo to hraje. *Ahoj. *Zamumlal nervózně a vstoupil dovnitř, i když by nejradši utekl. * /Proč jsem na něj narazil zrovna teď? /

*Pootočil se k němu a pousmál se. Pomale dohrál skladbu a poté položil housle na piano.* Ahoj... Jsem rád, že jsi tady. Už jsem tě chtěl najít a promluvit si s tebou. * Skousl dolní ret.* Chci se ti omluvit. Byl jsem idiot a- a neměl jsem říkat to co jsem řekl...

*Překvapil jej ale poté se pousmál. Srdce se mu opět rozbušilo, vydal se k němu. *Necháme to být, jakoby se to nestalo, jo? *natáhl k němu ruku, aby si s ním potřásl. *Prostě ses spletl a teď mi můžeš konečně zahrát. *Spokojeně se posadil a ani na chvilku z něj nespouštěl zrak. Už si ani neuvědomoval, jestli má nebo nemá červený obličej. *

*Potřásl si s ním a ze široka se usmál.* Asi to tak bude nejlepší. *Pokýval hlavou.* Jo a něco pro tebe mám... *Sáhl si do zadní kapsy a vytáhl z ní malý zápisník v kožených deskách, který podal Theodorovi* Tady jsou nějaké mé básničky... Je tam toho hodně v Kazaštině a Ruštině, ale najdeš tam i nějaké anglicky. A nesměj se mi prosím, ale některé jsou opravdu hodně špatné. Znova se pousmál a vzal do ruky housle. Otevřel desky a začal hrát jednu ze svižnějších skladeb.

Děkuju, já nevím... *Byl v rozpacích, ale hřálo jej u srdce. V břichu jakoby mu vybuchl ohňostroj. */Hraje nádherně/ *Přivřel oči, úsměv z jeho tváře nemizel, spíš se ještě zvětšil. Když skladba skončila, tak se dal do nadšeného potlesku. *To bylo nádherné! Klidně by ses tím mohl živit.

Nepřeháněj... až tak skvělé to není. *Pokrčil ramena ale usmál se.* Něco na přání? POdívej se do desek a vyber si. *Postrčil k němu černé, lehce omlácené desky z notami.*