Vyhlídka z hradeb

*Včerejšek trochu s tím vybalováním nevychytala. Nestihla se jít podívat na studenty, protože poslední věc schovala až pozdě večer. Proto se rozhodla dneska projít po škole. Vlasy nechala rozpuštěné a na sebe hodila jednoduché černé tílko a k tomu riflové kratasy. K tomu si obula černé balerínky. Vypadala jako by snad ani nepatřila do školy, jak jednoduše se oblékla. Procházela se po paláci a nevnímala okolí, takže se zastavila v momentě, kdy ucítila čerstvý vzduch a lehký vánek, jež si pohrával s jejími vlasy. Vydala se po kamenné schodišti až na samý konec. Tam se dostala do zahrádky s pár keříky.. Stoupla si až ke kamenné římse a sledovala okolí.*

Baterkou si přisvěcoval na schodišti, aby při stoupání na vrchol nezůstal náhodou dole pod schody. Ačkoli byl den, pravda, že tu byla tma. Co schod, to pro něj začínala být větší bolest ve svalech na nohou, nikdy nebyl nijak extrémní sportovec, jenže se to na jeho postavě nikdy nijak zvláště neodrazilo. Možná bych se sebou opravdu měl něco začít dělat. Ano. Měl, ale řekni si naprosto upřímně Scotty, kdy jsi na tohle měl naposledy čas? Po stresu, který z příjezdu zažíval se potřeboval krapet odreagovat, jako možnost k tomuto činu vnímal právě stoupání na vyhlídku. Když vystoupal vzhůru a zatlačil na těžké kované dveře, odhalila se před ním ta nejkrásnější scenérie, kterou za poslední dobu viděl. Možná ani v Machu Picchu nebyl tak krásný výhled. Město odhalené v údolí bylo skryto mezi horami a tvořili krásnou scenérii. Škola mírně odloučená byla takto zasazena naprosto bezchybně, nedovedl si představit lepší místo, kde by mohl strávit opět a znovu další čas svého života. Když zde studoval, nikdy jsem nevystoupal. O kolik jsem se to vlastně ochudil? Šeptal si pro sebe, když si tu chybu uvědomoval. Měl bych sem chodit častěji. Pronesl hlasitě, což nejspíš nechtěl, jen mu myšlenka nedovedla zůstat v hlavě. Stejně věděl, že i kdyby si řekl, že sem bude chodit častěji, nikdy by to asi tak úplně nedodržel. S pouze černým dlouhým svetrem s vyhrnutými rukávy a padnoucími kalhotami byl jeho vzhled doplněn o stále rozcuchané vlasy, které již k jeho vzhledu nějak seděli. Po té promluvě si ale uvědomil jednu věc. Že on není jediným, který se dnes rozhodl vyhlídku navštívit. Mladá žena také pozorující tuto scenérii jen shlížela na to, co za krásy se dole skrývá. Zdravím. Započal poněkud slušněji.

*Ruce opírala o římsu a sem tam se nahnula, aby viděla zahradu pod sebou. Cukla sebou, když uslyšela cizí mužský hlas, a v tu chvíli byla ráda, že se zrovna nechtěla podívat dolů, protože by se na rukách neudržela. Ruce schovala za záda a otočila hlavu k místu, odkud si myslela, že zvuk přišel. * Dobrý *Pozdravila muže s lehkým úsměvem na tváři. Byla překvapena, že se tady někdo objevil, ano mohl tu být kdokoliv, ale ona si říkala, že ty lidi musí odradit to schodiště. I on to pomalu vzdala. Očima přejela muže od hlavy až k botám. Dělala to tak vždycky, když se bavila s cizím člověkem.*

Pousmál se na ženu jen lehce oděnou, nebyl na přílišné formality, etiketa nikdy nebyla jeho silnou stránkou, ale slušný... slušný byl. Je tu krásně, že? Řekl zasněně, když pohledem přejížděl onu krajinu. Možná poukázal spíš na ni, aby od sebe odpoutal její pohled. Nebylo mu příliš příjemné, když na něj někdo takto zíral, spíš když jej již dost možná pohledem soudila. Přešel bez zamyšlení také k okraji.

To ano, ten výhled opravdu stojí za to. *Usměje se a otočí se zpátky na Gardenii. Znova ruce položila na římsu opřela se o ně, takže stála na špičkách. Už se chtěla na něco zeptat, když nevěděl, jak ho oslovit. Pane,muži nebo hej ty tam nechtěla nijak použít.* Jsem Lydie Westwod, a jsem tu jako učitelka *Představí se celým jménem a ještě svoji profesi. Na studenta nevypadala, ale kdo ví, kdo si něco vymyslí. Poté zvedne ruku a podá mu ji, aby si s ním potřásla, hned co se ji on sám představí.*

Chvilku ještě koukal, než přešel do její blízkosti a podal jí též ruku. Scotty Ryan Kenstoy, těší mě kolegyně. Tušil, že na studentku vypadala o něco vyspěleji, zkušeněji a nereagovala tak... zmateně, jako většina dospívajících. Napadalo ho hned několik otázek, na které se chtěl zeptat, třeba co vyučuje, jestli je tohle její první rok vyučování a mnohem víc.. inu z mnoha myšlenek vylovil jen tu jednu. Chtěl prolomit jistou formalitu, která prozatímně zavládla. Co tě sem přivádí? Řekl, když se přesunul k římse a pozoroval lesy okolo Gardenie.

Těší mě *Usměje se na Scottyho od ucha k uchu a potom pustí ruku zpátky k tělu, teda spíše ji zase položí na římsu. nebyla překvapena,že je její kolega. Ona mohl to být i kdokoliv jiný. Nějaký personál, ale na to ho nějak nedokázala tipovat.* Chtěla jsem být návrhářka, ale na to nemám jaksi zdroje a tahle práce mi nabídla, že svoje výtvory mohu ukazovat lidem s vyšším postavením*Než odpověděla párkrát na prázdno otevřela pusu a zase ji zavřela. To co říkala byla svým způsobem pravda, hodně zkrácená a zjednodušená, ale byla.* A co tebe? *Otočí na něj hlavu, zadívá se mu do očí a položí otázku.*

Příběh, který jej dostal až sem, zdlouhavý a.. hlavně se na tuhle situaci nehodil. Proto jediné, co z něj po dlouhé a vážné odmlce vzešlo bylo jen... Sen. Pronesl do krajiny, jako chtěl, aby se to slovo vytratilo mezi stromy, zabloudilo mezi domy ve městě.
Takže... Vzpamatoval se po chvilce. Co vlastně vyučuješ, Lydie? opřel se spodní částí zad o římsu, jako by si na ni chtěl sednout. Příjemně prohřátý... Pronesl si pro sebe, když jej kámen začínal hřát do beder.

*Nad jeho jednoduchou odpovědí pozvedne obočí, ale nijak na to nic neříká. Ona taky neříkala vše a on taky nemusí. Chvilku než odpoví na jeho další otázku, její oči zabloudí k těm stromků, které byly dokola vysázené a s tichým výdechem se dá na odpověď.* Učím styling a frizúru *Usměje se.* Ty? Tipuji etiku a strategické myšlení? *U toho prvního si byla celkem jistá a doufala, že se i trefila, to druhé placla jen tak.* Jak dlouho už tady učíš? *Položí další otázku.*

Styling a frizúra.. Předměty, kterým nebyl školen... ještě aby ano, když je to jen pro dvorní dámy. Pamatoval si ale, jak zde vždy princové a rytíři byli platonicky zamilovaní do učitelek podobných oborů.
Při vyslechnutí jejich tipů se usmál a sdělil jí pravdu. Etiku? Ts... to ne. Tam by mě nedostali ani kdyby to byl poslední předmět, co by se zde dal vyučovat. Pak se na chvilku zadíval pod nohy. Strategické myšlení.. to jsem si přál. Bohužel... Tak jsem se nabídl na Mezinárodní vztahy a Zeměpis. To všechno jako čerstvý pedagog. Pak od nohou zvedl hlavu přímo k ní. A ty?

*Povzdechne si, když se netrefila svým tipováním. Představa, že by ona učila něco jiného bylo pro ni děsivé. Buď by nepřežila ona, studenti nebo škola. A protože v takových případech ji nepřeje štěstí tak by s klidem mohla říct, že by to nepřežili ty poslední dva.* Ach to je mi líto, že to nevyšlo, ale i toto zní dobře *Zeměpis by ji ještě bavil, ale vztahy by k nim nepatřily. Vždyť si nedokáže udržet jeden jediný vztah jak by to měla dělat mezi zeměmi.* Taky je to má premiéra *Usměje se a posadí se na římsu. Nohy má těsně nad zemí, takže s nima začne lehce pohupovat.

Upřímně, jsem si to myslel, protože... Prohlédl si ji až velmi nápadně pohledem odshora dolů. Na to, že bys tu učila nějakou tu dekádu jsi zachovalá. Pak se praštil do čela. Ty idiote.. O-omlouvám se, nemělo... to tak vyznít jen.. ah.. chtěl jsem tím říct, že jsi... mladá. Zněl teď buď jak moc velký úchyl, nebo nějaký nerd. Pak se konečně dlouhým výdechem uklidnil a zasmál. To bylo hloupé. Podíval se na ni, všechno v co doufal bylo momentálně to, jestli to nevzala jako urážku.

*Přesně v tu chvíli kdy si ji prohlížel, upřímně čekala, co z něho vyjde. Obočí zase vyletělo nahoru. Popravdě nechtěl se smát, doufala, že ji ten vražedný výraz vydrží co nejdéle, ale jak se praští do čela je pro ní poslední kapka a ona vyprskne smíchy.* Popravdě to mi nikdo ještě neřekl a myslím si, že jsi vítěz, protože tohle jen tak někdo netrumfne *Poví vždy v pauze kdy se nadechuje pro vzduch a začíná se znova smát. Začínalo ji z toho smíchu bolet břicho a hřbet ruky si musela utřít pár slziček, které se ji díky tomu dostaly na povrch.* Taky vypadáš zachovale, možná stejně jak já nebo o pár let navíc *Poví, až když se přestane smát a může v klidu mluvit.*

Když ji slyšel se smát, sám se neudržel, snažil se smích tlumit ale pokaždé z něj vyletěl ven. Heleď... vím, že je to asi nevhodné a nevím, jak na tom jsi, ale... věděl,že na tohle se ženy nikdy nemá ptát, ale když už byli v tom, rád by se to dozvěděl. Kolik ti vlastně je? Pak, aby ji ujistil řekl. Neboj se, pro mě budeš mít vždycky dvacet, jako moje máma.. I mi poslala přání ke 26. narozeninám. Zády se odlepil od zídky a procházel kolem keřů, perfektně zastřižené, zdejší zahradník musí být jistě perfekcionista. Pak si pořádně prohlédl místo vyhlídky. Jednoduché, nijak zvlášť přeplácané, minimalistické.. Možná aby jedinec nebyl spoután myšlenkami na onu vyhlídku? Umocňovalo to jedině spektakularitu města pod hradbami. Pohledem od keřů přešel zpět k ní, s úsměvem se ukázali i jeho ďolíčky.. Dominanta jeho tváře.

*Houpala nohama těsně nad zemí a čekala, kdy ji ty balerinky z nohou spadnou. Čekala co z něho zase vtipného vypadne, když to byla otázka nijak ji nevadilo na to odpovědět.* 26 let už se blížím ke stáří *Ušklíbne se, někdy si fakt připadala už jako stará babička, když ji něco bolelo.* och, dvacet si ani nezasloužím. No vidíš jak na tebe myslí. *Zakroutí nad tím pobaveně hlavou. Sledovala ho jak se vydal na prohlídku keřů, ale sama zůstala sedět. Sem tam ho ztratila, když byl mezi keři. Na chvilku se ztratila i ve svých myšlenkách, takže když zvedla oči, aby jej našla, byl už u ní.* Co jsi zjistil při prohlídce? *Zeptala se a úsměv mu oplatila.*

Nadechl se a nervózně rozhlédl. No, abych řekl pravdu.. Rukou naznačoval tvar oněch keřů. Vidíš to zastřižení? Pak se na ni podíval, stáhl ruku zpátky k tělu a naklonil se k ní blíže, ruku si přiložil ze strany k ústům, jako by chtěl šeptat něco velmi tajemného, co by neměl vědět nikdo okolo, což... byla hloupost, byli sami.. ale tohle divadlo si vlastně asi ani nemohl odpustit. Vypadá to tady na celkem striktní zacházení jak se studenty, učiteli... poukázal na onen keř. Tak i s tímhle keřem.. ani větvička vedle. Pak jen rozhodil rukama. Nebo si jen umí dobře vycvičit zahradníka.

* Poslouchala ho a snažila se mít přitom vážnou tvář. Zrak ji putuje ke keřům, aby se podívala na to zastřižení a uznale začne kývat hlavou. Nechá ho ať ji něco velmi tajného zašeptá a kousala se do vnitřní strany rtu, aby se nezačala znova smát, jak nějaky postižený lachtan.* Být tebou tak se bojím o své vlasy, pokud je to opravdu tak přísné. Aby nešli přesně podle keře *Koutky úst ji začnou škubat, jak se snaží udržet smích v sobě. Pohledem začala těkat na keř a na jeho rozcuchané vlasy. Potom k nim zvedla ruku.* Přesně tady a trošku vzadu a nakonec něco ve předu a přesná kopie. *Nechá spadnout ruku zpět k tělu*

Když zmínila jeho vlasy, nasadil velmi hraný vyděšený výraz, ne, že by se bál o to hnízdo, co měl na hlavě, nýbrž si nedovedl představit upravený keřovitý účes. Když k nim vztáhla ruku, předklonil se, aby měla výhled na celou tu jeho čupřinu. To abych je nějak zmátl.. co myslíte paní stylistko? Koupací čepice? Snažil se tvářit jako nerozhodný zákazník v obchodě, kde si vybírá nějaké nové kusy. Kovbojský klobouk? Kuchařský komín? Astronautova helma? Pak jen zatřepal hlavou a ze smíchu přehodnotil na upřímný úsměv, který dovedl utlumit předchozí vyprsknutí a tak pomáhal ke klidnému oddechu, jelikož ze smíchu jej bolely tváře.

No těžko říct, máme tady velký výběr. Koupací čepice jedině růžová, aby vám nedělala malou hlavu. Kuchařský komín nedoporučuji to vám bude dělat velkou hlavu. A helma přes ní jde vidět. *Dělá, že velmi uvažuje a vezme jeho obličej do dlaní a začne s jeho hlavou točit aby viděla každou stranu. * Ještě možná slamák, místo kovbojského *Mumlá si pod nosem a musí se víc narovnat, aby měla lepší výhled.* Takže pane, jakožto jedna z nejlepších modních návrhářek vám doporučuji tu růžovou koupací čepici. Doplňky bych k tomu nalepila kytičky a motýlky a sem tam nějaké srdíčko. *Dá si ruku před pusu, aby se znova tak moc nesmála. Její modré oči se vpíjely do těch jeho než uhla pohledem*