Vyhlídka z hradeb

*Omg. Chce se mi z toho stromu hrozně smát, ale to vůbec.* sklopí hlavu a drží svj smích za široký úsměv, nechce, aby ji viděl se smát. Nesměje se většinou ani na instagramovem profilu, tak nechce se ani ukazovat před někým kdo ji ještě nezná.
Už se chystá něco říct a otočit se na něj s celkem přívětivým pohledem, ale ani to nestihne udělat. *Ne....echm. Co?* v hlavě zpanikaří, když cítí, že jí sahnul na vlasy a dokonce si je omotal kolem prstu. S vystrašeným pohledem na něj zůstane koukat a vytrhne mu prudce pramen z dlaně. Bylo to neohrabané a má pocit, že jej svým delším nehtem na prsteníčku i škrábla. Když už má pramen zase ve svých prstech dojde jí, co udělala. *Musim se uklidnit... Honem, rychle. Takhle nevyrovnanou mě znát nesmí.*
"Ou. Já jsem nechtěla, zamyslela jsem se a tohle mě vylekalo." snaží se z toho vymluvit a doufá, že ji to uvěří. Nezamyslela se, jen z neplánovaných doteků je velmi nesvá. A to ona nerada. Chce vždy působit jistě a sebevědomě. "Ale jinak díky... Rodiče sice nadšení nebyli, ale spouště lidem se to naštěstí líbí, takže na jejich názor úplně kašlu."

Omlouvám se. Doopravdy... moc mě to mrzí. *Zpanikařil stejně jako ona a o znatelný kus se od ní vzdálil. Její reakce jej vyděsila a jen utvrdila v přesvědčení, že chovat se jinak, než by měl, je prostě špatné. * Táta by mi vlasy asi oholil. *Pokusil se nadlehčit divnou atmosféru, kterou měl na svědomí. Mrzelo jej to, cítil, že to doopravdy pokazil a uvedl ji do rozpaků. *

Jeho odsunutí dál od ní už nekomentuje, ale mrzí ji, že jej vyděsila. Hlavně nechtěla ztropit takovou scénu. Tak jen sedí a kouká se před sebe. Na něj reaguje jen dalšími slovy. "Myslím, že by ti slušela zelená. Tady tě, ale táta neuvidí. Kdybys měl zájem nabarvím tě. Třeba by se ti pak ten strom hrál lépe." podotkne a pozvedne k němu obočí. Rozhodla se konečně na něj otočit a věnovat mu pohled. *Tak taťka mu šlape po snech? Že by byl panna? Vypadá, že je panna i mimo znamení. Heh.*
"Jsi princ?" zeptá se jednoduše.

Sent from Topic'it App

Zelená? *Ač nechtěl tak se rozhihňal. Ve snaze umlčet se si přikryl pusu. */Dobře, tohle se jí povedlo. / Myslím, že hezčí by byla modrá, ale ta zelená... *Na bláhový okamžik nad tím skutečně uvažuje, poté se však jen uculí. * Třeba jednou. *Nad její další otázkou se jako snad vždy spokojeně usměje, ale trošku jej zarazí, že si všichni myslí, že je princ. * Jsem rytíř. *Oznámí jí pyšně. * Máme to v rodině. *Dodá a pak se na ni zkoumavě zadívá. *Ty jsi princezna? /Nejspíš ano, ale zase. Princezna a barevné vlasy? /Nebo komorná? Nevím.

"Modrá by byla také fajn, ale tyrkysová je snad nejlepší volba, když se nemůžeš rozhodnout mezi zelenou a modrou." pousměje se na něj a seskočí ze zídky, přiblíží se k němu a zůstane stát před ním. *Je pořád tak vystrašený? Pověděl, že je rytíř, ale stejně... Tak odvaha pramení většinou ze strachu. Beze strachu by odvaha neexistovala.*
Nakloní hlavu na stranu a dá si ruce do zadních kapes a začne se pohupovat.
"Uhadnul jsi. Jednoho dne budu Vaše veličenstvo dánská královna Margareth." pronese se a pozvedne bradu hrdě vzhůru.
Opravdu je skvělá herečka. Nikdy však královnou být nechce a není na to ani hrdá. Pravdu má však jen ve smutných očích.

Sent from Topic'it App

*Překvapeně zamrkal. * Tak její veličenstvo. *Pronesl zamyšleně. Poznal, že její úsměv není zrovna nejupříjemnější. Tohle dokázal poznat velmi dobře. * Pak je mi ctí vás poznat. *Rozhodl se pro přehnaně hlubokou úklonu, až jí málem políbil špičky bot. * /Jako princezna se nechová, normálně by mi to nejspíš vadilo, ale nyní... Cítil se v její přítomnosti dobře. /
Jej. *Vyjekl a zadíval se na hodinky. *Za chvíli je kreslení. *Chtěl se ještě převléknout a trochu upravit. * Moc rád jsem tě poznal a kupodivu to myslím upřímně. *Pousmál se. *Snad se brzy zase sejdeme. * S mávnutím a opět s drobnou úklonou se rozeběhl po schodech dolů, div se nepřerazil, přímo do svého pokoje. *

"Myslí to upřímně? Heh." zopakuje jeho větu s údivem. A nechá ho běžet. Maluje celkem ráda a také hodně ráda kreslí. A vlastně nemá, co na práci dnes večer. *Zitra mě čeká dějepis, tak co bych se nepodívala i na malování.* uváží to a vydá se tedy na vyučování. Snad to stihne včas.

Sent from Topic'it App

*Schod po schodu pomaličku vyšel na vyhlídku. V ruce držel malou baterku, kterou si na schody svítil. Pro dnešek byl oblečený v dlouhých černých kalhotech a šedém svetru, pod kterým měl bílou košili. Na očích měl nasazené sluneční brýle a v ruce nesl zápisník v černých kožených deskách. Zápisník odložil na lavičku a přešel ke kraji vyhlídky. Chvíli tam jen tak stál opřený a pozoroval zahrady a město pod ním.*

*Dnes jej čekalo jen divadlo, a tak se rozhodl, že se vydá opět na vyhlídku, kde se mu minule velmi líbilo. Ze svého pokoje se ke schodišti dostal během chvíle a schody zdolal též během pár minut. Těšil se, až se opět podívá do krajiny. Vstoupil na vyhlídku a spokojeně se usmál. Vítr mu cuchal vlasy a úplé tričko zelené barvy se mu ještě více lepilo na hruď. Spodek činily obyčejné černé kalhoty a okopané tenisky. Vykročil k zídce a nahlédl dolů. */Stále uchvacující. *Zaobíral se jen výhledem a ničeho jiného si nevšiml. *

/Jestli pak to není V tom skleníku bylo vedro, nečervenal jsem se. chlapec. No jasně... Theodor./ * Jeden koutek mu atomaticky vystřelil nahoru když pokročil o kousek blíže k chlapci.* Zdravím Německo.

*Vylekaně sebou trhl, netušil, že je tu ještě někdo. Aniž by se otočil, tak se dál díval dolů. *Zdravím Kazachstán. *Věděl přesně kdo to je a koutky úst se mu zvedly do mírného úsměvu. * Na vycházce? *Konečně se na Viktora otočil a v rychlosti jej přelétl pohledem, pak se zase zadíval dolů. */Hlavně se nezačni zase červenat. Nemáš sebemenší důvod. /

Dá se tomu tak říkat. Spíše jsem se rozhodl vyjít si na vzduch a tady jsem ještě nebyl. *Pokrčil rameny.* Slyšel jsem dvě spolužačky jak si o tomhle místě povídaly, tak jsem se rozhodl ho najít. A úspěšně. *Uchechtl se lehce a překousl spodní ret.* Co ty tady?

Mám to tu rád. Už jsem to tu náhodou objevil dřív. *Opět se na něj otočil. Měl strašné nutkání se nějak upravit. Zkontrolovat jestli mu vlasy netrčí všemi směry, ale ovládl se. * Jak se jinak máš? *Optal se jej a ležérně se opřel o zídku, nechávaje si na tváři mírný úsměv, kterého by se stejně nejšpíš nedokázal ani zbavit. *

*Vyhoupl se na zídku ale tak aby nebyl moc blízko k okraji, a posadil se na ní.* Dnešek je super. Jediné co mě čeká je divadlo a upřímně ti můžu říct že se fakt hodně těším. Jeno doufám, že učitel nebude nějakej... no špatnej.* Pokrčí rameny se stálým úsměvem na rtech.*

Taky mě čeká jen divadlo. *Přitakal mu. * Myslím, že to bude v pohodě, tedy pokud budu moct hrát něco jako strom. *Taky se posadil na zídku, ale dal si pozor, aby neseděl moc blízko Viktorovi. Zkrátka patřičná vzdálenost. Ani moc velká a ani moc těsná. Pohledem zatěkal na princovi ruce. Přišlo mu, že vypadají trochu jako dívčí. Jemné s úzkými a dlouhými prsty. *

Křoví je lepší. *Uchechtl se a složil bradu do dlaní.* Jednou jsme se byli s rodinou podívat na jednu Vánoční besídku na základní školu. Jeden kluk tam hrál kometu nad jesličkami. *Lehce se zasmál.*

Byl alespoň ve vzduchu? *Tohle jej pobavilo a samovolně si pak prohrábl rukou vlasy. * Já byl jen na divadelních představeních s mámou nebo se sestrami a to jen, když táta byl mimo domov. Kulturu moc neuznává. /Správný muž se nezajímá o tyhle ženské hlouposti. /*V tomhle se svým otcem nesouhlasil. Naopak mu umění přišlo hodně důležité pro rozvoj ducha i mysli. * Ty jsi už někdy hrál?

Ležel na střeše těch jesliček. *Uchechtl se znova.* No... jednou jsme jako rodina sehrávali představení pro mámu k narozeninám. Jinak mám divadlo rád, obvzlášť muzikály. Bohužel mi otec nikdy nedovolil v nějakém hrát. Prý se to pro muže mého postavení nehodí. *Protočil lehce oči.*

*Chápavě přikývl a víc do toho nešťoural, tohle by nebylo příjemné téma ani pro jednoho z nich. * Když tedy nechceš být princem, čím bys chtěl být? *Rozhodl se mu nakonec položit tuto otázku a s mírným zamračením slezl ze zídky, dřepl si a dal se se do zavazování tkaničky. */Pitomé suky. / *Naštvaně si odfrkl a nakonec si botu zul. Vyhoupl se zpět na zídku a pokračoval v rozvazování miniaturního uzlíku. Tyhle titěrné práce mu nikdy nešly. *

*Se zájmem sledoval chlapcovo počínání a lehce se zasmál.* Vždycky mě bavilo psát... básně, příběhy cokoliv... Nebo taky hraji na housle. To by mě dost bavilo.* Pousmál se.* Čím by jsi chtěl být ty? *Zeptal se chlapce.*