Sportovní stadion

Když Theo spadne, okamžitě se rozeběhne z tribuny dolů a zastaví se pár metrů od nich. V očích má strach, ten je nepopsatelný. Zhluboka oddechuje po běhu. Transparent má v jedné ruce, je to látka, takže z části leží na zemi. Když se Theo zvedne, trocha tíhy z ní odlehne. Když učitel promluví přímo k ní, překvapí ji to, no nakonec udělá krok v předu, ale Theův hlas ji zastaví. To je pakůň. Povzdechne si, ale na tribunu se už nevrací.

Můžu tě tam doprovodit, jestli budeš chtít. *Povzbudivě se usmál na Theodora a pohledem prozkoumal nově příchozího. /Asi nový spolužák. *Pomyslí si. Postaví se do útoku a snaží se překonat oba dva. Už se ani nepokouší o néjaké triky nebo blafovaní, pouze střílí tak jak mu to jde.*

Samuel.. Řekl tiše, než se připravil k činu. Postavil se do obrany, odhodlaný, ale v jeho postoji šla vidět jistá nervozita. Podíval se na chlapce, jež profesor nazval Viktorem a snažil se sledovat jeho pohyby.

*Podívá se Thea jestli to myslí vážně, ale nakonec jako ostatní nechá to na něm. Přesto když jde proti Theovi i Victorovi dává si pozor, aby nikomu neublížil. Když je v brance, snaží se chytat jak nejlépe mu to jde a když je v útoku tak zase střílí.*

Moc Vám děkuji, *vyhrkne nadšeně div radostí profesora neobejme. *Zajdu tam, jistě. /Jen to budu muset nejdřív najít. / *S úlevným úsměvem se zadíval na všechny přítomné i na nově příchozího, kterému podá ruku. *Jsem Theodor, *představí se mu a poté se pomalu vydá do branky. Ještě zahlédne Lienův pohled. *Nebyla to tvoje vinna, *ubezpečí jej a usměje se. *To mně uklouzla noha, *rychle se zadívá i na Viktora a jen se pousměje. */Takhle se před ním ztrapnit a co teprv před Larissou. / * Na tu se radši ani nepodíval. * /Tolik se jí to včera povedlo a já? /*Dorazil do branky a zaujal pozici. *

Jakmile objedou veškerá kola, udělá si poslední poznámky. Zítra vyvěsím jaké pozice si vyzkoušíte. Tréninky budu předem hlásit a nyní padejte, Theo na ošetřovnu, ostatní do sprchy a všichni napít. Rozkáže jim a poté si se svýma deskama odchází.

*Dojde k tribunám a napije se. Potom se otočí ke Theovi se starostlivým pohledem v očích.* Chceš doprovodit na ošetřovnu? *Pousmál se lehce.*

Když profesor odejde, sleduje jej překvapeným výrazem a poté se otočí k Theovi, nyní se k němu rozeběhne, u něj se těsně zastaví a poté jej lehce, aby mu neublížile, obejme. Jsi v pořádku? Zeptá se jej ustaraně. Opravdu ji vyděsil, díky tomu všemu jej považuje za svého kamaráda a kdyby mu něco bylo... Po chvíli se odtáhne a roztáhne transparent. Pořád platí. Zasměje se ve snaze jej trochu povzbudit.

Pravda, že i když byl jen na zkoušku, byl po dnešku unavený... pozdní příjezd, cesta letadlem.. noví lidé. Zdálo se toho být trochu moc.. Chlapec, který vypadal, že má bolesti, dostal od svých spoluhráčů a zjevně přátel značnou podporu. Bylo to fajn vidět, že i odlišní lidé s dovedou přátelit, ať jsou z jakékoli země. Chvíli rozmýšlel, zdali zůstat, pak se však odebral pro svou tašku a odešel směrem ke škole.

*Když jim profesor poví, že končí, jen přikývne a dojde k tribunám, kde si vezme pití a do ručníku utře pot z čela a sleduje Thea. Opravdu nechtěl, aby díky němu si něco udělal i přesto, že říká, že za to může sám.* Možná, ale i tak se ti omlouvám. *Odpoví Theovi a pousměje se. Larissu, která k Theovi taky přiběhla se snaží ignorovat.*

*Došel ke tribuně. Po zaváhání a lehkém osvěžení si vylil zbylou vodu na hlavu. Potřeboval se nějak potrestat a tohle byl celkem dostatečný způsob. * /Takhle se znemožnit. / *Prsty si prohrábl mokré vlasy. *Na tu ošetřovnu stejně ani nemusím, nic nového mi neřeknou, *zamumlal směrem k Victorovi a poté se omluvně otočil na Larissu. *Promiň, že jsi to musela vidět. *Bylo mu trapně. Ona jej však objala a snažila se jej povzbudit. Rozpačitě zakroutil hlavou. * Snad ano, *povzdechl si nakonec a pousmál se. /Proč mě chválí, když jsem to tak pokazil? / *K tomu došel Lien a on byl už naprosto zmatený. * /Proč se on omlouvá, když to byla má chyba? /

Takže tam nejdeš? *Zeptal se ho a přetáhl si propocené tričko přes hlavu. Nabral si vodu do dlaní a chrstl si jí do obličeje na osvěžení.*

Vidí, že jej to trápí. Možná by ho to netrápilo, kdybych to bývala neviděla. CHytnej je za ramena. Ale byl jsi fantastickej, ty jsi někdy hrál lakros? Protože jen co jsi se porpvé rozeběhl, jsi střelil branku a jako oddaná fanynka můžu říct, že jsi hrál opravdu skvěle. A že jsi spadl... No a co, myslíš, že já nebo Viktor nebo ten nový kluk jsme nikdy nespadli? Lienovo jméno schválně vynechá jako by tam nebyli. Já například jednou spadla na schodech a bylo to před královnou... A ta mi řekla, že taky párkrát spadla, tak se tím netrap, určitě se do týmu dostaneš. Povzbudí ho.

*Hodil si ručník přes rameno a na chvilku plácnul sebou na tribunu. Chtěl odejít, ale byl tak unavený, že si musel jenom chvilku spočinout. Moc dobře slyšel Larissu a když nezmínila jeho jméno jen si odfrkl.* Být tebou tak tam zajdu jestli tě to bolí, třeba ti na to aspoň něco dají. *Začne šroubovat víčko od lahve a vypije poslední zbytky vody.*

Nevím, *nechtělo se mu tam, ale zase si to nechtěl nějak rozházet s profesorem. * Poč... *Překvapeně kouká na Larissu, ale postupně se začal usmívat. * Spadla jsi před královnou a ta ti popsala, jak sama spadla na zem? *Začal se tiše smát, rozhodně se mu díky nim zlepšila nálada. * Děkuju. *I tak mu bylo stále neskutečně moc trapně, ještě koukne na Liena. * Měl bych brát prášky, *přizná nakonec neochotně. */Měl ale neberu. Jen, když se to vážně nedá snést. /

Ani nevíš kolikrát jsme se sestrou spadli, když jsme se učili bruslit. *Zasmál se a prohrabl Theodorovy vlhké vlasy.*

Je ráda, že jej pobaví vlastní neohrabaností. No ano, bylo to tak před třemi lety, šla jsem do schodů, měla jsem plno papírů návrhů krásně seřazené v deskách a na posledním schodu jsme zakopla, všechny papíry ve vzduchu, některé jsem dokonce nakonec hledala i o patro níž a jakmile jsem se začala zvedat ze země, přede mnou královna. ale byla velmi laskavá, pomohla mi vstát a ještě mi pomohla sebrat ty papíry. Nevím z čeho mi bylo víc trapně že mě viděla nebo že jsem spadla. Pokrčí rameny a poté se zadívá na ostatní. Měl bys tam zajít, učitel se určitě bude ptát, jestli ti nic nebylo a vypadal dost vážně, jestl itam nepůjdeš, bude si myslet, že jsi nezodpovědný. Řekne mu a poté zakrouží párkrát zápěstím, a prstíkem nakonec ukáže směr hrad, zatímco natáhne ruku. Padej nebo tě tam dotáhnu za ucho. Napodobí učitele a zasměje se.

*Chvilku přemýšlel, jaký byl jeho největší trapný pád na zem, Jo několikrát skončil obličejem přilepeným k zemi nejčastěji, když někam pospíchal* Měl? *Podívá se na něj se zvednutým obočím a ať už hcce nebo nechce musí souhlasit s Larissou.* Souhlasím s ní, protože jinak tě tam všichni dotáhneme i kdyby ses snažil sebevíc. *Usměje se na něj, její jméno však nevysloví. Když tichá domácnost tak tichá.*

Hirschovi nepadají, *zamrmlal si pro sebe, poté se však s úsměvem narovnal. *Hirschovi s elegancí lehají na zem, nebyla v mém pádu snad elegance? *Pozvedl obočí a se zájmem poslouchal Larissu. Koutky úst mu nepřestávaly cukat vzhůru, její další slova v něm ale jistojistě začala hlodat. Teď bylo jisté, že tam půjde. *Manipulátorko, *vydechl, ale též se rozesmál. *Za ucho radši ne. *Po tom, co se přidá i Lien si jen frustrovaně povzdechne. *Fajn, půjdu tam ale sám, *pousměje se a zvedne se. *Moc vám všem ale děkuju. *Larisse políbí ruku, Liena poplácá po rameni, Victora chtěl poplácat též, ale bylo to spíš takové pohlazení. *Dobrou noc! *Mávl jim a rozešel se na ošetřovnu. *

S ní? Fajn jak chceš. Opět se jí nad okem objeví žilka, sedí na tribuně, jednu nohu má přehozenou a ve snaze se uklidnit, ji lehce pohupuje. Zaskřípe zuby a pak se konečně uklidní, opět nahodí úsměv a dělá jako by Lien vůbec nepromluvil. Ale jdi ty. Mávne nad tím rukou, jako by šlo o lichotku, nechá si polbíit ruku. No a já taky půjdu, měj se Viktore. Řekne, když Theo odejde.