Modrá učebna

Pozrie na hodinky na rukách a uľaví sa jej, že ešte ide na čas. Opäť sa pozabudla pri činnosti, tentokrát konkrétne volala s otcom a myslela si, že bude meškať. Ale kupodivu nemešká, čož je veľmi divné. Na sebe má jednoduché béžové šaty, snáď prvýkrát šaty cez normálny bežný deň za jej pobyt tu v RA. Vlasy opäť vo vysokom cope, tak ako aj každý iný deň. To sa snáď ani nezmení. Vstúpi do miestnosti, kde zatiaľ nikto nie je a usadí sa pre zmenu do prvého radu.

*Po čítaní knihy sa trošku spamätala a spomenula si, že má aj hodinu. Preto neváhala a rýchlo prešla ku skrini, odkiaľ vytiahla modré šaty, ktoré jej siahali po kolená. Na nohy si obula modré balerínky s mašličkou a z vlasov si spravila drdol, pri ktorom jej na boku viseli pramienky. Prehodila si ešte tašku cez rameno a rýchlym krokom opustila svoju izbu a vydala sa do učebne. Vošla dverami a keďže nevidela učiteľa, zamierila do lavíc v prvom rade. Tam si však všimla El a sadla si neďaleko nej.* Ahojky El. Ako sa máš? *Opýta sa s úsmevom a z tašky si vyberie malý zošit, pero a ceruzku.*

Když přichází do učebny, kde se má konat hodina etiky raději se ještě převlékla do jiných šatů. Nálada se jí trochu spravila a tak přichází v pastelově růžové sukni, k tomu má bílou košili s krátkým rukávem a vzala si i černou kravatu. K tomu bílé podkolenky a vysoké růžové tenisky. Přes rameno si hodila jen malou kabelku ve tvaru třpytivého dortíku. Z vlasů udělala dva jednoduché culíky. Takto vstupuje do učebny. Zde však uvidí jen neznámou zrzečku a známou blondýnu. "Ahoj El." pozdraví ji s celkem milým úsměvem a posadí se ale až do zadní lavice v přední by sedět nemohla. Je to pro ni moc vzorné místo.

Urovnala si na lavici pár drobností, ktoré si na hodinu priniesla a dlho nikto nechodil. Nervózne si po lavici klepkala perom, už si myslela, že snáď bude sama, alebo vošla do zlej učebne, no objavila sa tam Kai, tak Elizabeth trošku ožila. Ahoj Kai. Celkom dobre. Nevieš čo mám od hodiny etiky očakávať? Neviem čo si pod tým predstaviť. Také pojmy a veci ona ešte zatiaľ neovládala, no časom sa vo všetkom iste zlepší. Na to tu aj je, aby sa zlepšila predsa. Všimne si aj Margareth, ani by nečakala že ju pozdraví a ešte tak milo. Minule nevyzerala, že by sa s ňou chcela nejak zvlášť kamarátiť. Ahoj Meg. Milo sa usmeje.

*ne že by nestíhal na vlastní hodinu, ale nechtěl řešit nic jkao.. pozdní příchody a tak.. Nakonec vešel do třídy ve slušivém obleku a v ruce měl desky ve kterých měl papíry. Ti co ho už poznali museli ho vidět čistě v kožené bundě a riflích. I účes měl uhlazený dobrý den promluvil bez sebemenších emocí v hlase. Pak se kouknul do třídy a povzdychl si Takže já jsem Anthony Dowey, pro všechny z vás jsem pan Dowey. Nechci slyšet žádný, pane profesore, pane učiteli nebo tak. Doufám že je to jasné. Pokud to uslyším budu si psát čárky a budu to strhávat za body. Rozuměli jsme si, dámy?

*Ze své ložnice jsem odešel v čas... předpokládám že by to bylo v čas kdybych cestou, naproso úmyslěně, nenavštívil snad půl školy. Když jsem se konečně ve svém tmavomodrém obleku dostal ke dveřím učebny a na hodinkách viděl že jdu o pár minut pozdě, prohrábl jsem si vlasy.* "Snad to bude nějaká hezká mladá učitelka na kterou postačí úsměv.." *Pomyslím si a vezmu za kliku. Když se dveře otevřou naskytne se mi pohled na skupinku krásných dívek a ... PANA učitele. Než si to však uvědomím, už si prsty prohrabuju vlasy a na učitele házím pousmání. Asi o dvě vteřiny později si to uvědomím, ruku z vlasů vytáhnu a narovnám se.* "Ehm.. omlouvám se, pane učiteli. Cestou jsem zabloubil." *Sklopím hlavu a pokud mě nezastaví, zapluju tiše do jedné ze zadních lavic.*

Absolútne nemám tušenia. Ale uvidíme, čo z toho vznikne. *Povie smerom k El. Všimne si, že niekomu kýva a otočí sa. Uvidí dievča, ktoré videla aj včera na hodinách. Pozdraví ju kývnutím hlavy, aby nebola neslušná. Potom zaregistruje aj učiteľa a pozdraví sa mu.* Dobrý deň. *Na profesorovu otázku ohľadom toho, či rozumeli len pokýve hlavou na znak súhlasu.* /To bude ešte zaujímavé./

*Tak přeci je to ten učitel z altánku a z kuchyně.* Maggie si typnula správně, že to bude on. Oslovovat ho pane Dowey nemá problém. Navíc se jí to zamlouvá více, než pane učiteli. "Samozřejmě Pane Dowey, nemám problém." řekne hezky nahkas, aby ji bylo slyšet i z poslední lavice. Mezitím se přiřítí nějaký kluk. Tomu se celkem podiví *Myslela jsem, že tu budou dnes jen samé holky. Chm. Příjemná změna prostředí.* cukne jí koutek úst nahoru, když přijde. Dále však poslouchá, co bude tahle hodina zač. Má pocit že v tomhle předmětu bude hodné plavat, Podloží si bradu dlaní a čeká na další informace.

Sent from Topic'it App

Uvidíme. Prikývne a hoc by sa ešte veľmi rada vykecávala, pretože to je na ňu také typické neustále rozprávať, nemôže lebo sa tu objaví profesor Keď príde do triedy profesor, pozorne si ho prezrie a tak si v hlave zhodnotí jeho výzor. Ovšem že rozumiem pán.. Dowey. Už chcela povedať pán profesor ale včas sa opravila. Smiem vedieť, o čo v tomto predmete vlastne pôjde? Musí sa spýtať, aby nebolo ticho náhodou.

koukne na toho opozdilce a trochu se usměje. Čeká až se usadí a pak si sedne na stůl Slečno Margareth, věřím že se mě nebojíte, pojďte ke mě dopředu. Já vás nekousnu. blbý vtip.. jestli si pak umíte představit o čm je etika?pronese to slovo tak důležitě. Promluví k celé třídě

*Když se učitel jen usměje, oddechnu si a usadím se v lavici. Z vnitřní kapsy obleku vytáhnu poskládaný papír a své oblíbené pero. Na lavici si papír rozložil a hned na něj naškrtal- "Etiketa" a vzhlédl ke katedře v naději, že se od jeho možného trestu skutečně odstoupilo.*

*Asi jsem blbá, ale líbí se ni, jak se mnou mluví. Mám vůbec odporovat?* Net si stihla odpovědět už si to její nožky sami rozmyslely. Vstala a s nad zvednutou bradou kráčela do přední lavice. Posadila se do lavice vedle zrzavé dívky, ovšem neřekla ani slovo k ní, ale odpověděla učiteli. "Je mi to slovo celkem známé, ale řekněte nám, co nás budete učit? Správně jíst u stolu nebo spíše to, jak mluvit s našimi fanoušky?" pronese i bez vyzváni dotaz a zvídavě zamrká. Položí si lokty na lavici a tentokrát si podepře obličej oběma rukama.

Sent from Topic'it App

usmál se když opradu a snad bez řečí šla dopředu. Pak vstal a šel se rozhlédnout po třídě. Etika je o morálce. o tom jak se máte správně chovat na dvoře. Jak máte mluvit s někým kdo je.. koukne na Jackovu poznámku pane.. opozdilče, postavte se a řekněte nám proč si pletete můj předmět s předmětem etikety? tak za tohle si ho vychutná

*Zapáleně jsem si zapisoval na papír každé slovo pana učitele až do chvíle kdy se zastavil nade mnou. Chvíli jsem hleděl do papíru, kontroloval si zápisky-vše se zdálo vpořádku. Tak jsem vzhlédl a podíval se učiteli do očí. Nad jeho ospovením jsem se pousmál, ale to co následovalo pak můj úsměv úspěšně smázlo. Vstal jsem tedy a shlédl na o něco menšího muže před sebou.* "Velice se omlouvám, pane učiteli, ani nepamatuji kdy jsem byl v místnosti plné dívek tak krásných jako jsou tyto. Musel jsem se zamyslet a ... však víte, etiketa... hned jsem začal přemýšlet nad tím jak se chovat v takovéto společnosti.. tak jsem to hodil na papír. Velice se omlouvám.

jeho úsměv se snad ještě víc rozzáří do příští hodiny sepíšeš na dvě A4 rozdíly mezi etikou a etiketou. Pro dnešek ještě odpouštím to oslovení. Ale příště mě laskavě osluvujte pane Dowey. A ted jděte. koukne na ostatní a vy do příště si sepište hlavní rozčlenění etiky. Nasledanou jde ke katedře

Je ticho, len to sleduje a keď im povie, že môžu ísť, proste sa postaví a odíde.

"Jaký je v tom rozdíl tedy?" položí otázku, jelikož si sama není jistá a ani ji nenapadlo, že v tom rozdíl být může a že vlastně mají dva takto podobně nazvané předměty. Podívá se s tímto dotazem na svoji spolužačku se Zrzavými vlasy. *Asi tady pohořím v tomto předmětu.* pomyslí si a je z toho celkem zoufalá. *Snad nebudu potřebovat nějaké speciální doučování.*

Sent from Topic'it App

"Ano, pane Dowie" *Dám si záležet na oslovení tak moc, že ho pokazím a rychle poskládám papír a schovám své pero.* "Nashledanou, pane Dowie" *Lehce pokývnu hlavou, skoro jako bych se klaněl a pak už vystřelím ze třídy jak nejrychleji to jde. Šikulka, Jacku, ještě že máš tak velký písmo, jinak by to trvalo celou věčnost, tohle sepsat! Pomyslím si na odchodu.*