Pokoje dvorních dam

*Vrazí do pokoje. Má už věci vybalené a je tu zatím ještě uklizeno. Otevře šatní skříň a hmátne pod hromadu šatů. Skrývá se tam podlouhlá papírová krabice, zabalená v průhledném igelitovém sáčku. Přesune se s ní na gauč a mávnutím ruky přizve Luisu k sobě. Pak začne vybalovat. V krabici se nachází spousta malých sáčků se sušenou trávou, papírky, zapalovač a spousta jiných věcí. Vyloví sklo a rozbalí jeden ze sáčků.* Tak, hotovo. Fakt do toho jdeš?* Zeptá se své spolupachatelky. Nacpe sklíčko a spolu se zapalovačem jí ho podá. Tváří se u toho trochu šibalsky. Těší ji, že našla parťačku pro své neplechy. Je přesvědčená, že si budou rozumět.*

*Jde za ní, pokoje mají docela blízko sebe, asi to tak je naschvál. Vše rozdělené. Hupsne za ní na postel a potom jen sleduje jak vše chystá. Jen pozvedne obočí, nečekala, že tady bude až taková zábava.* Proč ne. Však co mi můžou tak hrozného udělat? Vyloučit mě? *Rozesměje se, oddělá si vlasy z obličeje. Vezme si sklo do ruky a jednoduše u něj zapálí zapalovač. Vdechne kouř a chvíli ho v sobě zadrží než ho vyfoukne do prostoru.* Jo...myslím že si budeme rozumnět. *Ušklíbne se a nabídne i jí.*

*Vezme si od ní, zapálí zapalovač a důkladně potáhne, pak jí vše zase vrátí.* Taky bych řekla. * Usměje se.*Jsem fakt ráda že jsi tu.

*Chvíli tak spolu sedí a vykuřují, mírně se jí točí hlava, ale nic co by nesnesla. Po chvilce se podívá na Isi.* Nejspíš bychom měly vyrazit. *Ušklíbne se, naposledy si potáhne a sklo ji podá.* Ne že by se mi tam chtělo...*Zvedne se z postele a protáhne se.* Ale co se dá dělat.

*Přebere od Luisy náčiní a potáhne si.* No já nevím. Nějak to ve mě vzbudilo pocit, že se mi tam vůbec nechce.* Protáhne se a podívá se na ni.*Co takhle se na to prostě vykašlat? Když už porušujeme školní řád, tak pořádně, ne?* Zasměje se a znovu si potáhne ze sklíčka, nicméně tentokrát místo blaženého vyfouknutí kouře následuje znechucený škleb.* Hmm, chce to novej matroš. Tak co? Mám to nacpat?

*Podívá se na ni a vyklopí se na postel a podívá se na strop.* Popravdě, tvá postel je pohodlější než hodina jízdy. *Ušklíbne se.* Tak za vynechání jedné hodiny nás přece nevykopnou ne? A já slíbila být pilná jen ve dvou předmětech a jízda na koni to není. *Zasměje se a podívá se na ni.* Že nad tím vůbec uvažuješ. *Jen zakroutí hlavou.* Dej to tam!

No, až zjistí, že jsme místo té hodiny hulily trávu, tak už by mohly.*Ušklíbne se a naplní sklíčko novou dávkou.* A které předměty to jsou?* Zeptá se, a podá Luise.*

*Pokrčí rameny a čeká až naplní sklíčko a znovu si zapálí. Vydechne kouř a potuleně se usměje.* A jak by se to asi dozvěděli? *Ušklíbne se.* Já to na tebe neřeknu a ty to neřekneš na mě. Jednoduchá rovnice. *Znovu si potáhne a na chvíli zavře oči a nedýchá, po chvíli vydechne.* Zeměpis a mezinárodní vztahy. *Otočí hlavu na ni a usměje se.* Ale mám se pouze snažit, výsledky k tomu odpovídat nemusí. Takže krása.

Hmm. Pravda. Pro jistotu zamknu.* Vyskočí na nohy a rychle se přesune ke dveřím. Otočí klíčem a pak se usadí u Luisy na posteli.* A proč zrovna tyhle dva? A vůbec, pověz mi o sobě něco.* Pobídne ji s úsměvem.*

Dobrej nápad! *Zvedne jen ruku a ukáže palec nahoru, potom ruku opět hodí na postel. Pomalu se přetočí na břicho a podívá se na Isi.* Protože jsem si docela sedla s jejich učitelem. *Poušklíbne se a prohrábne si vlasy.* Je to docela sympaťák. *Zasměje se.* Něco o mě? *Položí si bradu na polštář a zamyslí se.* Chtěla jsem být princeznou. Vtipný co? Skončila jsem jako dvorní dáma. Jsem vegan a ne všichni souhlasí s mými názory a podobně. Co ty? Nějaký tajemství? *Pozvedne zvědavě obočí.*

Takže učitel jo?* Zasměje se, ale dál to nekomentuje.* Princeznou? Zajímavý přání. A Vegan? Taky dobrý. Zkoušela jsem to s vegetariánstvím, ale nemám na to vůli, tak se aspoň snažím shánět maso z domácích chovů.* Na její poslední otázku se usměje.* No, na tuhle školu mě poslali rodiče, jelikož se jim nelíbil můj způsob života. A nějaký tajemství by to bylo, ale tak nějak to zatím nevědí ani naši.* Ušklíbne se.*A ani se to nedozvědí.*

Ani nad tím nepřemýšlej. *Propíchne ji pohledem a rozesměje se. Zčásti i z opojení trávou. Otočí se zpět na záda a podívá se na strop, ten ji přijde velmi zajímavý.*
Ano veganka, ale nikomu to necpu, neboj se. Jez si co chceš. *Ušklíbne se a natáhne před sebe ruce a začne si zkoumat prsty.* A to si myslí, že tě tady napraví? *pozvedne obočí.* To nečekali, že potkáš mě.

Taky bych řekla.* Ušklíbne se.* Nakonec to vypadá, že to tady bude v pohodě.* Roztáhne se na posteli a kouká do stropu. Nutí ji to, aby se smála, ale moc neví, čemu vlastně.* No, a máš třeba kluka?* Plácne*

No doufejme, ještě to pořádně nezačalo. Počkej si na ty hodiny. *Rozesměje se, je zrovna ve fázi, kdy by se snad smála i popelnici.* Kluka? *Pozvedne šokovaně obočí a podívá se na ni.* Máš pocit, že by se mnou nějaký kluk vydržel? *Rozesměje se a stále sleduje své prsty. Fascinuje jí to.* A co ty? Nějaký milenec?

*Když se přestane smát stropu,konečně se zmůže na to Luise odpovědět.*Nene, žádný. Jsem spíš na takové to: Užijem si a pak už se radši neuvidíme.* Chvíli přemáhá další záchvat smíchu, než znovu promluví.*Ale pokud se jednou opravdu zamiluju, tak budu věrná.* Zasní se. V tu chvíli si začne uvědoova šílenou chuť na něco sladkého.* A jéje, Hulihlad. Ale nic tady nemám.* Z toho uvědomění je jí málem do pláče.*

*Když promluví a vysvětlí jak to má jen se na ni podívá.* Ahá, tak znovu. Nevypadáš na to. *Ušklíbne se a rozesměje se.* No já se ještě nezamilovala, takže ani nevím jaké to je. *Pokrčí rameny a chytí se za břicho když Isi zmíní jídlo.* Znám skvělou místnost. Pojď. *Rychlostí blesku se zvedne z postele, chytí Isi za ruku a táhne ji sebou.* No tak..jsi pomalá jak šnek. *Taháne ji do kuchyně.*

*Zvedne se a utíká za Luisou, na její poznámku o šnecích nereaguje a jen přidá do kroku.*