Pokoje komorníků

Z nádvoří jsem šel hned do školy. Vůbec jsem si nepřipadal jako ve škole, ale jako v paláci. Bloudil jsem chodbami a slyšel za sebou zvuk koleček kufru jezdících po podlaze. Konečně jsem našel svůj pokoj. *Oliver vstoupil do pokoje. Nečekal nic, jen holé stěny, postel, stůl a skříň. Ale to co uviděl ho posadilo na zadek./No to si ze mě děláš srandu./ Vešel jsem dovnitř a položil kufr na podlahu. Procházel jsem si pokoj, byl perfektní. Měl jsem opravdu velké nutkání začít skákat po posteli, ale místo toho jsem začal vybalovat. Při vybalování jsem našel rámeček s fotkou. Byl na něm můj kamarád z Dánska. Moje první láska. Neopětovaná. Utřel jsem si vlhké oči, a položil jsem rámeček na noční stolek. Vyndal jsem si všechna saka a košile a pověsil je do skříně. Jednu poličku jsem věnoval čemu jinému než motýlkům. Zbytek oblečení jsem ještě nechal v kufru. Byl jsem tak unavený po cestě, ale měl jsem nutkání se po škole trochu porozhlédnout. A tak jsem se vydal na okružní cestu po škole.

Konečně jsem došel na pokoj. Měli by dávat sem dávat i mapu. Pomyslel jsem si. Sundal jsem si ze sebe košili, šel jsem do koupelny. Jak mi bodla horská sprcha. Otřel jsem se, vyčistil si zuby a vrátil se zpátky do pokoje. Připravili jsem si oblečení na další den. Lehl si do postele, otočil jsem se na obrázek stojící na nočním stolku. /Dobrou noc Blaine./ Lehl jsem si na záda. /Zas to tady nebude tak špatný./ řekl jsem si a pomalu jsem usínal.