Pokoje princů

/Je to ubohé. /*Promítalo se mu hlavou, když kráčel po chodbě k pokoji, který by měl být obydlen Viktorem. Včera nepřišel, protože na to zapomněl a to bylo podle něj skutečně strašné. Pln nejistoty zaklepal na dřevěné dveře a v ruce pevně sevřel čokoládu i deník, který přišel vrátit majiteli. */Snad se nebude zlobit. /

*Viktor zrovna seděl u stolu a cosi psal na kus papíru. Když uslyšel klepání, pousmál se a stoupl od stolu. Udělal těch pár kroků ke dveřím a otevřel je. Když uviděl mladíka, ještě více se usmál.* Už jsem myslel že nepřijdeš. *Odstoupil ode dveří aby ho pustil dovnitř.*

*Vstoupil do pěkně zařízeného a hlavně čistého pokoje. *Omlouvám se, že jsem včera nepřišel, *vyhrkl okamžitě a do rukou mu strčil svou oblíbenou čokoládu z domova. *Přes den mi to úplně vypadlo z hlavy a večer, když jsem se vracel ze stadionu, tak bylo už hodně pozdě a já tě nechtěl budit. *Vysvětlil mu své důvody a nervózně sklopil pohled k zemi. Tohle i on sám považoval za jednoduše neslušné. *

*Pokrčil rameny.* To se stává... Je to v pořádku. *Vzal si od něj čokoládu a posadil se na postel. Rozdělal balení a položil je před něj na postel.*

Taky jsem ti přišel vrátit tohle, *natáhl k němu ruku s deníkem a pousmál. *To, že máš doopravdy talent ti už říkat nemusím, že? /Mám si k němu sednout? Nebude to neslušné? / *Nakonec si sedl na kraj postele. *Málem jsem se přidal k roztleskávačkám.

Díky. *Vzal si od něj deník a položil ho na noční stolek.* Vem si. *Pobídl ho a sám si vzal kousek čokolády.* Takže roztleskávačky, jo? Mini sukýnka a pompony? *Zasmál se.*

Přesně tak, *taky se zasmál a na jazyk si položil čtvereček čokolády. Spokojeně čekal, až se čokoláda uvnitř pusy rozpustí. *Ale nebyl jsem sám! Ten kluk... Lien, ten z divadla. Naštěstí jsme to nestihli. *Rozhodně neměl doopravdy v plánu se k roztleskávačkám připojit. Bylo to spíš o to, kdo couvne jako první. *

Už jsi měl nacvičenou sestavu? *Zeptal se se stálým smíchem.* Ale co kdyby to bylo naopak? My kluci bychom fandili a holky by hrály. *Zasmál se poté.*

Něco bych určitě předvedl. /Díky tréninku se sestrou určitě. / To by bylo divné, *zhodnotil to a snědl další kousek čokolády. *Už vidím holky, jak se tam válejí v blátě a shazují se k zemi. *Posunul se ke stěně, aby se mohl opřít. *Chystáš se na lakros? Nebo sport úplně vynecháš?

Chci to zkusit. *Pokrčil rameny.* Jak jsem říkal, potřebuji pohyb. *Pousmál se a strčil si do pusy další kousek čokolády.* Ale když to nevyjde tak tu aspoň pořád bude časopis. *Znova pokrčil rameny.*

Budeš psát? *zeptal se se zájmem a mírně naklonil hlavu na stranu. */A neskládají se školní časopisy hlavně z nepravdivých drbů? Jen sem tam přijde něco seriózního? /*Kousl se do rtu. *Já se tam doopravdy chci dostat, *přiznal mu a odhrnul si vlasy z očí. *

*Přikývl.* Chci psát něco normálního a trochu uklidňovat ty drby tam. *Další kousek čokolády zmizel v jeho puse.* To zvládneš... Nebudeš s tím mít problém. *Usmál se na něj povzbudivě.*

To se uvidí, *povzdechl si a zakoukal se na čokoládu. *Chutná ti alespoň? *Nedokázal si říct, že to bez chyby zvládne. Stále měl v hlavě pochyby a ty pochyby jej pronásledovaly všude. Bylo jedno, že jsou doopravdy naprosto zbytečné. Vždy to přeci šlo udělat ještě líp. *

Je výborná. *Pokýval s plnou pusou čokolády.* Budeš super... Čím víc se budeš obávát, tím je větší šance že něco pokazíš. Musíš to brát s nadsázkou. *Znova se na něj usmál.*

Tobě se to řekne, *odfrkl si, ale usmál se, když slyšel, že mu čokoláda chutná. *Chceš vidět, jak bych obstál u roztleskávaček? *zazubil se na něj a postavil se. */Je ale pravda, že jsem to už nějakou dobu nedělal. /

Ukaž se. *Překřížil nohy přes sebe a ze široka se usmál.* /To jsem teda zvědavý.../

Ale kdyžtak mi pomůžeš vstát. *Poznamenal a alespoň trošku se protáhl. Chvilku váhal, ale pak během chvilky předvedl dokonalý provaz. *Tak co? *zasmál se a zase se vyšvihl na nohy a hned na to dopadl zpět na postel. *

Jsi fakt ohebný a mrštný... S tím lakrosem nebudeš mít vůbec žádný problém. *Pokrčil znova rameny a usmál se na něj. Rukou si pročísl vlasy a snědl další kousek čokolády.*

Víš vůbec, jak se správně protáhnout? *změřil si jej nedůvěřivým pohledem. *Je důležité být vždycky protažený, nebo si natáhneš sval, nebo ještě hůř, skřípneš. *Začal jej poučovat a sem tam si vzal ještě kousek čokolády. *Rozcvičku všichni hrozně podceňují a to je chyba.