Pokoje princů

Pokud si to budeš googlit tak najdeš akorát rady pro třináctileté holky... a to je ti k ničemu. *Pousmál se a pohladil ho po zádech.*

Tak, co mám udělat? *zamumlal a přitulil se k němu. Jeho teplo jej uklidňovalo. * Udělám jednoduše nějaký soupis. /Najdu v tom ta pravidla, /* rozhodl se už o dost klidnější. *

Viktore? *zamumlal poté opět tiše a lehce třesoucí se rukou si prohrábl vlasy.* Šel jsem do kuchyně a tam jsem, potkal jsem tam jednu dívku. Ví o mě, že jsem... *uhnul pohledem a v krku se mu udělal obrovský knedlík.* Viděla, že jsem dost. Že nad něčím přemýšlím a já přiznal, že se bojím, abych pro tebe byl dost dobrý. Navrhla, abych si s ní procvičil líbání a já svolil. *Zadíval se princi do očí, momentálně se skutečně nesnášel za to, že svolil a za to, že se mu nyní chtělo brečet.* /Vzchop se./ Byl to jeden polibek... Omlouvám se. Tolik mě to mrzí, *nejraději by se někde ukryl. Rukou si promnul uslzené oči a s jistým zoufalstvím se pousmál. Čekal všechno. Od křiku po nadávky až po přání, aby odešel. * Cítím se strašně. To, co jsem udělal je hanebné. *Ani si nevšiml, že si zarývá nehty do dlaní a způsobuje si tak jemnou, avšak štiplavou bolest.*

*Nevěděl co na to říct, jedna jeho část byla opravdu naštvaná, ale zároveň tam byla ta druhá, která se na něj prostě nemohla zlobit. Navíc na chlapci bylo vidět že ho to opravdu mrzí. Vinil sám sebe za to, že si Theo myslel, že pro něj není dost dobrý.* Theo... *Položil mu ruku do vlasů a začal ho výskat.* Není to tvoje chyba, dobře? *Vtiskl mu polibek na čelo.* Jen mi slib, že už nic podobného neuděláš. Prosím. *Zašeptal už napůl v zoufalém tónu.*

*Nevěděl co na to říct, jedna jeho část byla opravdu naštvaná, ale zároveň tam byla ta druhá, která se na něj prostě nemohla zlobit. Navíc na chlapci bylo vidět že ho to opravdu mrzí. Vinil sám sebe za to, že si Theo myslel, že pro něj není dost dobrý.* Theo... *Položil mu ruku do vlasů a začal ho výskat.* Není to tvoje chyba, dobře? *Vtiskl mu polibek na čelo.* Jen mi slib, že už nic podobného neuděláš. Prosím. *Zašeptal už napůl v zoufalém tónu.*

*Zoufale zavrtěl hlavou ve snaze sdělit mu, že to skutečně už nikdy neudělá a též se snažil ovládnout svůj hlas.* Je mi to hrozně moc, *hlas mu přeskočil a on zmlknul.* Je to moje vina. Nedokážu být... *zabořil mu hlavu do hrudi.* Nezasloužím si tě. *V hlavě mu nepříjemně hučelo a hrdlo měl stažené úzkostí. I tak se mu ale lehce ulevilo, že to řekl a netajil to.* Měl bys na mě být naštvaný. *Nechápal proč na něj Viktor nijak nekřičí. Ublížil mu a on jej nijak ani nepotrestal. Jeho mysl to nechápala.* Nejsme spolu ani týden a já to stihl takhle zkazit. *Tentokrát slzy už ovládnout nezvládl. Rychle začal pomrkávat ve snaze zbavit se podle něj slabošských slz. Měl by se tomu postavit jako chlap a ne tu teď brečet jako malá holka.*

Štěně... Není to tvoje chyba. Měl jsem ti dávat víc najevo, že chci jen tebe, takového jaký jsi. *Posadil se na postel a přítáhl si Thea na klín. Setřel mu slzy z tváří.* Každý dělá chyby... A já ti to odpouštím. *Zajel mu ruku do vlasů.*

*Usmál se, jemně a naprosto upřímně. Opatrně obmotal své ruce kolem jeho těla a když ve svých vlasech ucítil jeho prsty, spokojeně zavrněl.* Děkuju, *pronesl tiše a vdechl osobitou vůni. Opatrně Viktora posléze políbil.* Odčiním to. Nějak to vynahradím. Udělám, co si budeš přát. Řekni si. /Je tak hodný./

*Políbil chlapce na tvář.* Pojď se mazlit. *Řekl poté a položil se dolů na postel. Chlapce si položil na sebe a vtiskl mu polibek do vlasů.*

*Vyhověl mu víc než rád. Vychutnával si Viktorovi doteky a sám zasypával jeho krk drobnými polibky. Věnoval mu veškerou něhu a náklonnost, kterou k němu pociťoval. Ještě si nebyl jist jestli to může nazývat láskou, ale na Viktorovi mu záleželo a to doopravdy hodně.
Své drobné polibky pomalu přesunul ke koutku jeho úst.*

Štěňátko moje. *Jemně vzdychl pod chlapcovy polibky na jeho krku. Ruce položil Theovi na záda a pomale ho po nich hladil.*

*Pomalu se opět vrátil k chlapcovu krku, protože tehdy se z Viktorových úst vyloudil vzdych. Zaimprovizoval a tentokrát po krku přejel jazykem a opět se přisál rty na jedno místečko. Více se svou hrudí natiskl na Viktorovo tělo a to samé učinil i se spodní částí svého těla. Provedl to zcela automaticky a ani nad tím moc nepřemýšlel.*

*Znovu zavzdychal a zajel mu rukama pod tričko. Měl pocit, jakoby jeho nohy vypověděli službu.* Theo... *Kousl se do rtu, aby tak zamezil dalším vzdychům aby vyšly z jeho pusy.*

Copak? *zašeptal poněkud hlubším hlasem a zvědavě naklonil hlavu.* /Líbí se mu to, ne? Neudělal jsem nic špatně... /*zhluboka se nadechl, vyprázdnil svou mysl a dál se věnoval péči o Viktorův krk. Opatrně vsál mezi rty jemnou kůži a mírně se prohl v zádech, když cítil ruce na svém těle.*

Tohle je tak... skvělé. *Zašeptal a jednou rukou mu vjel do vlasů. Druhou ruku stále nechával na jeho holé kůži na zádech, kde začal malovat malé kroužky.*

*Potěšeně se usmál a také mu uniklo vzdychnutí. To jak mu zaplétal prsty do vlasů a tahal za ně. Líbilo se mu to, až podivně moc. Přivřel oči a skousl si ret. Tváře měl mírně zarudlé.* Chci zkusit to to s těmi... *s rozpaky sklopil oči a vyhrnul mu tričko, hned na to přejel prstem po jedné z bradavek.*

*Zeširoka se usmál a sundal si tričko, které pohodil na zem.* Zkus to... *Zašeptal a zkousl si ret. Poté sjel rukou po chlapcově páteři.*

*Chvilku očima pouze hltal chlapcovo tělo, než po hrudi postupně začal klouzat po svalech a břiše. Něco jiného bylo vidět to v časopisech a v představách a něco jiného zase mít vše naživo. Až poté se sklonil k jedné z bradavek a obemknul ji rty. Jazykem hýbal v líném tempu a druhou rukou chlapce neustále hladil po břiše a po boku.*

*Prohnul se v zádech a slastí zakňučel.* Neříkej mi, že tohle děláš poprvé... Je to úžasné. *Zavřel oči a nechal se opečovávat chlapcem.* Jsi dokonalý Theo. *Zašeptal poté.*

*Na okamžik se odtáhl, aby jej mohl políbit.* Doopravdy? *zašeptal rozechvělým hlasem, ve kterým bylo znát vzrušení.* /Je hloupé se pořád ujišťovat. / Je to poprvé, ale před tím jsi to dělal ty a tak, *celý rozpačitý se opět vrátil ke své předešlé činnosti, tentokrát ne druhé bradavce.*