Pokoje princů

*Políbil chlapce na tvář.* Ale vrať se mi brzy... postel je tak prázdná a studená bez tebe... *Zasmál se a pohladil ho po zádech. Poté se natáhl po boxerky, které si oblékl.*

*Rychle se zvedl a pocuchal Viktorovy vlasy. Na to se hned vydal do koupelny, kde použil ústní vodu.*
Nemůžu uvěřit, že jsem to doopravdy... *lehl si zpět k němu a konečně jej políbil. Láskyplně mu při tom hladil tváře.*

Ahoj Štěně. *Políbil ho zpět a ruky mu položil na lopatky.* Chyběl jsi mi. *Zasmál se a přikryl je oba dekou. Natiskl se k chlapci a pusinkoval ho na čele.*

*Nekontrolovatelně se smál a taky jej začal pusinkovat.* Víš, že to Maxim ti ale asi dali z jiného důvodu ? *začervenal se ale oči mu hravě svítily. Byl neskutečně dobře naladěn a hlavně byl uvolněný.*

Pf... spratku můj. *Řekl s chichotáním a položil svojí hlavu na chlapcovu hruď.* Žeru tě... *Zasmál se potom a obejmul ho kolem boků.*

Doslova? *zatvářil se hraně vyděšeně a poté chlapce mírně zuby zatahal za spodní ret.* Koně jsou přece býložravci, *znovu jej popíchl a odevzdal se vlně smíchu. Při tom se mu zadíval do očí a opět se pro sebe zaculil.*

Ty jsi totiž jako květina Theo... Jsi jako růže. Sice by se růže jedla asi špatně, ale nevadí. *Zasmál se a políbil chlapce na špičku nosu. Poté mu rukou přejel po žebrech.*

Růže, hmm, růže mají trny a jsou dost chladné, ale ve skutečnosti jsou velmi jemné a křehké, *vysvětlil a zachvěl se kvůli putující ruce a sám po zaváhání položil jednu svou ruku na Viktorův zadek. Zaculil se jako nevinný andílek a spokojeně stiskl jednu půlku v ruce.* /Tohle jsem chtěl udělat už dlouho./

Ale ale... Pane Hirschi... Někdo si tady hraje na neviňátko a přitom mi bez okolků tiskne zadek. *Zasmál se a políbil ho na klíční kost.* Ale klidně tam tu ruku nech, líbí se mi to.

Zbavil jsi mě nevinnosti, normálně jsi ji ve mně zahubil v momentě, kdy jsem měl tvůj penis v puse. Jste kazič nevinných duší, pane Plisetski, *zasmál se a i druhou ruku přesunul na jeho zadek.* Mně se to taky líbí, *špitl.*

A líbilo se ti to? Mít můj penis v puse? *Zasmál se a jednou rukou ho ledabyle plácl přes zadek.*

Klidně bych si to zopakoval, *vyhrkl nakonec, původně chtěl schovat svou hlavu pod peřinu, ale když jej plácl, tak si jej za zadek přitáhl blíž k sobě.* A měl bych trénovat, dovolíš mi to? *Koutky úst mu cukaly vzhůru.*

Jak už jsem jednou řekl... dělej si se mnou cokoliv co chceš. *Pousmál se.* Ale nevím jestli po tak krátké době to bude všechno stát tak jak by mělo. *Zasmál se a políbil ho na krk.*

*Konečně opět zrudl.* /Tak jsem to nemyslel./ Ne. Dnes už ne. *Vybleptal a políbil jej na špičku nosu.* Nemůžu tě opotřebovat, *znovu se rozesmál.*

Věř; ze mám docela velkou výdrž. *Zasmál se opět bez kousku studu.* Mám návrh... Co by jsi řekl... Na koupel? Můžu nám napustit vanu. *Pousmál se a políbil ho na tvář.*

Koupel? *zopakoval nejistě, ale poté jen kývl hlavou. Když nad tím začal tak přemýšlet, nečekal, že se do těchto výpomocí pustí tak brzo, nechtěl nic uspěchat, ale současně prahl po každém Viktorově doteku.* /Už jsme se nazí viděli. Víc než viděli. O nic nejde./
*Vstal a Viktora zvedl do náruče.* Teď jsi hotová princezna. *Donesl jej do koupelny a vysadil jej na prádelní koš. Sám se pak sehnul a začal napouštět vanu. Pod nemilosrdným světlem zářivek vynikly jeho drobné jizvy na zádech a na stehnech.*

*Ruce mu obmotal kolem krku a uculil se.* A ty jsi můj odvážný rytíř co ukradl mé srdce. *Usmál se a políbil ho na krk. Nechal se vysadit na prádelní koš a překřížil nohu přes nohu, zatímco spokojeně pozoroval chlapce. Po chvíli si všiml jizviček.* Zlato? Můžu se na něco zeptat? *Zkousl si ret.*

*Začal hledat šampón, ale pak se zvědavě otočil a uculil se.* /Zlato./ Ptej se. *Pobídl jej, byl připravený odpovědět na vše, měl doopravdy skvělou náladu.*

Pěnu do koupele mám támhle. *Kývnul hlavou směrem k poličce nad vanou. Poté polknul a nadechl se aby začal otázku.* Od čeho máš ty jizvy? Ty na zádech a stehnech. *Hlavu si podložil dlaněmi a pozoroval chlapce.*

*Natáhl se pro pěnu, ale zarazil se v pohybu.* Tohle... /měl bych mu to říct, není se za co stydět. Dlužím mu to. / *Uchopil lahvičku, ale neotočil se.* Něco je z tréninku a něco od výprasku. Táta je ze staré školy. *Konečně se otočil a věnoval mu křehký úsměv. Na to jej líbl na rty.* Nic to není. Prostě jsem udělal něco špatného, dostal jsem trest a tím jsem se poučil.