Pokoje princezen

Konečně si všechno vybalila. Rozestavěla své prkotiny do poliček a celý svůj malý kufřík vyskládala na kosmetický stolík, takže teď se po něm válely všechny její čelenky a spony do vlasů, také kočičí ouška na čelence a všechny její líčidla. Oblečení narvala jen tak do skříně a ještě jej ani nepověsila na ramínka. Byla po cestě unavená. Jen si dala vanu a šla si lehnout. Celou noc však nemohla usnout a převalovala se, koukala do mobilu a posílala psí obličeje na snapchat. Nyní sedí před zrcadlem a bezmyšlenkovitě se češe. *Hmmm. Sice je trochu pozdě, ale mám ještě hodinku do večerky. Trochu se projdu.*
Přistoupí na svou myšlenku a uzná ji jako dobrý nápad. Sice by měla ještě své věci srovnat, ale udělá to zítra. *Vsak na to budu mít ještě celý rok.* Vstane od zrcadla vezme si do ruky hlavně mobil a vyrazí se prozkoumat prostory akademie.

Sent from Topic'it App

*Vběhne do pokoje.* Jsem ták unavená! *Kufřík nechá stát uprostřed místnosti na pospas osudu a rozběhne se za postelí, do které následně skočí.* Ták měkká! *Zaryje hlavu do polštářů a začne se válet po celé posteli.* /Za tohle by mne asi profesorka Etikety nepochválila../ *Po chvilce se dívka se značným odporem zvedá z postele a začne vybalovat.* /Mohla bych se po té cestě trochu umýt.../ *Zamíří ke koupelně, kde se svleče, a naloží se do vany. U toho však drží v ruce svůj mobil, ze kterého začnou najednou hrát písničky. Po několika minutách, co se dívka umyje, vylézá z vany a převléká se do jednoduchých šatů.* /Kašlu na to!/ *S kosmetickou taštičkou, která jí nevinně ležela na stole neomaleně mrskne na postel.* Vzhůru na průzkum! *Nadšeně prohlásí a zamíří k východu z pokoje, ze kterého následně odchází.*

Docela se nudí. Potřebuje opravdu s někým komunikovat a ještě se jí spát nechce. *Hm..Vymyslím si nějakou výmluvu a někomu zaklepu na dveře. Jo. Potřebuji čaj.* zvedne se z postele a vyrazí ven. Na sobě má už pyžamo s jednorožcem. K tomu má krťásky na kterých jsou hlavy jednorožce a vlasy má spletené do copu. Vyjde z pokoje a vybere si dveře jedné ze svých spoluprincezen. Zaklepe na ty, co jsou naproti ní. Ještě to sice netuší, ale zde bydlí zrovna japonská princezna. Než někdo otevře, jestli vůbec otevře. Dává dnes pořízené fotky na instagram.

Sent from Topic'it App

*Sedí na posteli s telefonem v ruce. Na sobě má krátké kraťásky a v nich zastrčené bíle tričko, očividně z hedvábí. Její vlasy jsou rozpuštěné a mokré. Má nohy přes sebe a zrovna se upřeně dívá na instagram.* /Zdálo se mi to, nebo někdo klepal?/ Ano? *Nevěřícně se podívá ke dveřím, zvedne se a jde otevřít.*

Jak otevře dveře je to pro ni celkem míle překvapení. Tuhle dívku, šatně princeznu už zná. Zvedne hlavu od mobilu a uzamkne obrazovku. "Jej. Ahoj. Japonska princezna však? Mužů dál?" zeptá se a mezi čekáním se opře o furta dveří v ruce si pohrává s telefonem. "Nemáš tady nějaké kokina? Čaj? Myslim, že v Asii jsou sladkosti a čaj celkem oblíbené, hlavně v japonsku." promluví k ní a kouše se do rtu čekající na odpověď.

Sent from Topic'it App

Jasně, pojď dál. *Usměje se na dívku a odstoupí od dveří* /Určitě ji znám... Jenom si nemohu vybavit jméno../ Mám tu jenom Zelená čaj a mochi. Znáš?

Vstoupí dovnitř a usadí se u ní do pohodlného křesla, které nestejné, jako u ní v pokoji. "Jistě, že znám Mochi. Mohla bych poprosit o tohle? A když už jsme u těch názvů... Jak se nazýváš ty? A nemáš nějaké sladkosti a tyčinky? Promiň, že tak obtěžuji, ale vrátím ti to. Moje babička už mi psala, že mi poslala balíček dánských sladkostí."
*Jsem opravdu skvělá herečka. Ale absťák od sladkostí opravdu mám a čaj taky bodne. A Mocchi fakt neznám... *

Sent from Topic'it App

Mám tu několik druhů Pocky, Mocchi... *Začne k dívce nosit veškeré sladkosti a čaj* Jsem Ayame Ackerman a ty? /Ajo! To je ta Dánská.... jak jsem na to mohla zapomenout.../

"Aww. Naprosto miluji pocky. Snad máš jahodové." opravdu upřímně se nad tím rozplyne pocky už opravdu zná a má tyhle tyčky moc ráda. Přijme od ní čaj a usadí se na kobereček. *Chm. Tohle vypadá na klasický holčičí večer. Ještě romantický film a lak na nehty.* pousměje se nad svou myšlenkou. Takhle by to ráda strávila, ale zatím si musí udržovat jinou tvář, avšak uvidí po chvilce. Je pro Mazdou spontánní situaci.
"Ayame zní japonsky, ale co tvé příjmení. Heh. Mé jméno je Margareth Anne Andersen. Titul, korunní princezna." opět nad tím pozvedne bradu, jako by na to byla hrdá, ale opět není. *Uz po druhé za den si takhle lžu. *

Sent from Topic'it App

Já jsem také korunní princezna. *Usměje se*

"No.. Máme to ale štěstí, co?" řekne řečnickou otázku a vezmu si hrst jahodových pocky a začne upijet čaj a kousat jednu tyčinku za druhou. Mobil musela odložit vedle sebe, aby mohla držet jak čaj, tak i pocky. *Nevim, jak ona, ale já bych raději byla naprosto obyčejná. Ale kdoví, jak to mají v Japonsku.*
"Takže jsi také prvorozená? Máš i nějaké sourozence?"

Sent from Topic'it App

Jsem za to celkem i ráda. *Usměje se sama pro sebe a pohladí palcem svůj hrnek s čajem* /Chybí mi.../ Jsem prvorozená a sourozence nemám bohužel. Ty ano? *Podívá se na dívku* /Vypadá sympaticky... moje babička by mi určitě teďka řekla, že si musím zanechat postavení./

Když se jí zpětně zeptá na sourozence trochu jí to rozesmutní a klopí pohled dolů, jen nechce, aby to šlo na ní znát a tak se okamžitě vzpamatuje a věnuje jí pohled. "Mám sestru, jmenuje se Seraphia. Jsou jí právě čtyři roky, ale na podzim už jí bude pět. Asi máš štěstí, že jsi jedináček." zamyslí se nad tím, jak by to u ní vypadalo kdyby byla jedináček. *Nejspis stejně, ale asi bych nežárlila tolik jako nyní.*

Sent from Topic'it App

Ani ne. *Dá si vlasy za ucho.* /Většinu dětství strávit o samotě jenom s jedným člověkem a rodinou není úplně výhra, ale tak.../ *Jakmile zaslyší cinknutí svého mobilu, okamžitě ho popadne do ruky.* Promiň... *Začne rychle odepisovat* /Je tam půl sedmé... Tak to chápu./ *Rozzáří se a usměje se.* /Nesmíš!/ *Okamžitě zase nasadí svůj obvyklý výraz*

Upíjí jen čaj mezitím, co rozepisuje svou zprávu, ale jakmile přestane nakloní hlavu v stranu a neodpustí si zvídavou otázku. "Kdo to byl? Nějaká kamarádka?" Sama právě v hlavě přehrává své kamarádky. Vlastně žádnou nemá. Ty holky a kterými chodila po klubech nebyly kamarádky, ani ti chlapci, kteří s ní flirtovali a chtěli s ní spát se nemohli řadit mezi přátele. Asi jí teď dohnal smutek a má chuť si zajamovat na saxofon. *Asi jen dopiju čaj a půjdu. Musíme si to veselí nechat napotom*

Kéžby kamarádka... /Nemyslím si, že by mi tohle mohlo nějak extra zabít pověst. Navíc nemam kamarády, tak mít jednu kamarádku by od věci nebylo./ *Rychle odloží mobil a podívá se na dívku.* Doma v Japonsku jsem měla kamaráda. Dost dobrýho. Píšu si s ním často. /Naštěstí./ Dlouho jsem ho totiž neviděla a tak si s ním aspoň píšu. Nějakou dobu jsem se s ním intenzivně stýkala. *Zastrčí si neposlušný pramen vlasů za ucho* Pak na to přišla moje rodina a v Japonsku nastala složitá politická situace. Musela jsem se odstěhovat. Bylo mi divné, že mi píše, protože je to velký časový rozdíl, ale někdy teď by měl jít do školy. Není to úplně obyčejný kluk. Jeho rodiče vlastní velkou japonskou firmu, ale urozený taky není, takže by z toho média mohly udělat love story a zničit oboum pověst.. proto se s ním nestýkám už tolik. /Opravdu jsem jí toho řekla tolik? Ayame brzdi./

*Zajimave. Asi tu přeci jen zůstanu. Téma láska mě opravdu rozrušit nemůže. Nebo snad jo?*
Margareth poctivě vyslechne celý její příběh, ale nemůže s ní empatický sžít, jelikož se nikdy doopravdy nezamilovala. Ta krátká týdenní pobláznění opravdu nepočítá. Ale tahle japonská slečna se jí začala zamlouvat. *Rekla toho tolik. Ale já jsem chladnička. Bude to trochu trvat, než něco prozradim.*
"No. Viděla jsem tvůj výraz, když jsi začala psát. Usmívala jsi se jako pětikoruna. Takže... Vy dva jste zamilovaní? Jen se ptám. Vypadalo to tak. Hehe." usmívá se na ní. Přijde jí celkem roztomilá a ještě, když vypadá tak na třináct. Nejde se na ní neusmívat.

Sent from Topic'it App

Dá se říct... *Odvrátí pohled, aby nebylo vidět, že její tváře nabraly značně rudou barvu.* Ale fungovat by to nemohlo. *Poví chladně, jakoby veškerou úzkost v sobě dusila* Já jsem princezna. Oni maj sice v Japonsku jméno, ale co by jsi o mně pomysleli ostatní. Musím hlavně myslet na svůj lid a na svoji zem. /I když ještě není tak úplně moje./ Navíc, jeho rodiče už pro něj nějakou tu slečnu vyhlídnutou mají. *Ruce si složí do klína.* Nojo. Co nadělám. Promiň, trochu jsem se rozkecala. *Podívá se na stolek před sebou a sáhne po jednom Mocchi.* Ty už jsi se někdy zamilovala? *Podívá se na dívku.*

Odloží hrnek stranou a vezme také to neznámé mocchi, vypadá to docela dobře. Myslela jsi, že ji tohle nezasáhne, ale jak mluví spíše o svých pocitech a odloučení málem se z toho rozbrečí. V hlavě přitom slyší smutnou jazzovou muziku. *To je srdce rvoucí. Jak jsem si mohla myslet, že s ní nemůžu soucítit. Je také nucena a něco jí je stále odpíráno.*
"Nechápu, jak to můžeš brát rak a klidem. Není přeci láska to nejdůležitější? A co se týká mě... Já vlastně nevím. Asi jsem se nezamilovala nikdy. Byla to spíše jen pobláznění." z otázek na lásku je jí opravdu těžko u srdce, nikdy ji totiž nedostala od nikoho a tak ji nemůže umět správně rozdávat. Ještě se má hodně co učit.
Na chvilku se zadívá dolů, ale pak zvedne oči a je ochotná se zeptat.
"Echm. Měla's už sex?"

Sent from Topic'it App