Pokoje rytířů

*Rozvážným krokem šel chodbou a podle Theodorova popisu hledal chlapcův pokoj. Byl oblečený v šedých kalhotech a červeném tričku s dlouhými rukávy. Nadechl se a zaklepal na dveře pokoje.*

*Nespokojeně se zavrtěl. Ležel v posteli a nyní jej rušil jakýsi otravný zvuk. Pokusil se více zahrabat do peřin, ale hned na to ztuhl. */Ne to ne!/ *Posadil se a zadíval se na hodiny. *Dopr... *zaklel tiše a začal se sápat z postele. Večer nemohl opět usnout, a proto se rozhodl vzít si prášek na spaní, jenže jak se zdá, si vzal víc než měl. Zoufale si prohrábl vlasy, nevěda, co udělat jako první. *Hned jsem tam! *Zvolal a rychle si ustlal postel. Tedy ustalal. Ani normálně nebyl moc pečlivý a v této situaci se to nedalo ani očekávat. */Proč zrovna já? / *Zběsile pobíhal po pokoji, oblékl si, co jen našel, a tak mu ani nepřišlo divné, že si košili zapl o knoflíček níž, takže ji měl zešikma. *Moc se omlouvám. *Vyhrkl, když otevřel dveře a ještě teď se snažil nějak upravit si vlasy. Stále byl docela rozespalý a na jeho obličeji to, i přes divoký budíček, bylo znát. *

Dobré ráno ti přeji. *Uchechtl se lehce.* Jsi jako ségra, ta taky vyspává do večeře. *Usmál se znova a nervózně si prohrábl vlasy.* Máš to nakřivo. *Pousmál se a ukázal na chlápkovi košili.*

Vzal jsem si prášky a nevzbudil jsem se. *Vysvětlil mu a vpustil jej dovnitř. Poté se k němu otočil zády a rychle si upravil košili, což mu taky chvilku trvalo, protože tyhle prťavé knoflíčky byly peklo. * Posaď se. *Pobídl jej a začal hledat svůj sešit s básničkami. * Doprčic.*Klekl si a začal se přehrabovat v kufru. */Mám ho. /*Vítězně se usmál. * Jak ses vyspal ty?

/Takhle rozespalý je strašného roztomilý./ *Na jeho pobídku se posadil na postel a z kapsy vytáhl krabičku.* Já jsem se vyspal skvěle... Žádný problém s usnutím, žádné noční můry. *Pokrčil rameny.* Nenašel jsem sušenky ale mám tady belgické pralinky. *Pousmál se a otevřel krabičku.*

*Se zájmem jsem se naklonil nad krabičku. *Myslím, že ty jsem ještě neměl. *Se zájmem si jednu vložil do úst a spokojeně ji začal kousat. * Hmm, není to špatné. *Usmál se a posadil se vedle něj. *Jsi první komu to ukazuju, tak se prosím nesměj. *Zhluboka se nadechl a začal recitovat. */S jeho básněmi se to skutečně nedá porovnat. Už jsem v polovině sešitu a jsou doopravdy krásné, i když smutné. /

*Sám si vložil jednu z pralinek do pusy. Skopl z nohou přezuvky a složil nohy pod sebe. Podložil si bradu dlaněmi.* /Wow... Je fakt dobrý./ *Celou dobu jeho recitace se usmíval a pokyvoval mu.*

Pak už tam jsou jen nesmysly. *Sešit rychle zaklapl, už tak mu přišlo, že toho odhalil příliš. * Nervózně poposedl a do pusy si strčil další pralinku. Stále netušil, jestli mu to chutná nebo ne. * Jak ses vlastně dostal ke psaní? *optal se. /Alespoň se už skoro vůbec nečervenám. /

Píšeš opravdu pěkně. * Uznale pokýval hlavou a dal si do pusy další pralinku. Poté pokrčil ramena.* Já ani pořádně nevím... nějak jsem potřeboval ze sebe dostat emoce a nebyl v okolí zrovna nikdo s kým bych si mohl povídat. *Pousmál se lehce.* Sestra byla v obležení svých kamarádek, ale mé nikam rodiče nepouštěli.

Pořád tam jsou rezervy, ale děkuju. *Další kompliment, který nedokázal správně přijmout. Nervózně si začal hrát s cípem peřiny. *To zní povědomě, *zasmál se. *Takže máš sestru. Je to asi ta blondýnka, že?

Da *Pokýval hlavou.* To je Sofia no... Pak mám ještě mladšího bratra. *Řekl a prohrábl si vlasy.* Co ty a sourozenci? Pokud teda nějaké máš. *Zlehka se na něj pousmál.*

Mám tři starší sestry a skutetčně je miluju. *Něžně se usmál. * Je docela divné, že jsme si všichni čtyři dost podobní, tedy v obličeji. *Ukázal si na tvář. * Ještěže ale nemám postavu jako ony. Ženy rodiny Hirschů se vždy mohly pyšnit bujarým poprsím a úzkým pasem. *Zazubil se na něj. *Určitě by tě okouzlily, zvlášť Helen.

Představa tebe s bujarým poprsím se mi nelíbí. *Zasmál se a strčil si další pralinku do pusy.* Stýská se ti po nich? *Zeptal se poté.*

Taky se zasmál. *A ano, chybí mi, *přiznal a postavil se. */A jak moc/ Teď sleduj, jak bych byl okouzlující. *Měl dobrou náladu a ani mu to nepřišlo nijak nevhodné. */Jen se bavíme. / *Nacpal si pod košili dva polštáře a pohodil hlavou. *Tak líbí nebo ne? *Tiše se smál. *

*Smál se společně s ním.* No jako ujde to, ale předtím ses mi líbil víc. *Nepřestával se smát.*

Hmm, *zabručel a sedl si těsně k němu. *Stejnak, představ si, že bys měl takovéhle prsa, *chytil jeho ruce a položil je na na svou nyní pěkně obdařenou hruď. *Chtěl bys, že? *znovu se začal smát. Netušil, jestli tuto stránku, kterou obvykle ukazoval jen v přítomnosti sester, způsobila jen Viktorova přítomnost a nebo jestli něco nebylo v těch bonbónech. I tak se ale dál smál, protože se cítil skvěle a uvolněně. Nejspíš to bylo i tím, že byli u něj na pokoji, kde je nemohl nikdo rušit a měli soukromí. *

*Chlapcova blízkost způsobila, že jeho srdce začalo bít jak splašené a do tváře se mu nahrnula červeň.* Možná kdybych byl hetero. *Ušklíbl se.* Ale já upřednostňuji ploché hrudníky.

*Chvíli na něj beze slov koukal, poté se však pomalu odtáhl. *Aha. *Pousmál se, ale myšlenkami byl někde jinde. */Červená se. Je to kvůli mně? /*Zavrtěl hlavou a pomalu si začal polštáře vyndávat. *Takže se ti holky nelíbí? Nepřitahují tě? *Osmělil se jej nakonec zeptat. *

*Zavrtěl hlavou.* Vůbec... Nedokážu si představit mít něco s holkou. Asi by nebyla šťastná... Problém je že jsem princ a... teď cituji svého otce... Trůn potřebuje dědice. *Pokrčil rameny.* Takže to vypadá že po mé smrti trůn dostane nejspíše mladší brácha. *Dodal.*