Pokoje rytířů

Chápu. *Dál se k tomu nevyjadřoval. Nechtěl se o tom vůbec bavit.*/Co na tom, že je na kluky... Hodně. /*Odpověděl mu hlásek v hlavě, který se však rozhodl ignorovat. *Takže máš jen sestru a bratra? *Rozhodl se zavést téma jinam. *

Ještě mám jednu sestru Anastazii... ale té je teď 12 a je v Rusku v nějaké soukromé přípravce na Vysokou. Tu jsem ale neviděl už skoro rok. Pak je tu teda Yakov, tomu je 11 a ten je doma. No a pak je tu Sofia, moje dvojče. *Pokrčil rameny.*

Takže máš taky početnou rodinu, jen jsi nejstarší. Já jsem ten nejmladší. *Pousmál se a opřel se o zeď. Nohy natáhl před sebe. */Měl bych si zase někdy zacvičit. / Budeš se hlásit do lakrosu?

*Pokýval hlavou.* Chci to zkusit. Na sport jsem trouba, ale potřebuji nějaký pohyb, jinak se ze mé stane koule. *Zasmál se.*

Z tebe? *Uchechtl se a pozvedl obočí. *Vždyť jsi hubený a máš i svaly. *Pohledem sjel jeho tělo, které zakrývalo oblečení. Na to se mírně začervenal. *Takže se tam zas uvidíme. Jen doufám, že se tam dostanu.

Moc rád jím. A nejraději celé dny proležím v posteli. *Pokrčil rameny s úšklebkem.* Vypadáš mrštně, myslím že nebudeš mít problém.

Od mala jsem s tátou cvičil. Fyzička je základ. *Pousmál se a píchl jej do břicha. *Nechápu, kam to ale dáváš. * Já se jen trochu přejím a hned mám zas kila nahoře.

*Prohnul se a zachechtal se.* Tam mi nesahej. Jsem lechtivej. *Zazubil se a prohrábl si vlasy rukou. *

Lechtivý? *zopakoval po něm a nezapomněl hravě pozvednout obočí. Brzy už se jej letmo dotýkal a snažil se mu způsobit, co největší záchvaty smíchu. */Je mnohem hezčí, když se takhle směje. /

Přestaň! *Za chvíli se už kroutil v záchvatu smíchu. Zároveň se neúspěšně snažil dostat z chlapcova dosahu.*

Proč bych měl? *Chytil jej do pevného stisku a posadil se mu na břicho. *Co mi nabídneš za to, že tě nechám být? Co? *Spokojeně se usmíval, tedy do té doby, než si uvědomil, že je Viktorovi moc blízko, a že tohle celé je špatné. Pustil jej a sedl si zase vedle něj. * Můžeš dýchat? *optal se starostlivě. *

Nabídnu ti... Hodně čokolády *Zasmál se a posadil se zase vedle něj.* Nejsi tak silný abys mi vyrazil dech. *Pousmál se na něj.*

Náhodou mám síly dost, *nakrčil uraženě nos. *Ale tu čokoládu teda beru. *Zamrkal na něj a protáhl se. Záda jej opět začínala bolet, nejlepší bude, když si doopravdy dnes zajde třeba do té tělocvičny. *

A jakou by jsi chtěl? Tmavou, mléčnou, bílou? S oříšky? Jinou chuť? *Zasmál se.* Ale ještě jsem se ani nezeptal... Už jsi četl ten můj sešit? /Prosím ať se mu to líbí. Prosím.../

Mám rád všechnu čokoládu kromě hořké, *zasmál se a úsměv mu na tváři zůstal. *Četl. *Přikývl a naklonil hlavu na stranu. *Myslím, že je až nefér, kolik máš talentu.*Lišácky na něj mrknul a cvrnkl jej do čela. */Vypadal, jakoby se bál toho, co řeknu. Jak zbytečné. /

Nemám talent. *Protočil oči, ale lehce zčervenal.* Jsou to jen... jenom... Prostě... nemyslím si že to za něco stojí. *Pokrčil rameny a tiše sklonil hlavu.* Jsi první kdo je četl, takže jsem fakt rád že se ti to líbí.* Ze široka se usmál.*

Červenáš se. *Oznámil naprosto zřejmý fakt a taky začal rudnout. */A to už jsem si myslel, že jeho přítomnost zvládám dobře. / Doopravdy ti jde psaní skvěle. Bylo to, jako no... Cítit tvé pocity, chápat myšlenky. *Nervózně se zasmál. *

Tak se červeném no... Nemůžu si pomoct. A navíc se červenáš taky.* Usmál se, nebral to nějak tragicky...* Ty taky píšeš dost dobře... Je to takové... Hodně od srdce.

Asi je tu zase dost vedro. *Plaše se pousmál a poté se uchechtl. *No, je to dost... Jsou to spíš pokusy zformulovat mé myšlenky na papír. Někdy to vyšlo, někdy ne. *Zadíval se na hodinky. */Povídá se s ním hrozně dobře, ale vážně bych měl jít cvičit. Takhle ztratím veškerou svou fyzičku hloupým nicneděláním a pojídáním čokolády. Budu rytíř na nic. / Musím jít dnes ještě cvičit. *Oznámil neochotně, stále by si s ním rád povídal. *Jsem moc rád, že jsi přišel a zítra ti vrátím tvůj notýsek. Určitě ho dnes dočtu.

Nech si ho jak dlouho jen budeš chtít. *Usmál se.* Ale jakmile tě to omrzí, klidně mi ho hoď na pokoj. *Stručně mu popsal jak se tam dostane.*