Pokoje rytířů

*Našpulil rty, jakmile mu chlapec utekl, ale rozhodl se mu dopřát soukromí a otočil se na druhou stranu. V mezičase se přikryl Theovou peřinou a hlavu zabořil do chlapcova polštáře.*

*Nejspíš by jej nějakým zvráceným způsobem potěšilo, kdyby jej šmíroval. Viktor byl ale gentleman a tak na sebe Theo nasoukal poslední kus oblečení a poté si vlezl k Viktorovi, kterého nezapomněl políbit na krk a obejmout kolem pasu. *

Moje zlato je zpět. *Usmál se a přítáhl si ho do objetí.* Měl bych ti vymyslet nějakou přezdívku... Co třeba... Štěnátko? *Zasmál se a políbil ho.*

Ne, jen to ne, *zafňukal a víc se na něj natiskl.* A proč zrovna štěně, *zarazil se a zmateně naklonil hlavu na stranu.* Ale já bych ti mohl říkat Viky. Líbí se ti to aspoň trochu? /Dělá to s tebou něco? /

Je to víc osobní než Viktor a více takové... roztomilé. Obzvlášť, když to řekneš ty. *Usmál se a vlepil mu pusu na špičku nosu.*

Viky, *zasmál se. * A proč tedy to štěně? *dožadoval se nadále odpovědi a poté se zamyslel.* Jaké je vlastně tvé druhé jméno? Chci o tobě vědět všechno, *rty polaskal Viktorův krk.*

Když našpulíš rty tak vypadáš jako malé štěňátko. *Pousmál se a začal si hrát s jeho vlasy.* Povím ti to... ale nebudeš se smát. Zní to totiž strašně snobsky. Moje druhé jméno je Maxim. *Lehce nad tím protočil oči.*

*Začervenal se a následně zrudl ještě víc.* Nezní to snobsky, *vypravil ze sebe, protože jej napadlo se slovem Maxim něco jiného, co se nacházelo v dolních partiích a mohlo poukazovat na velikost.* /Jsi příšerný, Theodore, /*vynadal si v duchu. *

Zní to jak jméno pro koně. *Protočil oči a vlepil chlapci pusu na čelo.*

To je taky pravda, asi proto se mi to tak líbí, *zasmál se a škádlivě do něj šťouchl prstem.* Já žádné jiné jméno nemám, * pokrčil rameny a následně věnoval Viktorovi další polibek. *

Buď rád... nebo by jsi se jmenoval jako kůň. *Zasmál se.* I když... asi bych měl být rád že mám jenom dvě jména. Hodně lidí ze šlechtických rodů jich mají třeba pět.

To je pravda, *ucilil se na něj a hned na to mu věnoval opět něžný polibek. Se smíchem jej povalil pod sebe. Nechápal, kde se to v něm bere, ale jednal přirozeně a v nitru se mu rozléval pocit štěstí.* Nikomu to neříkej, ale jsem rád, že jsem se opil. /I když je to zatraceně moc špatné./

*Zasmál se a obemknul ruce kolem jeho trupu.* Jsem rád, že jsem tam šel, i když jsem nechtěl. *Přiznal a políbil chlapce na krk.*

A jsem rád, že vím, jak pojmenuju hříbě, co brzo porodí moje klisna doma, *zahihňal se a škádlivě na Viktora vyplázl jazyk. Už to bylo dlouho, kdy se cítil takhle bezstarostně a psychicky vyrovnaně.* Maxim. Krásný, sladký Maxim. *Sám netušil, jestli teď mluví o koni nebo o Viktorovi. *Řekni. Co sis o mně myslel, když jsme se poprvé setkali?*zeptal se zvědavě.*

*Lehce protočil oči ale políbil ho na tvař.* Říkal jsem si... Jak takové krásné stvoření muže chodit po tuto planetě. *Lehce se ušklíbl.* I když... Bylo to spíše takové... Nevim, byl jsi zajímavý už na první pohled. Pěkně se s tebou povídalo a tak. *Pousmál se a pohladil ho po tváři.*

Spíš jsem tě dostal horkem ve skleníku, *zabořil mu obličej do hrudi. Byl v rozpacích, rozhodně nebyl zvyklý na lichotky. Obzvlášť takového rázu a obzvlášť ne od mužů. Bylo to nové a Theo se s tím vyrovnával celkem těžce.* Proč se se mnou vůbec chceš zahazovat? *vypadlo z něj po chvilce ticha. *Měl bys na hezčí, otevřenější, lepší.* Mohl by citovat dál, ale zarazil se včas.*

Ty jsi pro mě ten nejhezčí, nejvtipnější a nejdokonalejší. *Začal si hrát s jeho vlasy a vtiskl mu polibek na čelo.*

Taky bych tě měl nějak vychválit, *zamumlal si pro sebe a následně pusinkoval jeho krk. Své polibky postupně přesunul na ucho.* Líbí se ti to aspoň, *zašeptal mu těsně u ucha. *

Myslíš že bych tě nechal to dělat kdyby se mi to nelíbilo? Líbí se mi to. A moc. *Zašeptal.*

Jen se ujišťuju, *zamručel a prohrábl si husté vlasy.* Co chceš, abych udělal? Řekni si, *po zaváhání se z lehu posadil a usídlil se na jeho podbřišku, tak by mu neměl bránit v dýchání.*