Pokoje rytířů

Udělej to, co se ti líbí. Nechci tě do ničeho nutit. *Pousmal se a začal hladit chlapcova stehna.*

*Pozorně sledoval jeho ruce a opět mu začalo cukat v podbřišku, cítil se divně omámeně.* Když já nevím co. Já. Nikdy jsem, *zčervenal a poníženě sklopil zrak.* Nikdy jsem s nikým nedělal takové věci.

To mi došlo, když jsi se do včerejška ani nelíbal. *Usmál se.* Neboj se toho... Já tě rozhodně nebudu do ničeho tlačit nebo tak. *Posadil se, takže měl chlapce na svém klíně.* Zatím... líbej mě. *Usmál se.*

/To to bylo tak moc poznat? / Já vím, že nebudeš, *usmál se a znovu otřel své rty o ty jeho. Šel na to pomalu. Nespěchal. Snažil se přesně napodobovat Viktora jako před tím.* /Na tohle by se hodil nějaký manuál, možná kdybych se podíval na internet? Nějaká technika být musí, ne? / *Jazykem narazil do Viktorových zubů. Bylo to tak zvláštní, ale za to to bylo skvělé. *

*Pootevřel svojí pusu, tak aby měl chlapec volný přístup. Svým jazykem se otřel o ten jeho. Vlasy mu zapletl do vlasů, kde ho výskal.*

*Hruď se mu divoce zdvíhala a dech měl splašený, splašeně bylo i jeho srdce.* Viky, * zamumlal omámeně a objal jej. Současně se rukou dotkl svých úst. Zdálo se mu, že jsou příšerně horké a bolavé.*

Štěně. *Odpověděl mu s úsměvem a začal ho hladit po zádech. Hlavu si mu položil na ramena.*

*Zahihňal se a unaveně zívl. Promnul si unaveně oko a na to si lehnul. S úsměvem se na Viktora díval, cítil, že na něj jde zase únava.* Asi si na chvíli lehnu, *zamumlal a zachumlal se do peřiny.*

Chceš si zdřímnout? *Zeptal se ho a lehl si vedle něj. Natiskl se na něj a obejmul ho zezadu.&

Ano, *zamumlal už z polospánku a zadkem a zády se taky natiskl na tělo za sebou. Taky vyhledal jeho ruku, kterou jemně stiskl. * Pak mě prosím vzbuď, máme hodinu, * usmál se a zavřel oči. Ještě chvilku se držel vzhůru, ale brzy jej odneslo sladké nevědomí do říše snů. *

Nastavím budík. *Políbil ho do vlasů a natáhl se po mobilu. Nastavil na něm upozornění a poté už se položil vedle něj. Za chvíli usnul.*

*Probudil se před zazvoněním budíku. Nejprve byl trošku dezorientovaný a hlavně zmatený, poté se však uklidnil. Pohladil Viktora po vlasech a s námahou vstal z postule. Tedy. Pokusil se o to. Z úst mu vyšlo bolestné zavytí a v okamžiku jeho tělo dopadlo zpět na postel. Přikryl si pusu rukou a snažil se nerozbrečet pod náhlou bolestí zad, kterou ani trochu nečekal. *

*Vzbudil se, když se matračka prohla. Zároveň ho probudil bolestný vzlyk. Posadil se na postel.* Štěně? Co se děje? *Zeptal se ho a promnul si oči.*

T-to nic, *dostal ze sebe s námahou. Poté vduchu napočítal do tří a na tři se pokusil posadit. Povedlo se mu to až na druhý pokus.* Jen mě trochu zabolelo v zádech, *křivě se pousmál.* Promiň, že jsem tě vzbudil, skočím si jen do sprchy, *bolest pomalu ustupovala, ale stále tam byla. *

To nic... Mám ti skočit na ošetřovnu pro nějaké léky? *Posadil se na postel a zývl. Poté se postavil a vlepil Theovi pusu na tvář.*

Ne, *zavrtěl odmítavě hlavou.* Nepotřebuju prášky, jsem v pořádku, *vstal, i když trošku zakolísal a rozešel se do koupelny. *

*Pokýval hlavou.* Dobře zlato. *Pousmál se a posadil se zpátky na postel.*

*Zapadl do koupelny a tam se svezl na zem. Zhluboka se nadechoval a zase vydechoval. Bylo mu špatně. Bolest zad a k tomu ještě pozůstatky po alkoholovém hýření. Netrvalo to dlouho a byl rád, že vedle sprchy je i záchod, kam vyvrátil obsah svého žaludku. *

*Zvedl se když slyšel zvuky zvracení. Otevřel dveře a klekl si k chlapci.* To bude dobré.*Pohladil ho po ramenou.*

Jdi, *chtěl říct, ať jej nechá samotného. Nenáviděl zvracení a představa, že jej Viktor takhle vidí mu zrovna nepomáhala.* /Je to tak odporné. / *Konečně se relativně uklidnil a zhluboka se nadechl. * Musím si vyčistit zuby. *V obličeji byl bílý jako stěna a čelo měl orosené potem.*