Klubovna s kulečníkem

*Odtrhl se a opřel své čelo o to jeho. Oči měl zavřené a z hrdla se mu dral tichý smích. Poté oči opět otevřel a o chvilku později se opět přitiskl na jeho nadýchané rty. Netušil, jestli to dělá správně, snažil se alespoň napodobovat Viktorovy pohyby a nebýt tak za naprostého neznalce. Líbilo se mu to. Zbožňoval ten pocit a za tak krátkou chvilku mohl říct, že se na tom stal závislý. Bez rozmyslu vysadil Viktora na stůl a vtěstnal se mezi jeho nohy ve snaze být mu ještě blíž.

*Zasmál se, když ho chlapec vysadil na stůl. Přisál se na jeho rty a začal se jazykem probojovávat do jeho pusy. Ruce mu obmotal kolem pasu a přitáhl si ho blíž.*

*Netušil, jak dlouho se líbali, přišlo mu to jako chvilka a současně i jako věčnost. Udýchaně se odtáhl, aby nabral trochu dechu a pořádně se zadíval do Viktorovy tváře. Líbilo se mu to, co viděl. Načervenalé rty a rudě zbarvené líce. Ostře řezaná čelist působila tak mužsky. Naklonil hlavu na stranu a věnoval mu polibek na krk a po něm další a další. * Jsem gay? *zamumlal do ticha ve snaze slyšet odpověď právě od něj. Oči se mu zaleskly kvůli slzám. *Můj táta, on to nikdy nepochopí, nikdy mě neuzná, * vzlykl mu do ramene a poté se odvrátil. *Promiň. Jsem směšný. *Odkašlal si a pokusil se o úsměv, který se mu nakonec i povedl. Posadil se vedle Viktora a opřel si hlavu o jeho rameno.*

Jsi Theodor. Jsi ta nejdokonalejší, nejhezčí a nejvtipnější osoba v té to škole. Nezáleží na tom jestli jsi nebo nejsi na kluky. Pořád to budeš ty. *Chytil jeho dlaň a obemknul jí svojí dlaní.* Tátové... oni už jsou takový. Ve svých synech vidíš kousek sebe. Takže chtějí aby jejich syn vyrostl v jeho obraz. Vždycky jsou zklamání, když se ukáže že jejich synové nejsou takoví, jaké je chtěli. *Políbil chlapce do vlasů.*

Neměl bys říkat, tak hezké věci jen tak, *propletl si s ním prsty a opřel se o jeho hruď. Po tvářích se mu začaly koulet slzy. * Nějak jsem to... *zhluboka se nadechl. V hlavě se mu zobrazovala jedna myšlenka přes druhou a on netušil, co dělat. Srdce se mu rozbušilo strachy. */Až se to dozví, on mě zabije. On to nenechá jen tak. Nenechá. / *Otočil tvář k Viktorovi a zoufale se natáhl pro další polibek. Potřeboval teď nemyslet. *

*Daroval mu jemný motýlí polibek na rty.* Měl bys jít spát Theo. *Zašeptal. Přitiskl si jeho hlavu na svůj hrudník.* To bude dobré. Všechno bude dobré.* Zvedl jeho hlavu a začal slíbávat slzy z jeho tváře.*

Jo, měl bych jít spát, *zopakoval po něm tiše. * Ale ta sodovka byla fakt dobrá, *zahihňal se a opatrně seskočil ze stolu. Po zaváhání Viktorovi věnoval drobný polibek a poté se lehce motavou chůzí vydal do svého pokoje. Ještě než vyšel, tak se ale zastavil ve dveřích. * Dobrou noc, Viki, *zahihňal se nad tou zdrobnělinou. * Ať se ti o mně zdají hezké sny, protože mně o tobě budou, *prozradil mu a konečně zmizel na chodbě.

Všechny hezké sny jsou o tobě. *Usmál se na odcházejícího mladíka. Sám se taky zvedl. Do rukou vzal obě prázdné flašky.* /Mohl by to být průšvih, kdyby to tady nechal./ *Pomalou chůzi vyšel na chodbu. Pro jistotu se opíral o zeď, aby neskončil na zemi.*