Soukromé lázně

*Zvedne ruce v gestu naznačujícím, že popichování s vílami vzdává.* Jistě, nepatrně se liším od zarostlého, vousatého a nemytého horala s hordou svalů, kterého si většina lidí s Islandem spojuje. Ani nenosím velmi fešné copánky nebo nepobíhám polonahý po pláži s bojovým pokřikem. /Něco podobného jsem sice zkusil, ale za jiných okolností./ *Prsty zčeří hladinu vody ve fontánce, která je překvapivě teplá.* Pro zahraniční hosty jsem tedy velmi příjemným a okouzlujícím překvapením. *Pozvedne koutky úst v úsměvu.* Rozhodně také nejsi úplně ošklivá, asi se do Anglie někdy podívám. *Škádlivě se zazubí.*

opravdu se snaží aby se nesmala. Představa Efrona s copanky a horlivým pokřikem ji ale dostane a začne se smát. Az tak moc ze si musí otrit slzu smichu uznavam ze je to velice povedena představa. pak se na něj podiva takže islandsky princi.. Mate k sobě nějaké nezne pohlaví? počkat.. Co?

*Ani on neudrží veselý smích na uzdě.* Vlastně mám. Velmi rádi spolu putujeme po Islandu, ale jen když ji zasypávám značným množstvím jablek. Na oplátku mi třeba ocucává obličej svými jemňoučkými pysky a spokojeně mručí. *Samozřejmě v žertu mluví o své islandské klisně, neboť všechny lidské nápadnice vždy odmítl.* Na tebe čeká nějaký pěkný švihák, drahá Vici?

chvíli mu to vlastně zrala ale jakmile začal mluvit o olizovani obličeje a zasypovani jablek.. Zavřela oči ve znamení ze je úplně hloupá. Pak si vplete prsty do vlasu a začne se smat no jisté.. Kobyla.. přijde si trapne žádná lidská dívka nebo chlapec neukradl islandskemu princi srdce? prekvapene na me nečeká vůbec nikdo. Už dlouho. pokrci rameny jsem možná moc vybirava

*Pokrčí rameny.* Asi neberu vztahy dostatečně vážně. Nebo byly všechny dívky, které jsem potkal velmi špatné zlodějky. *O svých milostných dobrodružstvích, které ovšem nemají s láskou nic společného se radši nezmiňuje.* Hm. Co přesně od takového nápadníka očekáváš? *Zvědavě nadzvedne jedno obočí.*

sedne si na kašnu já bych.. Chtěla jen někoho kdo by me mel rad. pokrci rameny a co ty jsi čekal od nějaké slečny? Nebo od chlapce? dneska už vážně nevím kdo je na kluky a kdo je na holky. Opře se o zed. A haze s nohama cekas nějakou krásnou islandskou dívku? Nebo snad spanelku?

Nemusí přinést roh jednorožce ani vyšplhat po fazolovém stonku do věže? Tak to jsi celkem skromná. *S úsměvem se posadí vedle princezny a krátce se zamyslí.* Národnost mě nezajímá, ale vůbec bych se nezlobil, kdyby nevypadala jako ropucha. Rád se po ránu podívám na něco hezkého, co mě nevyděsí. Chtěl bych, aby mě brala takového, jaký jsem. Nesnažila se mě změnit v hodného a vychovaného prince. *Upře pohled do země.* Chlapce bych bohužel musel odmítnout. Intimní chvilky by mohly být jaksi .. nepříjemné v určitých ohledech. *Uchechtne se a hodí očkem po své společnosti.*

usmívá se a sleduje ho. Poslouchá ho. Není to tak strasne necekas nějakou slečnu co nosí růžové saticky a nosí se jako královna? Někdo kdo bude vedle tebe zářit? Abyste byli král a královna ve vlastním světě? skloni hlavu můj vysněný kluk by me mel mít rad.. Mel by me i trochu respektovat. pokrci rameny a usmeje se. Pak se na něj koukne chceš si sednout?

*Uchechtne se* Růžové šatičky nejsou zrovna ideálem, v kombinaci s mým šatníkem by vypadaly až příliš zářivě a načančaně. Ovšem vlastní svět plný cukrátek a víl? To by byla pecka. *Pousměje se.* Líbilo by se mi, kdyby pod titulem dokonalé královny ukrývala i kus sebe. Víš, jak to myslím? *Nejistě k ní obrátí pohled.* Měla by mít vlastní hlavu, slepě nenásledovat jenom mě. *Umlkne a zvědavě naslouchá, vzápětí naoko překvapeně vykulí oči.* Dopřeje se mi takové nesmírné pocty? *Chytí se rukou za srdce a usedne.* A neměla by se mračit. Jak jsi říkala, chci, aby zářila. Samým štěstím, že má tak pohledného manžela. *Usměje se.* Představuješ si tedy šviháka, který tě bude milovat, respektovat, neoznačovat za vílu a nekrást tvé věnce. Musel by vystupovat jako svědomitý a moudrý král?

poslouchá každé slovo co říká.. vlastně má normální požadavky myslím, že kdybys chtěl.. Tak máš koho chceš.. a co se týče tvého popisu.. myslím že asi znám jednu holku která splňuje všechny tvé požadavky. Je sice trochu.. výstřední na můj vkus, ale asi by se k tobě hodila. Jmenuje se Margareth. Poznáš jí podle růžových vlasů. zasměje se. A trochu se posune aby měl místo, ale raději se ještě ujistí máš dost místa? Nemám se ještě posunout? raději se ještě posune trochu Představuji si někoho kdo by mě nechtěl jenom kvůli anglickému trůnu, někoho kdo by mě měl rád, a kdo mě i vyslechl a třeba si i nechal poradit. Někoho kdo uzná když udělal chybu, a někoho kdo nebije dívky

Možná. *Přisvědčí zdrženlivě, neboť svádění je doma jeho hlavní parketa, kterou se příliš chlubit nechce.* Děkuji tedy za tip, dohazovačko. *Škádlivě se zasměje. Uchová si jméno a poznávací znak v mysli rozhodnut, že brzy musí poznat další zdejší zástupkyni něžného pohlaví.* Snad jsem ještě z těch sladkostí tolik nepřibral, abych zabíral tolik místa. *Rychle pohlédne na své břicho hledajíc známky tuku.* Setkala ses snad někdy s domácím násilím? Jestli je to moc osobní.. *Ztuhne a upře na ni napjatý výraz, tohle je jedna z věcí, které opravdu nenávidí.* Rád bych ti prozradil jméno nějakého prince na bílém koni, ale moc jich tady neznám. *Ušklíbne se.* Ovšem myslím, že nemůže moc čekat daleko.

usmívá se. Myslím, že pokud se mu bude zamlouvat mohli by tvořit pěkný pár domácí násilí? Ano. Ale žádný litování dobře? koukne na něj.. Chce šířit tu zprávu dál! Chce aby viděli všichni že muž co sedí na anglickém trůnu je zrůda Bylo to když můj bratr odešel. Šel se učit na to aby mohl být učitel. Vzdal se svého práva na trůn.. Můj otec to nikdy nepřijal a začal z toho vinit mě. Nejdříve na mě křičel a vylíval si zlost, pak mě párkrát uhodil ale zatím jen v soukromí. Pak ovšem stupňoval. Bil mě tak, že rány byli vidět. Museli mě bít i sloužící a nakonec i má matka. Nakonec když jsem se zamilovala do rytíře tak jeho poslal na smrt a mě vyhodil.. Sem.. otočí se k němu zády a sundá si vršek šatů aby viděl její záda která hyzdí rány když jsem chtěla odsud utéct tak mi pohrozil, že zabije mou matku.. pokrčí rameny a nasadí si opět vršek a podívá se na něj s úsměvem jak říkám, žádné litování. Myslím, že po tomhle asi ani nemůžeme být přátelé co?

*Přikývne a napjatě poslouchá a téměř nevědomky s každým slovem svírá pěsti víc a víc, až mu zbělí klouby prstů a nehty zanechají v kůži dlaně obtisknuté půlměsíčky. Jakmile pohlédne na ony jizvy brázdící jinak krásnou pokožku, vstane s nesmírnou touhou do něčeho praštit. Násilí k ženám mu přijde jako opravdová zbabělost a nechutnost.* Abych byl upřímný, tvému otci bych rád udělal pár nepěkných věcí. /Třeba mu oko prošpikoval šípem./ *Pár hlubokých stačí k tomu, aby svůj vztek překonal bez ničení cizího majetku, pouze se znechuceným zavrtěním hlavy.* Naprosto, nemůžu se na tebe ani podívat. *Zavrtí hlavou a po krátkém zaváhání věnuje Vici rychlé objetí, ovšem na jako známku lítosti.* Nebuď směšná .. Jsi statečná, vážně. *Váhavě odstoupí.*

když dokončí svůj monolog jen tiše ho sleduje. Skoro by se ho až lekla.. řekla jsem to, aby každý viděl kdo sedí na anglickém trůnu. Proto si musím najít nějakého manžela co by mě měl aspoň trochu rád abych mohla zastavit to utrpení co zžírá anglickou půdu. když jí objal.. chvíli nevěděla co se děje.. ale taky ho objala. Na chvíli cítila pocit tepla a bezpečí? Když se odtáhl vše zmizelo. Zůstal zase jenom chlad Efrone.. nedělej si starosti se mnou. přistihne se jak ho hladí po tváři a dá ruku stranou promiň. nervózně se zasměje a dá ruce za záda Myslím, že nechci abys byl jakkoliv vynervovaný. Myslím, že až Margareth poznáš tak bude velice šťastná žena. Nebo ať si vybereš kohokoliv. Myslím, že jsi hodný, věrný a upřímný. Opravdu si myslím, že jednou nějakou ženu, dívku učiníš šťastnou královnou tvého soukromého království zubí se na něj a raději ponoří ruku do překvapivě teplé vody

Troch rád? Tebe bude jednou někdo naprosto zbožňovat, na to bych vsadil i svou kobylu. Mít za sebou takovou minulost a být stále tak .. *Raději zadrží slova hrnoucí se mu na jazyk, když v tom mu tvář zalije teplo proudící z hebké dlaně. Ztuhne a lehce překvapeně zamrká, ale neodtáhne se, neboť je to .. příjemné.* Neomlouvej se. *Vykouzlí povzbudivý úsměv a potlačí nutkání sáhnout na místo, kde ho pohladila.* /Vzchop se, co to děláš?/ *Odmítavě zavrtí hlavou.* O mé nervy se nestarej, zvládly i horší věci. *Další úsměv, tentokrát již nabyl ztracenou půdu pod nohama. Pečlivě naslouchá a sem tam neudrží menší úšklebek, neboť nepředvedl celé své já.* Kdyby náhodou v mém království strádala, můžu jí podstrčit ten čokoládový dort nebo oblíbenou laskominu, aby byla šťastnější. *Začne kroužit okolo.* Vici, půjdeš se mnou někdy do zoo? Vážně rád bych viděl lední medvědy. *Šibalsky se pousměje.*

culí se a dává hlavu ke straně I svou kobylu říkáš? To už je asi něco. I když myslím, že asi by ta tvá kobyla žárlila, nemyslíš? vstane. Potřebuje si protáhnout tělo A být stále tak.. ? pak dokončí větu za něj optimistická? Ano, asi ano. Pak se na něj podívá tvé nervy zvládly i horší věci? Jako že třeba tvá kobyla místo jablka dala přednost cukru? zasměje se a když narazí na čokoládový dort.. nevím, jestli všechny dámy mají rády čokoládový dort.. Já třeba mám ráda jahodovobanánový koktejl. Případně jablkový koláč.. koukne na něj a úsměv jí zamrzl na tváři Efrone.. ráda bych s tebou šla, ale nesmíme do města. Museli bychom se domluvit s ředitelkou. Jinak nám hrozí vyhazov. Takže ráda bych s tebou viděla medvědy.. Ale myslím, že to nepůjde

Rozhodně by k tomu měla dobrý důvod. *Nevinně pozvedne koutky úst.* Spíš dala přednost valachům ze stáda, když jsem zapomněl přinést jablka. Celé dva dny mě potom ignorovala a byla vážně hodně nepříjemná. Nejhorší dva dny mého života. *Jak směšně zní jeho problémy v porovnání s tím, co právě slyšel.* Jablkový koláč s pořádnou porcí šlehačky a přelitý karamelem, mňamka. *Spokojeně mlaskne, jako by snad onen zákusek právě spořádal.* Nebo si snad držíš linii? *Nadzvedne obočí.* Samozřejmě, omlouvám se. Ne všichni berou pobyt zde na lehkou váhu. *Jako já. Tato dvě slova již ale nevysloví. Sklopí pohled na lístky růží plovoucí na hladině vody.*

já vím! Taky mě to štve! Směje se tomu jak vypráví své příhody s kobylou musel jsi být naštvaný na ni. Já bych byla! Být na mě nepříjemný nejdůležitější stvoření v mém životě, jen proto že jsem mu nedonesla jídlo? On mi ho taky nenosí! Myslím že ty jsi byl v právu zasměje se hlavně že teď už na tebe není naštvaná, nebo nepříjemná oh..ano.. už jenom jak to zní... v žádném případě nedržím žádnou linii. Já miluji jídlo! A je mi jedno jestli je slané, sladké, nebo kyselé. Tedy když to není rybíz, na ten mám alergii, ale myslím, že každé jídlo mě dokáže maximálně uspokojit až na ten jahodový koktejl v restauraci. Přiblíží se k němu a koukne taky dolů co je tam tak zajímavého? Ano.. Lístky růží jsou nádherné.. Ale.. nemyslím si že jsou zajímavější než tvůj odraz.. leda bys koukal na svůj odraz

*Ukáže zuby při veselém zasmátí.* Nejdřív jsme oba hráli tichou domácnost, ale brzy jsem přišel na to, že ona má daleko větší trpělivost a pravděpodobně i zákeřnost než já, takže vztek mi byl k ničemu. Plusem je, že neumí mluvit, z toho bych se asi zbláznil. /Vážně probíráme vztah mezi koněm a mnou?/ Je trošku urážlivá, ale bohužel ani zvířata nemohou být dokonalá. *Pokrčí rameny.* Ty jsi můj člověk. Co máš nejradši? *Zasměje se.* Možná jsem čekal, až se tam podíváš taky a uvidím tvůj odraz mezi plátky růží. *Přejede pohledem kousek vedle k onomu odrazu.* Kytky nesnáším, bez tak na ně mám i alergii.

směje se veselým smíchem když mluví o té své kobyle No.. možná kdyby mluvila, alespoň by ti řekla proč je naštvaná. Třeba by to nebylo kvůli jablkům.. Ale třeba louka na kterou jsi ji vzal nebyla dostatečná pro ní. Je to konec konců kobyla Islandského princátka. Může být vybíravá. jako co mám nejraději k jídlu? absolutně miluji steak s americkými bramborami! Nebo když na slané jídlo je dáváno ovoce. Bože to zbožňuji! A ty? Kromě čokoládového dortu? proč.. říká takováhle slova? Chce mě zmást? Mate mě! Navíc.. Neměl bys říkat takové komplimenty když je nemyslíš vážně. Lidé by mohli být zmatení.. jakmile se podívá na jeho odraz snaží si ho vrýt do paměti co nejvíc. Aby odlehčila atmosféru tak v odraze na něj vyplázne jazyk a nakloní hlavu. Ovšem jak nakloní hlavu tak jí spadne věneček. Okamžitě se pro něj shýbá Máš alergii na květiny a měl jsi na hlavě můj věneček? Neublíží ti to? vystrašeně Možná bys tedy neměl být na místě kde po podlaze se válejí okvětní lístky květin jak může mít strach o někoho koho sotva poznala?