Soukromé lázně

A navíc bych se dozvěděl spoustu informací, bez kterých prostě nemůžu žít. Proč mě nedrbeš za ušima, kde to mám nejradši? Já tě dneska na zádech tahat nechci, co kdybys nesl ty mě? Tráva na té včerejší louce byla lepší, vezmi mě tam! Podezřívám ji, že je v koňské řeči strašně ukecaná, kolikrát vyluzuje zvuky, které bych u koně nikdy nečekal.. Navíc, pro mi jsem spíš islandský sluha, kterému občas projeví trochu náklonnosti. *Pocítí osten stesku po své dlouholeté přítelkyni.* Steaky taky zbožňuji! Nejlépe s pěkně tlustými hranolkami a politý pepřovou omáčkou, to bych mohl jíst pořád dokola. Hm, pak nikdy neodolám lososu v medové krustě a prakticky čemukoli, co je sladké. Hlavně tedy čokoládové. *Usilovně zahání představy oblíbených pokrmů, než začne slintat.* Tenhle kompliment jsem myslel vážně. *Pronese pevným hlasem postrádajícím jakékoli známky pobavení a opět pohlédne do jejího odrazu.* /Už zase se pouštíš do nebezpečné hry s dívčími city, prostě si nemůžeš pomoct, viď?/ *Vymrští ruku zkoušejíc věneček zachytit, ale marně. Vyloví jej tedy z vody, ze spodní strany promáčený. Oklepe ho a zbytky vody utře do svého trička.* Prosím, vaše výsosti. *Posměšně skloní hlavu a věneček jí nabídne.* Hm, máš pravdu, nějak špatně se mi dýchá, není to tady vyrážka? *Ukáže na zcela normálně zbarvenou pokožku a vzápětí se zasměje.* Nic mi není. Jen v přítomnosti více květin občas kýchám.

směje se az tak az utre slzu od smíchu ano.. Třeba ano! Treba si o sobě mysli ze ona je královna a ty jsi optavdu jen pasáček co ji vyvencipak ho pohladi po rameni v uklidňujícím gestu. to bude dobré.. Počet mi o ni ještě něco! třeba ten stesk prejde co se týká jídla. Absolutně s tebou souhlasim! A neodmítnu ani opečené brambory se smetanou a sýrem. Nebo si večer dělám maskarony se syrem zbesile prikyvuje ze jeho vyber jidla je absolutne uzasny! Myslel vážně? proč bys to myslel vážně? Já nejsem ten silný typ holky, který když zlomis srdce.. chytne ho za ruce a jednou rukou ho hladí po tvari. Ano je drzá ale kašle na to.. Tak si z toho nic dělat nebude. Jsem holka která bude hodiny a hodiny brecet a ptát se co pokazila. proč ho porad hladim? Az když ji da věneček tak si ho nasadí s úsměvem děkuji vaše královská milosti

*Aniž by si to pomalu uvědomil, když se směje ona, musí se smát také. Dělá mu radost, že jí dokáže na tváři vykouzlit úsměv, který si usilovně uchovává v paměti, neboť vypadá tak .. kouzelně.* Když jsme se poprvé setkali, dívala se na mě jako na malého a vřeštícího švába, bylo mi deset, mimochodem. Postupně jsem se vypracoval na pozici snesitelného dvounohého poskoka, tedy potom, co mě nesčetněkrát vymáchala v louži a utekla domů. *Pousměje se a vděčně kývne.* Makarony se sýrem! Jako kluk jsem o ně pořád škemral v kuchyni. Rád si dám i obyčejné boloňské špagety posypané čerstvou bazalkou a sýrem, ach jak dlouho jsem je už nejedl. *V očích mu probliknou nadšené jiskřičky, neboť osoby se stejným apetitem jsou pro něj prostě svaté.* Takže tak vypadám? Jako svůdný lamač srdcí? *Otřepe překvapené ztuhnutí a jemně zachytí ruku hladící ho po tváři a stiskne ji. Užívá si příjemné teplo, které z ní proudí.* /Znáš ji jeden den a už ti tolik záleží, co si o tobě myslí? Nebuď směšný./ *Bez řádného rozmyslu o její ruku otře rty v něžném polibku a vzápětí ji stále propletenou se svou stáhne dolu.* V tom případě bych s tím měl něco udělat.

když mluví víc o své kobyle musí se usmivat. Je tak roztomilý když mluví o někom na kom mu záleží! myslím že jsi v pozici velkého svaba co občas povozi aby se neřeklo. pak rozzáří oči když mluví o spagetach. jestli chceš, můžeme jít do kuchyně a já ti udělám makarony. S velkým množstvím sýrů. jsi tak průhledná Vici.. Navíc pamatuj! Margi! Kolik pocitu se v ni míchá když ji stiskne ruku. Lehce se zacervena a když ji da i pusu na tu ruku.. Vše v ni zamrzlo. Její srdce vynechalo úder, snad aby rychleji tlouklo. Druhou ruku mu da na druhou tvar myslím že jsi perfektní a dokonalý společník. Myslím ze hledas někoho jiného než jsem já. Myslím ze bys rad někoho spolecenstejsiho. Myslím ze nechces jen vilu. Vily patří do pohádky. A my žijeme ve svete kde vily existuji jen v pohádkách pro děti a pro snilky. pustí jednu ruku z jeho tváře kterou hladila. Aby si jen otřela jednu slzu

*Ani teď neudrží pod pokličkou zazubení. Rozmluva o jeho čtyřnohé královně zní sice směšně, ale přitom se přesně trefila do černého.* Asi máš pravdu, je ke mně tak velkorysá. Nejspíš bych schytal pěkné nakopnutí, kdyby zjistila, jak ji tu pomlouvám. *Zachvátí jej vlna nadšení. Vždy se řídí pravidlem "nabízené jídlo nikdy neodmítej!".* Anglická princezna chce uvařit makarony speciálně pro mě? Mám vůbec dovoleno odmítnout? *Naslouchá. S nervózně staženým hrdlem, zda nepřekročil neviditelnou hranici, jak má ve zvyku. V tomhle není žádný nováček a přesto jsou pro něj dívčí city mnohokrát španělskou vesnicí. Ta slza jej zastihne zcela nepřipraveného.* /Vypadá tak .. křehce, nejistě./ Nechtěl jsem tě ranit. Nepřemýšlím nad důsledky svého chování, prosím, neplač .. Možná by ses neměla tolik podceňovat, dlouho jsem se v něčí společnosti tak nebavil, jsi mnohem zajímavější, než si myslíš .. Ale nebudu tě nutit, samozřejmě, jestli to tak opravdu ctíš... Navíc, víly jsou možná plašší stvoření, ale mají své vlastní kouzlo. Člověk ho jen musí najít. *Odkašle si hledajíc svůj obvyklý žertovný tón.* Makarony mi asi neutečou. Klidně tě doprovodím na pokoj, jestli máš už po krk řečí o mých problémech s koněm. *Chabý pokus o úsměv.*

šklebí se vlastně si myslím, že by měla být poctěna.. dá hlavu na stranu s úsměvem. Pak ho rozcuchá ne, nemáš dovoleno odmítnout Islandské princátko usměje se a cvrnkne ho do nosu.. Eeh.. proč mám nutkání se ho jakkoliv dotýkat? neranil jsi mě. Jen.. neví jestli to smí říct,sklopí pohled a dá hlavu stranou. Jen mám strach, že až moc jsem si tě oblíbila jo jasně.. řekni mu rovnou že se ti líbí, a že je roztomilý když se usmívá! navíc jsi roztomilý když se usmíváš. koukne na něj a naznačuje vše co říká Když se usmíváš, tak se ti dělají dolíčky a tvoje oči září. Navíc se ti u toho jemně krčí noc.. pokrčí rameny promiň.. moc na tebe koukám COŽE?? Moc na tebe koukám? Co jsi to.. eh.. vlastně bych moc ráda abys mi pomohl s těmi makaróny. Nechci úplně pak s horkým talířem jít do pokoje prince.. Nemuseli by lidi chápat a koukat co se děje mrkne na něj a pak jde ke dveřím a natáhne ruku následujte mě jasnosti

*Směje se, už zase. Rozcuchán ještě víc než při příchodu se ani nepokouší o nápravu, neboť má plno práce sledovat každý její pohyb.* /Proč mě tak fascinuje sledovat její úsměv a každý další pohyb?/ *Cvrnknutí..? Nikdo ho do nosu necvrnkl snad od dětství. Upřímně mu všechny ty pokusy o nevinné doteky přijdou ohromně roztomilé. V očích mu probliknou šibalské jiskřičky s příslibem obdobné pomsty .. Když jej začne vychvalovat a napodobovat, stěží drží na uzdě pobavené řehtání.* Jsi vážně rozkošná, když mluvíš takhle upřímně .. A to jsi neviděla zdaleka všechno. /Ani netušíš, jak zběsile mi bije srdce pokaždé, když jsi mi nablízku./ *Žertovně nadzvedne obočí.* Třeba by mi ostatní princezny taky začaly nosit vlastnoručně uvařené pokrmy, aby získaly mou přízeň. *Nevinně pokrčí rameny.* Klidně až na konec světa, má královno. *S úsměvem a bušícím srdcem pevně uchopí její ruku, jako by se bál, že každou chvíli zmizí a následuje ji z lázní.*