Velký taneční sál

Naposledy pohlédne do pozlaceného zrcadla, zhluboka se nadechne a vyjde vstříc svému osudu. Těsně před vstupem do sálu si nasadí masku a pomalým krokem vejde. Když vstoupí, vypadá jak opravdová princezna z pohádky oblečena v překrásných vínových šatech. Sál už je nyní plný lidí. Většina jejich pozornosti padne na ní a ona je ráda, že se může předvést. Na pár sekund se zastaví, aby si ji mohli dobře prohlédnout, poté se pousměje, lehce si nadzvedne si šaty, aby se jí šlo lépe a jde stranou podívat se, koho by zde znala

*V modrém obleku, černých botách a na očích masku, která ladila s oblekem a ještě k tomu měl zlaté ozdoby si to loudivým krokem mířil na ples se svou sestrou, která šla vedle něj. nikdy nechápal, že se tak neměli rádi a přesto se dokázali tak sladit. Ani jednomu z nich nevadilo, že jsou oba v modrém svým způsobem to byl nevím slovo.*před vstupem si upravil své sako, aby na něm nebylo jediné smítko a rukou si projel vlasy, aby byli tam, kde vždycky.* Takže doufám, že se ode mě budeš držet dál. *Promluví na své dvojče a odpojí se od ní hned jak vejdou.*

*Stála ve svém pokoji před zrcadlem. Na sobě měla červené šaty až na zem. Raminka byla v puli paží, takže odhalovala ramena. Soukala se pomalu do červených podpatku, aby byla trochu větší. Na vrchním víčku měla dané stíny ve stejné červené barvě jako rtěnka, která zvýrazňovala její rty. Blondaté vlásky měla sčesané do upraveného velkého drdolu. Díky tomu šly vidět červené náušnice, které byly úplně stejné jako řetízek, který končil těsně nad výstřihem. Nasadila si na obličej červenou masku a do ruky vzala psaníčko a vyrazila do sálu. Před dveřmi se nadechla a vydechla než vstoupila.*

*Ze zahrad šla rovnou do pokoje kde se oblékla do již připravených šatů. Zvolila si černé, s výtřihem, delší vlečkou na sukni a krajkou na rukávech a na hrudi. Vlasy si nechala učesat, mírně se nalíčila, především hodila červenou rtěnku. Dala zlaté doplňky, obula boty a vyrazila. Mobil si dala na speciální uchytku na podvazek. Skvělá věc. Došla až k sálu, kde měla sraz s Oliverem.* Vážně tu není. Odcházel dřív jak já a trvá mu to déle než mě. To není možné. *Začne podupávat podpatkem a sleduje chodbu.*

*Prípravy na ples jej netrvali dlho, no i tak prichádza neskoro. Že by za to mohla jej nedochviľnosť, ktorou sa tak trochu toto dievča vyznačovalo? Na sebe má dlhé béžové šaty, ktorých vršok je pokrytý kamienkami. Na tvári má masku v červenej farbe, ktorá ladí s jej béžovo červenými lodičkami. Vlasy má v jednoduchom účese a makeup takmer nebadateľný. Vstúpi do miestnosti, no všetka pozornosť je na krásnych princeznách, na ňu sa takmer nikto ani len očkom nepozrel.*

Ve svých překrásných šatech dojde ke stolu s občerstvením. Porozhlédne se kolem a když nevidí nikoho, s kým by se mohla dát do řeči, vezme si do ruky jahodu a pomalu si ji vychutná. Snad se někdo brzy objeví a pokud ne, jídla je tu dost.. Když dojí svou jahodu, udělá pár pomalých kroků, protože v jejích šatech bylo téměř nemožné se pohybovat příliš rychle a z druhého stolu si vezme skleničku šampaňského, ze které si lehce usrkne a užije si jeho příjemou chuť.

Ze zahrady jsem šel, na pokoj. Potřeboval jsem si dát sprchu. Hned jak jsem vylezl ze sprchy, oblékl jsem si černý oblek s motýlkem. Vzal jsem si škrabošku a šel jsem směrem k sálu. Lu už tam čekala. /Páni, vypadáš úžasně./ Nabídl jsem jí rámě a zeptal se. /Můžem?/

*Když ho vidí přicházet jen si poupraví škrabošku.* Bože kde jsi se zapomněl? Jsi se zahleděl do zrcadla? *Protočí očima a chytí se ho.* Jasně, pro tenhle okamžik jsem byla stvořena. *Řekne s ironickým nádechem a spolu s Oliverem vejde dovnitř. Rozhlédne se jestli neuvidí někoho známého.* Jé tam je Teresa. *Řekne s nadšením, chytí Olivera za předloktí a táhne ho k ní.* Ahoj, dlouho jsme se neviděly. *Pousměje se.*

/Zlato, tyhle vlasy jsou umělecké dílo a to chce čas./ odpověděl jsem Lu, která mě táhla k další dívce. /Kdo to je?/ Zašeptal jsem jí do ucha.

Se svým šampaňským v ruce pozoruje ostatní, když v tom uslyší známý hlas. Otočí se a uvidí Luisu s někým jí dosud neznámým. Měla bych ho znát? Kdo to je? Jé, ahoj Luiso! pozdraví ji s radostí v hlase, že ji opět vidí. Moc ti to sluší. pochválí ji a pak se otočí na jejího společníka. Představování bude asi na mě. Teresa Eleanor Montgomery. představí se s úsměvem diplomaticky.

*Když ho dotáhne sebou ani jí pomalu nedojde, že se neznají. Jen pokrčí rameny.* Děkuji, taky jsi moc krásná. *Řekne upřímně a otočí se na Olivera, chce Teri představit ale ta ji předběhne.* Tohle je Oliver Larsen, můj nový kamarád. Určitě bude i tvůj kamarád. Protože jestli ne, zakusí si muka pekelná. *Zasměje se a vezme si skleničku šampaňského a napije se.* Ach to jsem potřebovala. *Zasměje se a podívá se dokola.*

Vyděšeně jsem se podíval na Luisu. Jaký pekelný muka?  /Rád tě poznávám Tereso./ usmál jsem se na ni. Šáhl jsem si pro skleničku a prohlížel jsem si sál. Byl velkolepý.

Její pochvala jí udělá upřímnou radost, protože si nad výběrem jejího outfitu dala opravdu záležet. Děkuji. uměje se a nepatrně se začervená. Také tě ráda poznávám. řekne zdvořile. Jé, další nešťastník, který se potřeboval napít stejně jako já. Soucítím s tebou. řekne se smíchem Luise. Jak se vám líbí sál? Už jste tu někdy byli? zeptá se se zájmem, protože si všimne, jak si Oliver prohlíží sál a sama si ho pořádně prohlédne očima, aby mohla zhodnotit zdejší výzdobu.

/Ne jsem tu poprvé. Nikdy jsem nic takového neviděl./ odpověděl jsem a napil jsem se šampaňského. /Lu? Budu hodně troufalí když tě požádám o tanec?/

*Keďže tu ešte nikoho nepozná, len tak zo zvedavosti si dá jedno koliečko okolo sálu. Popri tom nasáva atmosféru a pozerá sa po tomto krásnom mieste.* /Možno to tu nebude také zlé. Rozhodne to ale nepriznám pred otcom. Pff! Ešte by som uznala, že má pravdu./ *Po koliečku zablúdi ku stolu s občerstvením, ale nevyzerá, že by sa chystala ponúknuť. Namiesto toho pozoruje skupinku troch ľudí.* /Vyzerajú ako dobrý priatelia. Tak čo? Zistím akí sú. Spravíme menší experiment./ *Vo svojich myšlienkach sa uškrnula a sebavedomým krokom sa vybrala k trom ľuďom.* Ahojte. Smiem sa k vám pridať? *Opýta sa milo a pozrie sa na všetkých troch.*

Hrůza. *Řekne poté co do sebe vyklopí skleničku alkoholu.* jen doufám, že v tom je alkohol a nepodávají nám tady nějaké nonalcoholic hnusy. *Řekne vážně a upraví si sponu na vlasech.* Sál? jsem tady poprvé. Ale je pěkný, na mě možná až příliš kýčovitý, ale myslím, že to dneska přežiju. *Zasměje se a čapne další skleničku ze které si jen mírně upije.* Tak co? Potkala jsi už někoho nového? *Najednou se u nich objeví další dívka. Trošku detailně si ji prohlédne a mírně přivře oči pod škraboškou.* Kai, že ano? *Zeptá se. Ano je to možná mírně děsivé. Nakonec přijala Oliverovu ruku a šla si zatančit.*

*Odmietne ponúkané šampanské, pretože s alkoholom nemá veľmi dobré skúsenosti a radšej sa začne tak pomaly prechádzať po tanečnom sále. Obzerá si výzdobu, občerstvenie a aj ľudí a je jej blbé, ako sa všetci rozprávajú a ona nikoho nepozná. Ako tak prechádza, pozerá dohora a obzerá si strop, nevšimne si pred sebou Kai a omylom do nej narazí.* Prepáč, prepáč, mrzí ma to. Moja chyba. *Pozrie sa na ňu ospravedlňujúco a všimne si, že sa ocitla v skupinke ľudí.* /No tak už sa môžem zoznámiť, či nie?/ Som Elizabeth. Snáď vám nebude vadiť, že sa k Vám pridám. *Na tvári má jemný úsmev.*