Lunapark za městem

*Jakmile sleze z koníka, vydá se dál napříč lunaparkem.* /Tedy, to byla jízda! Co dál? Hm... Co je to za nádhernou vůni?/ *Chlapec se prochází a rozhlíží se u stánků s jídlem, kde co mají. Nakonec se zastaví u stánku se sodovkou, kde si koupí bublinkové osvěžení. U vedlejšího stánku s mastnými specialitami zůstane stát o trochu déle a ochutná od každého trochu, nakonec odchází s extra velkým sáčkem bramborových spirálek. Na tváři mu hraje spokojený úsměv.* /Teda, ta hudba je ale parádní!/ *Jde se posadit k pódiu a hlavou kýve do rytmu hudby.*

*Prochází se uličkami a přemýšlí, jestli vůbec mělo cenu chodit sem tak pozdě, má na sobě černé šaty a přez ramena proti chladu přehozenou modrou šálu. Dost nestíhala a dostala se sem až teď, ale stejně se jí tu líbí. Atmosféra veselí ji uchvacuje. Jako magnet ji přitahuje pódium, kde hlasitě vyhrává hudba. \hmm, mám chuť tancovat. Akorát teda nevím s kým/ Usměje se své myšlence a pokračuje k hudbě. Cestou si koupí cukrovou vatu, kterou prostě zbožňuje a s ní se pak postaví kousek od pódia, poslouchá a užžvá si hudbu.*

*Opravdu se lekne, když do jeho stolu cosi narazí.* /Wau, co to?/ *Teprve jakmile zvedne hlavu a uzří blond lokny, dojde mu, že to nebylo něco, ale někdo.* Ehm, ne, v pořádku, nic se nestalo, jste v pořádku, slečno? *Optá se dívky a starostlivě se na ni podívá.* Nechcete se posadit? *Optá se dívky a poklepe na sedačku vedle sebe.*

Docela ji překvapí, když jí chlapec odpoví. Asi pochopil, že se omlouvám jemu, i když bych asi měla. Lehce se usměje, když ji to řekne a pak se nervózně zavrtí. CO j to s tebou? Vzpomeň si kdo jsi! Zhluboka se nadechne. "Ano jsem v pořádku, děkuji za optání." Na chvíli se odmlčí. "A vy doufám, že jsem nic neschodila?" Zeptá se upřeně na něj zadívá těma modrýma kukadlama, i když on asi jejich barvu ve tmě moc nerozezná. Když jí nabídne, ať se posadí, na chvíli přece jenom zaváhá, a poté se posadí vedle něj. "Já jsem Larissa a vy?" Představí se mu. Ruce si položí na kolena a propne je. Bradu si opře o nataženou paži a chvíli jej takto pozoruje, než zjistí, že je to nepohodlná póza a sedne si normálně.

Ladně se prochází kolem kolem všelijakých atrakcí se svým osvěžujícím drinkem v ruce. Pozoruje, jak se ostatní lidi skvěle baví a užívají si možná až moc slunečného počasí. Možná by to byla lepší zábava, kdybych tu nebyla úplně sama.. Najednou spatří stránek s ovocem a rozbuší se jí srdce, když uvidí jahody. Rychlím krokem k němu dojde a do jedné se s radostí zakousne.

Mary dorazila zrovna na poslední chvíli, už odjakživa chodila skoro všude pozdě, teda snažila se chodit včas,ale ne vždy jí to vychazelo podle plánu.  Když dorazila k Lunaparku, koupila si lístek  a aby mohla vejít dovnitř. Po chvíli co vešla, rozhlédla se kolem a pousmála. Hrála tam příjemná hudba, všude byl až moc velký hluk ale i tak se jí to líbilo.  Po chvili co to tam jen tak prošla zahlédla dívku,která se cpala jahodama, tak dorazila k ní.

"Zdravím" Oslovila mladou dívku a mile se na ní usmála.

Mezi tím, co si užívala svých oblíbených jahod, téměř přestala vnímat okolí. Najednou uslyšela, jak někdo vedle ní promluvil. To bylo na mě? Spolkla jahodu, kterou měla zrovna v puse a otočila se za hlasem. Uviděla na pohled milou dívku přibližně v jejím věku. Jé ahoj. Je libo jahodu? Usmála se na ní a vřele jí nabídla misku s jahodami.

"Jé jahody?" Podívala se na misku s jahodama a pak na ní. "Moc ráda" Tak si nabídne jednu a ihned si strčí kousek do pusy,jakmile zjistí že jsou opravdu, tak lehce přivřela oči,ale když ta chut přešla, podívala se znovu na ní. "Ehm, my jsme se ještě neměly tu čest potkat. Jsem Mary"

Sleduje dívku, jak si užívá božskou chuť jahod. Jahody sbližují. Odloží misku s jahodami, ale pořád si ji nechá blízko, aby je měla na dosah ruky a neměl k nim přístup nikdo cizí. Já jsem Teresa. Ráda tě poznávám. Usměje se na dívku zdvořile ji podá ruku. Už jsi byla na nějaké z atrakcí? zeptá se se zájmem.

Mary taky jí podá zdvořilostně ruku, pousměje se. " Taky mě Těší i já tebe ráda poznávam. Ne, dorazila jsem před chvilkou. Měla jsem problem se semka vubec dostat, řekněme že to není dost blízko k mé zemi." Trochu se zamyslí. "A ty už jsi na nějake byla?" Cukne letmo koutky.

Vážně řekla k zemi? Nemyslela k městu? Proč by někdo kvůli takové nevýznamné akci jel takovou dálku? A odkud jsi? zeptá se mírně překvapeně a koukne se na obrovské atrakce. To bych nemohla být srab. Já jsem trochu podcenila velikost města, takže jsem sice dorazila jen na konec proslovu, ale první cesta, kterou jsem zde šla byla pro pití. poukáže na poloprázdný drink. A pak rovnou za jahodami. Ale stejně to stálo za to. hrdě se pousměje.

"Jsem ze Skotska" Pousměje se, podiva se na její poloprázdný drik z lehka se uchechtne. "Jo tak tohle chápu" Pokýve hlavou. Vážně to tady vypadá krásně, je tu spoustu stánku a i dalších aktrakcí. "Stojí ty drinky aspon za to? "Nadzvedne obočí.
"Ráda bych něco vyzkoušela, doporučíš mi nějaky?" Přece jenom byla trochu víc vyprahla a měla žízeň a taky bylo dost teplo, takže něco na schlazení by jí taky bodlo. Přehodila si své dlouhé hnědé vlasy na bok,aby mohla umožnit vzduchu aby jí proudil take na druhou část těla. Protože pod vlasy se těžko dostával.

Ze Skotska? A co tady děláš? zeptá se udiveně a snaží se, aby nepůsobila moc neslušně. Že by také přijela studovat na akademii? To by byla skvělá náhoda. Lehce upije ze svého drinku a usměje se Rozhodně stojí za to. odpoví s úsměvem. I když alkohol by jim dodal šťávu. Po pravdě, já jsem si vzala první který jsem uviděla. Jako u všeho. řekne jednoduše, ale za svou strategii se nestydí, protože jí vždy všechno vychází. Ale můžu tě dovést k tomu stánku. I když bych musela riskovat a opustit své jahůdky.

Najednou jí začne bolet hlava. Moc se omlouvám, ale asi jsem byla dlouho na sluníčku. Radši bych měla jít, aby se to nezhoršilo. Omluví se a co nejrychleji odejde někam do klidu

Vypravěč

Harry Furiye se přesune nakonec o kus dál k jinému stánku. Jeho nová společnost Lien se posunul k parketu.

*Na tu pouť se nesmírně těšila. Takže ji už od rána hrál na tváři úsměv a v jejích očích se objevily jiskřičky dítěte.* Byla jsem někdy v lunaparku? *Začne nad tím uvažovat až se dostane ke své minulosti, rychle zakroutí hlavou, aby nad tím nemusela přemýšlet. Na sebe hodila rifle s vysokým pasem, do toho zakasala černé tílko, k tomu přidala červenočernou kostkovanou košili, kterou uvázala těsně nad kalhotami a nechala ji rozepnutou. Jako doplněk si vzala pásek a červený šátek. Vlasy si narovnala žehličkou a k tomu všemi si vzala černé boty na podpatku na kterých však vydržela všechno. Před vstupem si koupila lístek, který následně schovala do zadní kapsy kalhot, kde měla i peníze a mobil. Hned při vstupu si to zamířila ke stánku s cukrovou vatou, kde si jednu fialkovou sladkost objednala a společně s ní v ruce se procházela po místě a následně se zastavila u jednoho z kolotoču. Byl to jeden z řetízkačů a ona tak sledovala děti jak jezdí dokola a piští a ona se přitom ládovala.*

Procházel se kolem dokola, když si všiml na jednom z poutačů, že se bude konat pouť. Obvykle si takových věcí nevšímal, ale pak mu došlo, že tam bude vlastně král a královna a Amélia o tom mluvila, nakone se rozodl, že půjde taky. Měl na sobě ílou košili a kalhoty vínové barvy. Za košilí měl zastrčené brýle a na nohou pohodlné boty. Kde je lunapark dobře věděl, tak zamířil cestou. Když přišel fronta už tam skoro nebyla,takže dlouho nečekal. Vešel dovnitř a rozhlížel se kde co by mohl zažít. Došel ke kolotočům a pod jedním si všiml jemu už tak dot dobře známé blond hlavy. Jenže něco se v něm vzpříčilo, Lydia mu nezavolala, tudíž z toho usoudi, že o jeho přítomnost nestojí, proto zamířil k jednomu stánku, kde mohl střílet z pušky na růže.

*Když ji došlo, že to dívání vypadá trochu divně a přitom se usmívá usoudila, že se půjde dál projít. Celkem ji zaujaly stánky s různýma výhrami, avšak ani k jedné se neodvážila jít blíž a vyzkoušet si to. Z cukrové vaty ji už zbyla jenom trošička, tak se rozhodla, že dojde na konec těch stánků a pak se vrátí. Byla u posledního stánku, kde se střílelo, kde si všimla, že jeden ze soutěžících je Jordan. Chtěla mu už předevčírem zavolat a domluvit se na to provádění, ale do toho ji vlezl ten lunapark. Došla až ke stánku a stála trochu bokem, aby nikomu nezavazela a tiše čekala než dostřílí.* Zdravím * Pozdraví Jordana, až když ví, že už střílet nebude. Na tváři má úsměv. V jedné ruce drží vatu a tou druhou se snaží odebrat menší kousek.*

Střelba mu vždycky šla. I když se střílet naučil mimo jeho školní povinnosti, šlo mu to skutečně bravůrně. Ani se nedivil, když se mu při první střelbě zadařilo. Vyhrál jednu krásnou růži, kterou věnoval obsluze u stánku. Však je tu sám, tak komu jinému by ji měl dát? Nebo by si ji měl nechat? Přesto se rozhodl ještě pro jednu hru. Překvapilo jej, že jakmile skončil se střílením, někdo jej oslovil. Otočil se a střetl se s modrýma očima Lydie. Pokusil se nasadit milý usměv, ale chvíli to vypadalo, že váhá, zda za ní jít. Zbraň odložil na pult a převzal si svou výhru. Pak se k ní teprve přiblížil. "Zdravím." Řekl ji taktéž, ale nic víc. Naučil se neplýtvat slovy, když ještě převládal názor, že o jeho přítomnost zkrátka Lydie nestojí.