Lunapark za městem

*Cítila, jak kdyby udělala něco špatně, ale netušila co, proto takový její instinkt při nevědomosti byl, se zhoupnout na špičkách, ale naštěstí si to rozmyslela dřív než by díky botkám spadla. Takže místo toho sklopila zrak k zemi.* Jste opravdu skvělý střelec. *Polichotila, když viděla jak mu jde střelba na terč. Nakonec i snědla poslední zbytek cukrové vaty a začala se rozhlížet po koši, aby nemusela držet dřevěnou tyčku v ruce. Její oči zaregistrovali cíl a ona ukázala prstem, že je hned zpátky a odběhla vyhodit tyčinku a pak zase docupitala zpátky.* Jsem ráda, že jsem tady potkala někoho známého *Zamumlala jen tak, protože i  když by to do ní tipl jen málo kdo, ona společnost měla celkem ráda.* Jak si vůbec užíváte tuto pouť? *Zeptala se s úsměvem na rtech. Ona z ní byla nadšená, chtěla tady projít každý koutek a zkusit všechno možné, ale na většinu se sama neodvážila. Možná by to mohlo přijít někomu dětské a hloupé, že se tak chová dospělý člověk a ona to věděla, proto, držela v tomhle případě jazyk za zuby.*

*Udělá nepatrný krůček dozadu. Na jednu stranu chtěla se zeptat jestli mu její přítomnost vadí, ale na druhou si v duchu říkala, že může kdykoliv odejít. Ona ho nenutí si s ní povídat. Její zrak se přesune na stánek, když o něm Jordan začne mluvit a pozoruje dalšího adepta, kterému to jde, ale zda by se mohl rovnat mu to by neřekla.* Já byla u cukrové vaty a jenom u toho kolotoče hned na začátku. *Zamumlá a kývne hlavou ke špičce kolotoče, která je vidět.* Ráda přijímám vaši...teda tvoji nabídku *I když ji na začátku zdobil tvář široký úsměv, teď je jenom takový slabý, ale rozšíří se když ji podá červenou růžičku.* Děkuji moc *Poděkuje a vezme si růžičku na které nechá chvilku oči než je zvedne zpátky k němu. * Viděla jsem v jednom stánku něco k pití, tak jestli ti nevadí moje společnost, ráda tě na něco pozvu *Malinko nakloní hlavu na stranu a usměje se. Růžičku přitom v ruce drží tak pevně, aby ji nikde neztratila, ale zase tak, aby ji nijak nepoškodila. byl to první věc, kterou po dlouhé době od někoho dostala.*

Neptá se jí, proč nevolala. Možná protže se bál odpovědi? Možná. Nechtěl slyšet, že nestála o jeho přítomnost. Když mu ona řekne, kde všude byla, napadne jej, že by ji někam mohl vzít. Prozatím se ale zaobírá jenom jejich rozhovorem. "Nemáš vůbec zač." Odvětí mávnutím ruky. Zamyšleně ji sleduje, když si tu růži prohlíží. Vypadá jako by ji snad nikdo růži nedal... nebo má jenom ráda taková gesta? Uvažuje nad tím ve své hlavě, ale nahlas se neptá. "Rád bych to nechal tak jak se patří a pozvu tě já." Mrkne na ni a už ji za ruku vede k jednomu stánku. Objednal ji pastel, což je plněná taštička a cachaça k pití. Přece jenom jsou v Brazílii tak proč jí neukázat brazilské jídlo a pití. Poté jak dojí, tak se rozhodne ji vzít na ruské kolo. "Byla jsi někdy na ruském kole?" Zeptá se jí zvědavě.

*Nestihne nic namítnou, když ji chytí za ruku a táhne ji k jednomu ze stánku. Přitom její tváře chytí lehce ružový odstín a je ráda, že ji nevidí.* Děkuji *Znova za tu chvilku poděkuje a vezme si jídlo a pití, které ji objedná. Prvně se zakousne do pastel, pokud dobře rozuměla.* To je opravdu výborné. *Zamumlá když má prázdnou pusu a hned na to si zase kousne. Když už má sucho v krku, tak si prvně k pití čuchne, protože ten název ji celkem děsil. Když ji do nosu udeří vůně alkoholu malinko se zamračí, ale protože nechce nijak ze sebe dělat chudinku a už vůbec mu to nechce vracet, tak se napije. Když se alkohol rozlije v těle lehce se ošije. rychle to začne přejídat brazilským jídlem.* Nebyla *Zakroutí hlavou, když stojí u toho obřího kolotoče. Musí zaklonit malinko hlavu, aby viděla kam až kabinky jedou.* Ale prosím pojdme tam *Prosebně se podívá na Jordana a pak na nástupní místo ruského kola.*

Jenom kývne hlavu, když mu poděkuje. Sám se poustí do svého pastel a během pár chvil to má snězené, dlouho před ní ale jemu nevadí čekat. Tak pije ze svého nápoje. Samotnému mu nedojde, že ona možná nepije alkohol a taky jej nenapadlo se zeptat, ale sám moc dobře ví, že jinému pití by ze stánku nevěřil.Samotnému mu to pití ale chutná tak vypije jednu skleničku. Objednal by si i druhou, ale chce si zachovat své smysly. S chutí ji vezme na ruské kolo, a když jsou na samém vrcholku, obrátí se k ní, aby zjistil, jak se tváří, nyní měli celou Gardenii jak na dlani. "Krása, že?" Zeptá se jí. Jakmile sjedou zase dolů, rychle vystoupí a poté ji pomůže, aby si neublížila. "Nyní si můžeš vybrat sama, kam bys chtěla." Dá ji tu možnost, aby nebyl zrovna panovačný.

*Když nastoupí do kabinky, usmívá se jak malé dítě, které poprvé dostalo lízátko. Při škubnutí, aby se kabinka pohnula se na chvilku zasekne. Celou cestu až navrchol sleduje okolí a sem tam se podívá na Jordana, kterému pokaždé věnuje letmý úsměv. Když se dostane až na samý vrchol málem se přitiskne až ke sklu.* Je to nádherné. *Dostane ze sebe, i když je okouzlena tou krásou.* Nikdy v životě jsem neviděla nic tak krásného. *Promluví, když jedou dolu. V modrých očích si pohrávají jiskřičky dítěte. Na konci poděkuje za pomoc při vystupování.* Tak třeba ten řetízkáč? *I přesto, že si mohla vybrat tak se zeptala jestli s tím souhlasí. Hned na to si rukávy od košile vyhrnula výš, aby ji nebylo takové teplo.*

On už na ruském kole byl, takže když sebou kabina cuken, podrží ji kolem pasu, aby nespadla a neublížila si. Poté ale odtáhne svou ruku, nechce aby se cítila nesvá. Pokaždé když se na něj podívá, jí oplatí úsměv. "Ano, to je. Proto jsem to vybral." Oznámí ji a poté ji odvede na druhý konec kabiny, kde jde vidět v dálce na město, které je plné světel, věděl, že to se jí může líbit taktéž. Pak už ale jedou zase dolů. Pomůže jí ven. Když vysloví své přání, přikývne a vede ji do další fronty, opět za ně zaplatí. Když nasednou na řetízkáč, přitiskne si ji k sobě a zatočí je, jak to dělají děti. Chce jí tenhle zážitek dát se vším všudy. Jakmile jsou ve vzduchu tak ji pustí. Po jízdě ji vezme e stánkům, na pistolky, házení míčku na terč, cokoli aby se bavila. Hravě ji vyhraje malého ledního méďu. Zastaví se u jednoho stolku., kde jí všechny věci vezme a položí na stůl. "Smím prosit?" Zeptá se jí, lehce se předkloní a natáhne k ní svou ruku, aby si ji mohl odvést na parket. K jeho štěstí začínají hrát pomalou hudbu.

*Když seděli na řetízkáči a Jordan si ji přitáhl k sobě, znova zčervenala, ne tak jako když ji chytil za ruku nebo za pás v kabince, tady se ji to povedlo trochu víc, byt rude rajče. Takže byla nesmírně rána, když se ten kolotoč rozjel, teda do chvíle, kdy zjistila, na co bylo to točení předem. I když si slíbila, že bude křičet, tak místo toho vypískne a víc se na něj přitiskne. Po skončení této vražedné jízdě je ráda , že pevně stojí na zemi. A i když se malinko třepala nebylo to ze strachu, spíše z toho adrenalinu, který ji proudil tělem. Potom, když ji vezme k pistolkám a házením míčků, tak tentokrát se přidá i ona. Nejde ji to tak dobře jak Jordanovi, takže sem tam se na něj otočí s nafouknutými tvářemi, které ji hned splasknou, když se trefí aspoň do jednoho terče. Když ji vyhraje ledního medvídka, zakroutí hlavou, protože ona pro něj nic nevyhrála ale poté mu za něj poděkuje.* Nezaručuji nepošlapané nohy *Poví, když ji vyzve k tanci, přesto jeho ruku přijme a nechá se odvést na parket. Kde mu ruce omotá kolem krku a pohupuje se do rytmu hudby.*

V té tmě si sotva všiml, že se červená. A i kdyby, nesmál by se , připadalo by mu to roztomilé. Nakonec se rozhodne ji vzít, někam kde se můžou zapojit oba dva. Netrápí jej, že mu nic nevyhrála. Chce hlavně aby se zde pobavila a strávila také nějaký kvalitní čas. A on se dokáže bavit i bez toho, aby mu někdo něco dal. Když ji ale vidí, jak je nanapučená, když jí to tak nejde, dokonce jej rozesměje. Tak ji pochválí, když se trefí alespoň do toho jednoho terče. A aby nebyla smutná dá ji méďu a také protože by s ní sám s ním neměl co dělat. Jako poslední ji vezme na parket, kde s ní v pomalém tanci tancuje téměř do konce akce, kdy se spustí ohňostroj. Jakmile ohňostroj skončí, nabídne jí doprovod do hotelu.

* Vůbec ji nevadí, že při tancování jsou potichu, je to takové to ticho, které není trapné. Tančí až do doby, kdy se na obloze objeví ohňostroj. To zvedne hlavu k nebi, aby mohla sledovat ty různé barvy. Milovala ohňostroj a že v Kalifornii jich nebylo málo. Po skončení celé poutí přijme jeho nabídku k doprovodu.* Takže střílet umíš, tančit umíš, učitel jsi, zástupce ředitele. Je něco co neumíš? *Zeptá se po cestě do hotelu. V jedné ruce drží růži a v druhé zase ledního medvídka. Když už jsou na místě, zastaví se těsně u vchodu.* Děkuji za dnešek, opravdu jsem si to užila. *Upřímně se usměje.* I za tu růžičku, medvídka a doprovod. *Dodá a potom se rozloučí* Dobrou noc, Jordane *Díky podpatkům je stejně vysoká, takže k němu udělá krok a věnuje mu letmý polibek na líčko, jako poděkování za celý den. Potom se otočí na podpatku a přes recepci odchází do svého pokoje, ještě se stačí otočit na něj a zamávat mu.*

Při tanci se soustředí pouze na tanec a na ni dívku před sebou. Nemá potřebu mluvit, když jeho tělo mluví za něj. Pak ale začne ohňostroj, což on sám považuje za skvělé ukončení tohoto dne. Nechá jí si to užít, on však pozoruje ji. Těsně před skončením se však taky zadívá na ohňostroj. Pak jí nabídne doprovod.
docela jej překvapí, když začne sama mluvit. "Je tu spousta věcí, které neumím, ale radši bych abys na ně došla sama, než abych ti teď začal vykládat v čem jsem naprosto k ničemu snad jen ze srachu, aby sis nemyslela, že jsem úplně k ničemu." Poví ji s úsměvem a zadívá se na oblohu.
Jakmile dojdou k místu, zastaví se před místem a na chvíli se podívá, kde to vlastně bydlí, pak se skloní přímo k ní. "Já děkuji tobě. Našla sis mě koneckonců." Mrkne na ni. Toho dne jej překvapí po druhé, kyž mu dá cudnou pusu, ale nic na to neřekne. Překvapeně na ni zůstane hledět. Popřeje ji dobrou noc a pak se dá na odchod, když ona zapluje do pokoje.

Vypravěč

A nakonec po dlouhém dni všichni odešli.

Opět se minula se svou sestrou. "Jestli bude mít problém s tím, že mě nevídá je to její problém." Řekne si tak nějak sama pro sebe. Rozhodla se, že zamíří někam do ulic. Do školy nastupuje až za týden a něco, takže má čas se bavit. Do lesa už nejde, nehodlá překazit další rande. Oblékne si modrý croptop k tomu vysokou černou sukni do pasu, sahající někam nad kolena. Vlasy si tentokrát narovná, takže je má o něco delší než minule, když byly navlněné. Na nohy si obuje klasické černé sandálky a vyrazí. Projde se pěšky.
Když dorazí automaticky zamíří ke stánku s cukrovou vatou. Protože tu prostě miluje. Jen cukr, nic víc nic míň. Automaticky si objedná tu největší. Když ji dostane do ruky, zjistí, že je třikrát větší než její hlava. Jí to ale nevadí. Uloupne si z ní velký kus a snaží se ho dostat do pusy.

I když pouť už skončila, někdo musel dohlédnout na to, že se vše vrátí do původního stavu. Tak si oblékl košili a společenské kalhoty a jako vrchní dohlížeč pořádku a životního prostředí se nechá limuzínou odvést do lunaparku. Samozřejmě, že s ním jedou alespoň dva strážci. Vejde dovnitř a poté začne všechno kontrolovat. Najde uklízečky, které mají celý arál vyčistit. Začne procházet stánky a osobně dohlížet na to, aby je všichni uklidili a nezbyl tady ani drobek, taky musí dohlídnout na odkliení stolů, složení pódia. A přitom je takové vedro, že bych se radši válel doma u bazénu. Povzdechne si, ale pokračuje ve své organizaci. Nejví jej trápí, že tohle už se mělo udělat, ale zbyl na to sám. Jeho dvojče opět někde něco tropilo, tak dělá práci za dva, aby na to rodiče nepřišli.

Pomalu kráčí lunaparkem s cukrovou vatou v ruce a sleduje lidi jak pomalu uklízejí po pouti. Má ráda poutě, ale spíše je na ty klidnější dny, kdy jezdí jen kolotoče a není tam tolik lidí. Půlku vaty má už v sobě když v dálce uvidí známou hlavu. Vypadá docela vystresovaně. Pokrčí rameny a vydá se k Harrymu.
"Ale ale co to vidím? Nechceš pomoct?" Pozvedne obočí a utrhne si další kus vaty a sroluje ho do pusy. Snaží se pracovat jen se dvěma prsty aby nebyla celá zalepená.

Sledoval jak se skládá podium a jen tak postával. Je mi to blbé jen tady tak postávat s deskama v rukách, když ostatní tady sbírají odpadky nebo tady dělají jiné věci. Když se ale podívá doprava všimne si, jak je tam nablito, tak se přesune radši o kus dál. A mé výčitky jsou rázem ty tam, ale lítost tomu, kdo to bude muset uklidit. Povzdechne si a poté jde sdělit k podiu, kam to mají začít nosit. V tu chvíli za ebou uslyší hlas, který první nerozezná, ale záhy mu dojde, že se jedná o dívku, co potkal včera. "Ahoj, vlastně ani nesmusíš, já tady na to jenom dohlížím. A co ty tady? Nesleduješ mě snad?" Zeptá se jí pobaveně a nadzvedne obočí.

Chvilku ho pozorovala, dobře nevypadal uplně, že by nevěděl co dělá, ale stejně proč by se na něj nepodívala. Nakonec k němu ale stejně došla. "Jen dohlížíš, to by mě taky bavilo. S tím ti klidně pomůžu." Ušklíbne se a poté si utrhne další kus vaty a sní ho. Zamyslí se nad jeho otázkou.
"Sledovat? Tebe? A proč bych to dělala?" Promne si rty a podívá se mu do očí. "Kvůli těm pronikavým modrým očím? Možná. Nebo kvůli té vysportované postavě? Možná. Nebo jsem si sem prostě přišla na cukrovou vatu a ty sleduješ mě. To je dle mého více pravděpodobné." Řekne klidně, naprosto neutrálně a přitom se na něho dívá.

Protočí oči, jeho to teda vůbec nebaví, protože nenustále běhá z místa na místo a kdyby mohl dělal by něco jiného. V tu chvíli k němu dojde nějaký pán, co se jej zeptá, kam mají dát to co zbylo ze stánků, tak mu dá přesné instrukce. Nakonec se otočí k Luise, která mu zrovna říká důvody proč by ho mohla sledovat, což ho donutí k roztomilému úsměvu, docela mu to zalichotilo, než řekla ten dovětek. Tomu se nevesele zasmál. "Jasně, protože korunní princ nemá nic lepšího na práci, než sledovat holky, které viděl jednou v životě."

Sleduje ho. Vypadá opravdu tak, že ví co dělá. To ji docela zaujalo, v okolí mívá většinou kluky, kteří nejsou schopni udělat dvě věci najednou. No jo Italové, líní už od narození. Jen si oddechne.
Když mu docela nechtěne zalichotí docela ji potěší jeho úsměv. Dá se na něj i dávat, zvláštní. Prohlédne si ho a mírně nakloní hlavu ke straně, utrhne si zas kousek vaty a dá jí do pusy. "A já snad mám něco lepšího na práci, než sledovat korunního prince Brazílie?" Pozvedne obočí a ušklíbne se. "Jsi muž jako každý jiný, jen jsi se narodil do jiné kolébky. To že jsi princ tě necharakterizuje. A když už sleduju muže, je to pro ně samotné ne pro to co mají na hlavě." Pokrčí rameny a prohlédne si ho.
"Nedáš si kousek? Vypadáš docela vyčerpaně a cukr by se ti hodil." Natáhne k němu ruku s vatou a s pozvedntým obočím se na něj kouká.