Kreslířská učebna

/A proč by nemohl kontrastovat muž s mužem nebo žena se ženou?/ Podloží si hlavu pěstí a dívá se z okna. Sám dobře ví, že tyto hodiny už nebude dál navštěvovat, tudíž ani nedává moc pozor.

*Konečně zaznamenal, že tu je i Margareth a Teresa. Též jej zamrzelo, že se nezeptal na to samé, na co se ptala Margareth. Přeci jen přijel předevčírem. Vnímal ředitelku a nad otázkou se zamyslel. */Tohle znám. Máma mi to kdysi říkala. Byl to Vincent... Ale jak dál? /*Frustrovaně si prohrábl vlasy. Ne, do výtvarky se nepřidá. To mu bylo už naprosto jasné. I tak se dál věnoval své kresbě, rozhodně se nedalo říct, že by to bylo dokonalé, ale rozhodně věděl, komu to věnuje. * /Vincent van Goth. Byl to on ne? / *I tak se rozhodl odpověď ponechat pro sebe. Když se do výtvarky nechce přidat, tak nebude brát šanci ostatním. *

*Na tváři se ji objevil úsměv, když dítě vyhraje lízátko nebo medvídka u kolotočů za pochvalu a bod. Dá se říct, že na takové věci si Adelain potrpěla. Dodávalo ji to sebevědomí. Když uslyší další otázku, začne na ní dumat, ale ne a ne na odpověď přijít.* Nic se neděje tak něco nevíš, nech to i na ostatních. *Promluví na sebe v duchu a opře se rukama o stoleček a narovná se.*

Znuděně sedí v lavici a čeká, než hodina skončí. Mohla bych jentak opustit učebnu? Toužebně se zadívá na dveře, protože vše o čem mluví jí vůbec nic neříká. Je to ředitelka, takže odejít jentak dveřmi by bylo neslušné, ale co okno? Protože sedí hned vedle okna, zadívá se z něj ven a doufá, že přilítne nějaký holub, kterého by si mohla prohlížet, ale bohužel se nic takového nestane. Je to hodně vysoko? Co je asi tam dole? Co by se stalo, kdybych nějak šikovně sešplhala dolů? Všiml by si toho někdo?

*Podívá se na třídu a jen se usměje. Všimne si, že ne všichni spolupracují.* pane Hirsch a pane Plisetski. Chcete chodit na mé hodiny nebo jste se sem přišli jen poprvé podívat? Nevidím od vás žádnou iniciativu. *Poví vážně a mírně se zamračí. Ano měli přijít všichni, ale také se můžou zapojit.* Stejně tak slečna Montgomery. Prosím. *Podívá se na ni a poté se usměje.* A všichni kdo uhádli mistra van Gogha máte bonusový bod navíc. *Pousměje se.* A tenhle umělec je také první muž o kterém budu chtít něco vědět. Do příští hodiny si o něm prosím nachystejte pár vět nebo nějaké zajímavosti. Začneme totiž expresionismem. Tak ať máte nějaké základy. *Poví klidně.* Ještě nějaké otázky? *Podívá se na všechny.* Jestli ne, tak děkuji za přítomnost, a poprosím vaše výtvory ke mě, děkuji.

Když ředitelka vysloví její jméno, odvrátí oči od okna a jen se na ní pousměje. Chvíli přikyvuje, aby vypadalo, že jí poslouchá a v hlavě si přehrává, co asi tak bude mít k večeři. Když uslyší, že mohou opustit učebnu, ladně se zvedne ze židle a zamíří ke dveřím. Na shledanou! Řekne předstíraným milým tónem a falešným úsměvem který vyzní, jako by to byla jedna z nejlepších hodin, kterou zažila a co nejrychleji opustí učebnu.

*Lehce protočil oči a ušklíbnul se na další flákače.* Jdu si lehnout, uvidíme se zítra. *Řekl směrem k dvojčeti... A malování nebude nic pro mě.* Dodal než se zvedl a rychlým krokem opustil učebnu.*

Margareth se opět posadí a zamyslí se máš hádankou od učitelky. Ale už je pozdě odpovídat... Nějaký kluk ji předběhl. *Tak ovšem, kdo jiný, než Vincent je tak posedlý láskou a splynutím.*
Vrátí se opět ke svému kreslení. Ale promluví i bez vyzváni a bez toho aniž by se postavila. Stejně už učitelka hodinu ukončila. "Myslim, že Van Gogh má také mnohem krásnější citáty. Jeden znám, je prostý a hluboký. Vše, co je dělané s láskou, je dělané správně. Měl zraněnou duši..." poslední větu řekne polohlasem a dále kreslí. Už má nějaký celkem a teď dodělává detaily. Nezvedá hlavu a bude jí nějak jedno, kdo zareaguje nebo si to, co řekla vezme k srdci.

Sent from Topic'it App

*Keď uhádla odpoveď na hádanku, usmeje sa až odhalí rad bielych zúbkov.* /To znie ako domáca úloha. Zapíšem si./ *Tužkou si zapíše na papier, ktoré boli na lavici a papier si schová do tašky. Zoberie svoj obrázok a postaví sa z lavice. Podíde k učiteľke a podá jej svoju kresbu.* Do videnia. *Pozdraví učiteľku s úsmevom a ladným krokom vyjde z triedy.*

*Nic si na příští hodinu nezapíše, protože si to bude moct dobře pamatovat. Napije se vody a potom všechno, kromě kresby schová do tašky, kterou si hodí přes rameno. S kresbou dojde až ke stolu ředitelky a podá ji, noční oblohu, kde dole v rohu se rýsuje její podpis.* Nashledanou *Rozloučí se a ještě venuje ředitelce úsměv a poté dochází do pokoje.*

Omlouvám se, kromě této otázky jsem na nic neznal odpověď a nyní mi nepřišlo nutné brát ostatním šanci získat body, když o studium kreslení nemám zájem. *Sdělil ředitelce své důvody nečinnosti. * Ale myslím, že jsem se dozvěděl dost zajímavého, děkuji a Nashle. *Rychle ještě položil papír na lavici Margareth.*/ Nedokonalý kruh s dokonalým stromem a nebylo potřeba použít ani kružítko. /*Pomalu se rozešel do svého pokoje. /Takže s kubilismem jsem byl blízko. Byl to kubismus. /

*Kývla na svého bratra a pokračovala v kreslení po papíře. Zaslechla dívku (Margaret).* Pěkně řečeno. *Řekla jejím směrem, ale hlavu nezvedla, neboť dodělávala detaily kresby.*

*Podívá se na pana Hirsche.* V pořádku, cením si vaší upřímnosti. *Pousměje se a všimne si jak položí svůj výkres na lavici slečně Andersen.* Milé. *S díky si vezme všechny výkresy žáků, kteří chtějí nadále pokračovat v jejích hodinách. A když všichni opustí třídu, vyjde také a zamíří ke své ředitelně. Bude očekávat ještě výkres od slečny Andersen.*

Zničeho nic před ní přistál papír. Jen nadzvedla oči a hned věděla, kdo to byl. *Tak přeci to kružítko nepotřebuje. Strom.. Podle jednoho obrázku stromu poznáš osobnsot. Říkají psychologové.*
Musela se tomu potichu zasmát. Ovšem obrázek si založila pod svůj nedokončený obrázek a kreslila dal. Chce tady zůstat dokud to nedokončí. Už pracuje na detailech. Zítra ho bude ředitelka mít. *Jsem prostě speciální typ. Potřebují na všechno víc času.*
" njo. Termíny omezují tvůrčí schopnost."
Zamumla si nakonec a vezme si skoro dokončený obraz s sebou do pokoje.

Sent from Topic'it App

*Dokončí kresbu a zvedne hlavu. Ani jí nepřekvapuje, že je v učebně už sama. Vezme kresbu a odevzdá jí v ředitelně, těsně předtím, než odejde zpátky na svůj pokoj.*

Dnes si připravuje svou hodinu o něco dříve. Papírování ohledně studentů už má za sebou. Když vejde do učebny, začne sama pomalu přestavovat celou místnost. Lavice dá opatrně na stranu a doprostřed dá stojany na malování. Pěkně vedle sebe a za sebe domezer, aby každý na ni viděl a ona viděla na ně. Ke keždému dá paletu barev, štětce vodu a vše co je potřebné. Dnes poprvé uvidí své žáky v akci a je na ně opravdu zvědavá. Mrzí ji, že musela přehodit hodinu na dnešní den, ale v pondělí musí na jeden sraz a bohužel se to nedá přehodit. Když vše nachystá, posadí se za svůj stůl a začne si prohlížet obárzky těh, kteří na její hodině chtějí zůstat.

*Rychlejším krokem vejde dovnitř. Převlékla se do šedé košile a černé sukně a vlasy si stáhla do culíku.* Dobrý den. Omlouvám se, přetahovali jsem hodinu.* Pokývá učitelce a podívá se po novém vzhledu třídy.*

Naštěstí někde o ok pozdě, jak si myslela. Když vejde to třídy trochu se zarazí a v jejích očích se objeví nadšení. "Páni." Hlesne a zavře za sebou dveře. "Dobrý večer. Mužů si vybrat jakýkokiv stojan chci, že?" zeptá se ředitelky a kouká po nějakém vhodném místě u okna. *Tak tohle jsem nečekala. Jezíšku na křížku jsem tak nadšená. Už se nemůžu dočkat až začneme. Tohle trumfem i pitomý divadlo. Ještě, že jsme v téhle třídě. A úkol mám naštěstí v hlavě už několik let. Milovaný Vincent...* v hlavě se jí kupi spousty myšlenek, ale je opravdu nadšená, že bude malovat.
" Mohu si vzít plášť na malování? Nemám žádné vhodné oblečení a nechci se umazat."

*Pohlédne na dvě příchozí a usměje se. Ano přehodila hodiny, ale myslela si, že jch přijde mnohem víc, ale co se dá dělat. Jen pokrčí rameny a usměje se.* Dobrý podvečer, omlouvám se za posunutí hodiny, ale práce je neúprosná. *Poté se podívá na Margareth a rozzáří se jí oči.* Samozřejmě že můžete, jsoutámhle ve skříni. To samé platí i pro vás slečno Plisetsky, kdybyste chtěla. *Pousměje se a postaví se.* Ještě chvilku počkáme, třeba dojdou nějací opozdilci.

*Pokývala hlavou a udělala pár kroků ke skříni. Poté se otočila na dívku.* Jsem Sofia. Všimla jsem si tě na většině hodin.*Usmála se na dívku.*