Učebna zeměpisu

*Jako vždy do hodiny přišel o něco dřív, tentokrát protože to byla jeho první oficiální hodina, zasedl za katedru a psal si do bloku jisté poznámky k nadcházející hodině. Dnes to měli být princové a dvorní dámy ti, které měl učit. Třída se zdála být relativně prostorná. Akustiku zkoušel promluvením do prázdného ticha. Vyřkl první sovo, které ho napadlo a ačkoli bylo absolutně zcestné, s uvědoměním, že stejně nic nebylo trefné se jej rozhodl říct.* Termoluminizace. *se skoro nezřetelnou ozvěnou se dovedl spokojit. Pousmál se, opět jeho ďolíčky viděli světlo, a srovnal štos papíru, které byli stejně prázdné, možná pro případ ?* //Tohle bude dobré.// *Povzbudil se, což možná teď potřeboval, zvedl se a přešel k oknu, ze kterého se zadíval na pozemky školy.*

*Z každodenného oblečenia, ktoré boli u nej poväčšinou nejaké nohavice a tričko sa prezliekla do jednoduchých šiat tmavo modrej farby, z izby zobrala nejaké pero a zošiť, keby náhodou potrebovali. Chcela mať všetko zapísané, v týchto veciach čo sa školy týkalo bola vždycky jeden z najväčších pedantov. Vlasy si nechala vo vysokoch cope ako ich mala predtým a už utekala na prvú hodinu za jej pobyt tu v akadémii.* /V tomto ale budem hrozná, nikdy som sa o to nezaujímala... no, skrátka, pravdepodobne pohorím./ *Vstúpila do učebne a prekvapilo ju, že je tu zatiaľ jediná.* Prajem pekný deň pán profesor. *S úsmevom pozdraví ich profesora a usadí sa niekam do stredu.*

*odvrátil se od okanna a pousmál se na příchozí studentku a sledoval, kam se usadí* Tobě také. *Nerad někomu vykal, ale to věděli snad všichni...* //Pane profesore.... tak krásně se to poslouchá.// *pak se pohledem obrátil zpět k oknu*

*Do učebny přišel přímo na čas. Byl oblečený ve světle hnědých kalhotech a bílé košile. Přes rameno se mu houpala taška.* Dobrý den.* Prohlásil a sedl si do první volné lavice někde ve druhé řadě.*

*naznal, že zdravit asi každého zvlášť by nebyl nejlepší nápad, proto jen s úsměvem pokynul hlavou, tvářil se překvapivě až příliš klidně na to, jak nervózní ve skutečnosti byl. Obrátil se na dva příchozí studenty s otázkou.* Víte o někom, kdo by měl ještě dorazit, či bude mít případně zpoždění ?

*Na první hodinu musel trochu zrychlit krok, aby tam byl na čas nebo jenom o pár minut později. Na sobě měl černé kalhoty a k tomu modrou košili na kterém byli malinké palmičky. Vlasy měl upravená tak jako vždycky a v ruce měl sešit a propisku s zvýrazňovačem. Když se to tak řekne není pilný student, ale zápisky má excelentní. Dojde do učebny a při příchodu pozdraví učitele.* Dobrý den, *Otočí se do prostoru učebny a hledá si nějaké volné místo. Sedne si k oknu do prostřední lavice, aby kdyby se nudil měl aspoň výhled a vše si položí na stůl.*

*zrovna, co se optal do hodiny vrazil další student, v počtu tří studentů se tedy odvážil započít hodinu, postavil se před tabuli a řekl* Vynechejme v tomto malém počtu formality, a zůstaňte sedět, stejně.. na koho by to dělalo dojem. *pousmál se a uchopil křídu do ruky. Na tabuli napsal své jméno.* Jmenuji se Scotty Ryan Kenstoy a budu vás vyučovat Mezinárodní vztahy. *položil křídu a opřel se o první lavici.* Abychom byli trochu osobnější, byl bych rád, kdybyste mi řekli i něco o sobě, například jak se jmenujete a odkud jste. *pokynul rukou k jediné studentce* Dámy první.

*První hodina na které by měla být. Nestíhá, ne dobrovolně, ale jednoduše zaspala. Dnes toho docela dost naběhala a usnula ještě v oblečení na běhání. Probudila se několik minut po sedmé hodině, ale musela si hodit ještě sprchu a udělat ze sebe člověka. Oblékla si černou sukni k tomu bílé tričko, sandálky, vlasy nechala rozpuštěné a ještě trochu mokré, protože neměla možnost je vysušit uplně do sucha, takže se přirozeně vlnily.Naběhla do učebny s knihou, sešitem v ruce a tužkou za uchem.* Eh, omlouvám se, pane proferore. Zapomněla jsem se ve sprše. *Podívá se na Scottyho a nevinně se usměje, potom zapadne do první lavice, kterou uvidí.*

*pootočil hlavou, čekal, že se tu objeví, přeci jen ji měl učit také, jakožto dvorní dámu* V pořádku, je první hodina, budu to tolerovat, příště ale na čas ano ? *ujistil se, že si rozumí a aby to neznělo tak káravě, přidal na konec jeden další úsměv, podívá se tedy znovu na dívku, od které očekával odpověď.*

*Nečakala, že ich bude tak strašne veľa. Až traja.* /Nevadí, čo už./ *Urovná si na lavici tých pár vecí, čo si na hodinu doniesla a dvom chlapcom v triede venuje len taký letmý pohľad. Je neuveriteľné, že Elizabeth je ticho, to sa u nej až tak často nestáva. Ona rozpráva priveľmi veľa. Preto je veľmi rada, keď môže niečo začať rozprávať. Postaví sa pre istotu, aby si boli všetci vedomí, že teraz rozpráva ona.* Tak dobre. Volám sa Elizabeth Henstridge a pochádzam z Anglicka. *Na chvíľu sa odmlčí a potom sa rozhodne ešte niečo dodať, aby toho náhodou nepovedala málo.* Rada fotím a chodím na prechádzky so svojim psom. A o medzinárodných vzťahoch neviem absolútne nič. /No to si nemusela povedať Lizzy, ale keď myslíš./ *Kúsne si do pery a posadí sa.* To by bolo asi všetko.

*zašklíbne se na ni* //Dvorní dáma Anglie ano? No.. uvidíme.// Těší mě, a.. nemusíš mít strach, v tomto předmětu toho tolik nebude, aby jsi z toho nakonec musela zešílet... vesměs půjde o teoretické otázky, na které od vás budu vyžadovat odpovědi a to podle vás, ne podle knih. *Pootočí se k chlapci u okna* a vy ?

*Trochu ho zarazí, že tu jsou jenom tři a k tomu on došel, jako poslední, ale když se objeví další dívka jen si tiše oddychne.* No vidíš nechodíš jediný pozdě. *Pochválí se v duchu a potom svůj zrak přesune na Elizabeth, když o sobě začne povídat a věnuje ji letmý úsměv. Když se učitel otočí na něj, tak se zvedne a uhladí si košili.* Takže, jmenuji si Lien Noach Clayes a jsem korunní princ Nizozemska. *Prvně se představí a poví odkud pochází a s dalším výdechem pokračuje.* Rád jezdím na koni a šermuji, také se věnuji celkově zbraním a astronomii. *Dokončí proslov a při sednutí zpátky mu hraje na tváři úsměv.*

*přemýšlel nad tím, kdo na této škole vlastně učí zbraně, když mu došlo, že tento post je prázdný.* Doufejme, že se pro tyto předměty někdo k výuce najde. *pousměje se a v hlavě si přejede obe jména.* //Elizabeth, Lien... fajn, tohle zatím zvládáš.// Děkuji. *pohlédne na druhého chlapce v bílé košili* Řada je na tobě.

*Zhluboka se nadechne a pomalu se zvedne.* /Aspoň jich tu není tak moc./ Jmenuji se Viktor Plisetsky a jsem korunní princ Kazachstánu. Ve volném čase hraji na housle, rád bruslím a čtu. *Dokončí proslov a posadí se.*

*pokynul hlavou, tento chpaec byl stručný, slušný* A... *poté se otočí na Lou* a... s vámi se již znám. *usmál se na ni* Mám na vás ted první otázku. Jaký je váš názor na spojené organizace, například NATO, EU, a pokud víte, popřípadě, do jaké vaše rodná země patří ? * Zatvářil se spíše tázavě, co ho zajímalo bylo to, jak moc o své destinaci jednotlivci vědí, co se týče partnerství ať u vojenských, či obchodních paktů ?

*Podívá se na Scottyho ještě jednou omluvně a potom zapadne do lavice, poslechne si představení všech a když má dojít na ni, jen pozvedne obočí když zjistí, že vlastně nemusí říkat vůbec nic. Pokrčí rameny a počká si na jeho první otázku.* Jestli smím začít...vím že Itálie je jedním ze zakádajících států EU. A že na našem území jsou dvě důležité agentury, které tohle všechno řeší a to Autorità europea per la sicurezza alimentare a Fondazione europea per la formazione známé také jako EFSA a ETF. *Řekne klidně a hraje si přitom s tužkou za uchem. Po chvilce zvedne ke Scottymu oči a mile se usměje.*

*když ale položil otázku, podíval se na hodinky a zjistil, že by s takovou přetáhl.* Popřemýšlejte nad tím do příští hodiny a některé informace i dohledejte, pro dnešek máte konec. Slečna Lou má do příště splněno a děkuji za vaši odpověď. Probereme jevaše příště. *oznámil a vydechl, jako by to už konečně bylo za ním. Usadil se na židli.* //Rekapitulace ? Představení... a to je tak vše....//

*Tašku si nahodil zpátky na rameno.* Nashledanou. *Kývne na profesora a spolužáky než rychle zmizí z učebny.

*Len tak počúvala a cítila sa ako piate koleso na voze, pretože ona sa v týchto veciach vôbec nevyznala. Nevedela ako prispieť, tak až do konca hodiny bola ticho a sem tam si len niečo zapísala.* Majte sa. *S týmito slovami opustí učebňu.*