Učebna zeměpisu

*Na vytrhnutý papierik zo zošita a napíše tam svoje meno. Postaví ho tak, aby bolo dokonale vidno a venuje pozornosť učiteľovi.* Tak Brazília je najľudnatejší a najväčší štát v Južnej Amerike. Nachádza sa tu aj Amazonský prales. A raz by som sa chcela ísť pozrieť na súostrovie Fernando de Noronha. *Dopovie a ruky si položí na lavicu.*

*byl rád za jeho aktivitu a vzhedem k tomu, že pronesl více, než jednu informaci, patřičná odměna musela být udělena* Skvělé, Viktore. *chvíli uvažoval nad oslovením, Pane Plisetsky. Nakonec však zvolil tu méně formální variantu, poté vyslechl i názor studentky na bídu země.* To je pravda, svou tváří se snaží ukázat, že jim to tolik nevadí a i tak jsou spokojení, nemyslíte ? *chtěl se vyjádřit snad ke každému zvlášť, ale to by se příliš roztáhl*
Výborně... studenti Theodor, Victoria, Viktor, Lou, Teresa, Lien a Margareth s velmi podrobným výčtem, Kai a Sofia mají plus... ovšem.. zajímá mě ještě jedna věc... ví některý z vás za bonusový bod pro toho, kdo odpoví první, ve kterém roce byla postavena socha rozpaženého ježíše ?

Odpovědi ostatních většinou ignoruje. Já myslela, jako že bych to třeba napsala na čelo tobě. mrkne na něj. Nebo co si ten papírek na to čelo nalepit? vytrhne si lepící papírek a rychle na něj napíše slovo Ten co chodí pozdě. a přilepí mu to na čelo. Mnohem lepší. usměje se pyšně nad svým výtvorem. Když učitel položí další otázku, odpověď neví a tak ji jednoduše ignoruje.

Základní kámen v roce 1922, pane profesore samozřejmě že mu to lahodí jeho učitelským uším. To jí připomíná, dala by si čaj!* chcete to podrobněji pane profesore? opravdu panen profesore? Tak moc by mu ráda řekla Scottie.. Ach jo!

*Se zájmem se narovnal. Na tohle odpověď neznal, ale rozhodně zatoužil po tom dozvědět se ono datum. Pak by si o tom mohl ještě něco zjistit. Veděl jen, že je součástí památek UNESCO a je asi 38 metrů vysoká. *

Margareth je s pochvalou spokojená, ale jako vždy touží po další pochvale. Avšak tohoto se jí asi nedostane, jelikož přesný rok z hlavy neví a může jen odhadovat. Zamýšlí se. "Určitě až po roce 1900. Že by šedesátá léta? Raději hádat nebudu, ještě bych se ztrapnila."
Začne proto raději předstírat přemýšlení. Jenže už to vysloví nějaká jiná dívka a ona si oddechne, že to netrvalo dlouho. Nakloní se k Viktorovi a šeptem se jej zeptá. "Tys to věděl?" nechce však přiznat ze ona ne.

Sent from Topic'it App

*sleduje vtipnou taškařici mezi studenty v lavici a možná by je měl okřiknout, ale... zatím jen udělil varování* Slečna s tím, co chodí pozdě.. hodina za chvíli končí, vydržte ještě chvilku. *i tak se usmíval, takže jeho varování nemělo nijakou hodnotu, a tak přistoupil k jiné formě.* Mám pro tebe tedy úkol. Příští hodinu si připrav něco krátkého na téma: Karneval v Riu... nic složitého... rád bych, abys to popsala svými slovy. Co to může pro lidi v jejich okolí znamenat a podobně. Ano ? *pak se konečně dopidil odpovědi.* Výborně ses.. ehm... Viktorie *skoro by se přeřekl* a vám ostatním také děkuji... nejen za snahu, ale i za hodinu. Kdyby kdokoli cokoli potřeboval, mé dveře jsou mu otevřené, uvidíme se tehdy příští týden.

Oh, já zapomněl, že jsem se asi přejmenoval. *Zašklebí se na ni a když poví něco o nalepení papírku, otočí se na ni, takže první co ucítí je, něco lepkavého na čele a následně k tomu zvedne ruku. Když ucítí papírek, jen na tím pobavene protočí očima, ale papírek nechá na svém míste.* Hmm, takže teď jsem na řadě já, že? *Podívá se na ni a trochu přivře oči, když přemýšlí, co by na papírek napsal o ní.* Třeba, třeba. *Začne si i kousat propisku, je to takový jeho zlozvyk, když přemýšlí. Nakonec se otočí k papírku a napíše na něj Říkejte mi vražedkyně holubu. Papírek vezme do rukou a nalepí na čelo. Na otázku, co jim pověděl, neznal odpověďt. Když je okřikne otočí se ke katedře a dělá, že za nic nemůže a tiše se Teres směje.*

Jo, věděl. Ale nechtěl jsem to říct nahlas, už tak zním jako šprt. *Pokrčil lehce rameny když odpovídal dívce. Podíval se na hodinky a začal balit svoje věci do tašky.* Zatím se měj. *Pousmál se na dívku. Další úsměv daroval Theodorovi a poté pomale opustil učebnu.*

počká až skončí hodina a vstane a jde za Scottem. věděla že by se mu měla omluvit. Ani neví prč, ale prostě.. jejich společná hodina a ona příjde na půlku! Dojde k němu Pane profesore? Omlouvám se. já vím, byla jsem absolutně neschopná. Mrzí mě to.

*Na ďalšiu odpoveď otázku nepoznala a tak bola ticho. O chvíľu však niekto odpoveď povedal a všimla si, že to bolo dievča z plesu, s ktorou sa chvíľu rozprávala.* /Vyzerá to tak, že ani jedna si na seba nepamätáme./ *Keď už je koniec hodiny, zbalí si všetky svoje veci a odíde.* Do videnia. *Stihne ešte povedať, ale to už uteká na ďalšiu hodinu.*

*Na další otázku už tím tuplem nic nevěděla. Takže jen tiše seděla a vše si zapisovala do sešitu a sem tam si podtrhla věci. Když učitel na někoho pokárá jen otočí hlavou, aby věděla kdo to je. Když vidí nějakou dívku a vedle ní i Liena jen nad tím zakroutí hlavou.*Jak malý. *Pomyslí si a začne si balit věci. vyjde na chodbu, kde počká na svého bratra, aby mu mohla vynadat.*

*Postavil se a na odchodu se nezapomněl rozloučit. *Nashle a děkuji za zábavnou hodinu. *Ještě se otočil na Margareth, chtěl by si s ní zase v klidu popovídat. Pohledem sjel i na usmívajícího se Viktora, ale ihned se zase odvrátil, protože cítil opět tu otravnou horkost ve tvářích a na teplo skleníku to svést momentálně nemohl. Vyšel na chodbu a pomalým krokem se vydal do červené učebny na další hodinu. *

Připadá jí vtipné, jak okusuje tužku, když jí přistane na čele papírek, hned ho strhne a koukne se, co je zde napsáno. Já bych nezabila ani mouchu! Protože bych jí netrofila. řekne pološeptem.
Když si uvědomí, že učitel mluví k ní, narovná se a udělá nevinný pohled. Tak aspoň se nebudu nudit. Protočí sama pro sebe očima, ale nijak to nekomentuje, protože kdyby začala, vykoledovala by si ještě něco horšího. Když skončí hodina, pomalu se zvedne z lavice. Taky máš teď hodinu? zeptá se Liena a jde pomalým krokem na chodbu.

Je ráda, že již další hodinu nemá a čeká ji zítra večer jen jedna. Pomalu se s nádechem a zvedá ze své lavice a pak ignorujíc všechny obchází a prodírá se v mobilem v ruce ven na chodbu a dále pokračuje ke svému pokoji.

Sent from Topic'it App

*počkal, dokud skoro všichni neopustili učebnu a oni nezůstali sami* Neboj se, jsem rád, že jsi aspoň přišla, a hlavně... jsem na tebe pyšný, že jsi tohle věděla. *usmíval se na ni, protože zlobit se na sestřičku nemohl*

*Rychle si zabalila své věci. Na další hodinu už pozdě přijít nechtěla. Chtěla počkat na svého bratra, ale jeho místo bylo už prázdné, tudíž jen pokrčila rameny a vyšla z učebny.*

Jo, jsou jízdy ne? *Podívá se na Teres, jestli to říká správně a pak si uklidí všechno z lavice, strhne si papírek z čela a vyjde společně s ní z učebny, ještě nezapomene se rozloučit. Venku málem vrazí dos voji sestry.* Nemůžeš stát tak u dveří. *Zamračí se na ni a směřuje si to na další hodinu.*

usmívala se na něj pamatuju si to protože otec mi říkal před odjezdem ať si to nastuduju že to při první hodině budu potřebovat zasmála se[i]jsem na tebe pyšná Scottie! Vlastně.. pane profesore [i]mírně se ukloní a obejme ho

*Dojdou co nejrychleji do Červené učebny*