Učebna zeměpisu

*Protočil oči na jeho pozdě příchozí sestru a vytáhl si pouzdro s psacími potřebami. Vytáhl propisku a chvíli jí přetáčel v ruce než napsal na papírek Kuba a vhodil papírek do krabičky.*

*letmo by zkontroloval, co napsal, ale bylo to tajemstvím, tenhle student s modrou košilí vypadal uvědoměle a... hlavně zaujatě do látky, nebo se pletl? Hned po něm odevzdal svůj papírek i Viktor.* Děkuji. Prosím, některé z vás neznám. A času tolik na to, abyste se mi představili tolik nemáme, kdyžtak mi napište, jak byste chtěli být oslovováni někam k lavici. *usadil se na kraj lavice a pozoroval přemýšlející studenty* //kdepak jsi sestro?//

*dobře, to že příjde pozdě na hodinu svého bratra to nevěřila že se stane ani v nejmenším a nejhorším snu. Zaklepe a vejde.. Jak ho má do háje oslovovat?!* Dobrý den pane profesore eeeh? omlouvám se, ale zapomněla jsem se v kuchyni malá lež. jako.. jedla, ale ne v kuchyni

No, co spánek byl přednější. *Zasměje se a pak otočí zrak na další příchozí, mezi, kterýma je i jeho sestra. Když se na něj škaredě podívá, jen ji to opětuje ve stule sladkého úsměvu a sleduje ji až kam si sedne, potom se vrátí pohledem, k papírku, který mu přistál před nosem.* Eh asi jo *Přikývne a nahmatá propisku s kterou následně napíše na kousek papírku Argentina, pak se zvedne a natáhne ruku kk Teres.* Já ti to tam odnesu. *usměje se n ni a když mu dá papírek, dojde k nádobce do které hodí dva papírky a následně se vrátí zpátky na místo.*

Koukla se prvně s úsměvem na Theodora a lehce mu mávla konečky prstů, musí si vzpomenout na jeho včerejší obrázek, který jí dnes stále leží trochu zmáčknutý na posteli. *Nekdy mu musím nakreslit svůj kruh i se stromem*
Pak nadále poslouchá učitele a nenápadně se koukne, co napíše kluk vedle ní. *Zajimave. To nemáme ty státy daleko od sebe.* řekne si v duchu a sama napíše svým úhledným psacím písmem na lísteček 'Peru'. Vždycky se toužila procházet po Machu Picchu. Poté co to napsala, vstala a odešla hodit lísteček do nabody. Pak se vrátila na své místo.

Sent from Topic'it App

*Chvíli pohledem hypnotizovala papírek. Poté úhledně napsala Japonsko a s milým úsměvem odevzdala papírek. Poté vytrhla papír ze sešitu a napsala na něj své jméno. Papír podložila pouzdrem tak aby byl vidět.*

*Po učitelově výzvě si vytrhl papír z bloku a jednoduše na něj napsal Theodor. Nikdo mu nikdy jinak, až na maminku neřekl. Ovšem oslovení puclík na papír psát rozhodně nehodlal. Pohledem ještě rychle přelétl pozdě příchozí. */Bylo divné, že nás tu bylo tak málo, ale zase... Je to dost nezodpovědné, ne? Jednalo se přece o první hodinu. / *Nakonec nad tím jen zavrtěl hlavou a opět se zadíval směrem ke katedře. *

Aaa spánek, tak to je pochopitelné. poplácá ho po rameni. Taky bych si dala dvacet.. Děkuju. podá mu papírek a chvíli vzorně poslouchá učitele. Kam že to máme napsat ty jména? To si ty jména máme napsat jako třeba na čelo? zeptá se Liena, když se vrátí do lavice. I když, to není tak špatný nápad. Je při nejmenším aspoň originální a aspoň by si to nikdo nepletl.

*Když dostala papírek před sebe, cvakl propiskou stůl a začala uvažovat nad tím, jaké místo by chtěla navštívit. Oproti jejímu bratrovi, toho neviděla hodně, vlastně jenom Nizozemsko a teď tohle místo. Měla tolik na výběr, ale chtěla se rozhodnout co nejlépe.* Austrálie, Čína, Fidži? bože, už se rozhodni. *Plácne se propiskou do čele a nakonec napíše jedno z těch tří míst. Když se podívá na úhledně napsáné Čína slabě se pousměje. O tomto místu se chtěla dozvědět co nejvíce a jednou by ho chtěla i navštívit. Hned se zvedne a odejdee dát papírek do nádobky a pak se vrátí zpět na místo.*

*poděkoval i Lienovi, kterého poznal již na předchozí hodině, když se galantně nabídl, pousmál se nad tím sladkým gestem, káravým pohledem sjel sestru, ale když se omluvila, kývl hlavou a ukázal na volné místo, papírek jí poslal po ostatních.* Než všichni dopíší, byl bych rád, kdybyste mi řekli něco málo, co víte o Brazílii. Probírat ji budeme vzhledem k tomu, jak moc důležitá země to pro nás je. Co vás na ní zaujme ? Ať už je to město, památka, způsob dopravy, zvyk, cokoli. *vybízel studenty k aktivitě* Každý, kdo odpoví, obdrží plus. Podle níž se hledí na výsledné hodnocení studenta. Je to bod zadarmo.. tak do toho.

Mně se líbí ta exotika. Květiny, ptáci a barvy, které jinde pořádně ani nejsou. Navíc energie lidí v Brazílii obzvlášť během festivalu, nebo u fotbalu je ohromná, což je podle mě skvělé pro turismus. *Sdělil svůj názor po krátkém zamyšlení. Taky se mu líbila socha Ježíše, ale na to si v tu chvíli nevzpomněl. * /Jednou bych tam chtěl doopravdy moc jet. /

jen úsměvem poděkovala tomu kdo jí dal papír a tak nějak měla napsat asi místo? Aspoň to zahlédla od vedlejší lavice. Povzdechne si a napíše jednoznačně Anglie nelíbí se jí jiná země. Následně to jde odevzdat do nádobky kam chodí většina studentů a Brazílie? Přihlásí se Myslím, že Brazílie je zajímavá kvůli památkám, pro někoho to je jistě velice nádherná země slyšela jak kdyby mluvil otec než ona. Bylo jí špatně sama ze sebe. Rozhodne se už raději nic neříkat a začne si kreslit do notýsku co si s sebou vzala

*Pozvedl ruku do vzduchu.* Hlavní město je Brasilia a ne Rio de Janeiro jak si hodně lidí myslí. Oficiální jazyk je portugalština.* Řekl a zase ruku spustil dolů. Věděl toho mnohem víc, ale nechtěl ostatní ubírat o body.*

*Dneska si nepřijde ve své kůži. Když se zeptá na otázku ohledně Brazílie jen si prohrábne vlasy a bodne tužkou do stolu, kde zanechá malou tečku.* Karneval. *Řekne najednou a vítězně se podívá na Scottyho. Potom ale zaznamená známou bolest hlavy tak si promne spánky a jen vydechne. Dnes s ní není zrovna legrace.*

Letmo poslouchá učitele, chvíli váhá a pak se přeci jen přihlásí. Měla bych začít s dobrou pověstí. Mě se líbí, že tahle země má svou historii. Jsou zde různé povídky, které se předávají z generace na generaci a nikdo neví, kde je vlastně pravda. řekne a hrdě se sama pro sebe usměje.

*Když si usedne zpátky na místo hned se na něj Teres otočí.* Prosím, napiš si to na čelo. *Udělá na ni psí oči, protože to chce opravdu vidět, ale nakonec si vytrhne kousek papíru a podá jej Teres.* Stejně bych bral to čelo. *Usměje se na ni a chvilku přemýšlí nad tím co ví o Brazílii.* Název dostala podle vzácného stromu Paul Brasil. *Odpoví na otázku a doufá, že si to ještě pamatuje dobře.*

Stihla až právě teď zaznamenat brunetku o které se dozvěděla, že se jmenuje Teresa. Všimla si jí až začala mluvit, ale jen jí věnovala kradmý pohled a mávla. Zajímalo ji však proč ten kluk vedle ní si vybral také jižní Ameriku. Naklonila se k němu a šeptem se jej chtěla zeptat proč si vybral Kubu. Ale jí se naskytla příležitost mluvit nahlas a ona ihned odpovídá učiteli. Vstane k tomu a promluví.
"Řekla bych, že na jednu stranu je to velmi chudá země, kde mnoho lidí trpí, ale hlavně se ukazuje to jaká je barevná a veselá. Záplava papoušků, karneval a Ježíš s roztaženými pažemi." pronese, roztáhne ruce, jako ona socha v Riu a pozvedne hlavu. Je to však jen krátce. Po tom co tohle všechno řekne se posadí zpět do lavice.

Sent from Topic'it App

Žije zde nejvíce druhů opic na světě. *Pokrčí rameny se stálým úsměvem na rtech. Na nic jiného si v tu chvíli nemohla vzpomenout.*

*Věděla, že v tomhle předmětu, bude hodně zaostávat. Vždyť skoro nic nevěděla o nějakých zemích. V tomhle byla opravdu marná, ano má toho hodně načteno o to žádná, ale to co měla na jazyku, řekli už ti před ní.* Nachází se zde jedna z nejznámějších pláží Copacabana. *Vysloví odpověď až když se přihlásí a pak ruku zase pustí k tělu. Na tu pláž by se chtěla jednou v životě podívat, třeba jenom na chviličku.*