Hradní kuchyně

*Když s veselou náladou opouštěla bazén, ucítila v břiše nepříjemné zakuckání. Žaludek jí dával najevo, že by se mohla konečně najíst a jelikož její cesta vedla kolem kuchyně na nic nemyslela a okamžitě do ní vstoupila. Byla bosa, na sobě stále mírně mokré plavky a pře sto přehozenou košili, která od plavek také mírně nasákla. Vlasy v rozčepýřeném mokrém drdolu. Automaticky přicupitala k lednici, ze které si vytáhla kus mrkve a pořádně se do ní zakousla. Do druhé ruky vzala i rajče. Večerní svačinka. Nic těžkého. Poté si jednoduše vyskočí na kuchyňskou linku a začne mrkev křoupat.*

Když se navracel z vyhlídky, kde se seznámil s učitelkou stylingu a frizúry. Měl ještě namířeno do svého kabinetu, ale.. upřímně si po pár letech nedovedl vzpomenout, jak se ke kabinetům učitelů chodilo, pravda, že on se jim jaksi obloukem vyhýbal. Když procházel jakousi dlouhou chodbou, slyšel lepivé zvuky holých chodidel na dlažbě, jež se měnila v roztodivný rachot. Bez váhání nahlédl do dveří a uviděl známou postavu chroupající mrkev. Jen se uchechtl, čímž jakoby naznačil svou přítomnost. Je zajímavé, že na tebe narazím jedině po večerce? Řekne opřený ve dveřích s úsměvem a rtech směrem k dívce.

*Sedí na lince a houpe nohama, ze kterých jí občas ukápne pár kapek na zem. V ruce má mrkev, kterou již do půlky ohlodala. Má svůj způsob. Nejdřív okouše vnější část a potom s chutí sní to vnitřní nejsladší. Když na ni ale někdo promluví, jen zvedne zrak a podívá se na dotyčného.* Scotty...*Řekne klidně a zatváří se jak neviňátko.* Myslím, že se to zapíše do mého umění. Pravidla jsou od toho aby se porušovaly. A můj žaludek má taky svá pravidla a těm bohužel nemůžu říct ne. *Ušklíbne se na něj.* Ale ty tady také pochoduješ po večerce nebo na vás tyhle stupidní pravidla neplatí? *Pozvedne zvědavě obočí a kousne do mrkve.*

S tichým smíchem přejde okolo linky a rukou po ní přejede, jen aby na dotyk zjistil hladkost materiálu. Popravdě ? Klepne do linky klouby. Četl jsem to. Je tam napsáno, že nesmíme opouštět školu a pohybovat se po jejich pozemcích. Na chvilku ztichl,v hlavě si promítal včerejší večer. Takže... Dnes jej ani jeden z nás neporušuje. Prohlédne si ji v plavkách, když z ní ještě stéká trocha vody. Koukám, že už i bazén jsi stihla vyzkoušet. Uculí se.. On sám.. by jej možná mohl navštívit,někdy.. Jo.. někdy.Zase si plánuješ něco, co neuděláš Scotty, proč si to děláš...

*Sleduje ho, je docela fascinující.* Poté je tam napsáno, že se po 22 hodině smíme zdržovat pouze na pokojích nebo společenské místnosti. Ale kuchyň je taky společenská místnost ne? Jsem tu společně s jídlem a teď i s tebou. *Pokrčí rameny a zakousne další kus mrkve. Teď už nedbá na to jak to jí, prostě kouše.* Snažím se neotálet, taky by jsi neměl. Schválně mi řekni co jsi dneska stihl udělat? *Pozvedne zvědavě obočí a prohlédne si ho.* Já stihla založit i rebelský gang. *Ušklíbne se sama pro sebe.*

Pohodí hlavou, když se na ni zaujatě podívá. Tak někdo tu přeci jen studoval školní řád. Usmál se a přešel pomalu k lednici, jejiž dvířka otevřel a koukal do ní jako dítě do cukrárenské, či hračkářské výlohy, jež měla vitrínové sklo tak umatlané od malých prstíků hladových dětí. On sám takhle zíral do výloh papírnictví. Až na to, že se zásadně skla nedotýkal, vždy pamatoval na slova doprovodu, které kárali za podobné přestupky. Řeknu ti přesně, co jsem nestihl. Obrátil téma, na které se dalo mluvit lépe, jelikož se právě hodilo k dění. Najíst se. Sebral do ruky první co, uviděl, než si uvědomil, že jde o konzervu s tuňákem a tu nejde nijak momentálně na úrovni konzumovat. Zavřel lednici a vešel do spižírny pro kousek bagety. Byla žitná, dbalo se tu na to, aby tu byl veškeré druhy pečiva, které byli možné k dostání. Ano... bylo tu snad všechno a on chytá tak po chabé potravině. Pokrčil rameny, když ze spižírny vycházel. Vlastně ano.. něco jsem přeci jen stihl. Podíval se na ni a ukáže, jako by snad měl biceps. Cvičil jsem... tedy pokud se něco okolo třista schodů na vyhlídku z hradeb počítá jako cvičení. Utrhl si kousek z bagety a naznačil, jestli si taky nechce vzít. A co ty? Potkala jsi někoho nového?

Možná jen základní údaje, abych si je potom mohla přetvořit k obrazu svému. *Řekne zákeřně a jen nevinně pokrčí rameny. Potom ho jen sleduje, jak se snaží něco vylovit v ledniččce.* Ano ty a tvé stravování, už by tě to měl někdo naučit. *Pohlédne na něj, dojí mrkev a opatrně se zakousne do rajčete.*
Víš, když budeš chodit po schodech budeš mít vycvičené nohy a ne bicepsy. *Pozvedne lehce ironicky obočí a nakloní hlavu ke straně.* Ale dal jsis dobrý legday, zítra se třeba nepostavíš. To by byla legrace. *Ušklíbne se a podívá se na nabídnutou bagetu.* Rajče a bageta, och cítím se jak doma. Ještě bazalku k tomu a bude to hotovo. *Zasměje se a vezme si od něj kousek, který hned strčí do pusy.* Já? *Upraví si mokré vlasy a trošku si je vyždíme na podlahu.* Však to uschne. *Podívá se na něj.* Potkala jsem v bazénu skvělé lidi, myslím, že se z nás stane dobrá parta. A to jsem tomu moc nevěřila. *Zasměje se*

Nakloní hlavu na stranu a podotkne s úsměvem. To jsem rád, lepší než stupidní rozbroje, ne? Přešel po chvilce, kdy zmiňovala jistou kombinaci jídla do lednice, kde vytáhl Mozzarellu, černé olivy a na lince sebral trochu olivového oleje, které začal krájet na středně silné plátky a klást je spolu s rajčetem, které v lednici také zcizil, na talíř a to vrstveně. Nakonec mírně okořenil a zakápl olivovým olejem, dával si extrémní pozor, aby nic nepřehnal. Na chvilku uvažoval i o balsamicu, které leželo právě vedle olivového oleje, ale nehodlal to přehánět. Pamatoval si na Giuliu, která jim vždy vařila v kuchyni, jelikož její manžel Antonio pracoval jako zahradník. Ta mu vždy, když bloumal po kuchyni připravila onen pokrm, když jej to učila, byl vážně šťastný... škoda, že ji rodiče propustili kvůli špatně upečenému vanilkovému suflé. Tenkrát jeho matku dovedlo naštvat snad cokoli. Italka? Tázal se, muselo jí být jasné, že se tím ptá na její národnost. Šel k ní, když udělal mírný rozštěp na louži, jak se tam tak roztáhl, stihl bezúhonně položit talířek s pokrmem na linku vedle ní. Sesbíral se a podíval se na ni pohledem, který jistě říkal. Vážně..? Tady? Stejně se usmál, když jí podával malou vidličku na předkrmy. Sám si jednu také vzal.

Rozbroje jsou sice moje vášeň, ale někdy je klid, tak nějak uklidňující. *Podívá se na něj a jen sleduje jak chystá klasický italský pokrm, když vytáhne z ledničky mozzarellu chce ho zastavit, ale nechá to být. Ten pohled na jídlo chystajícího muže, je docela příjemný. Tak jen pomalu dokousává rajče a kýve nohama ve vzduchu. Je poměrně malého vzrůstu takže je má docela vysoko.*
Správná dedukce ohledně jídla. *Zasměje se nad jeho otázkou a už už si chce vzít od něj vidličku, když přímo před ní udělá něco jako soukromý vodní taneček. Zakryje si dlaní pusu aby nevyprskla smíchy a na jeho výraz jen pokrčí rameny.* Stane se. *Zasměje se, vezme si vidličku, velmi obratně odstraní ze své strany veškerou mozzarellu a začne vyďobávat jen olivy a rajčata. S jednou olivou v puse se na něj podívá.* Veganka. *Ušklíbne se, mírně zamáchá vidličkou ve vzduchu a dá si do pusy další.*

Se sdělením kapku znejistí. Netušil, že by mohla být vegankou. Čím to asi bude? Možná proto, že vegani vypadají jako normální lidi? Sebere tedy druhý talířek a vytahuje postupně mozzarellu, která zjevně nebyla nejlepší volba, rychle se obratem vrátil k lednici, kde sebral jedno bio tofu, pro jistotu se ujistil, že je jen ze sóji a ne z žádných nežádoucích příměsí. To bylo podlouhlé, takže se z něj dali krásně nakrájet dlouhé obdélníky,které po přepůlení tvořili malé čtverce, které vsunul do salátu místo onoho sýra, na kterém si sám pochutnával, doplnil to o pár plátků bagety, které se k jídlu možná nehodili zas až tak jako bageta světlá, nebo celozrnná. Lepší? Nechtěl ji nijak urazit nebo dostat do nepříjemné situace, tak jen kapku upravil menu. Spolehlivě to zažene hlad a... myslím, že by to mohlo i chutnat. Řekne, ačkoli o tom sám není přesvědčen. Salát Caprese ve variantě pro vegany ještě nedělal.

*Sleduje ho a chce se jí začít smát, to jak je teď vyvedený z míry ji docela baví. Jen si poupraví vlasy a sleduje jeho další počínání. Opradu nečekala, že by přehodil celé své půlnoční menu a vyrobil jí něco ušité přímo na míru, ale očividně se spletla. Jen pokrčí rameny a pohlédne na něj a poté na jídlo, které před ní postaví. Bodne do tofu vidličkou a opatrně ochutná.* Myslím, že se z toho neotrávím. *Ano to měla být poklona. Tak nějak v jejím stylu. Mírně se pousměje a bodne do jídla znovu.* Takže ne jen pedagog, zeměpisec a mezinárodní vztahy, ale také kuchař veganských pokrmů? Zajímavé. *Otřepe si z noh poslední kapky vod a podívá se na něj.*

S jakýmsi úsměvem se podívá na zem a kousne do sýra, který vytáhl, jeho chuť byla.. poměrně umělá, možná by měl kuchyni upozornit, jenže předpokládal, že si raději do města zajede koupit vlastní suroviny. Spoléhal by víc na sebe než na školní jídelnu... ano... ten horor. Školní jídelna. Proč vlastně nenatočili žádný film s takovým názvem? Jistě nejděsivější film za pár posledních dekád. Většina zemře na otravu a zbytek zešílí. Hlavní hrdinka, psychopatická kuchařka porcující jejich jedovaté ostatky předkládající je k další konzumaci....... Kruci Scotty... co tě to napadá? Dneska jsi unavený... až až. Zadíval se na její tvář, nikdy si netvořil obrázek podle slov, ale podle výrazu a činů, nevypadala, že by nějak konzumovala něco příliš odporného, nebo něco.. otráveného. Zapomínáš na rebelanta porušující školní předpisy. Usměje se opět, když vloží další sousto do úst. Co tak nejraději jíš? Zajímal se, věděl o pestrosti jejich jídelníčků, vlastně... by mohl být jídelníčkem i normálního člověka...

*Podívá se na něj, tak nějak jí neujde, že se na chvíl zasekl a začal na něco myslet. Není si jistá, zda by chtěla být v hlavě tohohle muže, ale je zajímavé sledovat lidi, kteří jsou zrovna zabraní do svého světa. Jen okusuke kus tofu a čeká než se vzpamatuje.*
Ano ten rebelant jsem já, na to nezapomenu. *Ušklíbne se a sní další rajče.* Co nejraději jím? Tak trošku ujíždím na zelenině. Jakože uplně, můžu ji jakkoliv. Vařenou, dušenou, rozmixovanou. Klidně bych přežila jen na kořínkách kdyby bylo potřeba. *Zasměje se.* Ale třeba takové veganské karbanátky? Ty bych tady klidně mohla někdy udělat. Ochutnal bys? *Řekne zvědavě a nabodne další olivu na vidličku.*

Sám ochutnal i rajče s olivou, která šla na vidličku kapku problematicky a to i když byla půlená. Víš, jak to mám s jídlem, ale pokud bys chtěla, nezlobil bych se. Možná by si na tohle jídlo konečně našel čas. Zeleninu jsem jako malý nenáviděl, ale pravda je ta, že to, k čemu chováme největší zášť nakonec může být naše největší láska. Jistě, dramatická pauza, nech opět doznít ty tvé moudré kecy. Když už chtěl navázat na svá slova, zívl a zatřepal hlavou, jakoby chtěl únavu setřást na zem.

*Z úst jí uteče určité vyprsknutí, když ho sleduje jak válčí s olivou.* Pošli na ni Trojského koně, třeba se potom nechá chytit. *Zažertuje.* No právě protože vím jak to máš s jídlem. Myslím, že jeden tajný rebelksý povečerkový večer s zase najdeme. *Ušklíbne se a dojí svou porci. Když ho uvidí zívnout, rozváže si drdol a nechá spadnout mokré vlasy přes ramena. Vymáčkne z nich do dlaní trošku vody a tu mu šplíchne do obličeje, aby ho trochu probrala.* Měli bychom jít spát. Nehodlám tě donášet do pokoje. Neunesla bych tě. *Řekne zjevnou pravdu a usměje se.*

Kývne a odhodlaně se usmívá.Fajn, domluveno. Souhlasí tak s dalším večerem, který by mohl být fajn. S kapkami chlorované vody se lehce probral.
Hele... já vařil.. tedy ehm.. připravoval. Ale neboj.. nenechal bych tě. Talíř položil k velké myčce na nádobí, která pracovala na principu ostřiku a pozdějšího dosušení parou. Tentokrát si dal na louži opravdu velký pozor, aby svůj gymnastický postoj nedotáhl k dokonalosti. Jdeme.. Přitakal a přešel ke dveřím, které byli stále rozhalené. Jo a... ještě jedna věc.. Otočil se na patě při tom, když chtěl vyjít ven, zastavil se a dodal. Nenech se chytit... rebelko. Dodal a tentokrát s úsměvem vyšel snad již správným směrem ke kabinetům.

Skvělé. *Kývne k souhlasu a opatrně seskočí z linky. Vlasy si trochu pročerch takže další sprcha vody dopadne na zem. Opatrně je přeskočí aby neudělala to divadlo jako on. Přece jen, je bosa a šlo by to jednodušeji. Už se vydá k východu, když ji najednou zastaví. Podívá se na něj a přimhouří oči.* Rozkaz, šéfe. *Zasalutuje a potom pomalu odchází do svého pokoje.*

*PO odchodu z pokoje jí ještě zbylo tolik rozumu, aby zamkla dveře. Následuje Luisu chotbami a nakonec se vřítí do kuchyně jako velká voda.* Lui? Noták. Kde je nějaký jídlo. Já umřu.* Tváří se nešťastně a rozhlíží se po místnosti.*

*Když dotáhne Isi do kuchyně jen se rozesměje.* Víš Isi, ono to jídlo neleží na zemi víš? *Podívá se na ni a rozcuchá jí vlasy, potom se doplouží k ledničce, otevře ji a zaboří do ní hlavu tak, že trčí jen zbytek těla.* Co si dáš? Zelenina, ovoce, maso, salám, sýr, tofu... *Začne rychle za sebou vyjmenovávat vše co vidí.*