Hradní kuchyně

Budu ti držet palce. Ukáže mu stisklou pěst na důkaz, že to myslí vážně, protože ví, že ona by se z toho čekání nejspíše zbláznila. Jasně. Řekne ochotně a rozhlédne se kolem. Kde asi tak leží misky? Po chvilce uvidí pár misek ležet na polici. Seskočí ze stolu a sundá je. Mám je! Prohlásí vítězně, vyrovná je na stůl a pak si opět sedne na své oblíbené místo na stole přesně mezi miskami na pudink a koláčem.

Díky, *kývne děkovně a poté jí bez cavyků rozkáže, aby míchala. On mezitím rychle položil na dno misek piškoty, poté si vzal hrnec s pudinkem a obě misky naplnil střídavě plnil a střídavě na jednotlivá patra sypal ovoce a ohraničoval piškoty. * Tak, *usmál se vítězně. Poté si však zamyšleně promnul bradu a hned na to vyndal z ledničky čokoládu a tu nastrouhal na vršek pudinku. * Hezky se to rozteče a až to ztuhne a bude to studené, tak to bude teprv dobrota. *Zadíval se na Teresu a jen tak mimoděk se pousmál. * Umíš vůbec vařit?

Ochotně mu pomohla s mícháním pudinku a sledovala jeho další kroky. Vypadá to výtečně. Zadívá se na jeho výtvor. Nemohla bych to ochutnat už teď? Zkus hádat. Pobídne ho a zkříží si ruce na prsou zvědavá, co odpoví. Je pravda, že spousta princezen kuchyni viděla leda tak z dálky.

Teplý pudink je odporný, ale jak chceš. *Pokrčil rameny, nehodlal jí nic zakazovat. Poté se přemýšlivě zamračil, *Hmm. Řekl bych, že něco připravit svedeš, ale žádný odborník nejsi. Brambory by zvládl každý, těstoviny taky, ale... Jíte tohle vůbec na královském dvoře?

Radši si počkám na zítra. Je na čase vyzkoušet moji trpělivost. Usměje se. Já osobně jím to, na co mám zrovna chuť. Šikovní kuchaři jsou potřeba. Zamyslí se. A co se týče mého vaření. Začne. Pár základních jídel uvařit umím. Přesně jak si řekl. Přikývne. Ale třeba pečení mě občas docela dost baví. Usměje se, vezme si opět do ruky vidličku a vloží si kousek koláče do pusy. Myslím, že ten koláč bych taky zvládla udělat. Řekne po tom, co polkne. Další úkaz, že nejsem obyčejná namyšlená princeznička.

Já miluju pudink a uživit bych se zvládl, ale moje mamka je úžasná kuchařka. Bez problémů dovede uvařit všechno na co máš chuť, *rozpovídá se a pudinky dá do ledničky. Na to si sedne vedle princezny. * Problém byl, že táta mě v kuchyni neviděl moc rád, takže jsem pomáhal jen někdy.

Tak to k vám někdy musím přijít na návštěvu. Sama se pozve a doufá, že se to i splní. Ale něco zvládneš uvařit a jestli po tom vyloženě netoužíš, vyučený kuchař být nemusíš. Ale jestli chceš, stejně ti to můžu zařídit. Přeci nikdy není pozdě začít. Mrkne na něj a nepředpokládá, že by to vzal vážně.

To bys měla, *zazubil se na ni. * A myslím, že o tuhle zkušenost se milerád ochudím, *prohrábl si vlasy a pak se opět zadíval na Teresu. * A co ty? Kým bys byla, kdybys nebyla princeznou. Přemýšlela jsi někdy nad tím, co bys dělala? Jaké by to bylo?

Počítej tedy, že u vás jednoho krásného dne zazvoním. Ujistí ho. Naučit se vařit pro princeznu není nikdy na škodu. Třeba bys mohl něco přiučit tvojí mamku. Zasměje se. Upřímně? Zamyslí se. Asi bych se naučila šít a podobné věci a byla by ze mně návrhářka, nebo nějaká designerka, ale nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela. Možná bych něco někdy mohla zkusit... Uvažuje nahlas a přesvědčuje se, jaké má štěstí. Nebo bych byla profesionální ochutnávač čokolády, koláčů a pudinků. Zavtipkuje nakonec.

To by ti myslím šlo, jen si taky myslím, že by pak z ochutnávek nezbylo absolutně nic, *zasměje se a protáhne se. * No, děkuju ti za rozhovor i za pomoc, ale už si půjdu lehnout. Ne, že budeš ujídat. Pudink sněz zítra, *mrkl na ni a vydal se k odchodu. * Přeju dobrou noc a hezké sny, *mávl jí a vydal se do svého pokoje. *

To je asi pravda. Uzná se smíchem. Já děkuji za tvou společnost a budu se snažit to těch několik hodin vydržet. Usměje se na něj i když ví, jak těžké to pro ni bude. Děkuji, hezky se vyspi. Popřeje mu a sleduje jak odchází. Dojí poslední kousky koláče, seskočí ze stolu a cestou z kuchyně si ukradne jablko, které si vezme do svého pokoje.

neviděla ani zdaleka vše? Co může být ještě víc okouzlující než jeho úsměv? Co by mohlo být okouzlujícího než váš úsměv jasnosti? zastaví se. Já a rozkošná? Spíš myslel směšná.. Efri.. EFRI??? Cože?? chtěla jsem říct, Efrone.. Nezapomínej že já nejsem ten typ co hledáš.. To je Margareth.. vždyť víš.. růžové vlasy.. prosím řekni že kašleš na nějakou Margareth... Trochu posmutní když o ní mluví ale rozhodne se jít dál a s úsměvem. Když ovšem řekl že i ostatní princezny.. zastaví se.. Uprostřed chodby do kuchyně se zastaví. Najednou se jí absolutně nechce nic dělat. Co když ano? Co když opravdu nechá ostatní princezny aby.. Pustí ho. To příjemné teplo a pocit blaženého bezpečí zmizel. To veselé bití srdce ustalo. Nastalo opět jen to pravidelné a života potřebující 'buch, buch' Pak ovšem zázračným způsobem najde v sobě sílu na úsměv. Ale už není veselý a pobavený, je jen.. hraný.. Jde to snadno poznat podle smutných a snad i zklamaných očích.. třeba ano. Třeba i ostatní princezny se budou snažit o tvou přízeň.. poslední větu už neslyšela, nebo aspoň dělala že jí neslyší. Došla do kuchyně kde si na sebe oblékla zástěru a vyndala hrnec a i makarony podáš mi prosím sůl? sice s úsměvem, ale ne upřímným.. proč ti na něm tolik záleží? Proč ti záleží na tom jestli se o něj budou zajímat jiné princezny?! Protože nechci aby se o něj zajímaly jiné princezny..

/Věci schované pod oblečením a .. zase myslíš na prasečinky, samozřejmě. Zareaguje tím, že mi dá facku a uteče nebo se jen zasměje? Hm, láká mě to, vážně, ale riskovat ../ Vážně tě nic nenapadá? *Nasadí svůj typický rošťácký výraz.* /Jak nenápadné Efrone, zatleskej si../ Už jsem přece říkal, že růžová bude s mým šatníkem vypadat až moc zářivě. Navíc tu Margareth ani neznám, třeba jí nebude zajímat vyprávění o mé kobylce a já z toho bude velmi nešťastný. *Zavrtí hlavou, aby přestala s podobným předhazováním princezen místo sebe.* /Po dnešku budu vždycky hledat blonďatou hlavu, ne růžovou. A tvůj obličej rozzářený smíchem. Proč to neřekneš nahlas? Jindy vypustíš všechno co ti přijde na jazyk a teď mlčíš?/ *Najednou se zastaví. Příjemné teplo z její ruky je pryč. Jak zvláštní pocit. Srdce mu poplašeně zabuší, jako by jej odtrhly od přívodu kyslíku. Téměř šokovaně pohlédne nejdřív na prázdnou ruku a poté vzhlédne k princezně. Nechápavě nakrčí čelo snažíc se rozluštit ten výraz.* /Cos udělal? Nic .. já neudělal ../ * Přirozeně. Nenechají si ujít takový kus jako mě. *Opatrně, tiše špitne jako by snad byla divoká laň a měla každou chvíli navěky zmizet mezi stromy. Pár vteřin osaměl v chodbě vedoucí do kuchyně, ve které ještě před chvílí běhali neviditelní jednorožci, ale nyní byla opět prostá jakéhokoliv kouzla.* Sůl, sůl, sůl. *Vyhrabe z poličky slánku a odloží ji na pracovní plochu, přičemž ji po očku sleduje.* Kdo tě naučil vařit? Hádám, že víla kmotřička to asi nebyla. *Malý úsměv.*

musela zavřít pevně oči aby neřekla blbě snad slovo nebo rovnou celou větu. napadá mě třeba.. třeba věci pod oblečením.. ale no tak Vici.. to se nesluší! třeba ruce co? Ruce? dobře líbí se mi pěkné ruce, ale proč jsi to řekla?! lehce se začervená a pak už v kuchyni si od něj bere sůl. Odfrkne si když řekne tu větu.. 'Přirozeně'.. vypálí si jí do hlavy aby po každé když bude myslet na.. Samozřejmě.. koukne na něj s utěrkou v ruce a už s culíkem máš velká kukadla, kterými okouzlíš mnoho princezen. Je tu třeba ještě Teresa. Ta okouzlí každého. Má hnědé vlasy a celkem roztomilý úsměv. Jistě by snadno získala tvou přízeň. ohohooo vjíždíš do nebezpečných vln Vici.. Nasype sůl do vroucí vody a pak přidá makarony. Sama jde do lednice pro sýr a jen nenápadně se otře o jeho pozadí. Nah.. opravdu si zahráváš! Nu co.. Chvíli s ním můžu hrát tu hru. Ovšem jakmile se ho byť na milisekundu dotkne opět cítí to krásné teplo.. Myslím že zešílím jestli se tě budu ještě chvíli dotýkat řekne tišeji. A pak si uvědomí že to řekla nahlas a ne jen v myšlenkách.. Okamžitě všechno pustí a oběma rukama si chytí pusu aby nic už neříkala. Jen zrudne a otočí se od něj aby jí neviděl jak je celá rudá. Po chvíli se uklidní a snaží se dělat že se nic nestalo vlastně jsem se naučila vařit sama.. Během doby kdy jsem ještě nebyla korunní jsem si to mohla dovolit.

/Ruce? Dobře, čekal jsem něco jiného, ale .. ruce? To se máš teda čím chlubit. Mozol sem, mozol tam. Někdy i špína za nehty, ručky jako z pohádky./ *Pobaveně zamručí něco, co znělo jako "to jsem zrovna nemyslel" a rukama se opře o stůl, aby ji mohl z dobrého úhlu pozorovat.* /Už zase začíná? Mohl bych si klidně začít dělat poznámky./ Teresa? Ne, nemohl bych vyslovit její jméno. V Labyrintu se jmenovala jedna holka stejně a vážně jsem ji neměl rád. Pěkná byla, ale ty její názory, pfuu. /Korunní princezny asi nemají čas sledovat televizi jako ty, Efrone./ Viděla jsi ten film? Labyrint? *Ze zadních částí těla mu po zádech vystřelí něco jako .. lehký elektrický výboj. Zamračí se a zatne prsty, neboť úkosem zahlédne na pozici své víly, která je až příliš blízko oné části.* /Ona s tebou vážně hraje tuhle hru, nedohání tě to k šílenství? Proč se nepřidáš?/ *Jakmile zaslechne onu větu, se zatajeným dechem se narovná.* Hm, překvapivé. *Zezadu ji sevře kolem pasu a přes rameno nakukuje do hrnce. Okamžitě ucítí její vůni, až musí vynaložit velké úsilí, aby nepootočil hlavu a nezahrnul její krk polibky.* /Tahle hra se ti za chvíli vymkne z ruky, cítíš to teplo v místech, kde se k sobě tisknete? Stačilo by tak málo ../

koukne na nej za co me mas? Za neandrtálce? Samozřejmě ze jsem ho viděla jen už je to dlouho.. Navic.. dramatická odmlka a zastaví se při strouhání cedaru vypadas jako ten blondak! pobavene se zasmeje. A pak se dal věnuje svému strouhání. Když ji ovšem chytil kolem pasu a naklonil se pres ni... Zastavilo se ji srdce a i ona sama se lehce narovnala aby se nadechla. Zapomněla i dýchat jak jeho přítomnost byla tak.. Intenzivní.. Olizla si ret a schválně a snad v provokaci naklonila hlavu tak aby jejich rty byli od sebe vzdálené jen na par centimetru. Sama bojuje sama se sebou ale zatím drží a hraje hru s úsměvem. Pak se podívá na jeho rty.. Ach bože! Jak to ze jsem si jich nikdy nevsimla! Pak opět vrátí pohled do struhadla podal bys mi chnapku prosím? A misu

*Odmítavě přimhouří oči.* Ani náhodou, nejsem vůbec tak kostnatý ani nemám tak dlouhý krk. Jsem jeho nadstandardní verze možná tak. *Zasměje se, překvapivě, když se ona směje taky.* /Vypadáš jako pejsek co sleduje svého pána./ *Pohlédne ji do očí, aby nesledoval jemně vykrojené rty tak .. sakra tak nebezpečně blízko. Jen se lehce zhoupnout na špičkách..* /Neuděláš to, ještě ne. Tuhle hru nevzdáš tak snadno. Vzpomeň si třeba na tu mrtvou chobotnici, co jsi jednou našel na pláži. To nepomáhá? Tak jdi pro tu chňapku, hni se./ *Uvědomí si, že už asi půl minuty nehnutě stojí na místě.* Mísa a chňapka, hned to bude, kuchařinko. *Velmi, ale velmi neochotně odstoupí a prohrabává skříňky, dokud nenajde mísu. Cestou ještě sebere chňapku, plně soustředěný na tuto činnost, neboť stále vnímá tu vůni..* /Chobotnice! Slizká a smradlavá!/ *S ďábelským úsměvem před ní položí mísu, ovšem než odevzdá i chňapku, lehce s ní princeznu šlehne po zadku.*

zamýšlí se no když nejsi tak kostnatý a ani nemáš tak vysoký krk tak spis budeš jeho slabá verze.. Nějaká základní. tohle me baví! Ano! Vim ze to cítí stejně! Dlouho mu trvalo než se odtáhl! Ale do háje! Tak brzy mi chybí jeho dotek? No počkej! Ještě budeš proklínat tento den kdy jsi me poznal! Jde na špičky aby na něj nějak dosáhla a natáhne se pres něj a smatra pro varecku. Tím se o něj opře a dotýká se ho skoro celou hrudi. pane základní verze Newtona můžete přestat s tím nenápadným dotykem? wait.. What? Jemné nadskoci když ji placne po zadku ale místo aby ho stáhla tak naopak ještě ho trochu vyspuli a poplaca mu břicho..no.. Břicho.. Spis podbrisko už mas hlad?

*Odfrkne si.* Prý základní. Jestli mi má za pár let narůst tak dlouhý krk, budu se moct živit jako dopravní policista, neunikne mi žádný přestupek. *Musí na vteřinu sklopit hlavu, aby zakryl úsměv narušující jeho vážný, dotčený výraz.* /Tak ty takhle? Vůbec jsem si předtím nevšiml, jak pevné a akorát do ruky má .. Efrone, chobotnice!/ *Nenápadně uhne pohledem někam do dáli snažíc se přestat zírat na ten lákavý výstřih.* Mně se ten nenápadný dotyk ale líbí, paní šéfkuchařko. /Sakra hodně se mi líbí, mé ruce by se líbil ještě víc ../ Za chvíli bych tady začal pobíhat bez trička a třískat lžící o stůl, jaký mám hlad. *Nepohne se, přestože mu v podbříšku zavíří obrovské hejno motýlů, které pokračuje ještě trochu níž.* /Takže přitvrdíme? Já neprohraju./ *Sebere jí vařečku, aby mohl ochutnat jeden makaron, přičemž jí rukou uchopí kolem pasu .. spíš tedy níž, dost níž .. a natáhne se k hrnci. * Už jsou měkké.

drží smích. Dopravní policista? tak to abys pomalu trénoval. Nikdo nechce mít ve státě dopravního policistu bez dlouhého krku. Navíc si myslím.. otočí se na něj celým tělem a jednu ruku založí v bok a tou druhou si podebere bradu a hlavu da na stranu ze se asi obetuju a zaměstnán te jako dopravaka. prikyvuje důležité hlavou. líbí se ti ten dotek? Jak chceš dráhy Efi. Cely nastrouhany sýr da do misky a pak se na něj podiva myslím ze bych to chtěla vidět jaký mas hlad.. primhouri oči.. Vidět islandského prince bez trička.. Hmm myslím ze je to lákavá nabídka.. Když ji chytne opět cítí tu energii mezi nimi.. No tak.. Nenechal se zastrašit! Vezme chnapky a ten palivy hrnec odnese k umyvadlu kde pustí vodu a sleva ty makarony musíme opatrně abychom se nespalili.. Pak by z toho mohl byt skandál! Ze ano? ha! Dvojsmysl!