Hradní kuchyně

usmála se. Tohle byl člověk, kterého teď možná potřebovala ze všech nejvíc. Jakmile ale řekl "styl" musela zavřít oči a rychle se otočit. Snažila se nějak upravir vlasy a docela jí to i šlo. Takže z rozpačité kštice se stal i účes Ahoj usměje se a vlasy hodí do culíku který vypadá jako volný styl. Pár pramínků jí vykukuje, ale vypadá to docela hezky Dobrou chuť. Copak jíš? vytáhne si z ledničky nějakou zeleninu a jde jí krájet

Pudink, nechceš? *nabídl jí, stále lehce vyveden z míry. Už se ale upravila, takže by to mělo být v pohodě.* Vypadáš dobře, *usmál se. Ulevilo se mu, když zjistil, že je zpět ve škole a v pořádku.* Rozhodně ale vypadáš spokojeně, šťastně a předpokládám, že to tričko není tvé, *začal se tiše smát. Nemyslel to ale nijak zle.*

pudink?! Ráda ochutnám. Jaký je? zeptá se a nabere si lžičku.. Ohledně jejího vzhledu.. Ne nechce to komentovat..  Díky, i ty vypadáš... hledá to správné slovo Dobře! Vidím ve tvých očích jiskřičky? malinko si rýpne. Když se viděli naposledy tak byla rozhodnutá odejít.. Ach kolik se toho změnilo? Ne.. to tričko není moje. Mám ho půjčené. Moje se mi.. snaží se hledat výmluvu Roztrhlo.. Větší blábol jsi si vymyslet nemohla? Tak přeci neřeknu že jsem.. co jsem? Zadaná? zamilovaná až po uši? Blázen?[/i]

Vanilkový s ovocem a piškoty, *zazubil se na ni a následně mírně zčervenal.* No to... To je... Složité, *vykoktal ze sebe a sám se pak mírně bavil nad jejími rozpaky.* /Roztrhlo. Jasně, že ano, spíš, kdo jej roztrhl./ *Chtěl něco říct, ale v mysli se mu objevil obrázek Viktora a jeho dokazování, že bradavky jsou citlivé a raději do sebe nacpal další lžičku pudinku.*

Páni! Je výborný! usměje se a koukne na něj jak rudne.. Je roztomilý když rudne tak .. co je nového udatný rytíři? usměje se snaží se zakrýt si to triko. Jen kdyby je viděl Efi.. Vsadím se, že by udělal nějakou super scénu kde by jasně ukázal že jsem jeho. Je to celkem roztomilý. Pousměje se a taky tak nějak rudne. Představa že jí v pokoji leží nahý Efi je velice lákavá.. jak si to všechno tak přemítá se řízne do prstu Au! vyjekne bolestí a odloží nůž a drží si palec aby snad z něj teklo víc krve

Jen jedna malá věc, *zamumlal vyhýbavě, ale úsměvu se neubránil. Když se řízla, tak sebou cukl a rychle se rozeběhl pro lékárničku. * Nad čím to proboha přemýšlíš, co? *povzdechl si a zalepil jí prst po dezinfikaci náplastí. Náštěstí to nebylo nic vážného.* Jsi trdlo, *okomentoval to nakonec a sám za ni dokrájel zeleninu. * Co ty? Zdá se, že jsi přeci jen našla muže svého srdce.

promiň.. já vím, jsem trdlo.. mačká si to a když jí tam dal desinfekci zakřičela to hrozně pálí! postěžuje si jako malá holka jaká malá věc? zvědavě chci vědět všechno! usmívá se a když narazí na 'muže svého srdce' zasměje se nevím jestli je to úplně muž mého srdce, ale ano.. Islandský princ ukradl mé srdce a můj věneček zasměje se když si vzpomene jak jí opravdu ukradl věneček z hlavy a ještě drze řekl 'že jemu sluší víc' já vím, nic neříkej.. jsem praštěná že věřím na lásku..

To ne. Je to jen... Já jen. *Lehce zpanikařil. Měl by to říct, neměl? Nad jejími slovy se usmál. * Tak to ti přeju a věneček. Jako opravdový věneček nebo, *sjel pohledem její postavu. Bylo mu jasné, že rozhodně svou noc neprožila hraním šachů.* Ne, ne! Je to náhodou moc milé, jsem rád, že jsi šťastná, opravdu.

co ty jen? ty jsi se zamiloval!! nadskočí radostí a zeširoka se usměje To ti moc přeju! Kdo je to?! Chci jméno! Je hodný? Mám mu domluvit? sice jí neřekl že je na kluky, ale tak člověk není slepý.. Ano, opravdový a ještě mi řekl že jemu sluší víc.. zasměje se a pak se začervená šťastná sice teď jsem, ale tíží mě myšlenky z mé rodné země. Ale stranou starosti a mluv! ujídá zeleninu

Je moc hodný, *rozhodne se nezapírat. * Jen má zkušenosti a já nemám absolutně žádné, *prozradil jí a sklopil pohled k zemi. *Ale ty povídej. Podle všeho, je to gentleman, *Pokusil se od sebe odvést pozornost. *

sedne si na židli a sklesle se na něj podívá tak to znám. Mám pocit že měl prostě hodně holek přede mnou. Vlastně mi to i řekl.. Ale já se bojím že pro něj nejsem dost dobrá. Konec konců, on je chodící bůh! Ano to je asi každý pro někoho kdo je milovaný gentleman? Nemyslím si zasměje se a ten tvůj? Je na tebe hodný? Mám mu domluvit?

Je hodný, jen má prostě... Ví co dělat, já se ani neumím správně líbat, *zamumlal nervózně. * Přijdu si neschopný a on je tak... Pozorný, *opět se začervenal. * Nech si to ale pro sebe, *řekl najednou rychle. * Rohle nikdo nikdy nesmí vědět, *zamumlal.*

zažraně poslouchá každé jeho slovo jako dítě když tatínek vypráví pohádku.. A pak skoro automaticky bez nějakého přemýšlení řekne A chceš si to natrénovat se mnou? COŽE? Mozek se nastartoval až teď a tak se to snaží nějak zachránit myslím tím.. ty jsi na kluky a jsi můj kamarád který mi vlastně hodně pomohl, takže to byla nabídka čistě z přátelství tohle už nezachráníš. Dá hlavu do opěradla židle a snaží se schovat se ale jestli nechceš.. pochopím to.

*Ani ve snu jej nenapadlo, že by se někdy mohlo něco takového stát. * Ne. Já myslím, že je to. Že je to dobrý nápad, *vypadlo z něj nakonec.* Ale není to podvádění, ne? *Potřeboval se ubezpečit, nechtěl to pokazit.*

chvíli zírala do židle a nevěděla co říct.. pak se na něj podívala a psychicky se připravovala. Pak vstala a šla k němu není to podvádění. Věř mi že ani já si to nechci pokazit. Není to podvádění. Ty jsi na kluky já sice taky ale je to něco jiného. kdyby jí viděl Efi tak jí zabije! Takže... takže.. přiblíží se k němu a dá mu ruku na tvář, prsty jsou za uchem a palec je na tváři a začne ho hladit tím palcem. Pak dá druhou ruku na jeho druhou tvář jde o něhu. Tohle je nejněžnější a nejprocítěnější chvíle. tváří se přibližuje ted jsem on. ten někdo. měl bys dát své ruce na ty mé a začít je trochu hladit, ne moc. Jen.. ukazuješ tím že ty to chceš taky

*Pozorně ji poslouchal a pomalu začal dělat to, co mu říkala. Nejdříve jemně uchopil její ruce a nezapomněl ji jemně pohladit po hřbetu ruky. Přivřel oči, nejprve se jen o její rty otíral, ale poté se ji pokusil skutečně políbit. Pohyboval pomalu rty, nespěchal. Představa, že před ním stojí Viktor jej naplňovala, i tak ale cítil v nitru provinění.*

*To, že mu zapletla prsty do vlasů mu celkem pomohlo. Tohle mu Viktor dělával často. Viktor. Ten, co jej stále pusinkoval a líbal. Na chvilku otevřel oči a musel se odtáhnout.* Tohle byl špatný nápad, *zamumlal pln rozpaků. Ani ona nevypadala nejlépe. *

promiň, promiň, moc mě to mrzí.. vplete si prsty do svých vlasů a pak si dá dlaně na obličej Moc mě to mrzí, snažila jsem se myslet na to že místo tebe stojí můj Efi, a ty asi jsi přemýšlel že já jsem on že? Ale nejde to. Omlouvám se zahanbeně sklopí hlavu a zavrtí hlavou

Ne, to já k tomu dal svolení a a bože, *přikryl si pusu.* Je mi teď strašně, *zašeptal smutně.* Promiň, zavinil jsem celou tuhle situaci, /Co když se to dozví? /