Hradní kuchyně

*na rukou má utěrku a mokré ruce od hrnce* je hezké vidět skoro souseda. Olivere moc mě těšilo a určitě se ještě uvidíme. Tak zatím ahoj. A dobrou noc. *sama poklidí ještě talíře i hnnce uklidí zpět na své místo a pak se teprve odebere se svou porcí do pokoje*

/Dobrou noc i tobě./ usmál jsem se na odcházející Vicki. Když Vicki zmizela ze dveří zvednul jsem se ještě setřel linku, zhasnul jsem a zavřel dveře do kuchyně. Vydal jsem se na cestu do pokoje.

*Po škole bloudil jako smyslů zbavený, materiály do školy se kupily a od možná ani nečekal, že by toho nakonec mohlo být tolik. Procházel kolem dveří v nichž se ocital před asi dvěma dny. Taky večer. A... tak nějak porušoval školní řád hodinou, kterou tuto místnost navštívil. Pravda byla, že se jako vždy po celém dni k večerním hodinám konečně dostal k jídlu. Z lednice vytáhl proto rychlovku, která tu vypadala relativně odložená. Jednalo se nejspíš o nějaký... tuňákový salát?* //Lepší, než nic...// *z příborníku sebral vidličku a začal pomalu vychutnávat každé jednotlivé sousto. Což by mu právě přišlo k chutí by bylo.... * Víno... *pronesl tiše.. možná by rád i něco tvrdšího, ale dnes ho ještě čekala jistá práce* Tak který z vás to bude? *mluvil k láhvi modrého portugala a rulandského šedého, nakonec se rozhodl pro červené suché, tedy Rulandské šedé, když se z hrdla lahve lilo do sklenice a tvořilo malé vlnky, než se hladina uklidnila, pronesl pro sebe* Tak ty můj drahý večerní společníku.

*Arthur sa poneviera po škoských chodbách už dve hodiny pretože sa rozhodol, celkom dobrovoľne, hliadkovať na večierku.* //Ale tak hádam nebudú blbnúť a budú pekne oddychovať, aby sa vyspali do rúžova.// *Rozhodne sa svoje trápenie ukončiť a namieri si to rovno do kuchyne. Už vo dverách mu je jasné, že tam niekto je.* Hej, nechaj aj mne! *Skríkne na kolegu Scottyho a prejde ku chladničke odkiaľ vytiahne šalát a mentolovú tortu.* //Mňam! Nebude mi to málo?// *Prejde ku skrinke a vytiahne sladké pečivo, konktétne lekvárové šatôčky, sadne si za pult a začne jesť.* Tak čo kámo, pripravený na nový rok?

*pokyne hlavou směrem ke sklenici, kterou nalil a vlastně asi ani ptát se nemusel. Podal mu tu, co právě nalil a sám si šel kousek vedle pro novou sklenici. Sám dál stravoval salát, který se pomalu ztrácel v jeho ústech, ale i přes to měl Scotty hlad, jako nikdy předtím.* Popravdě ti ani nevím. Začal jsem se seznamovat se studenty.. učitely... *pomyslel na učitelku stylingu a frizůry, když se potkali na vyhlídce a on dělal tak trapné vtipy, až to bylo neskutečné* Pokud přežiju první rok, zvládn všechno. *prohodí prázdně zírajíc na hladinu vína, které krouživými pohyby rozvířil, pak z něj krapet upil. Jeho chuť byla vždy precizní a čistá, vyvážená, řekl by. Po chvilce přemýšlení ji položil na linku, o kterou se zároveň opřel.* Co ty ?

Ja? Ja nič. Zas tu strávim ďalší rok. Už stárnem, čo ti poviem. *Odpije si z pohára a pustí sa do mentolovej torty.* //Hm, nie sú tu dakde aj keksy?// *Prejde ku kuchynskej linke a spustí pátranie po malých koláčikoch.* //Nepreháňam to? Som horší než Kata keď má svoje dni.// *Pokrčí plecami.* Ja sa so šudentmi nezoznamujem. Budem ich zas vidieť až na prvej hodine. Chvalabohu, minulý rok mi ich správanie a trápne hlášky trhali nervy. //Ja tie sacharidy predsa vybehám!// *Zoberie balíček nájdených cookies a začne jesť.* Nechceš? *Ponúkne kolegovi.*

A vlastně proč ne.. *pronese a rukou zaloví v balíčku, kde dvě vytáhne a vloží do dlaní, jednu vezme a začne jíst... křupavé, drobivé, což mu asi teď bylo jedno. Hlavně, že tišil hlad, chuť, a bůhví co všechno v ní vlastně utápěl.* Kolikátý rok tu vlastně děláš ? *zeptal se.. o metodě vyučování, která zahrnovala poznávání studentů se bavit příliš nechtěl, jelikož oba měli zjevně na učení jiný názor.. ačkoli Arthurův systém byl a něco bezpečnější. Nic proti ničemu'
.* Nějaký rady ? *zeptal se, protože jako nováček se tu moc neorientoval, přemýšlel nad něčím, co by jeho hlad spolehlivě zahnalo... co by jen..* //Dýňový koláč! To bude ono.// *napadlo ho, když po něm zalovil v útrobách lednice*

Desať rokov. Desať rokov tu musím znášať kvílenie princezien a arogantné poznámky princov, nevraviac o namyslených rytieroch. Vieš koľko nám trvá vychovávať z nich dobrú šľachtu? *Doje, no ešte stále má na niečo chuť. Zbadá dyňový koláč.* Môžem aj ja? *Opýta sa kolegu a dopije pohár vína. Prejde po pivo do súkromného skladu a posunie jednu plechovku Scottymu.* No, v prvom rade sa nenechaj vytočiť, vždy buď kľudný a ignoruj nemiestne poznámky. Niektorí si totiž myslia, že keď majú titul, tak sa zem točí len okolo nich. A potom, vždy sa usmievaj a buď cool. A dodržiavaj etiketu, lebo inak sa ti to vypomstí. Ver mi.

*podá mu vidličku s talířem, aby si taky dal. Vděčně se pousměje, když pivo zasyčí a otevře se, pěna se ven mírně vyhrne a tak ji rychle upije, chuť nebyla zrovna zlá. Prohlédl etiketu a uspokojeně kýval k Arthurovi, čímž jakoby chválil jeho výběr.* Pak mi teda vysvetli, co tě tady drží a dost pochybuju o tom, že to bude právě pivo, nebo noční vycházky pro jídlo.

Plat a môžem robiť to, čo ma baví. I keď to nie je rozhodne ľahké. A navyše som sem tiež chodil do školy. A vlastne, je to aj kvôli tomu pivu a jedlu. *Uchechtne sa.* Tí absolventi súvždy takí kultivovaní, a proste vieš, že je to tvojou zásluhou. To sa oplatí. *Zakusne do koláča.* Kurník, ja som taký hladný.

Podá mu zbytek svého koláče a vezme plechovku s pivem, kterou pomalu pije, vychutnává si jeho chuť, pak jen přejde k lednici, kde nevidí nic, co by mohlo pomoct. Ze zvědavosti se podívá do trouby a uvidí zde něco, co by možná mohlo utišit Arthurův hlad.* Hele... *řekne a pořádně spolkne lok chmelovo ječmenové sladové pochoutky. Vezme talíř a naklade na něj zjevně nedávno pečené lazaně.* Co bys řekl troše itálie na talíři? //Tady je snad všechno... a pokud si tohle udělala kuchařka, možná bych měl rychle vypadnout, než mě zbije válečkem na těsto.// *sám si naložil pořádnou porci a pustil se do nich, byli ještě teplé* Tak tohle je luxus.. *když se mezi vidličku a pokrmem prověšel sýr, věděl, že tohle bude milovat.* Je pravda, že za tím stojí tvoje práce a svým způsobem je to i neskutečná radost.
*na chvilku pohled věnoval hodinám, když se zděsil, to tak, až sousto malén vdechl a začal se dusit.* No to ne, to už je tolik hodin? *sebral talíř s ještě nedojedeným jídlem a plechovku piva* Hele, moc rád jsem si pokecal aže rád bych kecal dál, ale mám ještě něco na práci. *omluvil se a rychlou kroken mířil ke dveřím, v nichž se ještě otočil a rozloučil se* Dobrou noc, snad to někdy zopakujem.

Díki, páni. Tuším to bude kuchárkine ale čo narobíš, ona si spraví nové. *Nadvihne obočie.* Tuším som ťa premotivoval. Bež, a hlavne v kľude. *Pokrúti hlavou a doje lasagne. Odprace sa spolu so solenými tyčinkami z kuchyne skôr, než príde šéfova.*

procházel se po chodbách az zamířil ke kuchyni. Dlouho neměl dobré jídlo a tak se dopravil az ke sporáku kde vyndava hrnec de...spa..cito... . začne si zpívat tu nejohranejsi píseň lonskeho leta

Po docela nudném dni a polehávání v pokoji dostane celkem hlad. Nemá příliš velký hlad, ale takový salát s tofu a mangem by se hodil a tak se rozhodla vypravit do kuchyně. Ještě si ani nestihla srovnat všechny své věci a pořád leží jen tak narvané ve skříni. Nejspíš jí to bude potom líto, až je vytáhne zmuchlané, ale myslela si, že i tady bude nějaké služebnictvo, které její věci uloží. Přijde do kuchyně, ale k jejímu překvapení tu nejsou dvě nebo tři kuchařky, ale jeden nějaký mladý muž. A také ji hodně udivuje, že si zpívá tak otravnou píseň, ale musí se nad tím pousmát. Připadá jí to milé. Zkříží ruce na hrudi a od kašle si.
"Echmmm. Krásný pozdní večer. Snad tu nebudu rušit tvé vystoupení, když se přidám, ale... Ty tady vaříš nebo je to tady na samoobsluhu?" zeptá se a přitom si začne kroutit pramínek vlasů okolo prstu.

Sent from Topic'it App

přestane zpívat jakmile slyší zvuk. Ten otrávný zvuk co připomíná lidsky hlas i já vas zdravím mlada damo. řekne s jemným úsměvem na rtechpodle čeho usuzujete ze tu varim damo? dobře trochu si z ni střílí ale je to jen nevinná hra

Trochu se na něj pousměje, ale také nadzvedne obočí a přesune se blíže k němu a loktem se opře o kuchyňskou linku. *Aha. Takže my si vykáme? Ale zůstanu v tom, že já mu tykám a budeme dělat, jakože nic.*
"To sice nebyla odpověď na mou otázku, ale tvá drzost ti bude odpuštěna." odpoví mu. V ruce si neustále pohrává s mobilním telefonem. Má nutkání každou chvíli na něj koukat. "Ale ptám proto, že tu vidím, mladého muže bez rondonu a kuchařské čepice a nevím zda je to obsluha nebo student." Doufá, že se jedná o to první. Není zvyklá si připravovat jídlo úplně sama.

Sent from Topic'it App

páni! Miluji namachrovane studenty! Na rytíře nevypadá a na prince také ne. Takže si myslím ze tak na 100 procent mi po první hodině bude vykat. Ale ještě ji v tom může nechat já? Já nejsem nikterak důležitý mlada slecnoještě se i uklonipředpokládám ze madam je princezna?

Margareth už je jasné, že tento muž tu vařit nemůže a ks říš do lednice pro mango. Když jí otevřela musela chvíli hledat, ale našla jej. Samozřejmě tu našla i tofu a další zeleninu na její salát. Nabere to všechno do náruče a neohrabaně to vyloží na linku. Ještě si najde prkýnko a nožík a nakonec koření a sezamová semínka.
"Skvělá intuice. Dánská princezna Margareth Anne Andersen." pousměje se a ukloní se mu. Pak Vytahne telefon a vyfotí si rozložené ingredience na stole. *A Ted to hezky přidám na insta. My story opravdu nesmí chybět.*
"Jak je pravděpodobné, že si tu musím chystat jídlo sama každý den? Bývá tu vůbec i nějaká obsluha? Mám docela vysoké nároky na to, co chci jíst a co jíst nesmím. " poví dramaticky a pokládá si přitom ruku na hrudník, aby zdůraznila to, jak moc ji nevhodná strava může zasahnout, samozřejmě je to ironické. Pohodlí je to, co ji v první řadě zajímá.

Sent from Topic'it App

*Do kuchyně přichází drobná dívenka. Na sobě má prosté černé šaty a vlasy má rozpuštěné podél těla. Klapání jejích černých střevíčků nejde přeslechnout. Pohledem projede všechny přítomné a usměje se.* Zdravím. *Přesune se opatně k lednici a v ní začne hledat jídlo, které tam předtím umístila.*

protoci oči. Nesnáší tyhle lidi. Začal si opět zpivatpasito, pasito, suave suavecito.. dal už si jen brouka protože nezná slova a tak jen houpe bokama do rytmu a brouka si. U toho sní nějakou tu zeleninu. moc me těší vaše královská milosti. Me jméno je Anthony. A Vase stravovací návyky ou jisté pozoruhodné ovšem já tu jen ucim, vaše jasnosti usmeje se na ni a když přijde nova a další slečna usmeje se na ni dobrého večera přejí slecno