Hradní kuchyně

*Vydá jakési zaprskání, když zkouší nezačít se z plna hrdla smát a bouchat rukou do stolu.* Dostával bych nějaké soukromé prémie, abych si mohl pořídit pomůcky pro .. /Ne, neopovažuj se říct zrovna to, co se chystáš říct./ .. lepší růst krku? Nebo by mi snad zaměstnavatelka dávala nějaká školení? *Lehce nakloní hlavu a olízne si rty.* /Vůbec není jasné, jaká školení si představuješ./ *Očima sleduje každý její pohyb .. nebo jí svléká očima, když se má svléknout i on?* Skandál se mnou by jen rapidně zvýšil tvou popularitu. Navíc by podnítil ostatní muže k tomu, aby se pokoušeli o něco podobného. To by nebylo hezké. *Znepokojeně mlaskne a využije toho, že jej nepozoruje k tomu, aby si skutečně svlékl tričko. S úsměvem si zahákne prsty za poutka u kalhot.* /Tak prosím, má drahá vílo. Škoda, že tady nemám karty. Možná bychom se dostali ke svlékacímu pokeru./ Už to bude?

soukromé premie? Nu.. Mohl bys končit o pul hodiny dříve. Ze jsi tedy ten princ.. mrkne na něj a pak smíchá makarony se sýrem a da to zapect pak si odloží chnapky i zasteru. Vše dělá az moc pomalu.. Pak ovšem se poté zády o linku a chytne se te linky. Hledí na něj s odhodlaným výrazem.. tak bude to? o můj.. Bože! On to opravdu udělal! Sklopí hlavu.. No tak! Sama jsi to chtěla! Pak se na něj podívá s úsměvem a odtáhne se od linky aby u něj byla na par milimetrů od jeho již nahé hrudi. Tohle.. Je.. Úžasný! Nebudu mu to říkat! Pak ho lehce posimra na klicnixh kostech a spis v oblasti prsou.. Pak ztěžka polkne.. tak.. Konečně už mas to smitko neviditelne pryč. koukne na něj a úsměvem a da si ruce na záda navíc nevím jestli jsi si toho vědom ale u se moc chlapců nevyskytuje. A popularita? Opravdu stojím o to aby me nazývali někým kdo je v přítomnosti isnadana který ani není zarostly horal a nemá směsné copanky a neskace polonahy po horách s pokřikem? jo! Vrátila mu to!

Mohl bych tu půlhodinu využít v princeznině ložnici? Není to nic moc, ale člověk musí pracovat s tím, co má. *Plný očekávání natočí hlavu.* /Dostal jsem tě! Škoda, že si ten výraz nemůžu vyfotit, každé narozeniny bych jí ho posílal jako krásnou vzpomínku na ještě krásnějšího prince./ Jak milé. *Vysoukat ty dvě slova bylo opravdu těžké. Stále ten lehoučký dotek cítil jako příjemné mravenčení.* /Samozřejmě, že sis chtěla sáhnout, věděl jsem to, ha!/ S tou nahotou a pokřikem bych si nebyl tak jistý, drahá Vici. Koneckonců, můžu zaskákat tady a teď. /Dvojsmysl, paráda!/ *Zapřede s pobaveným úsměvem, načež se k ní celým tělem nakloní, až se rty skoro dotýká jejího ucha .. a rukou jí lehce přejede po páteři.* Něco tě tam svědilo, viď? Pořád ses tak ošívala. *Pošeptá směrem k uchu a vesele tak ještě chvilku zůstane než o krok ustoupí.*

to není fer! Vsak počkej princatko! Se mnou si hrát nebudeš! v princeznine pokoji si delejte co budete chtit. Do pokoje královny se ovšem nepriblizite. ha! Já totiž budu královna! Miláčku! Když se k ni naklonil samozřejmě ze se ji zastavil dech! Ale do háje! Ona je holka a on kluk.. No jiste. Usmívá se na něj jako sluníčko a rozpusti si vlasy které si da na stranu. Vše co dělá tak dělá tak aby mu hleděla do očí priznavam. Ovšem čekala jsem trochu něco jiného. Pod tím trikem to vypadalo zajimaveji. pak si ho obejde a jednim prstem krouží po jeho již nahé hrudi. Mela bych dostat medaili za to ze se necervenam! Pak dojde k troubě a dává si záležet aby se pořádně ohnula pro ten pekac.. Stále ohnutá nastaví ruku do vysi chnapku prosim je na něm skoro prilepena. Ovšem nedotýká se. Pak si stoupne a lehce svudne privre oči a pootevře rty. Ani neví kde se to naucila.. Možná z filmů.. A pak si prohrabne vlasy za chvíli už budeš nasycený Princi dvojsmysl? Trochu odvážný ale.. Tak musela to zkusit

/Sakra!/ Jsou jejich pokoje alespoň blízko u sebe? Královna by mohla zaslechnout jisté zvuky, které by určitě přilákaly její pozornost. /Nejlépe v noční košili. A bez županu!/ *Naoko klidně oplácí pohled, ovšem přemáhá se, aby udržel ruce podél těla a nevjel jimi do té blonďaté hřívy.* /Jako by nestačilo, že sis konečně ty vlasy rozpustila, musíš tím pohybem zase všude rozvířit svoji vůni. Jsi vážně pěkně zákeřný hráč./ Co byste mi doporučila, abych ten dojem zlepšil, vaše královská výsosti? *Doufá, že není poznat, jak zatíná sval všude, kde se ho těmi nenechavými prsty dotkne. Zase to mravenčení..* /Jen počkej, budeš litovat, že ses do tohohle vůbec pustila./ *Podá jí chňapku s hladovým výrazem v očích, ovšem po něčem trochu jiném než jsou makarony.* Chtělo by to ještě nějaký předkrm, my islanďani jsme vážně hladový národ. *Vydá se k poličce, aby vyndal talíře a když prochází kolem, rty jí letmo přejede po krku a rukou lehce prohrábne vlasy.* Pak bych ještě prosil zákusek, vaše výsosti.

vlastně ne, a jsem rada ze ne. Pak by královna věděla o všem co de princezna a to jaksi nepotřebuje. zakreni se královnu by to přilákalo jediné v případě ze by islandsky princ přijel na návštěvu a ne dopravak.. zazubi se a vyplazne na něj jazyk. Hmm. Jedno řešení bych mela chlapce.. Ale.. No co! Islandsky princ stojí před ni polonahá! v prve řadě se oblec. Myslím ze kdyby kdokoliv přišel tak asi by nebyl zrovna klidný a já se nechci prát. Musela bych te kryt vlastním tělem opravdu ted nahlas bez jediné známky řekla ze ho nepustí jinam za jinou? Wow! to ze jste hladovy.. Nejste sami. I Angličané miluji jídlo a jejich princezna obzvlast.. Hlavně když je dobře rozehrate.. ach ty dvojsmysly.. Nakloní se k němu a pousmeje se co byste si dal za predkrm? Protože v lednici je kus cokoladoveho dortu, takže o zákusek se starat nemusím polibek na krk?! Zastaví se ji srdce a ona sama se zastaví jak ta energie proudí mezi nimi.. Jak je toto možné?! Vše se zastavilo a ona cítí stesk po jeho rtech.. Rozhodne se ze se na něj podívá a prstem mu sáhne na jeho perfektní rty.. Na ty hříšné rty které tolik... Touží ochutnat? Přiblíží se k němu a druhou ruku mu vplete do vlasu a přibližuje se. Lehce ho zatáhne za kořínky a když už to vypadá že ho políbí na rty tak uhne hlavou a jen mu věnuje polibek na tvar.. Pomalý a dlouhý. Pak mu pustí vlasy už jsi se rozmyslel? pronese tise, stále tak blízko jemu..

Hm, co by si měl obléct? V Anglii asi nahoře bez normálně nechodíte, tak snad nějakou košili, aby neměla královna později moc práce? *Rošťácky se zazubí.* Vlastně bych se docela rád podíval, jak mě bráníš vlastní tělem před hordou princezen. Rozpálilo by to zdejší atmosféru. /Haha, vážně nenápadné, jako bys z ní už teď nechtěl pomalu strhávat šaty./ O něčem bych asi věděl. /Ty totiž, drahá Vici, předčíš klidně stovku čokoládových dortů./ *Dech se mu zadrhne v hrdle, snad aby srdce získalo sílu tlouct tak splašeně. Nespouští z ní oči, doslova hypnotizuje tu zmenšující se mezírku mezi nimi. Ta zatracená, příjemná vůně jako by ještě podporovala elektrizující pocit, který zachvátil celé jeho tělo.* /Chci jí políbit, zjistit, jestli jsou ty rty skutečně tak jemné jak vypadají .. Tak hrozně moc.. / *Lehce pootevře rty natahujíc ruce, aby si jí záhy přitáhl ještě blíž a vyplnil všechen volný prostor mezi nimi .. * /Na tvář?! Ne, ne, ne. Tohle jsi teda přehnala, jak mám teď normálně myslet, když .. pořád cítíš horký ten dotek na své tváři? Když přemýšlíš, jaký je to pocit, ochutnat je, jemně skousnout..? .. Dost, končím s nějakou hrou./ Ano, rozmyslel jsem se. *Šeptne .. a bez okolků sklání hlavu blíž a blíž až na svých rtech konečně ucítí ty její. Nejdřív něžně, poté víc vášnivě, divoce. Srdce mu snad exploduje v hrudi, svět zmizí a scvrkne se jenom do tohoto okamžiku. Vplete jí prsty do vlasů..* /Jestli tohle není pocit člověka v nebi .. Jsou tak dokonalé ../ *Po chvíli, která se zdá až příliš krátká odstoupí, jen kousek. Jako by se musel odtrhnout od nějaké životadárné látky. Chce víc, samozřejmě. Znovu pocítit krásné teplo proudící v žilách a spalující dotek jejích rtů..* Předkrm byl přímo fascinující, nemyslíte, šéfkuchařko? *Pronese jaksi zadýchaně, to srdce skáče divoké přemety slyšitelné snad na míle daleko.*

co by jsi si mel obleci? No.. O někom bych věděla.. usmeje se a zkousne si lehce bříško palce a zubi se. O něčem bys věděl?! Nebo o někom? Ha! Vici! To bude paráda! Začne svými dlanemi mapovat jeho oblicej. Jeho tvar.. Tak az moc hezká na muže.. Lehký náznak strniště jen dokazuje jak se o sebe stara. Už ted to miluje a zbožňuje! Cože?! Skoro cítí ten výbuch emocí. Skoro cítí jeho lahodné a hříšné rty! I pro ni to bylo premahani se aby mu dala jen políbení na tvar. Ale dokázala to. Ale za jakou cenu? Za bolest která zzira její nitro az démonická touha. Touha po objeveni toho skryteho a neobjeveného.. Jak asi chutnají? Jako hrich? Jako jablko co ukousla Eva v Ráji? Nebo snad jsou sladké jako první sběr jahod na te nejjasnější zahrádce? Kdyz konečně ucítí ty jeho rty je to úplně jiný pocit než jaký si mohla kdy představit! Cítí touhu, a vášeň, cítí obavy i jistoty, divokost i nehu, ale vše zmizí během velmi krátkého intervalu.. Chce víc! I když cela ruda a neschopná slovy se na něj podívá v jejich očích pálí žár. Do háje! To jsem necítila dlouho! Nedokáže racionálně myslet.. Bez většího přemýšlení opět zkrátí tu vzdálenost mezi nimi a ponoří se do vášnivých končin kdy střed vesmíru jsou jen oni dva a tento okamžik. Po nějaké chvíli ho teprve pustí a s úsměvem na rtech prohlasi ano. Souhlasim.. Co jít na ty makarony? Než vystydnou úplně? mluví rozklepane. Její srdce ted pracuje na tom aby se uklidnilo. Její mozek ji říká 'jdi od něj dal' ovšem její pocity ji volají aby byla u nej

Hm, o někom? *S úsměvem nadzvedne jedno obočí .. Pak se svět opět roztříští na miliony střípků plných spalující touhy a vášně, které svou stopu zanechávají na každém kousku kůže, každém nervu. Je to snad samotná duše, která vzplála hladovým, divokým plamenem a zastínila všechno ostatní, kromě tohoto okamžiku?* /Tak krátká chvíle, stačila k tomu, abych byl do ní úplný blázen .. je to vůbec možné?/ Dobrý nápad. *Vysouká odpověď mezi údery bušícího srdce. Oči odmítají upřít pozornost kamkoliv jinam, než na ni. Vpalují do paměti každý detail o roztomilém červenání, horkém doteku rtů zanechávajících pocit, jako by kousl do nadýchaného zákusku, lehký a sladký.. Palčivě si uvědomuje místa, kde se předtím dotýkali, volají, ne křičí, aby znovu vyplnil tu prázdnou mezírku mezi nimi..* /Makarony. Talíře. Jdi pro ty makarony! .. Ty ses ještě neoblékl, Efrone? Vezmi si tričko. Makarony./ Přinesu je. *Ještě chvíli stojí na místě a tak tak odolává tomu, aby ji vysadil na stůl a líbal ji a..* /K tomuhle není vhodná chvíle, ne tady .. Přineseš už to jídlo?/ *Neochotně krok ustoupí. A další. Jako by měl nohy z olova. Objeví své tričko ležet na kuchyňské lince, ani si nepamatuje, kdy ho tam odložil. Vzdálenost od ní mu připadá neskutečně velká .. Automatickými pohyby si přes hlavu přetáhne tričko a připraví dvě porce makaronů. Vůbec nevnímá, jak lahodně voní sýrem.* Dobrou chuť. *Podá jí jeden talíř. Jenom blízkost u ní způsobuje, že srdce zase začíná dělat přemety.* /Zvedneš tu vidličku? Od kdy je to tak těžký úkol? Nekoukej na ni pořád!/

snaží se stále neusmívat. Ale nejde to. Jenom pohled na něj jí dává tu šanci aby se usmívala. Cítí jak moc bojuje sama se sebou aby si ho opět k sobě nestáhla a nezačala líbat. Proč jen řekla něco o makaronech? Když si obléká tričko trochu jí to vrátí zpět do reality a přimhouří oči. Myslím, že jsem připravena.. to by mohlo vyznít velice zvláštně Vici .. na to tě krýt vlastním tělem. Udělal bys pro mě něco? jak může normálně mluvit a docela i přemýšlet..? Dojde k němu a opět si začne trochu hrát. Nemá chuť byť na jednu vidličku toho jídla. Lehce se ho dotkne na místě kde se ho už dříve dotýkala jen když byl polonahý.. Teď už to není tak.. intenzivní. Pousměje se a malinko mu triko povytáhne a sáhne si na jeho horkou pokožku. Je to jak pramen věčného mládí. Pak mu upraví triko zpět jak ho měl. Jakmile si sedl a popřál dobrou chuť tak ještě šla pro pití a postavila sklenici vody před něj. Pak chytla jeho bradu a jedním prstem mu jí zvedla tak aby dosáhla na ty božské a úžasné rty které tolik milovala! Každý jejich dotek! Věnovala mu slabý a lehký polibek a až pak si šla sednout. Upravila si vlasy aby byli opět jen na jedné straně a pak narovnaně si nabrala první vidličku... Předstírej že na to máš chuť! Předstírej! No tak! Přemůže se a jednu vidličku dá tedy do úst ale svou druhou rukou si hraje ve vlasech.. Pod stolem si sundala své baleriny a jen bosou nohou hledá nějakou jeho nohu.. Jsou to slabě doteky ale přesto tak silné a vzrušující! Na její tváři se ovšem nehnul ani jediný sval. Naopak. Silně se soustředila na to jídlo, které chutná úplně jako žumpa v porovnání s jeho rty podal bys mi sůl prosím? Nějak to není dochucené, také se ti zdá? ha! Snaha o normální konverzaci!

*Zadusí v sobě smích. Nechť souboj o islandské princátko započne.* Ne, kalhoty si nesundám, to bys mě neubránila ani s celou jednotkou dopraváků. *Zaculí se.* Navíc bych se nevydržel dívat, jak tě ostatní rozpálené princezny ohrožují umělými nehty. /Nedáš si pokoj, viď? Prý plachá víla, to určitě .. takhle si pořád zahrávat s ohněm, neuvěřitelné!/ *Zatouží si sklenici studené vody vychrstnout na hlavu, aby zchladil rozpálená místa pamatující si všechny doteky a hříšné myšlenky, které opravdu nechce plnit zrovna v kuchyni, celkem nevhodné místo, kdyby někdo náhodou přišel.. * /Dobře, tak si budeme hrát!/ *Další polibek! Ještě o trochu déle a v hrdle by již neudržel slastné zasténání. Nenápadně svou židli přisune kousek blíž a prstem jí začne zlehka kroužit po stehně. Kroužky střídavě zvětšuje či zmenšuje a pomalu směřuje ke vnitřní straně stehna a zase zpátky.. Zároveň vnímá mravenčení, když se jejich nohy i letmo otřou o sebe. Nervy drásající zůstat pouze u těchto doteků, ale svým způsobem tak příjemné. Sem tam posune nohu blíž jen tak, aby se vzájemně dotkli koleny a zase ji odtáhne. Usilovně si snaží zachovat vážný výraz a sledovat vlastní talíř.* /Ochutnej konečně! Není to vůbec špatné, že? To bys ale nesměl mít hlavu plnou těch krásných rtů../ Opravdu? Možná tyhle budou lepší. *S šibalským úsměvem jí soustem na své vidličce zakrouží před obličejem, přičemž krouživé pohyby prstem směřuje o něco blíž k pasu, vcelku nízko.* Udělej á, přiletí letadlo.

proč by si měl v kuchyni sundávat kalhoty? to ani nechci. to třeba někde jinde pousměje se. A koukne na svou porci Možná bych tě nechala na pospas princeznám. Vsadím že by mi tě vrátily.. by MI tě vrátili? Celkem troufalé! Možná kdyby víc přitvrdila.. Nah, kdo by to řekl do dívky co v pět pije čas a jednou se stane královnou dvou zemí.. Určitě s nějakým pěkným králem.. Očima zabloudí k Efimu a usměje se. Chce si hrát? Přistoupil na to! Jak chceš princátko.. Přisune se k němu blíž.. jeho ruka je velice šmátravá.. ne že by jí to vadilo.. možná naopak.. svou vidličku položí na talíř a celá rudá -proč pořád rudnu?!- pustí svou ruku k němu na klín. Jen opravdu na vteřinu snad jako by to vypadalo že "omylem" položila ruku islandskému princi na jeho intimní partie. Tos nečekal co?! Já taky ne! Pod stolem s ním proplete nohy a tím mu lehce znemožní s nimi jakkoliv manipulovat.. A teď jak se dostat.. Ha! Koukne na něj a jakmile jí dává vidličku nahne se aby si jí mohla dát do úst a sleze ze své židle a přehoupne se rozkročmo na něj. Obejme ho kolem krku jednou rukou a v obličeji si náramně pochutnává na úplně stejných makaronech co má ona na talíři. Až později si uvědomí že vlastně sedí na klíně islandskému princi. Polkne své sousto a koukne nan něj Jsou výborné princi. usměje se a nabere vidličku a nyní ona hraje pilota letadla.. udělej á

/Právě si tě nahlas a definitivně přivlastnila anglická princezna, kdyby ti předešlé hrátky nestačily, už nemáš na vybranou!/ Určitě bych byl ale k smrti unavený z přítomnosti tolika žen, nemrzelo by tě to? *S očekáváním nadzvedne obočí.* /O kolik věcí bych s tebou potom přišel, to bych si nikdy neodpustil!/ *Koutkem oka zaznamenává úsměv napovídající o předzvěsti něčeho, co by se vychované princezně rozhodně honit hlavou nemělo. Lehce překvapeně zjistí, že plný nedočkavosti očekává, jak vrátí úder.* /Tak kam to bude tentokrát? .. Aha, sem. Kde se to ve vás bere, slečno? Na první pohled křehoučká víla, ale uvnitř pěkně zkažená .. to se mi líbí!/ *Jakmile pochopí význam oné malé pasti, musí se zasmát, velmi vynalézavé. Ruce jí položí kolem boků a palci začne opisovat malé kroužky.* Jste až překvapivě mrštná, výsosti. *Hříšný úsměv. Vezme do úst nabízenou porci makarónu a zatímco pomalu, slastně žvýká, vklouzne palci pod látku trička a nyní jimi krouží na holé kůži. Celou dobu samozřejmě udržuje oční kontakt, který jaksi prozrazuje, že si tuhle hru náramně užívá.* Lahodné. *Olízne si rty, ne úplně kvůli možnému zbytku makaronů a usměje se.* Trošku vám tady zůstalo, princezno. *Aniž by naznačil kde, lehce zakloní hlavu k polibku, při kterém ze rtu doslova slíbá neviditelný zbytek jídla. Pěkně pomalu. Nakonec neodolá a lehce, opravdu lehce ret skousne zuby.* Tak, teď už jste opět naprosto dokonalá.

promiň, nechtěla jsem aby to vyznělo nějak... zle.. opravdu nechtěla aby to opravdu vyznělo že si ho přivlastnila nebo tak myslela jsem že by tě vrátily po tom co bys je všechny potěšil, protože po tom dost žen asi touží.. včetně mě.. a jestli by mě to nemrzelo? Štvalo by mě to a šla bych se vyplakat bratříčkovi na rameno a on by zakročil.. Pravděpodobně bychom se už nikdy neviděli mírně se zasměje a tebe by to nemrzelo? Mě nikdy už nevidět? ale no tak.. Nebuď směšná Vici.. sleduje každý jeho pohyb ústy jak to snad až moc dlouho žvýká a když si olízné ty smyslné rty.. nevydrží to děláš mi to schválně? Protože víš že tvoje rty absolutně zbožňuji? kašle na to že to řekla nahlas! Šílí z jeho rtů! Co? Mám drobek na rtu? To je... polibek! elektrizující pln opět té hříšnosti.. Té lákavé nabídky být s ním přes noc.. Polibky mu oplácí s plnou chutí a vášní. Užívá si každé milivteřiny! Mezitím se postaví z něj a pak se násilím odpoutá.. Když jí skousl ret.. O můj bože! Je to o tolik silnější když to dělá on! Ovšem nečekala že by jí skousl ret a tak jí unikne tichý slastný vzdech z úst myslím že nikdy nebudu naprosto dokonalá.. Nechceš se podívat do mého pokoje?

Nevyznělo to zle, spíš naopak. *S úsměvem mrkne, ano islandský princ koketně pomrkává!* Myslím, že by mě to každou minutu zevnitř kousek po kousku užíralo, až bych nakonec jednoho krásného dne přijel dělat ostudu před váš palác, dokud bys mi aspoň nezamávala z okna. /I kdybych ho měl rozebrat kámen po kameni./ *Vytasí upřímný úsměv beze špetky obvyklého pobavení. Představa, že by ji už nikdy neviděl .. není přívětivá, spíš naprosto nemyslitelná.* Líbí se mi pozorovat, jak tě to provokuje. Vypadáš pak vážně roztomile. /A většinou pak přijde malá pomsta, která se mi líbí ještě víc./ *Tiše a spokojeně zavrní, když zaslechne onen zvuk znějící jako rajská hudba pro jeho uši. Podnítí neposedné srdce k další vlně přemetů, jako by jich snad nedělalo dost.. Touží zaslechnout další, přijít na všechna citlivá místečka a řádně je prozkoumat, poškádlit.* Jsi si jistá?.. /Jasně, zeptej se a ještě přihoď důvody, proč odmítnout. Třeba, že je to proti školnímu řádu .. vlastně, od kdy ti na pravidlech záleží? .. Prosím, řekni, že ano!/ *Postaví se a ruku začne jemně proplétat mezi blonďaté prameny neschopen udržet si jakýkoliv odstup. Hořící plamínky touhy v jeho očích jasně vypovídají o kladné odpovědi, přímo ji křičí do světa.*.. Protože pak tam budu stálým hostem.

*naopak? Bylo to tedy řečeno dobře? Pokud ano.. ráda si tohle neposedné zvířátko adoptuji!* Myslím, že bych nedovolila abys jakkoliv trpěl.. a už vůbec ne kvůli mě! Myslím, že bych byla dole z hradu abych ti mohla dát alespoň polibek. *pousměje se na něj. Je tak roztomilý když se takhle dívá!* Ano provokuje... cítím se pak strašně hloupě když vím že víš že zbožnuji tvoje rty kterou jsou k zulíbání! Navíc hodně lidí mi říkalo že roztomilá jsem jen když jsem ticho a spím *schválně řekla 'dost lidí' ve skutečnosti to byl její bráška a maminka. Když vydala ten zvuk.. řekla si e ho od něj vydoluje také! A celý večer se klidně bude snažit jen abych ho viděla! Jestli si jsem jistá! To si piš že ano!* Ano jsem. *pousměje se jak přímo očima jí říká odpověď. Jak chce s ní do pokoje. A aby můj stálý host byl islandský princ... to není vůbec na škodu! Sama ho drží aspoň za ruku aby mohla se ho dotýkat..* tak pojďme! *ještě ho jemně políbí a mrkne na něj*

Velice bych ocenil vaši velkorysost, když byste se rozhodla dál neprodlužovat mé utrpení a políbit mě, výsosti. *Zazubí se, jak by ne, ona se taky přece směje!* Skutečně? Ale ve spánku mě nemůžeš políbit ani dráždit těma nenechavýma rukama. Ještě by mi bylo smutno. /Přiznal jsi, že se ti to líbí, šílíš z toho, tuhle noc moc spánku rozhodně nechytneš! Tobě to vlastně nevadí, už zase máš myšlenky někde u sladkých rtů a vzdechů, kterých chceš slyšet víc./ *Snaží se zamaskovat úlevu, když souhlasila a zároveň opojnou radost.* /Celá noc strávená v pokoji téhle víly provokatérky, pravděpodobně nebudu několik dní myslet na nic jiného./ Jsem jen tvůj. *Nedočkavě oplatí polibek a šibalsky zvedne koutky úst .. chytí ji za ruku, přičemž nezapomene prstem ledabyle přejet přes tvář a rty až ke klíční kosti.. nejdřív ji vlastně chtěl vzít do náruče, ale kdyby je někdo na chodbě zahlédl .. islandský princ nesoucí v náruči anglickou princeznu .. no, radši někdy jindy.*

*Po tom, co dělal ve svém pokoji s myšlenkou na Viktora, tak musel jednoduše urychleně odejít. Potřeboval se uklidnit, zhluboka se nadechnout a srovnat si své rozbouřené myšlenky a ještě rozbouřenější pocity. K tomu mu měl dopomoci i pudink, který si ještě nevyzvedl v kuchyni.
Vstoupil do kuchyně, která byla k jeho radosti prázdná a rovnou se rozešel k ledničce odkud vytáhl vychlazený pudink.* /Vypadá dobře, /*pousmál se a brzy si do úst vkládal první sousto.*

musela využít toho ze usnul a vkradla se do kuchyně v jeho triku a s jednorozcim županem na sobě. Vlasy mela všelijak pohozene. Když vesla dovnitř uviděla člověka kterého znala možná az příliš dobře! Došla potichu za něj a dala mu ruce na ocikdo to je? usmala se

*Vyjekl a málem se zalkl pudinkem. Ten hlas by ale poznal vždy.* Je to vážně víla s věnečkem na hlavě? *usmál se vesele a celkem uvolněně. Možná tohle potřeboval, normálně si promluvit a na nic nemyslet. Otočil se na ni a mírně zrozpačitěl.* Hezký... Styl.