Hradní kuchyně

*Zmateně se posadí na zem a ani si neurovná rozcuchané vlasy.*Sýr!* Vyhrkne. Následně se zase rozesměje, protoe jí konečně došel význam Luisiny první poznámky.*

Bože měl jsem takový hlad. Ještě v rozepnuté košili jsem šel do kuchyně. Nikdo tam snad nebude už je dlouho po večerce, ale můj žaludek má pravé poledne. Slyšel jsem zvuky hlasité zvuky, vycházející z kuchyně, nahlédl jsem do vnitř a viděl jsem jen Luisu a Isi. Musel jsem jsem se zasmát nad nedávnou vzpomínkou na bazén. No nic vešel jsem dovnitř. /Krásný večer dámy, která z Vás bude tak hodná a udělá mi něco k snědku?/ Postavil jsem se do dveří z kuchyně, tak že bylo vidět můj hrudník, občas to neuškodí použít svoje tělo.

*oblékla si roztomilé pyžamo a pantofle. Nikdo by nepoznal že toto stvoření má jednou vládnout Anglii. Se zíváním se snažila vejít do kuchyně ale překážel jí tam.. kdo vlastně* Pardon pane? *koukne na něj až jí spadne kapuce z županu na které má jednorožce. Na chlapce vykouknou modré oči a absolutně nenalíčená dívka. Následně si všimne i dívek co jsou tam také* ehm.. dobrý večer *rozpačitě*

*Když se ve dveřích objeví Oliver,vyšle k němu rozzářený úsměv.* Ahój. No nevím, jestli nějaké najdu tak možná, ale nejdřív musím jíst já, nebo se zblázním.* Otočí se k Luise.*Notak. Něco po mě hoď. Honem.* Usadí se do tureckého sedu a fascinovaně si prohlíží celou místnost. Pak dorazí neznámá dívka. Nijak ji to nevyvede z míry, jen ji pozdraví dalším zamáváním.* My se neznáme co?

*Stále se hrabe v ledničce, takže ani neuvidí přicházet Olivera, když ho uslyší rychle zvedne havu a bouchne se dopoličky v lednici.* Krucinál. *Vytáhne hlavu a v ruce drží sýr, který automaticky hodí po Isi.* Chytej! *Houkne na ni a potom se jen koukne na Olivera.* A mám snad na čele napsaný "sluha"? *Jen zakroutí hlavou.* Máš ruce? Máš. Udělej si ji sám. *Sama si vezme mrkev a zakousne se do ni. Potom se do místnosti dostane další osoba, dívka. Princezna. Otočí se na Isi.* To je Victoria, anglická princezna. *Řekne jakoby to vyčetala z encyklopedie mezi chroupáním mrkve a zasměje se. No jo zelená láska působí nadále. Ale její mozek všechny informace rozhodně neztratil.* Jsem Luisa, postačí Lou. *Zvedne ruku a zavolá na Victorii.*

Lekl jsem se když jsem za sebou uslyšel dívčí hlas. /Oh, jistě, promiň jsem Oliver Larsen, prosím račte dál./ Usmál jsem se a pustil jsem modrookou dívku do kuchyně. /Ale no tak, moc prosím. Mám na pokoji takovou malou odměnu pro jednu z Vás, která mi aspoň hodí kus jídla./

*nejdřív koukne na blondýnku.. vypadá jako by snědla všechnu energii* Ahoj *ano když jí představila ta dívka ta.. Lou.. zděsila se* Ahoj Lou.. ty mě znáš? Nemyslím to zle jen.. jsem tu první den.. *pak kousne na Olivera* Moc mě těší pane Olivere Larsene.. *jde k ledničce a zahrabe se tam.. nesnáší studené večeře.. vezme si těstoviny a sýr. Nechá vařit vodu. Ano dostala chuť na makarony se sýrem* Když počkáš Olivere budeš mít i makarony se sýrem. Někdo bude chtít také? *zeptá se slušně a nalije si vodu a napije se*

*Když jí Luisa představí nově příchozí, usměje se.* Já jsem Isabelle.*Představí se. Na její nabídku přikývne.*Tak jo, pokud ti to nevadí. Budeš chtít pomoct?*Zeptá se a snaží se trochu krotit, přestože svět kolem ní stále ještě vypadá trochu jinak.*

*Podívá se na Isi jestli chytila sýr, jestli ne klidně jí hodí další. Poté se otočí na Victorii a zasměje se. Zubama chytne mrkev, rukama se opře o linku a vyskočí na ni, posadí se. Znovu chytne mrkev a ukousne si.* Ne promiň já jen, mám v hlavě jména všech princů a princezen. *Pokrčí rameny.* Takže tě neznám, ale vlastně znám. *Ušklíbne se a podívá se na Olivera a jen pozvedne obočí.* Ve tvém pokoji. Malou odměnu. *Pohlédne na něj a jen nakloní hlavu ke straně.* To mi zní jako dost chabá nabídka krátkého sexu. *Prohrábne si vlasy a rozesměje se. Zahoupá nohama ve vzduchu a vydechne si.* Já bych si dala možná jen ty makarony, bez sýru. *Poví klidně a usměje se.*

/To bych moc rád Victore./ Usmál jsem se a začal jsem si zapínat košili, jsem přece v přítomnosti princezny. Nad štiplavou poznámkou Luisi jsem se musel pousmát. /Né, takhle jsem to nemyslel. Mám tam jednu takovou malou lahvinku. A nad ní bych Vám o sobě mohl něco prozradit./ Jestli chci mít přátele musím jít s pravdou ven.

*zasměje se* V pořádku Isabell poradím si, umím udělat makarony se sýrem, ale děkuji *zasměje se a koukne na Lou skoro se slzami v očích* bez sýru? To vůbec nebude dobré *jestli něco nesnášela tak když někdo nejí.. Pak se pousmála nad Oliverem* A co kdybys nám to něco o sobě řekl už tady? Hm? *vykulí oči a usměje se* navíc proč by to měla vědět jen jedna? To mi přijde trochu nefér vůči ostatním *začne míchat a na druhé plotýnce začne dělat sýrovou omáčku*

*Při zmínce nad lahvinkou se jí rozzáří oči.* Opravdu? A jak se ti podařilo ji sem dostat? *Podívá se na něj.* Možná tak jak Isi trávu. *Řekne si tak nějak v duchu sama pro sebe. Poté se otočí na dotčenou Vicki.* Já to zvládnu nebo klidně můžu zůstat u mrkve. *Zamává s ní ve vzduchu jako s kouzelnou hůlkou.* Přesně Olivere, jen jedna? Nebuď naivní, že bychom si to neřekly. Takhle nám to můžeš vyklopit rovnou. *Podívá se na něj a vážně přivře oči. Mírně se narovná aby svým slovům dala váhu.*

/No dostal jsem jí sem jednoduše./ koukl jsem se na holky. /Nikdo přece nekontroluje kufry. Ale radši si tu lahvinku necháme na jindy, až nás tu bude víc./ Zhluboka jsem se nadechl, v hlavě jsem si formuloval jak to holkám řeknu. /Uff. No dobře. Hele jste opravdu skvělé holky a myslím, že za ten jeden den se z nás staly dobří přátelé a já nechci mít před přáteli žádné tajnosti./ Třásl se mi hlas. /No...jde o tom že se mi líbí kluci tak jak by se mi měli líbit holky./ Tak a je to venku. Cítil jsem jak mi tluče srdce. Se strachem v očích jsem si rozhlížel po kuchyni a čekal jsem na nějakou reakci.

*míchala omáčku a už jí vlastně lila do makaronů když mluvili o lahvi.. moc jí to nezajímalo... alkohol pije jen zřídka.. Když Oliver začne mluvit o to jak skvělý přátelé jsou.. Přišla si zle.. Ona je vůbec nezná.. Každopádně když se přiznal k zalíbení ke klukům usměje se* A já už myslela, že z tebe udělám krále Anglie.. *zasměje se* No aspoň už chápu proč jsi tak pěkný *promíchá makarony*

*Plácne se znovu do čela a zkřoupe celou mrkev.* Že mě to nenapadlo. Ale naši mi kontrolovali kufr než jsem odjela, takže smůla. *Pokrčí rameny a podívá se na Vicki jak začne do všech makarónů lít sýr.* Hm, tak to si už nedám. *Vydechne a potom se zadívá na Olivera. Při jeho vyslovení jen seskočí z linky a dojde za ním.* Skvělé, vždycky jsem chtěla gaye za kamaráda. Třeba mi pomůžeš vybrat nové spodní prádlo. *Řekne naprosto klidně, ale škube ji úsměv. Ne že by se mu chtěla smát, jen je stále v kouřovém opojení. Poté se otočí na Isi, kterou chytí za ruku.* Tak my půjdeme. Mějte se. *Když vychází ze dveří, znovu plácne Olivera přes zadek.* Jo ten zadek je dobrej...*Řekne klidně a s Isi v závěsu zmizí za rohem.*

/Králem Anglie./ pousmál jsem se nad tou myšlenkou. /Bohužel a děkuju za lichotku Vicki./ Slyšel jsem plesknutí. Luisa se bouchla praštila do hlavy. Jen tak tak jsem nevyprskl ve smích. /Tak budu tvůj nejlepší gay kamarád, brzy si uděláme módní přehlídku./ Isi a Luisa už odcházeli spát. /Dobrou noc./ Podíval jsem se na Vicki, která dodělávala jídlo. /No, já dojdu pro talíře./

*přikývne a mlčky nandavá.. až pozdě si uvědomí že to chtěla bez sýru..* Dobrou noc holky *koukne na Olivera* Olivere? sotva jsme se poznali.. vždyť ani o tobě nic nevím.. A rovnou nejlepší kamarádi? Možná ty Lou a Isabelle *ochutná to a úplně cítí to teplo z omáčky. Skoro by se rozpustila*

/Vím, vidíme se dnes poprvé v životě, ale už si mi uvařila jídlo, dala si mi jídlo, už jsi můj kamarád. Dejte Oliverovi jídlo, budete mít kamaráda na všechno, kromě sexu./ Po své poslední poznámce jsem se musel zasmát. Nandaval jsem si jídlo. /Nádherně to voní./ Ochutnal jsem, moje chuťové pohárky prožili orgasmus. /Ty bláho Vicki to je vynikající, ty bys neměla být princezna ale nějaký šéf kuchař./ Hltal jsem své jídlo, že jsem měl za chvíli prázdný talíř.

*zasměje se nad pochvalou svého jídla* Miluji jídlo. A tak jsem se rozhodla že se naučím i jídlo upravovat a připravovat. S mým bratrem to jídlo zbožňujeme.. *zasměje se* chceš ještě? Ještě tu na jeden talíř je.. *vstane a sama jde ještě nandat mu porci a pak umývá hrnec* Takže jsi rytíř, komorník či snad princ?

/Né, děkuju jsem narvaný a k prasknutí, musím si přece udržovat svojí postavu, tlusté gaye nikdo nechce./ zasmál jsem se. /Jsem komorník, pocházím z Dánska. Je mi 16, když vařím tak často něco shoří, ale vařím rád, když je na to nálada, jako dneska nebyla./ Svůj talíř jsem nesl k myčce, jen jsem ho trochu opláchnul a strčil ho do myčky. Opřel jsem se o linku a oddechl si . Už bych vážně měl jít spát.