Hradní kuchyně

*Oou. Takže já tu tykám učiteli.* trochu se zasekne, s než stihne říct něco dalšího přijde ona další slečna. U ní už jasné, že jde o studentku. Cítí se trochu trapně, ale samozřejmě to na sobě nebude šabat zná, že udělala chybu a nechá to být.
" Ahoj. Taky přeji hezký večer. Copak si děláš za jidlo?" zeptá se jí a mezitím začne krájet tofu na kostky a poté i mango a rajče.

Sent from Topic'it App

Někde jsem si tu odložila svoje jídlo... *Dále prohrabává lednici.* /Dala bych krk za to, že jsem ho tu měla!/ Copak si děláš ty? *Podívá se na dívku, co právě krájí.*

pobavene se na ni podiva dokonce učiteli který vas bude učit mlada damo podívá se na druhou slecnu copak jste tam mela?

Sushi... *Smutně se podívá na svoje břicho.* /Aspoň zhubnu./ Asi si budu muset udělat něco novýho... /

*Jeste, že jsem jí nevzala to tofu nebo mango. Opravdu nevím, jak bych z takové situace vybruslila.* pomyslí si a je ráda, že se už nadále nemusí kvůli tomu stresovat.
"To je mi líto... Ale tak je tam spousty jiných věcí. Já si dělám jen salát a tofu, mangem a tak. Je to celkem divné, dělám jídlo poprvé sama. A vy máte, co na jídlo páně profesore?" Ted je si v jeho přítomnosti docela nesvá a přešla již na vykání, jakoby se nic nestalo. *Ale dělat jídlo před profesorem je ještě divnější... Taková běžná činnost. Fakt divný*
Už začíná kousky jídla házet do misky.

Sent from Topic'it App

pane profesore??? najednou jsem pan profesor? Ale dělám si rýží s masem. Budete chtít trochu damy? stále mluví slušné. I když ta dánská princezna by si zasloužila jiné chovani... Možná..kolik vám je jasnosti? koukne na Margaret

*Podívá se na dívku* Z jaké jsi země? /Mam hlad.../

"Jo..." Hlesne tiše a pak zvedne oči k Anthonymu." Najednou jste pan profesor. Pro mě to také bylo překvapení zničeho nic. A ne děkujijá si vystačím s tímhle." řekne a ukáže prstem nalakovanym načerno na svůj salát, který právě druhou rukou míchá. Avšak nemá arogantní mluvu ani přístup. Snaží se momentálně být pokorná.
Pak se ovšem zaměří zpět na dívku. *To je taky princezna nebo dvorní dáma?*
"Pocházím z Dánska. A ty? Mimochodem jídlo z Asijských zemí je naprosto skvělé. A pokud jsi přišla o své sudího můžeš si nabídnout můj salát. Už ho mám hotový." Ví, že ho dnes stejně nesní celý a bude ho muset odložit v lednici.

Sent from Topic'it App

Já jsem z Japonska... /Je zajímavá./ Dánsko je nádherná země. Jednou jsem tam byla *Podívá se na své břicho* /Mám fakt hlad.../ Asi možná pak trochu si dát...

*Začne jí zvonit mobil a odejde*

"Myslela jsem si to, že budeš odtamtud. A druhá možnost byla ještě Korea. Do Japonska se chci určité někdy podívat, vaše kultura je hodně rozmanitá. Dobrá, kdybys opravdu chtěla..." řekne a mezi tím si začne pře dávat z velké mísy trochu salátu do malé misky. A pak postupně věci uklízet. *Asi to musím i umýt... Tak to vůbec.* řekne si v hlavě a nechá nožík i prkýnko ležet ve dřezu.
"Tak si můžeš vzít. Nechávám ho v lednici. Raději si vezmi teď, se bojím, že taky dopadne jako tvé sushi." Dá na mísu víko a úschova salát do lednice, pak si do rukou vezme misku se salátem a vidličku a dává se na odchod. "Omluvte mě a dobrou noc." ukončí svůj pobyt v kuchyni. Už je docela unavená a celkem se těší až dočte Romea a Julii a snad nebude na konci brečet.

Sent from Topic'it App

Ještě, než však úplně zmizí z kuchyně zastaví se mezi dveřmi a otočí svůj pohled na profesora. "Brzy mi bude sedmnáct..." vzpomněla si na tu otázku, co jí položil až teď a přišlo jí to trochu přidrzlé odpovědět až po několika větách jen tak bez kontextu. A ona ráda provádí takové věci. Jen se sladce usměje a odchází do pokoje.

Sent from Topic'it App

Sedí na posteli a hledí na své zásoby čokolády, které se od jejího příjezdu poměrně zmenšily. Asi bych si mohla udělat procházku do kuchyně. Ještě chvíli sedí, poté se zvedne, lehce si před zrcadlem upraví vlasy a ve svých lehkých bílých šatech vyjde z pokoje. Cestou do kuchyně se projde palácem a když konečně dojde na místo, rozhlédne se kolem a když nikoho nevidí, její zrak upoutá jablečný koláč, který stojí na stole. Kousek neuškodí a nikdo se nemůže zlobit na princeznu že jenom ochutnala koláč. Sedne si vedle něj na stůl, vezme si do ruky vidličku a vloží si první sousto do úst. Ten je ale výborný.

*Opět neměl, co dělat a myšlenky mu sklouzly k pudinku. Další jeho obrovská slabost. */Alespoň se konečně podívám do kuchyně, ještě jsem tam nebyl. /*Pomalu se tedy rozešel do kuchyně. Přál si tam být sám, to se mu ale nesplnilo. Při vstupu se mu naskytl výhled na dívku, co se cpala koláčem. * Ehm, *odkašlal jsi. Ty jsi Teresa, že? /Slunečnice... Tedy doufám. /

Užívala si chuť koláče. Já moc dobře věděla, proč jsem sem šla. Zrovna si do úst vkládala další sousto, když v tom jí kdosi vyrušil. Otočila se a uviděla povědomou tvář. Páni ten má ale paměť. S plnou pusou přikývne a co nejrychleji polkne. Ještě se tu udusím. Přesně tak a ty budeš... Theodor! Vzpomene si a doufá, že se nemýlí. Ty jména mi jdou poslední dobou čím dál tím líp.

Ano,*usmál se a konečně se zadíval po kuchyni.* Je ten koláč dobrý? *usmál se na ni a sám se vydal k ledničce, kde vyndal mléko a nějaké to ovoce, poté v polici nalezl piškoty, cukr a to nejdůležitější, i pudink. Automaticky začal s přípravou a koutkem oka se opět zaměřil na Teresu. * Taky ses hlásila do roztleskávaček, že? Dostala ses?

Ten koláč? Je výborný! Potvrdí a vloží si další kousek do úst. Chceš ochutnat? Nabídne mu ochotně mezitím co cosi hledá v lednici. Ne že mi ho sní celý. Ano dostala jsem se. Potvrdí s úsměvem překvapena jeho všímavostí. Asi bych se jako roztleskávačka neměla cpát koláčem, ale žiju přeci jen jednou a pro někoho jinéého by ho byla škoda. Co vlastně zrovna teď děláš? Zeptá se a se zájmem ho sleduje.

Nemám moc chuť, ale děkuju, *usmál se.* /Přece se jí nebudu svěřovat, že po koláčích mám žaludeční problémy. / Tak to gratuluju, *zvedl palec nahoru a bokem zase zavřel skříňku.* Pudink. Pokud si zítra přijdeš, tak ti dám ochutnat, *mrkl na ni a čekal, až bude mléko vřít. *

Jak někdo nemůže mít chuť na koláč? Tvoje smůla. Pokrčí rameny a je ráda, že se nemusí o svou dobrotu s nikým dělit. Děkuji. Daruje mu diplomatický úsměv. Jeden mi tam rozhodně schovej. Mrkne na něj a je moc zvědavá, jak se mu povede. Ty jsi se zkoušel dostat do týmu? Vzpomene si a nespouští z něj oči.

Do lakrosového, *zasměje se nad vzpomínkou sebe a Liena a jejich vzájemného, kdo to vzdá první a couvne od snahy přidat se k roztleskávačkám. *Stále nevím, jestli jsem se tam dostal. *Pokrčí rameny, i když jej to stále zevnitř hlodá. * Vyndala bys mi prosím misky? Zapomněl jsem.